Follow

Jiří Kachlík, 5. března 2021

Dne 19. 1. 2021 zemřel Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius Šternberk. Bylo mu 97 roků. Narodil se 15. 8. 1923 v Praze. Jeho otcem byl Jiří Douglas Šternberk (1888–1965), jeho matkou byla paní Kunhuta Mansdorff-Poully (1899–1989). Dne 10. 5. 1955 se Zdeněk Šternberk oženil v Praze s paní Alžbětou, baronkou rozenou Hrubá-Gelenj (* 1929). Jejich syn dostal jméno Filip Šternberk (* 29. 10. 1956). Filip Šternberk vystudoval Právnickou fakultu ve Vídni a v Salzburgu, v současné době provozuje advokátní kancelář ve Vídni. Je ženatý se Susane Friederike von Berg, mají dceru Annastasii Annu Marii (* 8. 1. 1999 ve Vídni). Ke svým rodičům Filip Šternberk na Český Šternberk zajížděl minimálně třikrát měsíčně.

Šternberkové (německy: Sternberg) jsou starý moravský a český šlechtický rod. První písemné zmínky o něm pocházejí ze 12. století. Jako první předek rodu se uvádí pan Diviš, po něm v letech 1167–1172 pan Zdeslav. V letech 1176–1193 je uváděn pan Petr. Mezi roky 1220-1240 nacházíme zmínky o panu Diviši z Divišova, zakladateli dnešního městyse Divišov.

Dne 5. 12. 1240 vydala královna vdova Konstancie Uherská v klášteře „Porta coeli“ u Tišnova listinu, ve které potvrzuje, že od pana Diviše z Divišova koupila ves zvanou Komín (dnes je to městská část Brno-Komín), a to se všemi polnostmi, lesy a rybníky (listina je uložena v Moravském zemském archivu v Brně). Tento pan Diviš z Divišova je považován za zakladatele rodu Šternberků.

Přibližně v polovině 13. století pak vznikla dvě hlavní rodová sídla Šternberků. Na severní Moravě hrad a obec Šternberk, v Čechách, na řece Sázavě, hrad a obec Český Šternberk. Z těchto dvou jmenovaných sídelních hradů vzešly dvě hlavní rodové větve, moravská a česká.

Kromě hradu a obce Šternberk patřily moravské větvi Šternberků i další majetky na severní Moravě (Zábřeh) a také v oblasti Hostýnských vrchů (Holešov, Zlín). Z linie moravských Šternberků pocházelo několik významných osobností, působících na vysokých církevních postech. Moravská větev Šternberků vymřela v 16. století.

Mezitím se významně prosadila česká větev. Pan Zdeněk Šternberk Konopišťský (žil 1420–1476) byl osvědčeným vůdcem „Zelenohorské jednoty“, která tehdy, jako katolická opozice, stála proti „husitskému“ králi Jiřímu z Poděbrad.

Čeští Šternberkové se v 15. století rozdělili na větev holickou a konopišťskou. Holické větvi tehdy patřil hrad Český Šternberk. Jeho majitel Václav Jiří ze Šternberka (žil 1614–1682) byl roku 1637 povýšen do hraběcího stavu. Jeho syn Jaroslav Ignác (žil 1643–1709) se jako dlouholetý litoměřický biskup (byl jím 1676–1709) zasloužil o barokní podobu města Litoměřice. Holická větev Šternberků vymřela roku 1712. Tehdy se hrad Český Šternberk dočasně ocitl mimo majetek Šternberků.

Konopišťská větev Šternberků zaznamenala svůj společenský i majetkový vzestup na přelomu 16. a 17. století, především za Adama II. ze Šternberka. Jeho potomci získali roku 1661 titul říšských hrabat. V době českého národního obrození vynikl Kašpar Maria ze Šternberka (žil 1761–1838), a také jeho bratranec František Josef ze Šternberka (žil 1763–1830). Oba stáli u zrodu Národního muzea v Praze. Od roku 1861 Šternberkům patřilo místo v panské sněmovně Rakouska-Uherska.

Rodové heslo Šternberků latinsky zní: „Nescit occasum“, česky: „Nikdy nezapadá“ (myslí se tím zlatá rodová hvězda rodu Šternberků).

Nedávno zesnulý pan Zdeněk Šternberk to ve svém životě neměl snadné. První čsl. republika vzala naší šlechtě právo používat šlechtické tituly a značnou část majetku, hlavně polnosti, lesy a rybníky. Ponechala jí však možnost studovat na základních, středních a vysokých školách. Také ponechala šlechtickým chlapcům možnost dosáhnout důstojnických hodností v čsl. armádě. To neplatilo v socialistickém Československu po 25. únoru 1948. Nacisty zabavený majetek byl Šternberkům po skončení 2. světové války roku 1945 sice vrácen, ale po komunistickém převratu v roce 1948 znovu zabaven. Pomáhal při organizování nelegálního překračování státních hranic a při odchodu svých sourozenců a několika přátel na Západ.

Pro svoje politické postoje a pro svůj šlechtický původ nebyl v závěru svých vysokoškolských studií připuštěn k promoci. Dne 1. 10. 1950 byl odveden do základní vojenské služby v čsl. armádě. Základní výcvik u dělostřeleckého pluku v Litoměřicích pro něho trval pouze několik týdnů. Na základě politického rozhodnutí byl převelen k Pomocným technickým praporům (zkr. PTP). U nich pracoval jako horník v uhelných dolech v Hrdlovce u Duchcova, později v dole Čsl. armády v Karviné. V uhelných dolech pracoval celkem 5 roků.

Dne 10. 5. 1955 se oženil s baronkou Alžbětou Hrubou-Gelenj. V kostele sv. Mikuláše na Malostranském náměstí v Praze je oddal Hansobald Czernín. Kostelník musel tehdy o této události pomlčet. Dne 29. 10. 1956 se novomanželům narodil syn Filip.

V roce 1956 se pan Zdeněk Šternberk vrátil do Prahy. Bylo mu dovoleno, aby pracoval jako kulisák v Hudebním divadle v Praze-Karlíně. V tomto hudebním divadle pracoval až do roku 1968, ke konci už jako zástupce jevištního mistra. Po sovětské okupaci roku 1968 emigroval se svojí manželkou Alžbětou a synem Filipem do Rakouska. Od 1. 12. 1968 byl zaměstnán ve Vídni v potravinářském průmyslu. Ve svém vídeňském zaměstnání se v průběhu let vypracoval z prokuristy (roku 1973) až na zástupce ředitele potravinářského koncernu.

Po listopadové revoluci roku 1989 se vrátil do Československa. V roce 1992 restituoval rodový majetek, včetně starobylého hradu Český Šternberk. Ten po dalších téměř 30 let rekonstruoval a zveleboval. Na hradě Český Šternberk po celou tu dobu bydlel se svojí manželkou Alžbětou. Vzhledem k tomu, že se Šternberkové vždy hlásili k české národnosti, byla jim roku 1992 značná část majetku vrácena. Umělecky hodnotné památky Český Šternberk, Častolovice, Jemniště a zámek Březina na Rokycansku jsou i nadále přístupné veřejnosti. A to i přesto, že jsou soukromým majetkem rodiny Šternberků.

V roce 2005 prezident České republiky Václav Klaus udělil Zdeňku Šternberkovi medaili „Za zásluhy“ II. stupně.

Všichni lidé, kteří pana Zdeňka Šternberka znali, se shodují na tom, že to byl velmi pracovitý, laskavý a moudrý člověk. Že byl, je a vždycky bude dobrým příkladem pro nás všechny.

/zpracováno s využitím Wikipedie/

Follow