Follow

text z facebookové stránky historika pana Jiřího Kacetla. To, co uvádí jako odůvodnění výpovědi, mně přijde jako záminka. Jiří Kacetl kromě své práce v muzeu, které je skutečně oddán, je i zastupitelem města Znojma a jako člen Moravského zemského hnutí kandidoval i do parlamentu EU. Šlápl někomu na palec v zastupitelstvu? Čestní lidé mohou někomu vadit v jejich záměrech. Nebo vadí jeho usilování o práva Moravy v rámci Moravského zemského hnutí? Ani to není mimo hru. Víme přece, že mnohé osobnosti podporující spravedlivé moravské emancipační snahy, pokud jsou odborně pracovně aktivní, to dělají více méně neveřejně. Bojí se o své uplatnění a z více případů víme, že právem. Historik Jiří Kacetl se do této aktivity zapojil zcela veřejně. Nedemokratická politika našeho státu ve věci zemských práv je zarážejícím, ale skutečným faktem – bohužel. Může jít i o něco zcela jiného, ale zkušenost mně říká, že samo o sobě to není!

Mnou uvedené možné příčiny jsou jen můj osobní názor a dojem z celé záležitosti, který jsem si učinila na základě svých osobních zkušeností. To zdůrazňuji především, protože nechci žádným způsobem mařit úsilí historika Jiřího Kacetla o spravedlivé narovnání v níže uvedené záležitosti.

Za redakci Bohumila Jandourková

– – –

VÝPOVĚĎ ?
Jiří Kacetl, 30. května 2019

Po 4,5 letech vyčerpávající práce na projektu Znojmo a Velká válka: Před 100 lety (2014-2018), který žel stále čeká na finální redakci a knižní vydání (cca 1600 stran rukopisu bez obrazových příloh), po mnoha úspěšných výstavách – Císařská silnice Vídeň Znojmo Praha 2014 (partnerství s dolnorakouským Holabrunem), Prokop Diviš 2015, velká výstava „Karel IV. a jihozápadní Morava“ 2016, přeshraniční „U nich i u nás“ 2017 (opět ve spolupráci s Holabrunem), po čtyřech válečných výstavách 2014, 2015, 2017 a zejména velké finále 2018, po husté přednáškové činnosti pro veřejnost ve Znojmě i v okolí (v průměru 1000 diváků / posluchačů ročně, výběr okolo 20 vlastních přednáškových témat) a nyní po čtyřměsíční vyčerpávající práci na naprosto unikátní výstavě „Znaim / Znojmo 1809“ včetně doprovodné publikace a po mnoha dalších mimořádných úkolech (studie využití znojemského hradu, dějiny staré nemocnice atd.) přišla dnes od ředitelky muzea místo poděkování (a proč ne klidně i věcné kritiky) naprosto studená sprcha! Protože mám kvůli mým údajně „přehnaným“ vědeckým a výstavním aktivitám dvouleté zpoždění při ordinérní katalogizaci sbírkových předmětů, dostávám šestiměsíční podmíněnou výpověď z muzea! Ano, čtěte dobře. Žijeme na Zemi mezi lidmi, nebo na Marsu mezi Marťany? Za dobrotu na žebrotu, říká se. Držte mi palce, přátelé. Já muzeum k životu nepotřebuju, s dvěma světovými jazyky v rukávu uživím svoji nejdražší rodinu i jinak, ale co vím jistě je, že muzeum potřebuje historika, který Znojmo miluje z hloubi srdce a který o Znojmě a jihozápadní Moravě něco kloudného ví, který to dokáže srozumitelně předat veřejnosti a který má vizi v tomto směru město dále posunout…

Všichni jsme nahraditelní, jistě, ale ptám se, proč se to děje. Kde se bere ona byrokratická tupost a krátkozrakost? Že by skrytý zákulisní tlak kvůli mým politickým názorům? Nevzdám se lehce. Prošel jsem si po sto letech zákopy první světové války, vím, co zkusili naši pradědové… Já tu nyní budu bojovat se zkostnatělou hydrou zvanou byrokracie – nadvládou kancelářskych mozků. S pomocí Boží a na přímluvu sv. Jiří tu hydru porazím. Čisté svědomí a dobré skutky budou mojí zbraní. A pokud to nevyjde, budu bojovat i zvenčí.

Follow