Follow

Jiří Kachlík, 30. listopadu 2020

Huculská republika byla vyhlášena dne 8. 1. 1919 na území Dnešní Zakarpatské oblasti Ukrajinské republiky. Tento malý stát existoval až do dne 11. 6. 1919, tedy asi 6 měsíců. Nebyl však žádným státem uznán. Byl to už druhý pokus o vytvoření samostatného státu na území pozdější Podkarpatské Rusi. Ten první rusínský státní útvar, vítěznými mocnostmi po 1. světové válce rovněž neuznaný, se jmenoval „Západoukrajinská republika“.

Oba výše zmíněné státy byly vyhlášeny na území slovansky hovořících obyvatel části Uherska. Obyvatelé tohoto území sami sebe nazývali Rusíny. Předsedou vlády Huculské republiky byl řádně a demokraticky zvolený Štefan Kločurak. Ten po svém zvolení zorganizoval mj. také ozbrojené složky Huculské republiky. Ty čítaly téměř tisíc vojáků. Huculská republika po půl roce svého trvání zanikla, a to po invazi rumunských vojsk. K rumunské invazi došlo začátkem června roku 1919.

Vedle ideje existence samostatného státu se v části rusínské inteligence ozývaly hlasy pro udržení integrity s bývalým Uherskem. Diskutována byla také možnost připojení se k tehdejší Ukrajinské republice. Z porevolučního Ruska měli Rusíni tehdy obavu především kvůli šířícímu se bolševismu. Marx-leninské ideály byly těmto lidem cizí. Pevné kořeny křesťanské víry u nich sahaly až k velkomoravským věrozvěstům sv. Konstantinu-Cyrilu a sv. Metodějovi, tedy do konce 9. století n. l.

Území Huculské republiky se na základě Saint-Germainské smlouvy, podepsané roku 1919, stalo součástí Československé republiky. Dostalo název „Podkarpatská Rus“ a při zemském uspořádání ČSR bylo jednou ze 4 zemí Československa. Pro politickou reprezentaci Huculské republiky bylo připojení k Československu v té době poslední možnou a snad i výhodnou alternativou. Ještě i potomci tehdejších obyvatel Podkarpatské Rusi vzpomínali s vděčností na to, že je Československá republika zbavila bídy, postavila jim železniční tratě a vozovky pro rozvíjející se automobilovou dopravu v zemi. Československá republika postavila do té doby neexistující moderní budovy škol, divadel a celostátních a místních úřadů. Dbala na to, aby všichni její obyvatelé byli gramotní. Po ukončení povinné školní docházky pak mohli studovat na kterékoliv vyšší nebo vysoké škole v Československu.

Východoslovanské etnikum žije na svazích Karpat na rumunsko-ukrajinském pomezí. Ještě i dnes většina Rusínů žije v horských vesničkách. Současná situace je pro Rusíny složitá. Většina obyvatel se hlásí k ukrajinské národnosti, jen malé procento k národnosti rusínské. Zcela jistě se o toto odnárodnění Rusínů přičinily sovětské úřady a sovětské školství po připojení Podkarpatské Rusi k Ukrajinské SSR na konci 2. světové války. Ještě ani dnes mentalita Rusínů, jejich zvyky ani jazyk, kterým hovoří, nejsou stoprocentně ukrajinské. Mají totiž svoje vlastní zvyky, svoji vlastní kulturu a svoje vlastní tradice. Někteří Rusíni, žijící v Rumunsku, se hlásí k národnosti rumunské.

Pro ty, kdo rádi sledují české zábavné televizní pořady, bychom neměli zapomenout říci, že politik, spisovatel a někdejší předseda vlády Huculské republiky pan Štefan Kločurak byl strýcem populární české moderátorky a scenáristky Haliny Pawlowské. Zajisté si vzpomenete na její televizní pořady nazvané „Banánové rybičky“, „Mamba show“ a další. Její strýc a někdejší předseda vlády Štefan Kločurak byl divákům představen ve filmové novele Haliny Pawlowské nazvané: „Díky za každé nové ráno“.

Panu Štefanu Kločurakovi byl Ukrajinskou republikou dne 14. 3. 2019 in memoriam udělen „Řád svobody“. Tento řád dostal posmrtně (citujeme:) „za významný osobní přínos k oživení ukrajinské státnosti a za nesobeckou službu ukrajinskému lidu“.

Zpracováno s využitím internetu.

x x x

Poznámka redakce Hlasu Moravy: Na připojení Podkarpatské Rusi k Československu se lze dívat nejen očima Československa, kde připojení a jeho důsledky je viděno idealisticky a zčásti právem. Ale také z pohledu místních obyvatel. Oblast byla životně závislá na obchodování s maďarskou nížinou, které bylo oboustranně výhodné. To od určité doby už nebylo možné a o produkty tamějšího obyvatelstva na podobně hornatém Slovensku s obdobnými produkty nebyl zájem. Výsledkem byla větší chudoba obyvatelstva než v době, kdy oblast patřila Uhersku.

Follow