Follow

Jiří Kachlík, 11. září 2020

Obec Vranov u Brna leží cca 14 km severním směrem od středu města Brna a současně 1,5 km západním směrem od města Adamov. Nachází se v malebné krajině, která byla dříve nazývána Moravským Švýcarskem. Pěší cesta z brněnské městské části Soběšice vede dobře udržovaným smíšeným lesem, který až do konce 2. světové války patřil rodině knížat Lichtensteinů. Všechny přístupové cesty na Vranov u Brna jsou lemovány zděnými Božími mukami. Po sametové revoluci roku 1989 bylo sice nutné některé z nich obnovit, ale v současné době jsou už všechna Boží muka pravidelně opravována a okrašlována.

Podle zakladatelské legendy vzniklo poutní místo na Vranově u Brna díky uzdravení maršálka Viléma (ve skutečnosti Voka I.) z Rožmberka. Ten prý byl postižen slepotou, ale na přímluvu Panny Marie, Matky Boží, roku 1240 prohlédl. Ke cti Panny Marie na Vranově u Brna pak brzy poté nechal postavit první, dnes už neexistující dřevěný kostel.

Otázku skutečného jména zakladatele kostela na Vranově u Brna snadno vyřešíte, když nahlédnete do rodokmenu pánů z Rožmberka. V letech 1208–1262 žil pozdější nejvyšší královský maršálek Vok I. z Rožmberka. Maršálkem byl snad už od roku 1254, poprvé je ve funkci maršálka písemně doložen roku 1255. Svůj vysoký titul obdržel za příkladnou a věrnou službu českému králi Přemyslu Otakaru II. (vládl 1253–1278). Připomeňme si ještě, že jméno Vok je českou zkratkou zdrobnělého jména Vo(jte)k, původně Vojtěch. Obdobně Maďaři (Uhři) jméno jimi velmi váženého a oblíbeného sv. Vojtěcha-Adalberta pozměnili na zdrobnělé jméno celkem pěti uherských králů. Jmenovali se Béla.

O středověkém dění na Vranově u Brna nevíme téměř nic. Také už není známo, kdo kostelu věnoval sošku Panny Marie, kterou je dnes možné spatřit na hlavním oltáři kostela. Soška byla, podle dobrozdání odborníků, zhotovena na začátku 16. století a je francouzské provenience. Tato gotická plastika Panny Marie je jednou z nejvzácnějších památek toho druhu na Moravě. Je naprosto mimořádná svým provedením. Nejde totiž o klasickou Madonu s Ježíškem. Svatá Panna je znázorněna bez dítěte, jako dívka líbezné tváře oblečená v modrém šatě, v postoji pokorné modlitby s ne zcela sepjatýma rukama.

Záznamy z počátku 17. století připomínají, že se na Vranově u Brna uskutečnila řada dalších zázračných uzdravení. Reformační snahy Martina Luthera, šířící se Evropou v 16. století, sice putování poutníků na Vranov u Brna citelně oslabily, ale už na přelomu 16. a 17. století dochází ke změně k lepšímu. Vranov u Brna získal do svého vlastnictví kníže Maxmilián z Lichtensteina (* 1578, + 1643). Svým vyznáním byl původně nekatolík, ale na konci 16. století on i jeho manželka konvertovali ke katolické víře.

Po dlouhá léta byl aktivním vojákem, proto chtěl Panně Marii poděkovat za ochranu v četných nebezpečích. Zároveň chtěl přispět k posílení katolické víry svých poddaných. V letech 1617–1633 nechal proto vystavět nový, jednolodní barokní kostel, zasvěcený Narození Panny Marie (slaví se 8. září). Byla to jedna z prvních barokních staveb na Moravě. Kostel projektoval italský architekt Giovanni Maria Filippi, na stavbu kostela dohlížel stavitel Ondřej Erna. Pod chrámovou lodí byla současně s kostelem vybudována rozsáhlá krypta s pohřební kaplí a hrobkou příslušníků rodu Lichtensteinů.

Vstupní hala do krypty byla vybudována pod umělým náměstím, které se rozprostírá před hlavním vchodem do kostela. Vstup do haly zdobí 4 dórské sloupy s mohutným tympanonem (tj. ozdobnou plochou nad dórskými sloupy). Vstup střeží 2 sedící andělé, kteří ve svých rukou drží sklopené uhasínající pochodně na znamení konce lidského života. Vstupní halu hrobky krom toho zdobí po každé straně dvojice andělů, chránících urny se srdci zemřelých. Před vstupním schodištěm do krypty pod kostelem stojí po obou stranách monumentální sousoší nazvaná „Pozemské loučení“ a „Nebeské shledání“. Všechny sochy, stěny a strop vstupní haly působí na city návštěvníka hrobky svou jasně bílou (ve středověku smuteční) barvou. Autorem této sochařské výzdoby byl významný vídeňský umělec Josef Klieber.

Rostoucí počet poutníků si brzy vyžádal vznik kláštera. Duchovními správci vranovské mariánské svatyně se původně měli stát jezuité. Do vranovského kláštera, založeného roku 1633, se však kníže

Maxmilián z Lichtensteina a jeho choť rozhodli povolat příslušníky církevního řádu paulánů. Kromě tradičních slibů chudoby, poslušnosti a čistoty s sebou Nejmenší bratři sv. Františka z Pauly přinesli zvláštní slib trvalého postu a důraz na lásku a milosrdenství k bližnímu. Vyjadřoval to jejich znak a heslo „Charitas“ (česky: „Křesťanská láska k bližnímu“). Pauláni na Vranově u Brna působili přibližně 150 roků. Jejich působení na dlouhých 208 roků přerušil rakouský císař Josef II., když paulánský klášter na Vranově u Brna roku 1784 zrušil.

Počet řeholníků ve vranovském klášteru se měnil, měnily se i země, odkud přišli. V počátcích převažovali francouzští řeholníci, postupně narůstal počet paulánů z Bavorska a Rakouska. V průběhu 18. století už převažovali řeholníci pocházející z Moravy a z Čech. K poutnickému věhlasu Vranova u Brna v době baroka přispěla, kromě činorodosti paulánů, také událost na konci třicetileté války. Když švédská vojska roku 1645 pustošila zemi Moravu, hledali pauláni, stejně jako mnozí místní obyvatelé, útočiště na Novém hradě u Blanska. Nový hrad byl zradou domácího člověka dobyt a zpustošen, mnoho lidí bylo povražděno. Materiální zkázu tehdy přežila jenom dřevěná soška Panny Marie Vranovské a ze dřeva vyřezané tělo ukřižovaného Pána Ježíše Krista. Přitom kříž, na kterém viselo tělo Spasitele, celý shořel. Tělo Spasitele ze shořelého kříže je dnes umístěno na Vranově u Brna na oltáři v boční kapli sv. Rozálie.

Mimořádnou úctu k Panně Marii Vranovské chovali nejen bratři pauláni a poutníci, ale také lichtensteinská knížata. Kníže Jan Adam z Lichtensteina dokonce Panně Marii Vranovké daroval svůj řád Zlatého rouna. Brzy po úspěšném odražení několikanásobné švédské vojenské přesily vykonala děkovnou pouť na Vranov u Brna v srpnu roku 1645 početná delegace statečných obránců města Brna. Vedl ji představený brněnských jezuitů ctihodný páter Martin Středa. Ten obránce po celou dobu obléhání města Brna účinně a s velkým nasazením povzbuzoval. S ním přišli také studenti brněnské jezuitské koleje, kteří se obrany města Brna statečně účastnili jako samostatná jednotka.

Zvláštní místo na Vranově u Brna náleželo poutníkům z dolnorakouského města Poysdorf. Ti se k Panně Marii Vranovské utíkali v době ohrožení jejich města morem. Vyvrcholením barokních poutních slavností se stal rok 1740. Tehdy se připomínalo pětisté výročí od prvního zázraku na Vranově u Brna. Nezapomenutelným zážitkem pro všechny zúčastněné byl tehdy mj. také světelný průvod věřících s hořícími svícemi v rukou. Ihned po setmění v měsíci září onoho roku 1740 prošel světelný průvod pomalým krokem obcí, aby pak skončil a uhasil svíce u vranovského kostela.

Světelné průvody se pak na Vranově u Brna staly tradicí. Byly ukončeny až po zákazu, který na konci 30tých let 20. století vydali němečtí nacisté a na konci 40tých let 20. století komunisté. Za komunistické totality byly hromadné pěší pouti na Vranov u Brna zakázány. Povoleny byly jen návštěvy jednotlivců a jejich rodinných příslušníků, a také na policii předem ohlášené zájezdy věřících, využívající státní autobusy. Že v každém poutním autobusu musel být minimálně 1 člověk spolupracující s tajnou policií (StB), bylo jednou z podmínek povolení zájezdu.

V průběhu 19. století byla přicházejícím poutníkům k dispozici světská duchovní správa. Od roku 1926 na Vranově u Brna působili znovu řeholníci. Tentokrát to byla Společnost Božského Spasitele – salvatoriáni. Posláním této Společnosti jsou misie, prostředkem k tomu jsou kázání a exercicie.

Vranov u Brna nepřestal přitahovat ani v pohnutých dobách nacistické a komunistické totality. Nové impulsy pro duchovní a kulturní rozvoj obce Vranov u Brna přinesl návrat paulánského řádu roku 1992. Podařilo se mu dostavět klášterní kvadraturu, jejíž zcela nová část, moderně vyprojektované a postavené Duchovní centrum, slouží jako duchovní a vzdělávací středisko pro všechny zájemce.

V roce 2006 zavítala na Vranov u Brna vzácná návštěva. Vranovské Divotvůrkyni a svým předkům v hrobce pod kostelem se přijel poklonit nejvyšší představitel suverénního státu „Fürstentum Liechtenstein“ kníže Hans Adam II. Následujícího roku 2007 navštívil Vranov u Brna i jeho syn a nástupce korunní princ Alois Filip se svojí rodinou. Hrobka Lichtensteinů byla tehdy ve velmi špatném stavu. Přestože je hrobka od roku 1945 majetkem České republiky, zaplatil stát Lichtensteinsko její zevrubnou opravu ze svých prostředků. Rekonstrukce vranovské hrobky proběhla v letech 2012–2015 a stála rodinu Lichtensteinů cca 54 milionů Kč.

Po skončení oprav přijel dne 4. 11. 2015 kníže Hans Adam II. se svojí manželkou Marií, kněžnou rozenou Kinskou, na návštěvu kostela a rodinné hrobky znovu. S provedením oprav hrobky byli oba spokojeni. Dodejme ještě, že v hrobce je dosud pohřbeno na 50 členů lichtensteinského rodu. Jako poslední v rodinné hrobce Lichtensteinů na Vranově u Brna spočinula princezna Marie Benedikta v lednu roku 1992. Přála si, aby byla pochována po boku svého otce, zde pohřbeného v roce 1938. Je světovým unikátem, že se členové panujícího rodu cizího státu nechávali pohřbívat mimo výsostné území své země. Další příslušníci rodu Lichtensteinů prý už do této hrobky pohřbíváni nebudou.

V boční kapli kostela, do které se vchází vlevo od hlavního oltáře kostela, je vystaven a celoročně přístupný betlém akademického sochaře Františka Bartoše z Hradce Králové (žil v letech 1911–1981). Je to betlém skříňového typu, vyřezaný z lipového dřeva v letech 1946–1950. Vedle ústřední scény, znázorňující Narození Ježíše Krista s klaněním pastýřů a tří králů, je ve skříni rozmístěno 8 menších scén ze života Ježíše Krista: Útěk do Egypta, Obětování malého Ježíška v chrámu, Ježíšovo dětství v rodině, Ježíšova diskuse s kněžími v chrámu, scéna „Nechte maličkých přijíti ke mně!“, Ježíšův křest z rukou Jana Křtitele, Ježíšovo ukřižování a Ježíšovo zmrtvýchvstání.

V roce 1957 elektromechanik Pavel Vošahlík upravil pohyb kolébání Ježíška v kolébce, střídavé rozsvěcování jednotlivých scén, osvětlení scény Narození Ježíše Krista a kukačku nad betlémem, která děkuje za vhozenou minci. V letech 1958–1967 byl pak betlém postupně vystavován v kostelech v Komárově u Žlutic, ve Vejprtech a v Mníšku pod Brdy. V roce 1970 daroval betlém vranovskému poutnímu kostelu arciděkan František Janů, který zde byl v letech 1933–1935 kaplanem. Je na Vranově u Brna také pochován. Ctihodné sestry sv. Františka z Ameriky darovaly do betléma sošku Ježíška, zhotoveného Josefem Saumem z Mnichova. Tento Ježíšek se po skončení cyklu rozsvěcování scén objeví ve skříňce nad betlémem a žehná všem přihlížejícím divákům. Poslední úpravu udělal Miroslav Plšek v roce 1977. Do skříně betléma nainstaloval přehrání některé z 52 vánočních koled.

Bratři pauláni se snaží dokončit Duchovní centrum, které už cca 20 roků slouží věřícím lidem k jejich duchovním obnovám. Duchovní centrum má svůj předem stanovený roční program. O letošních zářijových poutích se pro všechny zájemce připravuje několik zajímavých besed s Otci biskupy. Dne 13. 9. 2020 začne v 10:45 h beseda s brněnským sídelním biskupem Vojtěchem Cikrlem. Dne 20. 9. 2020 v tutéž hodinu začne beseda s plzeňským sídelním biskupem Tomášem Holubem.

Dne 27. 9. 2020 od 10:45 h to bude beseda s pomocným biskupem olomoucké arcidiecéze Josefem Nuzíkem. Dne 4. 10. 2020 se od 10:45 h uskuteční beseda s pomocným biskupem pražské arcidiecéze Zdeňkem Wasserbauerem.

Tak jako Matka Boží Maria putovala životem po stezkách, kterými Pán Bůh vodil svůj vyvolený lid, tak také poutníci po staletí putují do mariánského poutního kostela na Vranov u Brna. Putují tam, aby vyjádřili svou vděčnost Pánu Bohu za jeho ochranu, Matce Boží Panně Marii svoji vděčnost za její mateřskou péči a přímluvu u jejího syna Ježíše Krista. Přicházejí tam, aby vyprosili milost pro sebe a pro své drahé: víru, naději a lásku. A také zdraví duše i těla. Cestují tam, aby nalezli útěchu a novou sílu jít dál ve službě Pánu Bohu a svým bližním.

Mariánský poutní kostel na Vranově u Brna je, společně s hrobkou knížat Lichtensteinů a klášterem řádu paulánů, chráněnou kulturní památkou České republiky.

Připraveno z dostupných zdrojů.

Follow