Follow

Bohumila Jandourková, 10. května 2020

Příčiny jsou u nás dvě. Zničení lesů špatným hospodařením. Zodpovědné osoby se snaží vše svalit na klimatickou změnu, ale ta podle studie má na zničení našich lesů podíl jen ze 3 %. Poté je to ničení orné půdy. Zhutněním těžkými zemědělskými stroji, kdy půda nedokáže vsáknout dostatek vláhy ani když dostatečně prší. A také erozí a jejím umrtvením chemií. Řešení jsou opět dvojí. Co nejrychlejší zalesnění zničených částí lesů, protože lesy ochlazují krajinu. Nikoli do pěti let, jak umožňuje zákon, ale nejvýše do dvou, jak to mají uzákoněné na Slovensku, a i to je dost. Naše lesnictví bylo na vysoké úrovni. Lesníci byli ale vytlačováni do nedůležitých pozic a prostor dostávali aktivističtí snílci.

Co se týče orné půdy, jsou třeba zákonná opatření k jejímu rozčlenění a postupný přechod k lehčím zemědělským strojúm. Zemědělci hospodařící na velkých celcích se brání. Prý mají podrýváky, kterými půdu opět zkypřují. Je otázka zda, když už se nepoužívá hluboká orba, to stačí. Prý návrat k tradičnější péči o půdu je dražší a oni by nemuseli obstát proti tlaku bohatších zemí, které navíc pobírají vyšší dotace z EU i od svých vlád. Rozčlenění půdy na menší celky považují zemědělci za vhodné a ekonomicky únosné jen tam, kde hrozí eroze. Ne všude bez rozdílu. V oblastech, kde je rovina a eroze nehrozí, to dle nich není potřeba. Je třeba zvážit i jejich názory. Dále je důležité neponechávat holou půdy ani po sklizni, přinejmenším využívat co nejrychlejší opětovné osetí plodinami tzv. zeleného hnojení. Protože holá půda opět „topí“. Ale je tu i větrná eroze. A větrolamy dnes také v krajině téměř nevidíme.

V současné době slyšíme výzvy ke zvýšení soběstačnosti našeho státu ve výrobě potravin. Zemědělci poukazují na to, že EU, pod tlakem bohatších států dává u nás dotace na půdu, která není zemědělsky obdělávaná. I tím se snižuje naše potravinová soběstačnost a bohatším státům umožnuje uplatňovat vlastní vývoz potravin k nám. Potravinovou soběstačnost bychom mohli zvýšit právě přesunem těchto dotací zemědělcům, kteří na půdě skutečně hospodaří. V mnohém by jim to pomohlo. Třeba na vybudování závlah, nebo na zaplacení ruční práce při sběru plodin v takové výši, aby byl i o tyto práce mezi našimi občany opět zájem.

Další velkou bolestí je jiný druh nedostatečné ochrany půdy. Je to ochrana půdy před spekulacemi s ní. Spekulace s půdou je v mnoha „starých“ zemích EU zakázaná. Ornou půdu tam mohou kupovat je skuteční zemědělci, kteří na půdě hospodaří. U nás se s ní spekuluje ve velkém a výsledkem jsou její vysoké ceny, dokonce mnohem vyšší, než právě v mnoha těch „starých“ zemích EU. A u nás hospodařící zemědělci na ni často finančně nedosáhnou. A neoceniteloná orná půda je často zastavována různými „krabicemi“, které ve svém důsledku jsou pro náš stát a naše občany téměř, nebo zcela bezcenné. Většinou se jedná o sklady a překladiště, které nezabezpečují ani zaměstanost. A jedná se často o spekulace s půdou v obrovských objemech. Přitom nedávno v sousedním státě musel odstoupit ministr zemědělství jen proto, že si tam dovolil koupit asi deset hektarů. Ale protože sám nebyl zemědělcem a půdu nekoupil za účelem hospodaření, byla z toho velká aféra.

I když nepatřím k těm co říkají, že za minulého režimu bylo lépe, tak tady musím připomenout, že v tomto případě opravdu bylo lépe – určitě pro naši ornou půdou i pro naše lesy!

Metod a způsobů vypracovaných ke zlepšení situace je dostatek. Jen nepodlehnout tlakům, které nejsou v našem zájmu a ty prospěšné uzákonit a postupně převést co nejrychleji do praxe.

Betonářská lobby chce využít současné situace stále se zvyšujícího sucha a prosadit výstavbu více přehrad. Vytypovaných míst je téměř sto a právem se tyto tlaky mnoha lidem nelíbí. Ve světě se od budování přehrad upouští, protože to situaci sucha neřeší. Dokonce se některé i bourají. Přehrada je nutná pouze tam, kde hrozí konkrétnímu městu nedostatek pitné vody a jiné řešení se nenabízí. Ustoupit tlaku betonářské lobby znamená zničit další části naší dosud krásné krajiny.

U nás jde především o obnovu malého vodního koloběhu. Při holé půdě, ať už lesní či zemědělské, dochází k rychlému ohřevu těchto ploch a horký vzduch i s vodními parami vystoupá rychle do velkých výšek a voda v atmosféře ve formě par (mraků) je odnesena daleko mimo naše území, někdy až nad moře. A tam – pro nás neužitečně – vyprší.

Je-li krajina bohatá na lesy a pole nejsou ponechávána po sklizni delší dobu holá, krajina se tolik neohřívá a tak i výpar je pomalejší, vzduch obohacený parami nestoupá tak rychle a do velkých výšek a zpravidla vyprší v blízkosti. To je malý vodní koloběh, který musíme obnovit, pokud nechceme z naší krajiny vytvořit poušť. Jsou i další možnosti, jako obnovení přírodních meandrú řek, kde je to možné, budování tůní, případně menších vodních ploch rybníků. I zadržování vody jezy má svou hodnotu. Krajina se při dobrém hospodaření celkově ochladí. Tady jsou nejdůležitější bohaté a dobře obhospodařované lesy. Ale i jednotlivé stromy ochlazují krajinu. Podél cest, či ve městech. Když si vyhledáte teplotní mapu konkrétních měst, hned uvidíte jak je v okolí větších parků nižší teplota. Čím více stromů, tím lépe. I remízky jsou v krajině důležité. Vláda přešlapuje namístě. Čeká až u nás vzniknou stepi a z nich se začne tvořit poušť?

Follow