Follow

Bohumila Jandourková, 27. listopadu 2019

I tak se dá nazvat politika Československa po Listopadu. A posléze i politika České republiky.

Když to vypadalo, že by ve volbách zvítězila Křesťansko demokratická unie s obdivuhodnou osobností, JUDr. Josefem Bartončíkem ve vedení, „hrad“ v čele s Václavem Havlem zasáhl. Stalo se tak tehdy účinným a osvědčeným prostředkem – obviněním ze spolupráce s StB. Provedení této špinavosti se ujal scenárista Jiří Křižan, s na tehdejší dobu velmi dobrým „kádrovým profilem“. Kdo by zrovna jemu nevěřil? Chlapci narozenému 26.10.1941 ve Valašském Meziříčí, jehož otec byl odsouzen v politickém procesu za „velezradu“ a v roce 1951 popraven. On sám v roce 1958 byl z politických důvodů vyloučen z gymnázia. Byl havířem a posléze dělníkem v různých profesích, v období „pražského jara“ novinářem. V letech politického uvolňování 1964-1968 vystudoval scenáristiku a dramaturgii. A tak po domluvě s „kamarády“ na hradě to rozjel tak, jak se na scenáristy slušelo. KDU nezvítězila, Bartončík, který jako skutečná osobnost ohrožoval i postavení samotného Havla dostal infarkt a na post předsedy KDU nastoupil Josef Lux. Za jeho vedení KDU přestala podporovat obnovu zemského zřízení, takže to byl pro nově ustavené pražské centrum bonbónek navíc.

Podobně bylo přece naloženo s Doc. Boleslavem Bártou a to také vyšlo. Při další volbě Václava Havla prezidentem dokonce „nechali zavřít“ poslance a předsedu Republikánské strany Miroslava Sládka na jeden den, den volby, aby jim „vyšly hlasy“. Strany, která nikdy nepřestala podporovat obnovu zemského zřízení, ale která po masivní dehonestaci ve sdělovacích prostředcích nakonec zákonitě oslabila a stala se nevýznamnou.

Oprávněné snahy Moravy tak dostaly několik tvrdých ran. A utrpěla samotná demokracie. Ukázalo se, že vůli lidu lze vhodně volenými metodami nasměrovat a manipulovat žádoucím směrem… A v těchto kolejích se jelo dál a podobné metody, sofistikovanější, ale nikoli méně nebezpečné pro naši společnost, se zneužívají dál !

Follow