Follow

Jiří Kachlík, 3. května 2020

Letos v květnu 2020 uplyne 25 roků od jejího svatořečení

Podle českého kalendáře slaví některé ženy a dívky toho jména své jmeniny už 29. ledna, církevní svátek sv. Zdislavy z Lemberka však připadá až na 30. květen. Svatá Zdislava z Lemberka se narodila kolem roku 1220 ve tvrzi/hradu Křižanově v dnešním moravském městečku Křižanov. Leží cca 8 km SV směrem od města Velké Meziříčí. Svatá Zdislava zemřela roku 1252 ve věku pouhých 32–33 let na hradě Lemberk. Blahoslavenou byla prohlášena ve Vatikánu dne 28. 8. 1907 papežem Piem X., svatořečena byla v Olomouci dne 21. 5. 1995 Svatým Otcem Janem Pavlem II. Od roku 2000 je sv. Zdislava hlavní patronkou Litoměřické diecéze, od roku 2002 patronkou Libereckého kraje.

Život sv. Zdislavy byl krátký a skončil brzy, už roku 1252. Jako by to tušila, prožívala všechno intensivně. Přitom mnoho povahových vlastností zdědila po svém otci, panu Přibyslavovi z Křižanova. Oba rodiče sv. Zdislavy byli značně zámožní, vzdělaní a velmi zbožní. Zdislava měla 4 mladší sourozence: 3 sestry a jednoho bratra. Své dětství a dívčí léta prožila ve vzorném rodinném prostředí, většinou na hradě Křižanově a snad také ve městě Brně.

Otec sv. Zdislavy byl jedním z důvěrníků českého krále Václava I. (panoval v letech 1230–1253). Roku 1238 byl králem jmenován do funkce královského kastelána na markrabském hradě Veveří, který leží cca 14 km SZ směrem od Brna. Později obdobnou funkci zastával na královském hradě v Brně. (Poznámka: Purkrabí, či kastelán byl tehdy správcem a současně strážcem hradu.) Brno bylo tehdy významným, hospodářsky rušným městem s rozsáhlými, bohatými koloniemi cizích kupců. Ti převáželi vzácné zboží na mezinárodní kupecké cestě začínající v italských Benátkách a končící u Baltského moře.

Zdislavin otec pan Přibyslav z Křižanova byl významnou osobností své doby. S jeho jménem se setkáváme v dobových královských listinách velmi často především proto, že v Brně zastával důležité úřady přemyslovské hradní správy města Brna. Byl velmi nakloněn křesťanským klášterům a jejich zbožným, vzdělaným a pracovitým řeholníkům. Viděl v nich budoucnost národa a přemyslovského státu. Zvláště si oblíbil cisterciácký řád, který všemožně podporoval. Žďárský kronikář vydává svědectví o tom, že pan Přibyslav z Křižanova „byl navenek rytířem, ale ve svém nitru mnichem“. Pohřben byl v Minoritském kostele svatých Janů (sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty) v Brně roku 1251.

Matkou sv. Zdislavy byla paní Sibyla. Do Českého království přišla jako mladá dvorní dáma ještě mladší princezny Kunhuty. Ta byla dcerou římsko-německého krále Filipa Švábského a nevěstou budoucího českého krále Václava I. Dívka Sibyla pocházela ze Středozemí, z království Obojí Sicílie. V té době to byla jedna z kulturně nejvyspělejších zemí západní Evropy. Krásná mladá dívka jižního typu byla vzdělaná a upřímně zbožná. Zemřela dne 1. 1. 1262, pohřbena byla ve žďárském kostele, který založila. Žďárský klášter měla ve zvláštní oblibě, věnovala mu vzácně vypracovanou Bibli.

Svatá Zdislava se provdala velmi mladá. Bylo jí něco přes 15 roků když si vzala za manžela pana Havla z Jablonného a Lemberka, českého velmože z rodu Markvarticů. Ten byl pánem jím nedávno zbudovaného hradu Lemberka v severních Čechách. Hrad byl postaven v nepropustných lesích blízko severní hranice Čech mezi Lužickými a Jizerskými horami. Pan Havel z Jablonného a Lemberka měl v erbu zlatého lva (lvici) v modrém poli. Hrad se proto původně jmenoval Löwenberg, což čeští obyvatelé zkomolili na Lemberk. Dávat všemu německé názvy znamenalo tehdy v Českém království „držet krok s dobou“. Je také pozoruhodné, že si čeští panovníci a přední šlechtici s oblibou brali za manželky německé princezny a šlechtičny. Poněmčování Českého království toho času pokračovalo úspěšně a velmi rychle…

Zdislavin manžel byl ukázkovým typem statečného a čestného rytíře 13. století. Stejně jako pan Přibyslav z Křižanova byl také pan Havel z Jablonného a Lemberka důvěrníkem krále Václava I. Současně požíval důvěry církevních hodnostářů, zejména olomouckého biskupa Brunona ze Schaumburgu. V politickém dění tehdejší doby byl Zdislavin manžel pan Havel z Jablonného a Lemberka mužem zasloužené válečné slávy. Když se totiž mladý kralevic Přemysl (pozdější král Přemysl Otakar II.) roku 1248 vzbouřil proti svému panujícímu otci, stál pan Havel po boku svého krále a v zápase o královský trůn významně přispěl k Václavovu vítězství. To králi Václavu I. zabezpečilo pokračování vlády až do konce jeho života.

Málo známá je skutečnost, že v pořadí už 4. český král Václav I. měl přízvisko Jednooký. Ve svém mládí, když lovil vysokou zvěř, přišel o levé oko. Naprosto nesnášel zvonění zvonů. Jejich zvonění mu působilo nesnesitelné bolesti hlavy a záchvaty podobné epilepsii. Toto postižení se dnes nazývá idiosynkrazie. Velkou měrou se zasloužil o odražení vpádu Mongolů do střední Evropy roku 1241. Za panování Václava I. k nám přichází gotický způsob chápání a reflexe lidského života. Do obliby se dostaly středověké ideály rytířství a rytířské turnaje. Šířila se obliba dvorské poezie a zpěvů. Jeho doba bývá charakterizována vzestupem moci domácí šlechty, výstavbou a rozvojem měst a rozvojem obchodu a řemesel.

Pan Havel z Jablonného a Lemberka nebyl jenom drsným bojovníkem. Měl také vznešeného ducha křižáckých rytířů, zanícených pro křesťanskou víru. Ke své manželce Zdislavě projevoval nejen úctu a lásku, měl také plné pochopení pro její společenské aktivity. Bez jeho pomoci by paní Zdislava jen stěží vykonala dílo své křesťanské dobročinnosti.

Manželům Zdislavě a Havlovi se narodily 4 děti: Havel, Markéta, Jaroslav a Zdislav. Nejstarší syn se stal důstojným nástupcem svého otce a zaujal přední místo ve společnosti českých velmožů. Podobně i další 2 synové dosáhli významného postavení v Českém království.

Svatá Zdislava byla zřejmě ráznou a energickou ženou. Její jméno je spojováno s dominikánskými kláštery v Turnově a v Jablonném v Podještědí. V Jablonném byl na její popud založen také špitál, do kterého, navzdory svému vysokému postavení ve společnosti, osobně docházela, aby pečovala o nemocné. Této činnosti se věnovala s takou horlivostí a péčí, že jí to vyneslo pověst světice a ženy obdařené mocí dělat zázraky. Ač byla vznešenou paní, ráda a často navštěvovala chudé, v nichž očima víry viděla samého Ježíše Krista. Poutníci, nemocní a potřební lidé u ní vždy nalézali nejlaskavější přijetí. Podporovala je jak mohla, přitom sama žila skromně. Pohřbena byla v kostele sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí. Stavbu toho kostela založila, ale dokončení jeho stavby se nedožila. Dnes na místě původního kostela stojí basilika zasvěcená sv. Vavřinci a sv. Zdislavě, spravovaná řeholníky kláštera dominikánů v Jablonném v Podještědí.

Papež sv. Pavel VI. u příležitosti 750. výročí Zdislavina narození a křtu roku 1970 napsal: „Jako matka (čtyř dětí) byla vzorem manželské věrnosti a sloupem lásky a mravní kázně v rodině. Jako dcera církve byla zcela oddána katolické nauce a skutkům podle evangelia. Jako občanka byla dárkyní stále připravenou pomoci strádajícím. Boha milovala nade všechno a jemu jedinému sloužila na veřejnosti i doma.“

Svatost sv. Zdislavy se potvrzovala podivuhodnými skutky, které na její přímluvu konal Bůh. V Dalimilově kronice čteme: „Pět mrtvých s Boží pomocí vzkřísila, mnoha slepým zrak vrátila, chromých a malomocných mnoho uzdravila a nad jinými ubohými veliké divy činila.“ (Dalimil 87, 5).

Doktoru Strakovi se dne 19. 9. 1989 v brněnské nemocnici zastavilo srdce, krevní tlak mu klesl na nulu, mozek vykazoval známky klinické smrti. Trvalo to tři hodiny a po celou tu dobu se manželka, jeho děti, vrchní sestra, farář a další přítomní intenzivně modlili k blahoslavené Zdislavě o zázrak. Byli vyslyšeni. Obnovila se motorická a smyslová činnost, všechny orgány začaly normálně fungovat. Toto lékařsky a vědecky nevysvětlitelné uzdravení bylo uznáno církví za zázrak a Zdislava z Lemberka se dočkala prohlášení za svatou.

Zesnulý provinciál dominikánů Otec Ambrož Maria Svatoš (* 1913, + 2007) zdokumentoval téměř stovku takových a podobných případů podivuhodného uzdravení.

Follow