Follow

Petr Brázdilík, 27. května 2019

Zúčastnil jsem se Pravoslavné cyrilometodějské pouti na mikulčickém hradišti. Jako jediný z moravských patriotů jsem tam byl s moravskou zemskou vlajkou.

Počasí nám přálo, účast kněžích a věřících z několika států byla hojná. Po mši jsem se s jedním z knězů krátce bavil. Potkal jsem tam také pána z Bohuňovic, pocházejícího z Újezdu u Uničova, který se ptal, jakou to mám za vlajku. Vysvětlil jsem mu, že moravskou. U sousoší sv. Cyrila a sv. Metoděje se na totéž ptala skupina lidí z Hodonína. Vlajku jsem jim půjčil a vyfotil je jejich telefonem. Stejný dotaz byl od manželů z Legnice (Legnice, po našem Lehnice, je město v jihozápadním Polsku, v Dolnoslezském vojvodství, na řece Kačava/Kaczava, kde ve 13. století došlo ke slavné bitvě). S těmi jsem se pustil do delší debaty o Moravě. Lidé v Polsku mají hodně zkreslené představy o svých sousedech. Tito se navíc hlásili k rusínské národnosti. S pánem z Legnice nás patrioty (jak se vyjádřil) vyfotila jeho žena. Zašli jsme po mši společně svlažit hrdla. Seděli jsme se dvěma poutníky z Bratislavy a s jedním odněkud z Moravy. Zajímavé bylo konstatování jednoho ze Slováků, že u nich mladí lidé přestávají rozumět česky. Ta hranice srozumitelnosti je u dvacetiletých. Byl jsem se podívat na stavbu lávky přes řeku Moravu propojující Mikulčice a Kopčany. V září by se měla podle plánu otevírat. Na moravské straně byla položena menší konstrukce, na slovenském břehu se pracovalo na velké ocelové konstrukci. Stavba cyklostezky lužním lesem se teprve chystá. K Moravě jsem poté zašel i v Hodoníně, k tamnímu jezu. Je na něm přístaviště s možností výletních plaveb, které se domlouvají v přilehlé hospodě U jezu. Je příjemné si posedět na nábřeží naší posvátné řeky, jejíž šířka je v těch místech o dost větší než u nás na Hané.

/redakčně upraveno/

Follow