Follow

Manevillova komise konečně vydala 23. března 1920 výnos o hlasování s tím, že obecní zastupitelstva vypracují od 11. do 30. dubna seznamy voličů. Hlasovací právo se po vleklých sporech mezi komisí, národními výbory a Radou Narodowou přiznalo osobám, které měly na území Těšínska předválečné domovské právo či prokazatelně trvalé bydliště. Z připravovaného plebiscitu byly předem vyloučeny osoby, které se vystěhovaly bez ohledu na to, že si domovské právo buď podržely, nebo jej nabyly pouhým administrativním výnosem místního úřadu. Výčet nevoličů byl rozšířen o občany ve výkonu trestu a nesvéprávné. Vyhláška vycházela vstříc tužbám polského obyvatelstva, a to zásluhou Itala Borsarelliho, jenž ji vypracoval. Přesto se její znění neobešlo bez protestů z obou stran.

Také Beneš protestuje v Paříži proti některým bodům u Cambonovy komise pro česko-polské vztahy a žádá, aby hlasovali všichni domovští příslušníci bez jakýchkoli výjimek. Polská vláda vyslala do Těšína osvědčeného Latinika, mezitím povýšeného na generála, místo profesora Szury, který v komisi zastupoval polskou stranu. Bylo to demonstrativní gesto, které mělo zdůraznit, a to nejen před veřejností, že se záležitost vyřeší vojensky, pokud její výsledky neuspokojí nároky Polska.

V mnohých místech propukly nepokoje a na demarkační linii docházelo k přestřelkám ve dne v noci. Generál Latinik, v očích tamního obyvatelstva hrdina z lednových bojů roku 1919, rozvinul čilou agitaci, k níž ho mimo jiného pohnula i uražená ješitnost, neboť se stále cítil být Čechům něco dlužen. Potupný ústup za Vislu, k němuž byl před více jak rokem přinucen, v něm rozněcuje touhu po odvetě. Jak už z mnohých příznaků pochopil, příležitost mu podávala ruku. Řečnil na táborech lidu v Karviné, Bohumíně, Fryštátu i v samotném Těšíně. Italští a francouzští vojáci mají zase plné ruce práce s rozháněním demonstrací v obou prefekturách, a přesto nebyli s to zabránit, aby hutníci z nedalekého Třince, převážně polské národnosti, nezdemolovali Slezský dům v Těšíně, jenž byl střediskem pro schůze Koždoňovy německé strany.

Také Němci žijící v oblasti byli vystaveni nesmlouvavému nátlaku. Jakmile Poláci poznali, že převážná většina projevila úmysl hlasovat pro Československo společně s velkými průmyslníky, obrátili hrot nepřátelství proti nim. Zastrašováním a násilím se je pokoušeli přimět, aby se voleb nezúčastnili, nebo od základu změnili názor. Někteří poslanci, nespokojení s postojem Pilsudského, se snažili v Sejmu dosáhnout publicity těšínského problému. Na pořad dne prosazovali návrh, aby se do východní prefektury opět povolalo polské vojsko místo dohodnutých jednotek. Radikální návrh neprošel, protože většina poslanců spoléhala na plebiscit a slibovala si příznivé výsledky.

Ministr zahraničí Patek byl však zcela jiného mínění. Hlasování na Těšínsku pokládal za nemožné a domáhal se splnění všech polských požadavků v oblasti místní správy a politiky vůbec.Vyslal instrukce i do Paříže svým zástupcům z ministerstva zahraničí a pozorovatelům konference. Stěžoval si na Manevillovo stranění Čechům a požadoval jeho odvolání či vystřídání americkým delegátem, k němuž by mělo Polsko důvěru. Také pověřenec polské vlády Piltz už v Paříži zjistil z reakce velmocenských politiků, že ztrácejí poslední trpělivost s těšínským problémem a že by bylo nanejvýš užitečné usilovat o jiné řešení. Myšlenka na arbitráž se patrně zrodila v jeho hlavě a zamýšlel ji prosadit bez vlivu velmocí přímým vyjednáváním s ČSR. Chystal se navrhnout Patekovi, aby vešel v jednání s Benešem a připravil ho na změnu stanoviska polské strany.

Uprostřed neplodných poslaneckých debat a bouří na Těšínsku se poznenáhlu zatemnilo nad frontou v západním Rusku. Vydatně posílená bolševická armáda zasadila navzdory Pilsudského dubnové ofenzívě v květnu Polákům drtivý úder a v několika týdnech převzala iniciativu na celé frontě od Litvy až po západní Ukrajinu. Situace byla o to hrozivější, že Polsko se vyčerpalo z posledních rezerv a Pilsudski si začínal uvědomovat, že osud země čím dál víc závisí na dodávkách zbraní a munice, které docházely do Polska železničním koridorem z Československa právě přes sporné území.

Follow