Follow

Ve čtvrtek, 24. března 2022, ve věku 85 let, zesnul pan Doc. Ing. Jan Smejkal, CSc. Pan docent byl dlouholetým zastáncem myšlenek moravské samosprávy a byl pro tento cíl dlouhá léta aktivně činný v Hnutí za samosprávnou demokracii Moravy a Slezska, následně v politické straně Moravané a poslední roky ve spolku Morava nejsou Čechy.

Rozloučení se bude konat v kruhu rodiny, ve čtvrtek 31. 3. 2022 v 9 hodin v židenickém kostele Cyrila a Metoděje, po nedlouhé mši za zvuku zvonů.

Krátké curriculum vitae:

Doc. Jan Smejkal přišel na svět 4. listopadu 1936 v Praze. Ale dětství už prožil u nás na Moravě, v Moravském Krumlově, který miloval. Poté se s rodiči přestěhovali do Brna, kde strávil školní a sportovní léta. Byl úspěšný a talentovaný atlet v trojskoku a jeho sportovním vrcholem bylo 4. místo v mistrovství republiky. Dokázal skloubit vzdělání se sportem a zodpovědností – studium na VUT Brno zakončil červeným diplomem!

V té době se seznámil se svojí budoucí manželkou Dagmar.  Z jejich svazku přišla na svět dcera Dáša a později syn Honza. Jan s manželkou dokázali v obtížných dobách vybudovat domov a silné zázemí pro čtyřčlennou rodinu.

Jan začínal jako projektant ve Stavoprojektu, sportoval za Zbrojovku Brno a velkým obdobím byl pro něj příchod na VUT Brno, Katedru částí a mechanismů strojů, kde započal vědeckou práci. Jeho výzkum a praktické použití bylo špičkou v republice a zkušenosti předával i v zahraničí. Ve svém volném čase byl i trenérem házené. V 90. letech chtěl navrátit správu země do podobného modelu jako je v Rakousku a proto se angažoval v politice. Za Hnutí samosprávné demokracie se stal radním města Brna, kde se snažil o zachování rozvoje a majetku města. Podala mu ruku i anglická královna při návštěvě města Brna. Angažoval se i v sociální oblasti, kde se zasloužil o zbudování objektů pro ohrožené matky.

Často vzpomínal na mládí v Krumlově, ctil přátelství a šlechetné hodnoty člověka. Těžce nesl odchod manželky Dagmar z tohoto světa před více jak půldruhým rokem. Do Krumlova se rád vracel a ponechal si tam proto i zahrádku. Jako tatínek a dědeček dokázal pokaždé podpořit, vytvořit jisté bezpečí pro své blízké a sám málo žádal nebo prosil, nechtěl své okolí zatěžovat. Oporu nacházel v chrámech páně. Sám odešel z tohoto světa velmi rychle. To překvapilo a zarmoutilo především jeho blízké, ale i dlouholeté přátele a známé.

Věnujte, prosím, především vy, co jste ho znali, docentu Janu Smejkalovi alespoň tichou vzpomínku, pokud neuctíte jeho odchod z tohoto světa jinak.

Follow