Follow

Milan Trnka, 6. března 2021

Otázka, zda ještě stále existuje zemský útvar zvaný Morava, nebo zda existují v České republice Moravané jako skupina obyvatel, je uměle komplikovaná tvrzením, že o národnosti občana rozhoduje jazyk. Toto tvrzení se utvářelo v dobách takzvaného národního obrození, vznikajícího v různých koutech Evropy již koncem osmnáctého a během devatenáctého století. Tedy nejen na území Rakouské monarchie. Ve snaze vymezit pojem “národ” a “národní stát” byly vytvářeny teorie o společně prožitých událostech, společném základu kultury a především o společném jazyku. Jazyková jednota je bezpochyby důležitým prvkem v rozpoznávání národnosti, ale nikoliv rozhodujícím. Uvedená jazyková teorie se stala samozřejmou doktrínou především v obdobích existence totalitních režimů v různých státech, Československo nevyjímaje. Její počátky lze najít v dobách Velké francouzské revoluce, kdy byla vyhlášena mocenská suverenita lidu a termíny “národ” a “demokracie” splynuly ve Francii do jednoho významu. Dá se říci, že právě Velká francouzská revoluce položila základy k rozvoji nacionalismu (v záporném smyslu slova), do té doby pojmu málo známému.

Ve snaze dokázat, že obyvatelstvo některých částí bývalého Československa (a nově současné České republiky) hovoří odlišným jazykem od obyvatel jiných částí státu, začali zastánci moravské samosprávy uvažovat o nářečích jako o samostatných jazycích, které by následně předurčovali i existenci různých národů. Až tak daleko může zajít úporná snaha dodržet nesmyslné pravidlo “jeden jazyk rovná se jeden národ”. Hlasatelé tohoto pravidla uvádí, že samostatný jazyk může být za takový považován jen tehdy, existuje-li slovník spisovného jazyka. Tím vyloučili nejen pokusy vydávat nářečí za odlišný jazyk, ale vytvořili i absurdní argument, že Moravané (a následně Morava) neexistují, protože neexistuje ani slovník spisovné moravštiny.

Je pravda, že v období vzestupu německého, maďarského, a českého národního obrození Moravané svůj Slovník spisovného jazyka nevytvořili. Ojedinělé pokusy se udály, nenašly však žádnou odezvu. Dějiny Moravy však dávají dostatek důkazů o používání moravštiny i jako diplomatického jazyka. Příkladem může být období, kdy Morava byla součástí uherského státu. Moravštinou se sepisovaly důležité listiny už od počátku patnáctého století a za krále uherského a markraběte moravského Matyáše Korvína byla moravština pokládána za úřední a diplomatický jazyk i na západě Ukrajiny, v Polsku a v Litvě. Moravská reprezentace přistoupila v období českého národního obrození na teorie o nutnosti společné jazykové obrany slovanského obyvatelstva v rakouské monarchii proti sílícímu německému národnímu obrození a přijala češtinu za společný jazyk Moravanů a Čechů. Tím zanikla možnost bránit se výše zmíněným teoriím o jednom národě, hovoří-li obyvatelstvo stejným jazykem. Do té doby se však Moravané i Čechové považovali za dva různé zemské národy a nezáleželo při tom, jakým jazykem který národ hovoří – zcela přirozeným bylo vědomí, že česky hovoří Čechové v Čechách a moravsky hovoří Moravané na Moravě. Česká reprezentace však sledovala v průběhu národního obrození jasný cíl – dosáhnout české hegemonie v bývalé Koruně české i na Slovensku. K tomu jazyk využila. Slovenská reprezentace se na rozdíl od té moravské dokázala tomuto tlaku ubránit.

Je-li podmínkou existence národa jednotný jazyk, pak bychom nemohli hovořit například o americkém či švýcarském národu. Národ může existovat i bez Slovníku spisovného jazyka. Není bez zajímavosti, že už v roce 1853 jednal o těchto otázkách Mezinárodní kongres v Bruselu, který určil jako rozhodující kritérium pro stanovení příslušnosti jedince k národnosti jazyk, kterým se hovoří nikoliv na území určitého státu, ale v dané komunitě. Jednalo se o takzvaný obcovací jazyk. Dnes je hlavní váha k přihlášení se k určitému národu kladena na vlastním cítění a vůli jedince. A jazykem se rozumí jazyk, který se jedinec učil od své matky nebo osob k tomu pověřených – takzvaný mateřský jazyk.

Sčítání lidu není žádnou novinkou v dějinách lidstva. Stačí připomenout okolnosti narození Ježíše Krista, které se událo v době, kdy císař Říše římské Caesar Augustus vydal výnos, nařizující soupis lidu v tehdejším celém obydleném světě. “Moderní” sčítání lidu se na moravském území uskutečnilo poprvé v roce 1869. Ve všech Sčítáních se na území Rakouska – Uherska až do první světové války (1869, 1880, 1890, 1900 a 1910) nezjišťovala národnost. Na sčítacích listinách bylo však nutno uvést místo narození v pořadí: korunní země (v našem případě Morava) a obec, dále pak místo domovského práva. Vypisovala se však mateřská řeč (v našem případě moravština).

Jestli jsou Moravané samostatným národem v České republice, o tom nemohou rozhodovat žádní úředníci na ministerstvu, žádní politici nebo sociální inženýři vymýšlející absurdní podmínky pro spnění svých fantazijních představ. Ke kterému národu patřím, to si musím rozmyslet já sám, případně si to musí rozhodnout pospolitost lidí, kteří mají shodný názor a mohou se opřít o historii a kulturu svých předků. A do této kultury a historie patří i jazykové zvyklosti na území, ve kterém takový národ žije. Nenechme se zviklat při zapisování moravské národnosti a moravského jazyka posměšky na adresu moravštiny a moravanství. Není nesnášenlivým nacionalistou ten, kdo se ke svému národu a jazyku přihlásí. Šovinistou je naopak ten, kdo začne jeho rozhodnutí zpochybňovat, zesměšňovat a popírat.

Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) v roce 2011 poprvé zpracovávalo mateřský jazyk moravský. Tomuto faktu však nebyla před deseti lety věnována téměř žádná osvěta. Podíváme-li se na výsledek předchozího SLDB 2011 v záležitosti jazyka, pak pořadí počtu obyvatel, hlásících se k jednomu samostatnému jazyku bylo: k českému 9 263 300 lidí, ke slovenskému 154 465, k moravskému 62 908 osob, k ukrajinskému 48 250, k polskému 33 597, k jazyku ruskému 31 622 osob, k jazyku vietnamskému 30 830 lidí, k německému 14 148, k romskému 4 919 obyvatel. Vyjmenoval jsem deset samostatně zapsaných jazyků záměrně! Moravský jazyk byl druhým nejpočetnějším v pořadí. Co myslíte? Nebylo by při Sčítání 2021 logické, aby jazyk moravský byl na sčítacím archu předepsán jako druhý v pořadí? Jenže kde je v současné době nějaká logika? Takže na sčítacím archu k SLDM 2021 uvidíte předtištěné mateřské jazyky v pořadí český – slovenský – romský – polský – německý – ruský – ukrajinský – vietnamský a znakový. Jazyk moravský a případné další musíte dopisovat! Můžeme uvažovat o diskriminaci Moravanů? Je to záměr, nebo jde o nedopatření?

Pro doplnění: Při Sčítání je možno uvádět dva mateřské jazyky. Při SLDB 2011 využilo této možnosti 45 561 osob. Možno tedy uvádět, že k moravskému jazyku se před deseti léty hlásilo 108 469 občanů České republiky.

Vážený čtenáři, organizace volného sdružení Moravský kulatý stůl ve velké většině spojily své síly a možnosti, aby seznámily občany na Moravě a ve Slezsku s možností přihlásit se k moravské či slezské národnosti a k moravskému mateřskému jazyku. Propagace této možnosti je nutná vzhledem k faktu, že i když má Česká republika v preambuli své Ústavy uvedeno “My občané v Čechách, na Moravě a ve Slezsku …..” je kultura, historie i současnost na Moravě a ve Slezsku zamlčována nebo v lepším případě vydávána pouze za českou. Existence moravské a slezské národnosti je popírána a zesměšňována. Nikdo však nemá právo bránit občanům, aby se podle vlastního svobodného rozhodnutí hlásili k jiné národnosti než české a k jinému mateřskému jazyku než českému, pokud je takové rozhodnutí odůvodněno právě vlastními tradicemi, vlastní historií a kulturou.

Spolky a politická uskupení v Moravském kulatém stole nabízí různé programy a různé cesty, jak tyto programy plnit. Tyto programy a cíle najdete například na internetových stránkách jednotlivých iniciativ. Protože MKS je volné sdružení, ustavené za účelem vzájemné informovanosti, případně za účelem vzájemné spolupráce v prokazatelně společném zájmu (jako je vyjádření příslušnosti k Moravě a Moravanům při Sčítání lidu), nemůže vydávat politická prohlášení a stanoviska, jak občas mnozí spoluobčané žádají.

Od konce února 2021 se dvě stovky dobrovolníků podílí na vylepování plakátů s výzvou zapisovat moravskou národnost a moravský jazyk, na výměně názorů s náhodnými svědky výlepu nebo s těmi, kteří telefonují a píší své dotazy či nesouhlasná stanoviska, na zhotovování facebookových klipů s osobnostmi na Moravě, na psaní článků do obecních zpravodajů, a tak dále. Překvapilo, kolik občanů se zapojilo plněním konkrétních činností k této iniciativě Morava 1918 a Moravského kulatého stolu. V naprosté většině se jedná o lidi, kteří nejsou členy žádné ze současných promoravských politických stran ani žádného občanského spolku. Je to zřejmě důkaz, že povědomí o příslušnosti k moravské zemi nebo k moravskému národu je stále živé, že se snahám čechizačního procesu Moravy a Slezska nepodařilo toto povědomí zcela vymazat.

O to více mrzí, když od zasloužilých členů některých moravských uskupení slyšíme povzdechy typu “K čemu je nám ta aktivita před sčítáním dobrá, když lidem moravská národnost ani jazyk stejně nic neříkají?” Přátelé! To se domníváte, že našim spoluobčanům budou tyto záležitosti vysvětlovat pražské úřady? Už dlouhá desetiletí je známo, že my – Moravané, nemáme jinou možnost informovat veřejnost o skutečnosti v záležitostech Moravy jinak, než osobním nasazením, osobní angažovaností. Nenaříkejte, že občané o moravanství nic neví! Je to i naše chyba. Nejsme schopni s lidmi rozmlouvat, stydíme se přiznat naši národnost a náš jazyk, zdráháme se vysvětlovat a riskovat neúspěch. Mnozí mezi námi se domnívají, že když po internetu rozšíří mezi kamarády zprávu o vyrobeném letáčku a požádají o šíření, že udělali maximum. Ale většinou jen přesvědčují přesvědčené! I když i za to jim patří poděkování. Jiní se domnívají, že když budou “duchaplně” kritizovat práci druhých, pracují pro Moravu. A tak se dozvídáme, že plakáty jsou moc velké. Že na plakátech měl být návod, jak vyplňovat sčítací archy. Že na plakátech chybí orlice. Že na plakátech měly být jiné barvy. Že se měly raději tisknout malé letáky. Že umělce, který na klipu uvedl svoji příslušnost k moravské národnosti nemají rádi. A tak dále. A v současné době se navíc ohání opatřeními vlády České republiky, která jim zabraňují se více angažovat.

Jistě – doba je mimořádná. Proč ale někteří bez ohledu na ni dělají snad i nemožné, a jiní jen naříkají?

V příštím čísle Hlasu Moravy se s Vámi podělíme o postřehy z kampaně ke Sčítání 2021. Připojte se i Vy se svými zážitky!

Follow