Follow

Jiří Albrecht, 18.4.2020

Poslyš slova Moraváka,
co ctí knihu od Hosáka.
Dačice i Slavonice
na Moravě leží přece.
V Čechách hledáš města tato?
Nic nenajdeš, popleto!
Vše prozradí ti moudrý spis,

od Hosáka místopis!

/Jde o Historický místopis

země Moravskoslezské/

Ladislava Hosáka/

Follow

Follow

Bohumila Jandourková, 17. dubna 2020

Naše ekonomika je otevřená a navázaná na další státy, především Německo. Měli bychom se připravit na problémy nastupující ekonomické krize, poněkud posílené a určitě urychlené i díky koronavirové pandemii. Krize se projeví vyšší nezaměstnaností, tedy propouštěním lidí z práce. Připravíme-li se na horší krizi a ukáže se nakonec mírnější, tím lépe.

V Německu je uzákoněná vysoká ochrana pracujících lidí, která je promítnutá i do pracovních smluv. Tedy možnost, aby firmy propouštěli ve velkém své zaměstnance doma, je omezená. Naproti tomu u nás je ochrana zaměstnanců výrazně nižší. Z toho plyne, že pokud budou muset německé firmy propouštět, bude to především u nás. Také naše firmy, které jsou subdodavately německých firem, mohou přijít o mnohé zakázky, tuto výrobu si může Německo stahovat domů.

Jak tomu můžeme čelit? Krátkodobě nepříliš. V dlouhodobějším horizontu a ve střednědobém lze posílit zaměstnanost v zemědělství, případně lesnictví. Nahrává tomu i očekávané postupné, dlouhodobé zdražování potravin. Tady může pomoci stát, především přesunutím dotací zemědělcům skutečně na půdě hospodařícím od těch, kteří pobírají dotace jen za to, že zemědělskou půdu jen vlastní, ale nic na ní nepěstují. A ani o louky se většinou nestarají zoráním či dosetím alespoň 1x za 5 let, což je u luk, pokud nejsou v zamokřených oblastech říčních niv, nutné.

V důsledku přesunu dotací by mělo dojít ke zvyšování zemědělské soběstačnosti, kde by se mělo zemědělství zaměřit opět na širší okruh pěstovaných druhů plodin i hospodářských zvířat. Na na to by měl stát navázat zainvestováním do postupné obnovy konzervárenství v menších a středních firmách. Bude třeba postupně začít připravovat v menších krocích i vhodnou přidruženou výrobu na venkově, která umožní zaměstnanost v těch ročních obdobích, kdy kvůli našim klimatickým podmínkám je práce v zemědělství méně. Náš venkov by měl opět ožít!

V lesnictví je třeba se co nejrychleji vyrovnat s vytěžením mrtvých smrkových monokultur a mělo by se přistoupit k masivnímu vysazování nových stromů. Pokud je opravdu málo sazenic, jak nám bylo tvrzeno, je třeba zadotovat a podpořit jejich urychlené dopěstování. Vysazovat by se měly opět především jehličnany s určitým procentem listnatých stromů. Tedy smrky, jedle, borovice. Proč opět jehličnany? Nelze je nahradit listnatými stromy, pokud chceme udržet naše tradiční klima. Mají velkou funkci ve zmírňování podnebí a vyrovnanosti počasí v zimě a především v období brzkého jara, kdy ještě listnaté stromy nejsou olistěny a teplotní amplitudy, tedy rozdíly nočních, ranních a denních teplot jsou obrovské.

Na lesnictví by mělo navazovat rozšíření zpracování dřeva, namísto vyvážení celých kmenů. Od pil, sušáren dřeva, po postupné obnovování výroby pro stavebnictví, oživovaný papírenský průmysl, ale především je nutno podpořit nábytkářský průmysl, který u nás téměř zmizel a jen skomírá v malém.

Je třeba upozornit na ekologickou stránku. Je velký tlak na elektromobilitu. Ta je ovšem sama o sobě diskutabilní a její prosazování je postaveno spíše na ideologii, než na reálném základě. Pokud chceme snížit v ovzduší procento CO2, dokáží to nejlépe mladé rostoucí stromy, které uhlík ve velké míře zabudovávají do své rostoucí dřevní hmoty. Tedy rychlé zalesňování našich nově vzniklých rozsáhlých holin by mělo být naším příspěvkem a odpovědí na ekologickou výzvu EU. Je pravda, že například při spalování dřeva se opět CO2 uvolňuje do ovzduší. Proto je z ekologického hlediska nejlepší „uvěznit“ uhlík v takových výrobcích ze dřeva, které mají dlouhou životnost. A to je kromě využití ve stavebnictví především nábytek. Měli bychom se tedy z více důvodů vrátit k nábytkářskému průmyslu a to zpočátku podporou malých a středních firem, a věnovat pozornost, ale i podporu jejich následnému rozvoji. Pyramidy klád kolem lesních cest, tedy velké množství levného dřeva přímo po něčem takovém volají. Obávám se však, že naši politici a vláda má „jiné starosti“. Kdyby se místo vzájemného špinění konkurentů před volbami skutečně věnovali potřebám státu a lidí v něm žijícím, kde jsme už za těch 30 let mohli být!

Nezaměstnanost jako taková má své nebezpečné důsledky. Ze statistik vyplývá, že nespokojenost ve společnosti, oprávněná, vede jednak k nepokojům. Ale na druhé straně zvyšuje konzumaci alkoholu a drog a způsobuje vyšší kriminalitu. Včetně vyššího počtu týrání žen, mužů a seniorů v domácím prostředí a také útoků na děti včetně sexuálních.

Je proto mnoho důvodů začít v naší ekonomice s potřebnými změnami směrem dovnitř, když jsme to směrem ven – tedy k otevřené ekonomice už opravdu přehnali. Pravda ovšem je, že jsme k tomu byli do značné míry – a jsme bohužel ještě i dnes, tlačení EU i globalistickým tlakem velkých nadnárodních firem mimo ni.

A co řadoví občané, kteří ani dnes nežijí nad poměry a pro které by se zdražování potravin mohlo stát velkým problémem? Kdo může a má tu možnost, vypěstujte si co lze na zahrádkách. Venkov má v tomto případě lepší možnosti. Třeba chov slepic je velmi jednoduchý, pokud je můžeme třeba nechat běhat volně v sadě a bezpečně je zavírat až na noc. Z velké části se o sebe postarají samy. Tady nikdo radit nemusí. Lidé si na venkově dodnes dobře pamatují co a jak…

A co poradit těm, kteří by skutečně spadli do těžké sociální situace? Nestydět se a obrátit se na sociální služby. Nanejvýš vás odmítnou, ale ani to by se nemělo stát.

Follow

Follow

Radovan Vrtěl, 15. dubna 2020

Ve dnech od 13. do 19. dubna roku 1608 se v Ivančicích sešel zemský sněm pánů, rytířů i duchovních, sesadil Ladislava Berku z Dubé z hejtmanského úřadu a zvolil do čela země výbor, tzv. direktorium, pod vedením Karla z Lichtenštejna. Hlavou poselstva k vyjednávání konfederace s Rakousy a Uhrami byl zvolen Karel Starší ze Žerotína. Sněmu ovšem předcházela konspirační schůzka stavovských předáků z Moravy, Rakous a Uher, která se konala v prosinci 1607 na rosickém zámku právě Karla ze Žerotína, Rudolf II. totiž jakákoliv jednání v tomto směru na Moravě zakázal. České stavy i Slezané konfederaci odmítly, i když jim byla nabízena. V červnu 1608 byla uzavřena tzv. Libeňská mírová smlouva, kterou se Rudolf II. vzdal Uher, Rakous i Moravy a jeho bratr Matyáš se stal následníkem trůnu. Morava se stala de facto nezávislou zemí tvořící konfederaci s Rakušany a Uhry. Ke Koruně se markrabství mohlo vrátit, až arcikníže a markrabí Matyáš bude moci být i králem Čech. Ten obnovil platnost zemského zřízení včetně článků porušovaných dříve jeho bratrem Rudolfem. Slíbil zřídit na Moravě vlastní dvorskou kancelář i apelační soud. Stavy získaly právo moci zákonodárné a usnesení zemského sněmu již nepotřebovala ke své platnosti potvrzení panovníka. Bez souhlasu stavů se nesměla vypovědět válka ani uzavřít mír a stavové získali oprávnění vojensky bránit jakékoli porušení zemského zřízení. Rovněž musel Matyáš přes odpor katolické církve slíbit, že nikdo nebude stíhán pro svou víru. Žádná jiná země neměla tehdy tolik svobod jako Morava a stavovská moc nebyla nikdy předtím silnější.

Na závěr jedna zajímavost. V zadním traktu domu, kde probíhal sněm, se o 252 let později narodil malíř Alfons Mucha…

Existuje znojemská listina z 23. dubna 1608, v níž arcikníže Matyáš přijímá do své ochrany zemské stavy Markrabství moravského. Slibuje, že si nebude bez dohody s nimi osvojovat vládu nad nimi a že neuzavře žádnou smlouvu bez jejich vědomí a souhlasu. Lze ji vyhledat na internetu.

– – –

Poznámka redakce: Jaký to rozdíl oproti dnešku, kdy Morava nemá žádná práva a je bezprecedentně opomíjena a často i zesměšňována. Příští rok bude sčítání lidu. Přihlasme se v něm ke své skutečné národnosti – moravské! Oficiální uznání moravského národa, který nikam nezmizel a žije stále na svém území více než tisíc let, je možná jedinou schůdnou cestou k obnovení našich zemských práv!

Follow