Číslo 107
V JAKÉ ZEMI NECHCI ŽÍT, A BOHUŽEL V NÍ ŽIJI
FollowV JAKÉ ZEMI NECHCI ŽÍT, A BOHUŽEL V NÍ ŽIJI
Jana Zwyrtek Hamplová, 6. května 2016
Vrah více než rodička, nemakačenko více než člověk pracovitý, imigrant více než důchodce. Naše společnost je vážně nemocná. A není to jen tak nějaké nachlazení, spíše smrtící vir. Zda ho nazveme idiocií nebo malomocností je úplně jedno. Gesta a strach z pravdy – to vše nás vede do pekel.
Máme totiž zcela pomotané hodnoty. Všímám si toho už dlouho – tato společnost degeneruje tím, že podporuje lumpy a kašle na budoucí generace, podporuje neschopné a trestá pracovité, nechá živořit své občany, a bez mrknutí oka posílá stamiliony na jakoukoli chátru, co si usmyslela nelegálně překročit evropské hranice. Protože s těmi, co chátrou nejsou, nejsou ani problémy – zrovna včera jsem obědvala v restauraci, kterou vlastní Syřan. Přišel před pár lety legálně, pracuje tu, a je českými spoluobčany respektován a vážen. S těmi hordami, co se sem hrnou, nemá zhola nic společného. A taky nikdo neřeší, že je ze Sýrie.
Ale vrátím se k tématu. Včera jsem poprve musela přepnout Máte slovo s Michaellou Jílkovou. A to je to říct, protože ono to na přepnutí bývá skoro vždy, nicméně je občas dobré slyšet hlas lidu i politiků, jakkoli by byly, omlouvám se, blbé. Ale včerejší debata, jak se musíme starat o vězně, mne přiváděla k šílenství. Uvědomujeme si, že to všechno my platíme? Ty garsonky a menu a nekuřácké cely, nejlépe s televizí, fitkem a zdravou a hodnotnou stravou? Jak je možné, že vězni majílepší jídlo než maminky po porodu v porodnicích? Čeho si tato společnost, sakra, váží víc? Vím, o čem mluvím, právě se mi narodila vnučka, a když jsem viděla, co nosí mé dceři na svačinu a večeři, dokonce najednou v 16 hodin, aby už se dále o ně nemuseli starat, byla jsem rudá vzteky. A těm zlodějům, vrahům, podvodníkům, násilníkům, budeme vyvařovat, aby byli dost silní na to, až je pustí, aby mohli dál pokračovat v trestné činnosti? Svatá prostoto…
A nedosti na tom. Maminky, které pracují, a pracuje i jejich manžel, zkrátka kteří dnes a denně chodí do práce nebo mají živnosti, aby měli na hypotéku, jídlo, všechny své potřeby, nemají právo na porodné ani přídavky. Protože je třeba, aby bylo na porodné a přídavky pro ty, co se množí jako králíci, aniž by kdy na práci vůbec pomysleli, neřkuli do nějaké zašli. Je tedy třeba podporovat a finančně motivovat právě ty nemakačenky, ne pracující matky a otce, kteří ze svých dětí vychovávají to samé? Ne! Tak to proč to probůh děláme? Divíme se pak, že normální, tedy pracující páry, zůstávají u jednoho dítěte, maximálně dvou? A ti druzí jich mají běžně pět, šest? Ne, my nepotřebujeme žádné „samce“ odjinud, my potřebujeme, aby tato republika dostala rozum, a začala podporovat rodiny s dětmi, kde je normální pracovat, a kde by dítě díky podpoře neznamenalo ekonomický propad – což často mladé od dětí odradí. Navíc tady by měl stát jistotu, že tato rodina povede své děti k práci, protože by jim mohla sdělit, že pracovat je správné a vždy se jim vyplatí.
Dnes přichází za práci trest, protože těm, kteří pracují, stát říká – dejte nám daně, my z toho budeme platit vězňům řízky, asociálům porodné a přídavky, a ty rodino, se nadále starej. Že teď nemůžeš, že máš dítě? Tvoje rozhodnutí. Že je to šílené? No to tedy je.
My musíme z tvých daní živit ty neschopné a všehoschopné.
Obdobně miliony na uprchlíky, zatímco naši důchodci přemýšlí, zda si koupit šunku méně kvalitní a ještě horší, nebo zda budou mít na léky, a kdy není na léčbu vážně postižených, jsou neuvěřitelné. Ostatně i to, že není na mzdy lékařů, jaké by si při svém povolání zasloužili, je ze stejného ranku. Budeme živit podivné bandy bez pasů na březích moře, a vykašleme se na budování vlastních jistot, vlastní důstojnosti, a odpovídajícího života pro své občany? Přijde mi to tak, jako bychom doma měli prázdnou ledničku, a přesto sousedovi, který mlátí vedle do plotu, nesli jako slouhové vepřo knedlo zelo. Jen proto, aby probůh přestal dělat kravál.
Nechci žít v zemi, kde mladé maminky dostávají v porodnici horší večeře než vrahové ve věznicích jen proto, že ti vrahové více řvou. Nechci žít v zemi, kde maminka nemá nárok na porodné a rodina na přídavky jen proto, že pracuje, zatímco z jejich daní se platí porodné a přídavky pro ty, co v životě do práce nepůjdou, a vedou k tomu nicnedělání i své podporované děti – opět jen proto, že ti nemakačenkové více řvou. Nechci žít v zemi, která spekuluje o desetikorunách pro své důchodce, a na podporu cizích hord posílá stamiliony jen proto, že řve Evropa. Nechci žít v zemi, kde není na léčbu nemocných, a pro cizí posíláme vládní speciály, jen proto, že řvou různé pseudo neziskovky. Nechci žít v zemi gest a pseudokorektních frází jen proto, že se bojíme říct, kdo bezdůvodně nepracuje, ať nejí, kdo neodváděl daně, ať nemá porodné ani přídavky, a naopak ať je dostatou ti druzí, a že v České republice budou mít vždy přednost čeští občané, a pak až ti druzí. Nechci žít v zemi, kde se dává hlavně těm, kteří prostě hodně řvou, zatímco na ně vydělávají ti mlčící, kteří i s dětmi ve školkách usilovně pracují, a za to jsou trestáni, ani v zemi, která připustí, aby nemocní a staří živořili, zatímco stamiliony tečou směrem na jih do uprchlických táborů buhví jakých lidí jen proto, že řve Brusel.
Bohužel v takové zemi žiji. A proto jsem včera program Máte slovo přepnula.
Už není sil ty stupidity poslouchat.
Skončím slovní hříčkou:
Něco se bude muset stát.
Minimálně překopat ty hodnoty, o které tento stát bude stát.
Jinak lidé přestanou stát … o takový stát.
GLOSA NEPOUČITELNÉHO VIZIONÁŘE
Vladimír Drápal, 22. prosince 2017
Vize – co je to vlastně vize? V encyklopedii se píše: vize je za a) fantazijní představa, vidina, přelud … . Za b) živá představa cílového nebo žádoucího stavu. Já bych dal raději přednost formulaci b) – živé představě.
Ale po přečtení více než padesátistránkového návrhu „Vize Brno 2050“ jsem spíš rozpačitý. Žádná živá představa se nedostavila. Na vizi budoucnosti města přece nestačí čísla, procenta a ještě neúplná. Vize potřebuje fantazii, ambici, odvahu.
Povím Vám tedy svoji, narychlo sepsanou, vizi Brna 2050. Bohužel je to vize spíš pro moje vnoučata, eventuelně pravnoučata.
Tedy: Vnučka s rodinou bydlí a pracuje v Brně, dynamickém hlavním městě země Moravskoslezské, se šesti sty tisíci obyvateli. Právě vychází s manželem a dospívajícími dětmi z malého atriového domku v Brně-Řečkovicích. Elektromobil nechávají, jako obyčejně, v garáži. Míří alejí stromů, mezi fontánkami, na stanici metra v nedalekém centru měastské části. Za dvacet minut projedou pod středem města až na nové nádraží – impozantní budovu, kde se pod jednou střechou, ve třech úrovních, kříží všechny druhy městské i mezinárodní hromadné dopravy. Metra, tramvaje i vysokorychlostní železnice. Rodina míří do horního patra. Doprovází své děti, dvojčata, na studijní stáž do Paříže. Díky rychlovlaku, nejnovější čínské konstrukce, budou v centru Paříže za 3,5 hodiny, kousek od Sorbony. Vnučka s manželem, po rozloučení s dětmi, projdou živým hlavním bulvárem Jižního centra, kolem správních zemských budov a zamíří za svými zájmy. Vnučka na výstavu moderního umění v budově starého nádraží a manžel se svými kamarády na fotbalový stadion za Lužánky. Naši hrají s Brazílií a jsou favorité !
Obyvatelé města Brna budou v roce 2050 žít spokojeným, plnohodnotným životem v harmonickém moderním městě. Městě vzdělanosti, nových technologií, kultury, zdravého životního prostředí a dobrých lidí. Doufejme.
Tož tak !
P.S.: Zpracovatelům nezávidím, ale držím jim palce.
A pro ně poslední poznámku: – Nespěchejte a projednávejte! Čím víc názorů, tím lépe.
SENIOŘI V ČR A JEJICH DŮCHODY
Petr Michek, 12. prosince 2017
Podíváme-li se v poslední době na novinové titulky, tak se dozvíme, že podle ministerstva financí – česká ekonomika je v dobré kondici. Další titulek ovšem hlásá, že čtvrtina Čechů žije od výplaty k výplatě. Ale jak jsou na tom Moravané, to už se nedovíme.
V České republice je dnes (roku 2016) cca 2,38 milionu důchodců, z toho je cca 924 tisíc mužů a cca 1,46 milionu žen. Za posledních deset let se počet penzistů zvýšil o cca 430 tisíc lidí, což znamená, že se počet důchodců každý rok zvyšuje, neboť do penze odcházejí silné poválečné ročníky. Předčasnou penzi pobírá dnes cca 599 tisíc osob. Průměrný důchod dnes činí cca 11 441 korun, zatímco průměrný plat se blíží k částce cca 29 000 Kč, takže sociální nůžky se stále rozevírají. Ovšem co je horší, že cca 5700 seniorů má důchod menší než 3000 Kč, takže moc důvodů k radosti nemají.
A jak se dnes v ČR tvoří základ pro pobírání starobní penze? Ten je pro každého občana, který splňuje zákonné podmínky stejný ve výši 2280 Kč. Další část důchodu se potom odvíjí od počtu odpracovaných let, délky pojištění a výše výdělku, z něhož se odvíjela a odváděla částka na důchodové pojištění. Jak bylo již výše konstatováno, tak je dnes průměrný důchod v ČR ve výši 11 441 Kč a nejnižší důchody nedosahují 3000 Kč, ale nejvyšší důchod, který bere v republice pouze jediný člověk je 100 tisíc Kč a asi 90 seniorů pobírá důchod v rozmezí 40 – 90 tisíc korun.
V prosinci roku 2016 vyplatila Česká správa sociálního zabezpečení 567 důchodů lidem, kterým bylo více jak sto let. Jednalo se o 491 žen a pouze o 76 mužů. Zajímavostí je, že nejvíce stoletých občanů žilo v Praze (103 osob), v Jihomoravském kraji (87 osob) a ve Středočeském kraji (53 osob). Nejstaršímu důchodci v České republice bylo v roce 2016 celých 108 let. A jelikož lidé, kteří se dožili tak vysokého věku mají většinou nízký důchod, tak se jim již několik let při dožití 100 roků automaticky zvedá jejich důchodový příjem o 2000 Kč. Je to alespoň malý příspěvek na léky, které v tomto věku potřebují.
Doba, po kterou občané České republiky pobírají důchod, rok od roku narůstá. Před cca 45 lety trvala průměrná doba pobírání důchodu asi 11 let. Dnes tráví ženy v důchodu, dík prodlužujícímu se věku, cca 27 let a muži cca 19 let. Za posledních 15 let se délka pobírání důchodu prodloužila o cca 4 roky. V roce 1989 bylo na samostatném důchodovém účtu ČR cca 330 miliard korun, ale za premiérů Václava Klause a poté za Mirka Topolánka (oba ODS) byl samostatný důchodový účet zrušen a převeden do státního rozpočtu, kde byl použit na úhradu dluhů, které jejich špatné hospodaření zavinilo. Tehdy bylo slibováno, že peníze budou na důchodový účet vráceny. Bohužel se tak nestalo, neboť státní dluh narůstal vlivem sanování krachujících bank, prohraných arbitráží, díky daňovým úlevám pro zahraniční investory a zejména také díky špatně provedené, tzv. kuponové privatizaci, kdy jsme se dostali do stavu závislé ekonomiky a jsme zemí s levnou pracovní silou a montovnou pro nadnárodní korporace. Podle ekonomky Ilony Švihlíkové v roce 2014 činil odliv zisků zahraničních společností působicích v ČR cca 488 miliard Kč, aniž by z toho byla jediná koruna investována zpět v ČR ! Takže dnes zde máme nízké mzdy, kapitalistické ceny a socialistické důchody a zahraniční společnosti nás každý rok vysávají více a více. Současný daňový systém je založen na zdaňování zaměstnanců a jeho základním pilířem je výběr DPH. Takový model ekonomiky je založen na levné práci, nízké přidané hodnotě a odlivem zisků do zahraničí, což je dlouhodobě neudržitelné ! Přitom v západní Evropě jsou běžně zdaňovány progresivní daní banky, velcí podnikatelé i pobočky zahraničních firem a daně jsou odváděny v těch zemích, kde byl zisk vytvořen, což u nás prozatím není běžné.
V ČR lidé pracují hodně, kvalitně, ale za velmi nízké mzdy. V tabulce 28 evropských zemí jsme ve výši dosažených mezd obsadili až 22. místo, konstatuje I. Švihlíková. Nejhůře na tom jsou v ČR matky samoživitelky a většina seniorů, kteří si musí různými brigádami přivydělávat, aby si zachovali alespoň trochu slušnou životní úroveň.
S končíci vládou premiéra Sobotky skončila svoji činnost i důchodová komise vedená Martinem Potůčkem, kterou vláda zřídila pro přípravu důchodové reformy. Komise konstatovala, že v ČR klesá část hrubého domácího produktu (HDP), která u nás putuje do penzí. Za posledních pět roků podíl důchodových výdajů na HDP klesl z 9,7 na 8,3 %. Přitom v zemích západní Evropy je vývoj výdajů na důchody naprosto opačný. Zatímco většina našich důchodců má co dělat, aby ze svého důchodu vyžila, tak západoevropští důchodci jezdí do českých lázní nebo cestují po světě. Nově jmenovaný premiér Babiš navrhuje navýšit základní výměru penzí z devíti na deset procent průměrné mzdy a oddělit důchody od státního rozpočtu, což lze pouze přivítat. Nápravu důchodová komise vidí v oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu, což zde již bylo a v navýšení procenta HDP na důchody. Dále navrhuje sblížit důchodové odvody živnostníků s odvody zaměstnanců a zaměstnavatelů, zavést povinné spoření firem na dřívější penzi pracovníkům v náročných profesích či zvýhodnění práce v důchodu. Vzhledem k tomu, že za posledních pět let vzrostly platy o cca 7600 Kč a penze jen o 1400 Kč, tak je nutné připravit kvalitní penzijní reformu, o které se mluví více jak 20 let. Nově by měly být rekvalifikovány (upraveny) důchody žen, hlavně matek dětí, které tím, že se po léta staraly o potomky, mají dnes menší důchody. Pokud nová vláda začne investovat, zvýší se výkon národního hospodářství, porostou mzdy i výnos daní a odvodů pojistného a budou finace i na důchody. Výhodou pro nás je i skutečnost, že máme nezávislou korunu a ne euro.
NEREFORMOVATELNÁ EVROPSKÁ UNIE ?
Petr Michek, 6. prosince 2017
Evropská unie je nereformovatelná, prohlásil Václav Klaus mladší v rozhovoru pro deník Právo (30. 11. 2017). Přitom oficiální stanovisko ODS zní, že EU je nutné reformovat !? Názor premiéra vlády ČR v demisi Bohuslava Sobotky je, že Česká republika by měla přijmout euro co nejdříve ! I za tento postoj svého premiéra zaplatila ČSSD odlivem hlasů v letošních parlamentních volbách. Většina obyvatel naší republiky (cca 85 %) si přijetí eura, a tím znehodnocení svých životních úspor, nepřeje.
Bývalý premiér za ODS Mirek Topolánek chce abychom zůstali v EU, ale razantně odmítá přijmout euro. V důsledku jeho přijetí, bychom ztratili poslední zbytky suverenity a byli bychom nuceni podílet se na splácení řeckých, italských i španělských dluhů, které jsou ve skutečnosti nesplatitelné. V rámci tzv. solidarity by naše finanční pomoc stejně neskončila v Řecku, ale na kontech německých a francouzských bank, které Řecku půjčily astronomické částky, a které v rámci globalizace Evropy (rozuměj kolonizace středo a východoevropských zemí), hodlají své půjčky získat zpět jakýmikoliv prostředky. A tím je i zavedení eura v daných zemích.
Sobotkova vláda zavedla na pokyn Evropské komise tzv. inklusi do našich škol, jejíž zavedení ve Velké Británii způsobilo úpadek britského veřejného školství, což byl i jeden z mnoha důvodů, proč většina obyvatel Spojeného království hlasovala pro brexit – odchod Velké Británie z EU. Na první pohled to vypadá, jako by si zástupci pravice a levice v ČR prohodili místa. Na jedné straně servilita a vstřícnost dosavadní vlády vůči Bruselu, a na druhé straně kritika EU z řad naší pravice. Že by to bylo pozdní prozření některých politiků nad důsledky různých nařízení, které jsou nám vnucovány z Bruselu?
V rámci zemí V4 (ČR, Maďarsko, Polsko a Slovensko) jsme se společným postupem úspěšně ubránili nuceným kvótám pro přijetí převážně ekonomických a muslimských migrantů na naše území. Přitom bohaté arabské státy jakými jsou Saudská Arábie, Katar, Spojené arabské emiráty, Dubaj, atd., do dnešního dne, z bezpečnostních důvodů, nepřijaly žádného spolubratra ve víře. Asi vědí proč.
A státy střední Evropy jsou Bruselem neustále atakovány, aby přijaly muslimské běžence na svá území. Co taková nezodpovědná migrační politika vůči vlastnímu obyvatelstvu přináší můžeme dnes vidět v Belgii, Itálii, Španělsku, Francii, Německu, Holandsku, Dánsku, Švédsku i ve Velké Británii. Tisíce mešit a modliteben, no-gou zóny ve většině velkých západoevropských měst, obrovský nárůst trestné činnosti, snížení bezpečnosti a astronomické nárůsty výdajů na sociální zabezpečení nově příchozích migrantů, kteří se nehodlají integrovat, učit se jazyk a hledat si práci. A ještě v rámci scelování rodin požadují, aby si do nové vlasti mohli přivést své mnohačetné rodiny. Ve skutečnosti je to dobřé organizovaná islamizace západní Evropy. A nyní by na řadě měly být i země střední a východní Evropy. V rámci zachování naší kultury, budoucnosti a přežití našich potomků, je nutné tomuto organizovanému zvěrstvu zabránit.
Jak se ukázalo, tak jedním z prostředků jsou volby, v nichž voliči dali najevo svůj názor na tzv. „demokratické strany“, a mnoho nescházelo, aby KDU-ČSL, TOP 09 i STAN zůstaly mimo Poslaneckou sněmovnu.
Vzhledem k výsledku voleb v České republice i povolebním vyjednáváním většina médií jaksi opomenula informovat naší veřejnost o skutečnosti, že již 19. října 2017 Výbor pro občanské svobody v Evropském parlamentu odsouhlasil návrh nového zákona o přerozdělování uprchlílů v Evropské unii, což má být pokus o reformu tzv. Dublinského protokolu. Jeho projednání v Evropském parlamentu se očekává do konce roku 2017.
V rámci návrhu tohoto zákona se říká, že všechny členské země EU jsou povinny přijímat uprchlíky podle přerozdělovacího mechanismu, který bude určen pro každou zemi zvlášť. Kritériem bude výše HDP dané země a počet obyvatel. Jednotlivé země budou muset podle tohoto zákona přijímat tisíce i desítky tisíc migrantů ročně na svá území a zajistit jim důstojné podmínky k životu (třeba i na úkor vlastních obyvatel, jak se to již dnes děje v Itálii).
A podle této novely zákona (Dublin 2.0) nebudou mít místní vlády možnost výběru, jaké uprchlíky dostanou. Vzhledem k tomu, že reformu migračního zákona podporují velké státy, tak se očekává jeho přijetí. Následovat bude výzva k Evropské komisi i k jednotlivým parlamentům členských zemí EU, aby zahájily jednání, která by vedla k implementaci tohoto zákona do jejich zákonodárství.
Tento neokolonialistický způsob nátlaku v řadě zemí povede k iniciaci procesů, které povedou k vystoupení jednotlivých zemí z Evropské unie.
To co Brusel prostřednictvím Evropské komise a Evropského parlamentu předvádí, v mnohém připomíná praxi Sovětského svazu vůči svým satelitům. A dobře víme, jak to s ním dopadlo.
Nová vláda České republiky by měla ve spolupráci se zeměmi V4 důrazně hájit národní zájmy našeho státu a tento bruselský diktát by měla prostřednictvím Poslanecké sněmovny důrazně odmítnout.
Budoucnost našich dětí musí mít větší prioritu, než zvrácené pokusy bruselských technokratů o islamizaci Evropy. Z výše uvedeného je vidět, že Evropská komise, z jejíhož popudu tyto návrhy vznikají, si nepřipouští možnost zániku evropské kultury, a naopak ji lze důvodně podezírat, že uskutečňuje dlouhodobé cíle, dané programem EUROMED, tzv. Barcelonským procesem, který předpokládá , že do roku 2050 bude přestěhováno 50 – 80 milionů muslimů do Evropy !