Follow

Milan Trnka, 16. května 2021

Při listování Novým velkým ilustrovaným Slovníkem naučným, svazek VI., Praha 1930 jsem pod heslem “Mikuláš Drabík” četl tento text:

Narozen ve Strážnici 1588, umučen 16.7.1671 v Bratislavě, bratrský blouznivec. Po bitvě na Bílé hoře musel opustiti vlast a žil v Lednici na Slovensku, kde se živil obchodem. Roku 1638 měl vidění, že Bůh přivede od severu vojska k vysvobození vypověděných Čechů. Vidění toto se opakovalo a Drabík je sděloval Komenskému se žádostí, aby je uveřejnil. Komenský měl už roku 1654 rukopis hotov, ale vydal jej až za tři roky pod názvem “Lux in tenebris”, kde jsou také proroctví Kotterova a Poniatowské.. Bratrští kněží však vystoupili proti Drabíkovi a když jejich zakročení nepomáhala, byl Drabík postaven před bratislavský soud a pro velezradu umučen. Jesuité ho přinutili před smrtí, že svá proroctví odvolal. Napsal “Nahlédnutí do hrozné propasti soudů Božích“ (1662) a “Traktát o vyvolených”.

V roce 1619 se zapojila Morava v důsledku revolučního převratu po boku evangelické části českých stavů do jedné z nejničivějších válek v dějinách Evropy. Třicetiletá válka byla formálně ukončena Vestfálským mírem 24. října roku 1648, který byl na Moravě přivítán shodně katolíky i luterány (v Olomouci dokonce společným TeDeum v prostorách biskupství). Ve velké části naší vlasti však přetrvávala okupace švédskými vojsky až do června 1650, kdy teprve začaly švédské oddíly Moravu opouštět. Pro protestantské emigranty znamenalo ukončení bojů konec nadějí k návratu na Moravu nebo do Čech, pokud si chtěli zachovat svoje náboženské přesvědčení. Čím více ubývalo naděje skutečné, tím více se objevovala naděje iluzorní. A té podlehl i tak vzdělaný člověk, jakým byl Jan Amos Komenský. Proroctví Mikuláše Drabíka ho zlákala svým jednoznačně protihabsburským obsahem. Komenský těmto iluzím (které z velké části odmítali i stoupenci protestantů) uvěřil. Navíc se stal jejich horlivým propagátorem.

Co víme o příslušníku bratrské církve Mikuláši Drabíkovi (někdy uváděném jako Drábík)?

Narodil se ve Strážnici 5. prosince roku 1588. Jeho rodiče pocházeli z tehdejších Horních Uher. Studoval na bratrské škole ve svém rodišti a odtud se znal s Janem Komenským. V roce 1616 byli oba ordinováni a Drabík byl jmenován správcem Sboru jednoty bratrské ve Valašském Meziříčí. Této funkce byl po čase vzhledem ke své závislosti na alkoholu zproštěn a později suspendován i z kněžské služby. Živil se jako obchodník se suknem a vínem, nikoliv však ve své vlasti (to je na Moravě), ale na Slovensku (Horních Uhrách). Od února 1638 míval podle svého tvrzení vidění náboženského a politického obsahu. Podle těchto vidění měly být země pod habsburskou dynastií “osvobozeny” vojenským zásahem ze severu a z východu, v Evropě měl zvítězit protestantismus. Jeho vize pravděpodobně vznikaly na základě halucinací z nadměrného užívání alkoholu a odrážely spíše politické ambice protestantských mocenských kruhů. Drabík si svoje vidění pečlivě zapisoval.

Se svým spolužákem ze studií ve Strážnici J. A. Komenským se sešel osobně roku 1650 ve Skalici. Komenský měl už v té době pověst vynikajícího myslitele. Drabík jej, mimo jiné, přemluvil k přijetí pozvání do Blatného Potoka (viz níže) a požádal Komenského o publikování svých vidění. Jan Komenský publikoval knihu v nichž uvedl Drábíkova vidění v roce 1657 pod názvem “Lux e tenebris ”(Světlo z temnot”). Proroctví svého spolužáka interpretoval také v jiné své knize “Historia revelationum” (vydáno v Amsterodamu roku 1659). Obsah knihy však neměl příliš velký ohlas. Není divu: politická situace v Evropě se během několika desítek let zcela změnila. Hlásání otevřeného nepřátelství s Habsburky už nebylo příliš prozíravým jednáním. Výměna dopisů mezi Drábíkem a Komenským trvala až do roku 1670. Toho roku byl dvaaosmdesátiletý Drábík zatčen a po krátkém soudním procesu popraven v Bratislavě. Soudu předsedal Moravan hrabě Jan Rotál. Velice dobře znal obsah Komenského spisu “Světlo z temnot”. Komenský sám byl už v té době mrtev (zemřel 22. 11. 1670). Soud uznal Drábíka vinným z vlastizrady. Jeho údajná vidění byla totiž plná urážek habsburského panovnického dvora, katolické víry a propagace spolupráce protestantů s muslimy.

Badatelé se různí v popisu chování Mikuláše Drábíka při procesu. Podle jedněch se prý choval velmi vyzývavě, urážel soudce a posmíval se jim. Podle jiných prý požádal o setkání s příslušníky jezuitského řádu, zřekl se všech herezí, odvolal pravdivost svých vidění a dokonce konvertoval ke katolické církvi. Co je jisté z dokumentů: Drábík přiznal, že jeho vize byly ovlivněny nenávistí k císařství. Tím svoje proroctví znehodnotil.

Zůstává otázkou, proč tak hluboce věřící křesťan a uznávaný filozof, jakým Komenský byl, podlehl blábolům opilce. Ostatně Drábík nebyl jediný, který dokázal ovlivňovat výrazným způsobem politické názory Komenského.

První věštkyní, které Komenský uvěřil byla Kristina Poniatowská (1610 až 1644). Už jako šestnáctiletá se proslavila věšteckými schopnostmi: mívala sluchové a zrakové halucinace. Byla to dcera polského šlechtice a kněze Jednoty bratrské Juliana Poniatowského. Komenský se s ní setkal roku 1627 v Branné pod Krkonošemi. Za svého pobytu v polském Lešně ji jako exulant roku 1628 ubytoval ve svém domě. A pečlivě zaznamenal všech jejích 82 vidění, která vydával knižně ve stále nových vydáních. Všechna byla podobná těm pozdějším Drábíkovým. Poniatowská svého věštění brzy zanechala – vdala se roku 1632 v Lešně za bratrského kněze Daniela Strejce a starala se o pět dětí. Manželství bylo šťastné a záchvaty se po svatbě už neobjevily.

Dalším z Komenským obdivovaných vizionářů byl Kryštof Kotter – Slezan ze Šprotavy, původním povoláním jirchář (zpracovatel kůží). Dokázal během několika málo let prohýřit všechen svůj majetek. Že má věštecké schopnosti zjistil když už byl na mizině. Komenský se s ním seznámil při své cestě do Polska v roce 1625. Kotterova vidění zpracoval nejprve do knihy “Vidění a zjevení Kryštofa Kottera“, souseda a jircháře šprotavského, které měl od léta 1616 až do léta 1624 a knihu vydal v Lešně roku 1628. Vidění obsahovala především tvrzení, že “zimní král” Fridrich Falcký se vrátí na trůn Království Čech. Toto dílo předal Komenský osobně exkráli Fridrichu Falckému. Podle dobových svědectví Fridrich obsah knihy nijak nekomentoval. Nepřekvapuje, že Kotterovy vize se příliš nelišily od vizí Poniatowské a pozdějších vidění Drábíkových.

Na základě doporučení synody bratrské církve v Lešně přijal J. A. Komenský pozvání k pobytu v protestantském Sedmihradsku. Během pobytu měl reformovat sedmihradské školství. Cestoval do sídelního města vévodství Blatného Potoka na jaře roku 1650, navštívil své působiště ve Fulneku i ve Strážnici a také Uherský Brod. Dále pak cestoval přes Slovensko, kde došlo k setkání s M. Drábíkem.

Mladší bratr sedmihradského knížete Zikmund Rákóczi byl v představách evangelíků tou nejvhodnější osobností, která měla šanci postavit se do čela protihabsburského odboje. Také Švédové naznačovali, že by byli ochotni napomoci Zikmundovi v získání trůnu v Čechách. Jeho nastávající totiž byla nejmladší dcera Fridricha Falckého Jindřiška. Drábík prorokoval Zikmunda a Jindřišku jako královský pár v Čechách. Ke svatbě došlo v Blatném Potoku v červnu 1651 a oddávajícím byl Jan Amos Komenský. Několik měsíců po svatbě však novomanželka zemřela.

V Sedmihradsku působil současně také švédský emisar Skytta, který dojednával koalici Švédů, Turků a kozáků proti Habsburkům. Ten tituloval Komenského jako “nepřekonatelného Moravana”). Komenský se Skyttou dál přesvědčovali ovdovělého Zikmunda Rákócziho, aby se ujal vedení koalice. Zikmund však zemřel roku 1652 také. Vládnoucí kníže Jiří II. Rákóczi nebyl pro Drábíkova proroctví ani pro myšlenky švédského emisara nijak nadšený, situace začala být v Sedmihradsku pro nekatolíky nepříznivá. Navíc toho roku se vzdala trůnu švédská královna Kristýna a přestoupila ke katolictví. V polovině roku 1654 se Komenský vrátil do Lešna.

Dále snil o vzniku další protihabsburské koalice, tentokrát za účasti Švédů a Angličanů. Své naděje vkládal do anglického diktátora Oliwera Cromwella. Také k jeho okolí zasílal proroctví Poniatowské, Kottera a Drábíka. Nepochopil, že Anglie nastoupila cestu k budování koloniální světové říše a středoevropským poměrům věnuje jen vedlejší zájem.

Jan Amos Komenský je představován jako “učitel národů”. Jako pedagog a filozof měl v Evropě vybudovánu silnou pozici, byl a je bez námitek uznáván jak katolickou, tak protestantskou stranou. I v dosahu habsburské moci byly pedagogické spisy Komenského ceněny a bez problémů za jeho života vydávány. Jeho politická angažovanost však byla, mírně řečeno, zcela naivní. Nepochopil, že třicet let trvající válka není bojem mezi přívrženci různých náboženských směrů, ale dobře propočítávaným bojem o moc a zisk bez ohledu na lidské ztráty nebo víru. Je otázka, jak by světská spravedlnost postupovala v případě jeho návratu na Moravu. Pravděpodobně by nemusela řešit jeho konfesi. Důkazů o vlastizrádné činnosti bylo víc než dost. Každopádně všechny “politické” spisy Jana Ámose Komenského byly v okruhu habsburské moci systematicky ničeny.

Je také zajímavé, že Komenského díla, která je možno označit přívlastkem “politická”, nejsou veřejnosti příliš známá. Například Vlastivěda moravská – svazek Literární Morava z roku 2002 ani neuvádí “Lux e tenebris” mezi množstvím titulů Komenského díla.

Podklady:

Nový velký slovník naučný, Praha 1930

Vlastivěda moravská, nová řada, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně

Libor Bernát : “Konvertoval M. Drabík v roce 1671?” – Vlastivědný sborník moravský č. 3 / 2001

Internetové zdroje

Follow