Follow

Bohumila Jandourková, 2. listopadu 2021

V letošním roce má vyjít kniha autorů Václava Cílka, Pavla Boliny, Jana Martínka a Pavla Šlézara se stejnojmenným názvem Jantarová stezka. Anotace nám říká:

Jantarová stezka je systém starých cest, který původně spojoval keltské a etruské oblasti severní Itálie, ale později vedl přes Aquileiu směrem ke Carnuntu nedaleko Bratislavy či kratší, podhorskou cestou do Vídně a odtud přes jižní Moravu k Brnu, kolem Býčí skály v Moravském krasu dál na Drahanskou vrchovinu a přes Jeseníky do Polska. Cesty končily u rozsáhlých dílen na jantar v dolním Povislí nedaleko Gdaňsku. Několik desítek tisíc detailních lidarových snímků Moravy poprvé umožnilo rekonstruovat průběh cesty podle terénních reliktů a archeologických objektů převážně ze starší a mladší doby železné. Kromě obecných kapitol o civilizačním významu starých tras se kniha zejména zabývá vedením Jantarové stezky v moravské krajině.

Co k tomu na počátku řekl nejen geolog, ale především renesanční člověk se širokým záběrem nejen zájmů, ale především znalostí, Václav Cílek: „Jantarová stezka je pro Moravu záležitost národní identity skoro jako Cyril a Metoděj. Historicky chápaná Morava je územím kolem stejnojmenné řeky Moravy. A je vlastně jedním velkým údolím spojujícím Rakousko a Polsko.“

U nás zaužívaný název prastarých dálkových obchodních tras „stezky“ může být pro laika matoucí a vzbuzovat dojem, že vlastně o nic tak důležitého nejde. Ve skutečnosti je to celý systém cest, jejichž vznik lze datovat do doby před třiceti tisíci lety. A zdaleka se po nich nedopravovala jen komodita zdůrazněná názvem. Navíc zboží šlo dvěma směry. Ze severu na jih u nás kožešiny, jantar, sůl, případně rudy či kovy a z jihu olivový olej, sklo, šperky, látky. Jiné zboží bylo žádáno v neolitu, kdy byl žádaný i pazourek, než později třeba v době římské. Těmito cestami se dostávaly dál i technické a léčitelské znalosti a kultura, náboženství. I pohádky tak oběhly celý svět. Původ jedné pohádky převyprávěné Boženou Němcovou je až v Indii. Ale šířili se jimi i nemoci, mohli po nich postupovat dobyvatelé a v nemalé míře se po nich dopravovali otroci získaní z bojových půtek i větších bitev.

Co vedlo k úmyslu napsat o Jantarové stezce knihu? Na počátku především to, že Pavel Bolina měl velký soubor prací k situaci starých obchodních cest na Moravě. Pracoval hlavně v terénu, což je blízké i spolupracujícímu Václavu Cílkovi. Naproti tomu Jan Martínek se věnoval velkému výzkumu obchodních cest na základě mnoha a mnoha velmi přesných lidarových laserskenů Moravy, takže postupně se vynořoval stále jasnější obraz hlavních větví historických obchodních cest na Moravě, především Jantarové stezky. Leckde pomohly i staré vojenské mapy. Protože autoři chtěli mít i celkový obraz Jantarové stezky, především jejích hlavních větví, průběžně udělali i méně podrobný, ale dostatečně vypovídající profil celého terénu od přístavu Aquileia u Jadranu až po Balt, přesněji po Gdaňsk.

Průzkum starých cest je dnes staronovou archeologickou oblastí. Zájem o tyto „Zlaté, 

Hedvábné, Jantarové a další“ stezky se datuje do 19. století. Ale archeologie sama se jimi začala zabývat nedávno. Oproti tradiční archeologii zde neodkrýváme vrstvu za vrstvou, což dává dobrou možnost nalezené datovat. Ale metody určení nálezů a nalezení cest samých, jsou jiné.

Jak zhruba vedla hlavní větev Jantarové stezky Moravou? Bylo to z Dolního Rakouska, tedy od Vídně k Mikulovu a Mušovu, kde ji ve své době využívali i Římané, potom přes západní okraj brněnské kotliny, tedy přes Líšeňské hradiště dál na Sever podél Býčí skály k Olomouci, pokračovala na Nízký Jeseník, až na Osoblažsku překročila hranice do Polska a směřovala na Gdaňsk. Je třeba říct, že na rovinatém území Polska se trasy Jantarové stezky dohledávají obtížně. Je to podobné jako u nás na Moravě na Hané, kde časem vzniklo úvozů – tedy zaříznutých cest do rovinaté krajiny i 100 vedle sebe. V místech, kde je méně možností vést optimálně cestu krajinou, jsou staré cesty snáze dohledatelné.

I dnes se dá říct, že Jantarová stezka nezanikla a je stále využívaná. Kdo jede po dálnici na Olomouc, ať si uvědomí u odbočky Lipník nad Bečvou, že jede přímo po prastaré Jantarové stezce, která mezi později vystavěnými hrady Drahotuší a Helfštýnem procházela Moravskou branou. Je tam poměrně dlouhý úsek dálnice o kterém můžeme prohlásit, že vede po dálkové obchodní cestě po které se vozilo zboží a chodili lidé už před třiceti tisíci lety.

Na jedné z větví Jantarové stezky, nad brodem přes Ostravici vznikla i Ostrava. Dnes je ve věži Slezskoostravského hradu Muzeum Jantarové stezky založené historikem Davidem Majerem. Dle něj byl na Jantarové stezce nejživější obchod v době římské. Římané měli extrémní zálibu v luxusu. A to nejen v luxusu, který proudil po hedvábné stezce, ale měli velký zájem i o jantar. Používalo se jej nejen pro výrobu šperků, ale i k náboženským účelům a při pohřebních obřadech. Byly mu přisuzovány i léčebné účinky proti neplodnosti a mnoha chorobám. Pro představu obchodu s jantarem je třeba říct, že se jednalo o tuny, někteří dokonce soudí, že o desítky tun. Dokladem je starý dochovaný depot, ve kterém množství jantaru vzbudilo u nálezců, a posléze archeologů, úžas.

Pramen: anotace knihy; ČRo+

Follow