Číslo 125
REBELIE NA MORAVĚ
FollowRadovan Vrtěl, 21. června 2021
„Ohavná rebelie“ vyústila v popravy na Staroměstském náměstí.
Jak tomu bylo na Moravě ? Po pražské defenestraci v roce 1618 bylo v Čechách zvoleno takzvané direktorium, které nahradilo vládu císařových místodržících. Přetrvalo až do bitvy na Bílé hoře, jejíž výsledek se promítl do pozdější známé popravy na pražském Staroměstském náměstí. Možná se málo ví, že obdobné direktorium bylo zvoleno i na Moravě po připojení k povstání v květnu 1619 a kdy prvním předákem byl Václav Vilém z Roupova. Skládalo se z dvanácti pánů, stejného počtu rytířů a šesti zástupců královských měst. Direktorium vydávalo rozličné patenty, například o vypovězení jezuitů ze země, o zabrání některých katolických kostelů ve prospěch evangelíků ( kostel sv. Mořice v Olomouci, kostel sv. Jakuba v Brně a také kostely v Hradišti a Uničově ), obmněňovalo rady a purkmistry v královských městech a navázalo spolupráci s Čechy ve vojenských akcích.
Neutrální Karel starší ze Žerotína již dříve varoval: „ Čechové se snaží stát se slavnými tím, že zahubí svoji vlast. Jejich porážky budou počátkem našich, ale vina bude naprosto jejich. Poněvadž sami sebe opustili, nemohou si stěžovat, opustíme-li je my a jiní.“ Postupně se situace měnila, štěstěna se ke vzbouřencům obrátila zády a v říjnu roku 1621 vydal císař příkaz k zatčení vůdců povstání z měst a jejich uvěznění na brněnském Špilberku. Na konci téhož roku pak bylo vydáno nařízení, kterým se začal odhadovat a oceňovat jejich majetek. O několik měsíců později byl na světě seznam obviněných osob, který obsahoval 247 jmen. Dvacet z nich, většinou direktorů, bylo odsouzeno k trestu smrti (včetně uprchlíků Ladislava Velena ze Žerotína, Václava Bítovského z Bítova, Viléma z Roupova a Petra Sedlnického z Choltic), ale na přímluvy Karla staršího ze Žerotína byl všem dvaceti odsouzeným změněný na vězení. Všichni byli přirozeně odsouzeni ke ztrátě majetků, bylo zabaveno na 135 z nich.
Vzbouřenci, kteří ze země utekli, pokračovali v odboji i za hranicemi země. Václav Bítovský byl nakonec chycený ve Slezsku roku 1627 a popraven v Brně, Vilém z Roupova ještě o několik let později. V polovině roku 1628 svolal císař Ferdinand II. do Znojma sněm a seznámil stavy s Obnoveným zřízením zemským. Byly potvrzeny již jen některé svobody a privilegia a praví se v něm: „ Z královské a otcovské péče Naší na to všelijak pomýšleti ráčíme, jak by jmenované a od Nás s velikým nákladem vojenským dobyté markrabství Moravské zase dokonale k poddanosti a poslušnosti přivedeno, upevněno a proti tomu všecko zlé vykořeněno býti mohlo.“ Ano, tato „ ohavná rebelie “ poskytla císaři příležitost k oslabení stavů a upevnění své moci. A to nebývale.
Zdroj: facebook
STÁTOPRÁVNÍ USPOŘÁDÁNÍ NA MORAVĚ PO ZÁNIKU VELKOMORAVSKÉ ŘÍŠE
Kapitoly z moravské historie – dokončení /7/
Jaroslav Nesiba, 20. června 2021
Jak můžeme při čtení Hlasu Moravy pozorovat, názory na státoprávní postavení Moravy a související moravské otázky se často různí. Zůstávají jen nezpochybnitelná fakta, která překonají věky. Jako například lze uvést rozhraničení zemí Čech a Moravy. Nejzákladnější, přesná a nejlogičtější je hranice přirozená. Geomorfologické rozhraničení Moravy a Čech včetně následného rozčlenění živé přírody a rozdílného etnického osídlení je utvrzeno v nejstarší historické zemské hranici, která je právě hranicí přirozenou pocházející z 12. století. O jejím zdůvodnění včetně horopisu a vodopisu bylo řečeno a napsáno vše zásadní a detailní.
Málo informované veřejnosti je však nutné zásadní údaje opakovaně připomínat. Sdělovacím prostředkům, školám, veřejným činitelům a podobně. Zejména na Moravě je užitečné dávat na vědomí moravské vládce s titulem markrabat, kteří nebyli českými vládci, třeba i v části svého života. Moravané by měli tyto své historické představitele důstojně uznávat a respektovat. Je pozoruhodné, že počet markrabat vládnoucích pouze na Moravě je dán číslem 13. Ale tato numerická příznačnost jen dokazuje obtížné postavení vládců markrabství a celé státoprávní postavení Moravy v souvislosti s okolními zeměmi.
Prvním vládcem na Moravě s nově zavedeným titulem moravský markrabě (tehdy se ovšem jednalo pouze o Olomoucko) byl Přemysl I. (Otakar), jenž se takto připomíná od roku 1179. Jeho vláda tehdy trvala do roku 1182.
Druhým všeobecně uznávaným markrabětem s vládou nad celou Moravou byl Konrád Ota Znojemský instalován římským císařem Friedrichem I. Barbarossou v září roku 1182. Tento významný moravský vladař velel Moravanům v bitvě u Loděnic 10. 12. 1185. Z markrabské pozice ustoupil v zájmu zachování míru Knínskou dohodou roku 1186. Přesnějších zpráv z té doby se nám nedostává.
Třetím a nejslavnějším markrabětem z rodu Přemyslovců byl Vladislav Jindřich vládnoucí na Moravě v letech 1197 – 1222. Bohužel zemřel bez dědiců.
Čtvrtým markrabětem byl druhorozený syn krále Přemysla I. Otakara Vladislav III. Vládl pouze krátce v letech 1224 – 1227.
Pátým suverénním moravským markrabětem byl Přemysl II. – 3. syn krále Přemysla I. Otakara. Vládl v letech 1228 – 1239. Vzdoroval i vojensky svému staršímu bratru – českému králi Václavu I.
Šestým moravským markrabětem vládnoucím jen na Moravě byl v letech 1245 – 1247 prvorozený syn krále Václava I. a perspektivní dědic české koruny Vladislav III. Předčasně zemřel, přičemž o příčinách jeho úmrtí nám letopisy nepodávají bližší informace.
Sedmým a posledním Přemyslovcem vládnoucím na Moravě byl druhorozený syn Václava I. – Přemysl II. (Otakar) v letech 1247 – 1253. Od tohoto roku splynul titul markrabský s královským, takže Přemysl II. Otakar padl roku 1278 v nešťastné bitvě na Moravském poli jako český král a moravský markrabě.
Osmým moravským markrabětem a prvním z rodu Lucemburků byl v letech 1333 – 1349 Karel, od roku 1346 také český král a později i římský císař.
Devátým suverénním moravským markrabětem byl bratr krále Karla – Jan Jindřich, který v letech 1350 – 1375 ze své markrabské pozice účinně podporoval svého bratra.
Desátým moravským markrabětem bez vládnutí v Čechách se stal v letech 1375 – 1411 nejstarší syn Jana Jindřicha – Jošt Lucemburk. Vedl vleklé války se svým bratrem také markrabětem Prokopem. Jošt (Jodakus) dosáhl dalších titulů v Římské říši a roku 1410 se stal římským králem. Byl však krátce nato v Brně na Špilberku otráven.
Jedenáctým moravským markrabětem bez vládnutí v Čechách se stal z vůle císaře Zikmunda Lucemburka jeho zeť Albrecht Habsburk. Markrabětem na Moravě byl v letech 1423 – 1437. Později do roku 1439 byl moravským markrabětem a českým králem.
L Dvanáctým markrabětem na Moravě byl letech 1469 – 1490 Matyáš Korvín. Jeho vladařská legitimita na Moravě může být rozporná v důsledku různých kompetencí vzniklých za válek s Jiřím z Kunštátu a z Poděbrad.
Třináctým suverénním moravským markrabětem se stal v letech 1608 – 1612 Matyáš Habsburk. Později byl moravským markrabětem a současně také českým králem a římským císařem.
Od roku 1612 až do roku 1918 byl každý moravský markrabě současně českým králem a římským císařem, později rakouským císařem.
Suverénně vládnoucím moravským markrabím bez vládnutí v Čechách bohužel není k naší vlastní škodě věnována patřičná pozornost. Je proto potřebné, aby zejména Moravané tyto historické osobnosti neopomíjeli, včetně doby jejich suverénního vládnutí a pomohli jim vystoupit z českého stínu. Moravské dějiny k tomu dávají plné oprávnění!
MORAVŠTÍ VLASTENCI – NOVÝ PROMORAVSKÝ SPOLEK
Moravští Vlastenci – MV jsou neregistrovaným občanským sdružením s politickým zaměřením, jehož řádná registrace u MV ČR bude realizována během několika následujících měsíců.
Naše sdružení bylo v souladu s aktuálně platnými předpisy založeno dne 5. května 2021 v Morkovicích (okres Kroměříž) na ustavující schůzi organizace, a to občany České republiky moravské národnosti, staršími osmnácti let (o tomto aktu je vedena řádná evidence). Vítáme jakýkoli zájem či spolupráci ze strany občanů nebo organizací a tyto aktivity budeme nadále podporovat a rozvíjet. Členy sdružení Moravští Vlastenci – MV nebo registrovanými sympatizanty mohou být pouze občané České republiky starší patnácti let.
V případě vašeho zájmu o členství v MV, spolupráci nebo jakýchkoli otázek, připomínek, nebo podnětů nám prosím napište na email: moravsti.vlastenci@email.cz
Děkujeme, kolektiv MV
Pramen: moravskynarod.cz
STŘÍPKY Z MORAVY
Abychom jenom nekritizovali, tak upozorňujeme na zajímavý počin sítě prodejen Albert ve spolupráci s Albi, kteří připravili projekt cestovatelských deníků. ČR je v rámci těchto deníků rozdělena na dva sešity: Čechy a Moravu se Slezskem a dokonce jsou použity i správné hranice. A pak že to nejde. Palec hore!
Pramen: facebook.com/moravanenivcechach; albert.cz/kempovani
Na druhé straně to zároveň ukazuje na tristní stav politiky ČR k druhé největší zemi ze tří, z nichž se náš stát skládá – k Moravě. Je smutné, když musíme vyzdvihovat skutečně řídké projevy odpovídajícího jednání a chování k Moravě a Moravanům, případně k moravskému Slezsku. Jednání a chování, které by mělo být samozřejmostí!
– – –
Na Moravě jsou jiná klíšťata než v Čechách
Ano, my už víme, že Morava je z mnoha ohledů jiná než Čechy. Už to tak zařídila příroda, když dala Čechám a Moravě jinou morfologii a to dokonce tak jinou, že řeky z Čech tečou na jinou stranu, do jiných moří, než řeky z Moravy.
Čechy opevnila hradbou přírodních pevnůstek – kopců a hor a pod nimi vytvořila kotlinu.
Naproti tomu je Morava severojižně otevřená. V žádné české kotlině není. Ač si to někteří v Čechách pořádně pletou. A protože je tak otevřená, přijímala i jiné kulturní vlivy než Čechy.
Ale že bychom u nás na Moravě měli i jiná klíšťata? Která svojí hranicí rozšíření mapují a oddělují moravskou zemi od české? Skoro se tomu nechce věřit a přece je to podle odborníka Jana Pernera z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích, pravda. V Čechách se vyskytuje klíště obecné, na Moravě je dominantní jeho příbuzný – piják lužní, který je teplomilnější. Tuto hranici nikdo mocenským nařízením shora nezruší. Přesto bude zřejmě prolomena, protože piják lužní se díky celkovému oteplování v posledních letech začíná pomalu rozšiřovat i do Čech.
Pramen: Perner 2021 iDnes
ŠIDLIÁK: SPOLUPRÁCI S POBORSKÝM SI PŘEDSTAVIT NEDOKÁŽU. MORAVÁCI NESMÍ BÝT ZA BLBCE!
Jiří Škuba, 18. května 2021
Jiří Šidliák neodešel z fotbalové asociace FAČR před třemi lety v dobrém. Nyní cítí, že je jedinečná šance nabourat systém, který Roman Berbr budoval přes dvacet let. Právník Jiří Šidliák kandiduje na předsedu moravské komory a tvrdí: „Někteří jedinci si český fotbal pletou s firmou, kterou si zprivatizovali.”
Je to jeden z hlavních důvodů, proč kandidujete na místopředsedu?
Myšlenka na kandidaturu se začala rodit už někdy v roce 2018 či 2019. Ne kvůli mému tehdejšímu odchodu z odvolací komise, ale kvůli tomu, co mu předcházelo.
Vadila mi změna stanov, kdy došlo nejen k úpravě volby předsedy asociace, ale také do výkonného výboru přibyl jeden další člen za české okresy a kraje, čímž se významně narušila rovnováha v neprospěch moravské komory, kterou najednou už nikdo nepotřeboval.
Od té doby jsem o tom opakovaně mluvil s moravskými okresy, kraji a kluby a vnímám, že ten nepoměr chtějí změnit. A protože já ho chci změnit také, kandiduji.
Byl jste jeden z mála, kdo se dokázal systému Romana Berbra postavit a dveřmi od zasedačky odvolací komise jste práskl dobrovolně. Můžete popsat svůj konec na Strahově?
Čtyři dny po valné hromadě, která změnila stanovy, jsem na Strahov odvezl svou rezignaci adresovanou předsedovi Malíkovi. Jako důvod jsem uvedl to, že jsem seznal, že ve FAČR už nejde o fotbal a spolek s 300 tisíci členy si někteří jedinci pletou s firmou, kterou si zprivatizovali.
Jaká byla reakce Martina Malíka?
Žádná, předseda FAČR na mou rezignaci nijak nereagoval a ani jsem to nečekal. Ke své rezignaci jsem připojil také dobrovolné ukončení členství ve FAČR, ovšem v členské evidenci jsem svítil ještě půl roku, protože jsem měl zaplacený příspěvek na celý rok 2018. Což je rozdíl oproti Romanu Berbrovi, který byl po svém zatčení smazán okamžitě. (smích)
Vadilo vám tedy především to, že se česká komora v rámci výkonného výboru stala dominantní? Není to jen subjektivní rozladění ze ztráty politického vlivu?
Stanovy jsou nejdůležitějším předpisem spolku a připomínám, že fotbalová asociace je největším spolkem v České republice. Pokud se stanovy mění, mělo by to probíhat tak, že tomu procesu předcházejí půlroční přípravy, do nichž se zapojí i legislativní rada, ve které sedí výkvět sportovních právníků z České republiky.
Jenže ta byla zrušena a už někdy v roce 2015 se změnilo úplně všechno. Tvorba veškerých předpisů FAČR se začala řešit direktivně, shora, nikdo se s nikým nebavil. Kromě změny stanov, kterou musí schvalovat valná hromada, řešil vše ostatní výhradně výkonný výbor, navíc jeho členové dostávali znění předpisů většinou jen pár dnů předem, případně až při hlasování.
Dostávali “notičky” k podpisu?
Dá se to tak říct. Většina z nich to ani nestihla přečíst. A některé předpisy se měnily třikrát, čtyřikrát do roka. Rozhodovala o nich hrstka vyvolených, na které si ukázal Roman Berbr. Z toho vznikl zmatek, jednotlivé předpisy na sebe kolikrát ani nenavazují.
A vrchol byl zmiňovaný rok 2018, kdy česká komora protlačila 12. člena do výkonného výboru?
Tahle změna stanov narušila rovnováhu v našem fotbale. V praxi to v podstatě znamená, že jeden člověk, který ovládá českou komoru, ovládá celý český fotbal. Toto navíc měla ještě více upevnit loňská valná hromada, na které chtěli Berbr a spol. pod záminkou splnění genderových kvót UEFA protlačit do výkonného výboru dalšího člena navíc – ženu.
Ona už v něm sice zasedala (Dagmar Damková), podle plánu se ale jen měla přesunout na jinou židli a takto získané třinácté místo by obsadil někdo další z Berbrova tábora. Pravděpodobně Jan Jílek, kterého nedávno odstavili jako předsedu Jihočeského KFS.
Pokud by to loni většina moravské komory nezablokovala, měl by “Náčelník” další jistý hlas ve výkonném výboru a už by si skutečně mohl jednou provždy dělat, co by si zamanul.
A Morava by byla rázem bez možnosti cokoli ovlivnit.
Ano, jako důsledek salámové metody. Pořád se ukrajovalo směrem k autoritářskému režimu, jenž měl být završen třináctým členem výkonného výboru. Pak už by s tím nikdo nepohnul a Berbra by museli buď odnést v pytli, nebo odvést v poutech, což se nakonec i stalo.
Na loňské valné hromadě se mimochodem do místopředsedy za Moravu Zdeňka Zlámala opřel předseda Martin Malík se slovy: “Pokud mezi námi ve Výkonném výboru FAČR sedí členové, kteří neumějí prezentovat svůj názor, je to na prd.” Nemáte pocit, že se Zlámal měl za Moravu skutečně bít víc?
Konkurovat Berbrovi pochopitelně nebylo snadné, ale s tou rolí musel náš místopředseda počítat. Právě Zdeněk by měl být tím, kdo určuje směr moravské komory, ale on to bohužel celých osm let nedělal. Politiku pojímal ve stylu absolutní demokracie: Hlasujte si, jak chcete.
Neříkám, že by měl moravské delegáty nějak nutit, nedej bože výhrůžkami či slibováním všemožných výhod, jak to fungovalo v jiných komorách… Ale měl by jasně vyjádřit svůj názor na konkrétní věc. Pelta měl zčásti pravdu, když na poslední volební valné hromadě prohlásil, že Zdeněk je dobrý kamarád, ale špatný funkcionář. Potvrzuje se to bohužel i před touto valnou hromadou.
Byl mimo politikaření i z toho důvodu, že sídlí na Moravě?
Historicky bylo největším handicapem moravského místopředsedy už to, že do Prahy přijel jednou za týden na odpoledne. Nebyl u veškerého dění a nám ujížděl vlak. Také před zatčením Berbra chod FAČR fungoval tak, že všechno podepisoval předseda s českým místopředsedou a na toho moravského se nebral zřetel. Sídlo mé advokátní kanceláře je v Praze a trávím tu většinu týdne. Mí odpůrci tvrdí, že je to má největší nevýhoda, ale já to vnímám naopak jako výrazné pozitivum.
Bude Morava na volební valné hromadě 3. června jednotná a podpoří proreformní kandidáty? Třeba Moravskoslezský kraj dál povede Karel Kula, jeden z Berbrových mužů…
Nejde to vidět jen takto černobíle ve stylu ten byl berbrovec, ten nebyl berbrovec. Sjednotit moravskou komoru je samozřejmě potřeba a je to jeden z mých hlavních cílů a úkolů moravského místopředsedy. Mluvím naprosto se všemi, i když to s některými není jednoduché, je totiž nutné si uvědomit, že někdo tu Moravu minimálně poslední čtyři roky cíleně rozeštvával. Vrážel umělý klín mezi okresy, kraje a mezi kluby výkonnostního fotbalu.
Buďte konkrétní. Koho máte na mysli?
Těch lidí bylo víc, ale na místě je určitě zmínit jméno Radka Běláka, který se jako poradce předsedy Malíka pro Moravu v těchto věcech dlouhodobě angažoval. Tímto způsobem fungoval už od dob Vlastimila Košťála, jeho aktivity jsou až neuvěřitelné.
Někteří lidé na to slyšeli, stačilo jim získat nějaké výhody a stali se součástí systému. Cílem Berbra a spol. bylo postupně ovládnout i Moravu, což se jim bohužel částečně dařilo.
Kandidaturu na místopředsedu za Moravu kromě vás podali František Jura, Václav Salač a Zdeněk Zlámal. Jak velké šance si v této společnosti dáváte?
Na místopředsedu mě navrhly hned tři krajské fotbalové svazy (Jihomoravský, Olomoucký a Vysočina), kromě toho také pět okresních svazů a deset klubů, takže podporu cítím velkou. Měl bych představovat kandidáta reforem, které jsou absolutně nutné.
Nicméně by to nemělo být o jednom místopředsedovi, ale o všech čtyřech členech výkonného výboru za Moravu, kteří budou uvažovat jednotně a budou podporovat reformy. Ať už jsou představované Fevolucí, nebo Petrem Fouskem.
Podporu Fevoluce má právě Václav Salač. O vás je známo, že patříte do tábora Petra Fouska. Je to tak?
Petra jsem podporoval už v roce 2017 a od té doby se nic nezměnilo, spoustu stejných myšlenek ale pochopitelně máme také s Fevolucí. Navíc bych netvrdil, že by Vašek Salač měl mít její podporu, pouze si navzájem sdělili, že uvažují podobně, což v podstatě platí i u mě.
Podstatné je, aby se všechny tyhle proreformní proudy dokázaly spojit v jeden, neboť ten druhý proud, který představují dejme tomu postberbrovci, bude skvěle organizován tak, aby jednotně házel hlasy Karlovi Poborskému, o tom jsem přesvědčen. Pokud se síly rozmělní, tak to prostě nedopadne dobře. Což hrozí i vzhledem k tomu, jak byly stanovy v minulosti zprzněny.
Myslíte samotnou volbu předsedy?
Jistě. První kolo volby sice zůstalo stejné – zvítězí ten, kdo získá většinu v české a zároveň v moravské komoře. Jenže do druhého kola postupují všichni kandidáti z prvního kola a zde už rozhoduje prostý součet všech hlasů. Může se tedy stát, že vyhraje člověk, jenž získá nějakých sedmdesát hlasů. Mně osobně přijde na hlavu postavené, že by v čele FAČR mohl pak stát někdo, kdo nemá ani poloviční podporu delegátů.
Jste právník, v části své agendy se věnujete i trestnímu právu. Dokážete si představit určitou amnestii pro lidi, kteří byli zapojeni do režimu Romana Berbra, ale svou práci si odvádí kvalitně a odborně?
Pokud se podíleli na nekalostech nebo pod nimi byli dokonce podepsáni, tak nedokážu. Vzhledem k odpovědnosti statutárního orgánu každé právnické osoby to navíc ani není možné. Ať chcete, nebo ne, nějaký audit si na FAČR nebo na krajském svazu musíte nechat udělat.
Pokud byste nad něčím mávli rukou, mohlo by se taky stát, že si za dva roky někdo přijde pro vás kvůli tomu, že jste něco zanedbal. Velkým problémem je navíc nabobtnalá struktura sekretariátu FAČR. Není přece možné mít na Strahově třináct nebo čtrnáct ředitelů.
V tom má výhodu právě Petr Fousek, ví, jak má svaz fungovat. Teď je potřeba osekávat nefunkční věci a nastavovat nové, na to má on nejlepší předpoklady. Neříkám, že Vláďa Šmicer je nějaký naivní kluk z plakátu, jak se o něm mnozí hanlivě vyjadřují, ale v téhle době, kdy je třeba provést spoustu strukturálních změn, by měl vést FAČR nějaký zkušený funkcionář.
Nicméně za čtyři roky už, doufejme, bude situace jiná a já si dokážu představit, že se Vláďa tím lídrem stane poté, co nabere zkušenosti třeba jako místopředseda.
Takže za vás ideální vedení Fousek předseda, Šmicer místopředseda za Čechy a Šidliák za Moravu. Chápu to správně?
Pro reformy ve fotbale určitě. Dokážu si představit, že každý bude mít tu svou parketu – já tu svoji vidím v legislativě, Šmicerovu ve sportovní oblasti a Fouskovu v řízení celé asociace a také v mezinárodních vztazích. Není to ale jen o předsedovi a místopředsedech, pro fotbal je klíčové, aby reformní síly měly většinu ve výkonném výboru a ke změnám byla vůbec vůle a chuť.
Do čehož vám moc nezapadají další kandidáti na českého místopředsedu – Adolf Šádek a Martin Malík. Co říkáte jejich nominacím?
Absolutně nechápu, jak může současný předseda Malík mít vůbec tu drzost někam kandidovat. Už jsem zmínil, že kdo ovládá českou komoru, může ovládat celý český fotbal. Tohle nebezpečí vidím v panu Šádkovi, který má navíc významné postavení v LFA. (ligové asociaci)
A s Karlem Poborským si spolupráci představit dokážete?
To právě taky moc ne, neboť ten pro mě reformní změny nezosobňuje. Nebyl ani schopen transparentně zveřejnit, které subjekty jej na předsedu nominovaly. Pokud by vyhrál Poborský a parta kolem něj, může se stát, že my Moraváci budeme opět za blbce a nikdo se s námi nebude bavit.
Takže vzkaz pro červnové volby by mě být jasný: Teď, nebo nikdy. Každá změna má určitou setrvačnost, než se ve fotbale projeví, a my můžeme ještě za pět či deset let zírat, co dlouholetá Berbrova vláda přinesla. Fotbalové hnutí to prostě už musí pochopit a dát změnám prostor, pevně tomu věřím.
Zdroj: https://sport.aktualne.cz/fotbal/