Follow

Milan Trnka, 10. července 2020

Pro Hnutí samosprávné demokracie – Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS) skončily volby do Federálního shromáždění a České národní rady ve dnech 8. a 9. června 1990 nečekaně úspěšně. Hnutí získalo v České národní radě 22 mandátů za zisk 10,33% hlasů na území Čech, Moravy a Slezska, sedm mandátů do Sněmovny národů Federálního shromáždění za 9,1 % získaných hlasů v rámci celé Československé republiky a devět mandátů ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění za 7,89 procenta hlasů v celé Československé republice (podrobněji viz článek „Volby v červnu 1990“, otisknutý v předchozím čísle Hlasu Moravy).

N přejmenované a úrovni federálních orgánů Československé socialistické republiky (případně na Českou a Slovenskou federativní republiku – ČSFR), se přesunuli zvolení poslanci za HSD – SMS spolu s dalšími početně menšími politickými uskupeními do opozice vůči dvojici vládnoucích hnutí „Občanské fórum“ a „Verejnost proti násiliu.“ Vývoj takzvaného „polistopadového vývoje“ ve státě tak neměli možnost výrazněji ovlivňovat.

Na úrovni orgánů České socialistické republiky (ČSR), případně pozdější České republiky (ČR), byla situace příznivější. HSD – SMS mělo i zastoupení ve vládě, tvořené jinak dvěma po volbách nejsilnějšími politickými seskupeními „Občanským fórem (OF)“ a „Křesťansko -demokratickou unií (KDU)“.Jedinému ministru ve vládě ČSR za HSD – SMS Bohumilu Tichému bylo svěřeno vedení ministerstva kontroly. Velmi málo zkušení poslanci za Hnutí samosprávné demokracie vedli nerovný boj s daleko zkušenějšími kolegy v České národní radě (ČNR). K prvním střetům došlo v červenci 1990 při projednávání programového prohlášení vlády České republiky. Rozpory se samozřejmě týkaly postavení Moravy a Slezska uvnitř ČR i v rámci celé ČSFR. Na předprázdninovém zasedání parlamentu ČR se projednával návrh zákona o samosprávě obcí po zrušení okresních a krajských národních výborů. Předseda HSD – SMS Doc. Dr. Boleslav Bárta se pokusil vysvětlit návrhy Hnutí na doplnění a na změny navrhovaného zákona. Tyto změny a doplňky by vytvořily předpoklad pro pokračování procesu samosprávy v rámci České republiky až do úrovně zemské samosprávy. Jeho vystoupení se setkalo s rozpornými reakcemi poslanců a v hlasování byl návrh HSD – SMS odmítnutý převahou jediného hlasu.

Zajímavostí (a předzvěstí do budoucna) jistě bylo, že návrhy zákonů o obcích a o hlavním městě Praze byly poslancům předány tři týdny před projednáváním a s nimi nebyla seznámena vůbec. Představitelé státu však požádali o urychlené přijetí těchto zákonů s odůvodněním, že jde o věc politicky důležitou. Poslancům je sděleno, že na koncepční připomínky nemůže být brán zřetel, neboť je není možné z časových důvodů do návrhu zákona zapracovat. Z téhož důvodu neměly tedy být brány ohledy ani na připomínky z rozpravy.

21. srpna 1990 předložili poslanci HSD – SMS návrh zákona o zemském zřízení, k účelovým jednáním mezi poslanci slovenskými a moravskými. Výsledky náznaků spolupráce ale nikdy nesměřovaly k posunu v úsilí v rehabilitaci

Moravy. Jednání končily většinou konstatováním ze strany slovenských politiků, že záležitosti mezi Moravou a Čechami se musí vyřešit uvnitř České republiky.

Celostátní tisk k moravským záležitostem buď vůbec nic nepsal nebo informoval jen velmi sporadicky a spíše oficiální stanoviska vládních institucí. Například „Lidové noviny“ pana Rumla staršího, v té době jedny z nejžádanějších titulů, se omezily na negativní hodnocení aktivit promoravských uskupení například otiskováním výpadů brněnského novináře Kříže, který se příležitostně vyjadřoval o Moravanech i o Slovácích jako o „náccích“. Československá federativní republika „žila“ sílícími požadavky slovenské reprezentace na samostatnost Slovenska a řešením vztahů společnosti s komunisty (těžký úkol: jak současně vyhovět hlasům veřejnosti po odstavení komunistů od moci a zároveň vysvětlit nezbytnost spolupráce mnohých komunistických veličin s novou demokratickou vládou). Jak sladit zločiny totalitního režimu s pokračujícím „bojem za světlé zítřky“, teď už ne zítřky socialistické, ale zítřky kapitalistické? Do každodenní praxe se zavádělo heslo „Nejsme jako oni“. A především řešením těchto problémů bylo zdůvodňováno odsouvání řešení požadavků značné části občanů na rehabilitaci Moravy a Slezska.

Také Lidové noviny ale zveřejnily 25. srpna 1990 kratičkou zprávu o ustavení vládní komise pro zemské zřízení: „ Vláda České republiky schválila ustavení komise pro veřejnost který byl předsednictvem ČNR zamítnut především díky nebývale ostré protikampani poslanců, zastupujících Občanské fórum. Návrh zákona na vytvoření spolkového státu, tvořeného zemí Moravskoslezskou, zemí Slovenskou a zemí Českou byl předložen poslanci z HSD – SMS také při společných jednáních předsednictev České národní rady a Slovenské národní rady, která probíhala v průběhu měsíce září 1990. Podporu zmíněnému návrhu dodávala petice občanů s 630 000 podpisy, žádající rehabilitaci Země Moravskoslezské a zavedení zemského uspořádání ČSFR. Jak česká, tak slovenská strana dávaly zřetelně shodně najevo, že myšlenka trojfederace je pro ně nepřijatelná. Jak Čechové tak Slováci si byli vědomi, že při prosazování českých nebo slovenských požadavků nemusí uspět, protože logicky se Moravané přikloní k jedné nebo k druhé straně. Jinými slovy – rozhodovala by většina a nebyl by tak prostor k dlouhým vyjednáváním, během nichž by bylo možno stupňovat požadavky a přijímat ústupky. Čeští poslanci poukazovali na teorii, že Čechové a Moravané tvoří jediný národ a žijí na českém území, není tedy žádoucí toto území dělit na Čechy a Moravu. Slovenští poslanci alespoň příležitostně dávali najevo, že je jim Morava sympatičtější než Čechy s Prahou v čele. Proto občas docházelo zemské zřízení, kterou budou tvořit zástupci politických stran a hnutí s experty. Úkolem komise je připravit podklady k veřejnému posouzení všech variant zemského zřízení. Podle přesvědčení české vlády by z veřejné diskuse měl v průběhu prvního pololetí příštího roku vzejít návrh vlády ČR na zemské zřízení. Do čela komise vláda jmenovala Petra Pitharta, předsedu vlády České republiky.“

V září roku 1990 začalo Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko vydávat vlastní týdeník s názvem „Moravskoslezská orlice“. Hned v prvním čísle z 10.9. 1990 byl otištěn rozhovor s docentem Boleslavem Bártou pod názvem „Spor o Moravu“, ve kterém se předseda Hnutí mimo jiné vyjádřil k výše uvedenému projednávání návrhu HSD – SMS o doplnění návrhu zákona o samosprávě obcí. Vybírám některé pasáže:

Otázka: „Na předprázdninovém zasedání parlamentu jste pořádně rozčeřil hladinu. Asi jste sáhl do hodně citlivého uzlu“.

Odpověď: „ Na tomto parlamentním zasedání nešlo z mé strany o nic světoborného. …….. Nešlo o žádný projev nějakého moravského nacionalismu a separatismu, nýbrž o obnovu samosprávy nejen Moravy a Slezska, ale i Čech. Tedy toho, co tu již po staletí bylo, co před jedenačtyřiceti lety zničil pragocentrismus ve spojení s komunistickou totalitou. …….. Tento můj pokus však narazil na tvrdý český nacionalismus, na byrokratické pragocentristické myšlení, na myšlenkový stereotyp, v němž se Morava se Slezskem staly součástí Čech, na přetrvávající totalitní pojetí jednoty, na nepochopení jednoty jako svornosti různých svébytných samosprávných subjektů, atd. Reakce na mé vystoupení neměla charakter věcných a pádných protiargumentací, ale vynikala rozčilenými emočními projevy, které měly i charakter nemravných demagogických útoků na mou osobu i na naše Hnutí, a to především z řad poslanců Občanského fóra. Přes to jsme však dosáhli hlasování o našem návrhu a ve Sněmovně národů jsme prohráli jen o jeden hlas. Spontánní projevy požadavku řady poslanců o nové hlasování však nebyly předsedajícím poslancem Zdeňkem Jičínským vzaty na vědomí.“

Otázka: „Patrně jste také zaslechl otázky typu: Kdo chce mluvit za celou Moravu a za celé Slezsko?“

Odpověď: „Ano. I mně byla nejen v parlamentě, ale i v tisku položena otázka, jak si mohu osobovat právo vystupovat za nějaké zájmy Moravya mluvit jménem Moravanů, když naše Hnutí získalo v parlamentních volbách v průměru jen 26 procent jejich hlasů. Odpovídám, že v těchto volbách šlo primárně o referendum proti komunistické totalitě a za demokracii, nikoliv o referendum, v němž by především šlo o postavení Moravy. Že však Moravanů, kteří se Moravany skutečně cítí, je podle výzkumu z počátku roku 88,3 procenta a že absolutní většina z nich si přeje pro Moravu zemské zřízení nebo trojfederaci.“

Otázka: „Také vám vadí diplomaticky nezávazná prohlášení o oprávněných snahách obyvatel Moravy a Slezska do chvíle, než jde o konkrétní jednání? A to přistrčení lízátka s nabádavým: „ Nevyrušujte, jde o důležité věci“?“

Odpověď: Vždycky jsem měl nedůvěru k líbivým slibům Moravě a lichotivým řečem o Moravanech, přicházejících právě od pragocentristů. Již v roce 1968 šlo vždy jen o diplomatický manévr. …….. Přitom českou vládou navržený zákon o obcích a návrh zákona o obecních úřadech nejen znemožňují skutečně samosprávné zřízení, ale vytvářejí větší byrokratický centralismus a horší podmínky pro zasahování státu do života občana, než tomu bylo za komunistické totality. ……..“.

S jakými metodami se budou Moravané nejen při práci v zákonodárných orgánech setkávat dosvědčuje soudobý Parlamentní zpravodaj, který uveřejnil informaci, že v České národní radě se proti návrhu zákona o obcích postavili komunisté a poslanci za Hnutí samosprávné demokracie se k nim připojili. Moraváci táhnou za jeden provaz s komunisty, dozvěděl se čtenář Parlamentního zpravodaje.

Follow