Follow

Vzájemný spor, který se pozvolna rozhoříval, byť zatím jen ve vášních, neunikl pozornosti západních diplomatů a vojenských přidělenců, kteří prodlévali v Polsku či v ČSR, a vyvolával v nich rozpaky, zrovna tak jako u jejich představených v mateřských zemích, které o poměrech v té části Evropy zpravovali.

Neustálý spor mezi nástupnickými státy, do nichž Dohoda vkládala největší naděje, že se stanou spolehlivou oporou demokracie ve střední Evropě a vytvoří obrannou hráz proti Rusku, které tonulo v chaosu revoluce a kde hrozilo nebezpečí, že se změní v diktaturu, značně pošramotil její plány. Mimo jiné to vyplývalo z nepochopení slovanské mentality a neznalosti tradičních předsudků, které mezi oběma národy přetrvávaly.

V té době vstupuje na scénu další národní živel, přítomný v oblasti – Němci. Celý vývoj sporu mezi Slovany sledují s rostoucími obavami. Nejpříznivější vyhlídkou by pro ně bylo připojení k Německu, ale s tím nemohou počítat. Osud Horního Slezska je víc jak nejistý a dá se s jistotou předpokládat, že jej velmoci přiznají Polsku. Stát se integrální součástí Polska je pro ně ta horší z obou nabízejících se alternativ, neboť pohlížejí na záležitost očima hospodářů a také občanů, kteří oceňují spořádanost a právo. Rozvrácené Polsko postrádá takové jistoty. V málo přehledné situaci se pokoušejí rozvinout vlastní iniciativu na uspořádání poměrů a snaží se zapůsobit na velmoci.

Navrhují vytvoření neutrálního státu, jenž by zahrnoval veškeré území osdlená všemi třemi národnostmi, vedle Těšínska i Ostravsko a Horní Slezsko. Tento průmyslový stát by obsahoval celý hutní a uhelný rajón a byl by pod přímou správou velmocí. Návrh byl v Paříži předložen ke zkoumání komisí pro česko-polské vztahy, kterou ustavily velmoci Dohody.

Již 5. prosince zřídila RN zemskou vládu pro polské pásmo Slezska, které zahrnovalo také Těšínsko. Polská vláda schválila rozhodnutí o měsíc později, 15. ledna 1919. To se ovšem neobešlo bez odezvy na druhé straně hranic. Československo zavedlo tzv. Úřad spojené správy se sídlem ve Slezské Ostravě. Bylo zjevné, že na akci jedné strany odpoví druhá stejně důrazným tahem. 17. prosince obsadilo Polsko demarkační čáru vojskem, složeným převážně z rezervistů, z obavy před zásahem Československa. V Praze vzrůstaly obavy z polského vpádu, k němuž by mohlo dojít ještě před příchodem francouzských oddílů, kterých se soustavně dožadoval Kramář.

Období Vánoc, kdy se do vlasti vrátil již netrpělivě očekávaný T. G. Masaryk, bylo spojeno s oslavami a poněkud rozptýlilo hromadící se napětí, ale hned po Novém roce znovu narůstalo. Kramář odeslal naléhavé pokyny Benešovi do Paříže, aby neprodleně zakročil u spojenecké komise. Ta pověřila britského majora Crossfielda posláním vypravit se do sporné oblasti, prozkoumat tamní situaci a podat ucelenou zprávu.

Crossfieldovi stačil týdenní pobyt v Těšíně, aby pochopil vážnost situace a uznal nezbytnost urychleně povolat spojenecká vojska, má-li se předejít rozsáhlým národnostním konfliktům, která by svou přítomností přiměla k respektu rozvášněné obyvatele mezi Ostravicí a Vislou. Těšínskem vskutku otřásaly rozsáhlé demonstrace, pořádané oběma stranami, jež se dožadovaly připojení k mateřské zemi. Neklid se přenášel i mezi dělníky a horníky přímo na pracoviště, do hutí a dolů. Bitky mezi znepřátelenými národnostmi byly na denním pořádku a lednový sníh býval často zbrocen krví. Crossfield podal první informace italskému generálovi Piccionemu, jenž byl nejvyšším vojenským přidělencem Dohody v ČSR a se svou misí sídlil v Kroměříži. Generál měl až doposud jen mlhavé představy o tom, co se děje na česko-polském pomezí, i když nepříliš vzdáleném od jeho prozatímního sídla. Crossfield vážně pochyboval o tom, zda za zhoršujících se poměrů na Těšínsku budou i nadále zajištěny uhelné dodávky pro spojenecká vojska, nasazená v Rusku proti bolševikům, pokud se vývoji ponechá volný průběh a Dohoda připustí, aby dva nástupnické státy se krátce po svém ustavení dostaly do ozbrojeného střetnutí. Znamenalo by to fiasko i pro samotnou mírovou konferenci, která měla začít už za několik dnů. K setkání obou důstojníků došlo v Kroměříži.

Crossfield ve svém zevrubném výkladu, k němuž získal poznatky v ohrožené oblasti, poukázal na nebezpečí, že by ze vzájemných sporů mohl záhy vzejít otevřený dlouhodobý konflikt, znemožňující průjezd zbrojních a zásobovacích vlaků přes Polsko do Ruska, kde protibolševický odpor dodávky naléhavě potřeboval. Přízrak bolševismu, chápajícího se moci v největší a nejlidnatější zemi Evropy, obcházel mezi představiteli Dohody už od Leninem zosnovaného převratu. Rovněž dohodová vojska na Balkáně by se stěží obešla bez stálého přísunu uhlí pro lokomotivy transportů a obrněných vlaků. Základním předpokladem pro příznivý vývoj poměrů v Rusku i na Balkáně, na němž se oba posléze shodli, bylo udržení klidu v pohraniční oblasti mezi ČSR a Polskem.

Generál Piccione tak záhy seznal, že na dlouhé úvahy není příhodná doba a že v zájmu věci je nezbytné okamžitě jednat. Zmocnil britského majora zvláštním úkolem seznámit se svými zkušenostmi přímo velení Dohody v Paříži a vystavil mu cestovní rozkaz. Tím zároveň předčasně zrušil jeho průzkumnou misi na Těšínsku, neboť pokládal jím předloženou zprávu za natolik srozumitelnou a varující, aby se přistoupilo k radikálnímu řešení.

Follow