Follow

Milan Trnka, 17. března 2019

V sobotu 9. března 2019 se uskutečnila v bazilice Nanebevzetí Panny Marie při opatství řádu augustiniánů na Starém Brně mše svatá, sloužená na úmysl uctění památky panovníka Velké Moravy Svatopluka I. Velikého. Svatopluk zemřel 9. března roku 894. Svými současníky i v pozdějších historických pramenech je uváděn jako král. Msi celebroval otec P. Jan Emil Biernat.

Zapsané spolky, které úzce spolupracují v rámci Moravského kulatého stolu – Královský řád moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbána, Moravský národní kongres a Sdružení monarchistů Brno, k tomuto datu zorganizovali účast na této tradiční Mši, původně na uvedený úmysl svolávané do Křtin u Brna, nyní poprvé do baziliky na Starém Brně.

V překrásné promluvě bylo otcem Biernatem připomenuto, že na vývoji dějin Evropy se křesťanství podílelo a stále podílí nezanedbatelnou měrou. I Svatopluk I. Veliký, jako panovník rozsáhlé a ve své době vlivné středoevropské říše a současník patronů Evropy svatých Cyrila a Metoděje, přispěl k tomuto vývoji bezesporu značným dílem. Na osobnost Svatopluka i přes některé nedostatky v jeho víře a skutcích není možno zapomínat. Zrovna tak, jako nesmí být opomíjena úloha Moravy v dějinách, ani její současná oprávněnost existence na mapě Moravy. Bylo také vysloveno poděkování za snahu moravských aktivistů připomínat moravanství a odkaz předešlých generací, připomínat že Morava byla jednou z prvních slovanských křesťanských zemí. Zazněla i výzva ke svornosti moravských spolků. Uctěna byla i ochránkyně města Brna Panna Maria, jejíž obraz je součástí hlavního oltáře. Vzpomenuty byly i nedožité devadesáté první narozeniny otce augustiniána, lazariána a Moravana P. Jana Budila.

Po ukončení mše svaté zazněla moravská hymna „Moravo, Moravo“.

Zástupci organizujících moravských společenských organizací věří, že uvedená akce bude pokračujícím tradičním setkáváním moravských patriotů na církevní půdě.

Stručnou informaci o této iniciativě Moravského kulatého stolu doplňuji alespoň několika údaji z historie baziliky a z historie související.

O ELIŠCE REJČCE :

Narodila se 1. září 1288 v Poznani jako dcera velkopolského knížete ( později krále) Přemysla II. Piastovce a švédské princezny Rychenzy (Ryksy).V květnu 1303 jako patnáctiletá se stala manželkou ovdovělého českého a polského krále Václava II., který měl z předchozího manželství několik dětí. Jeho nejstarší dcera Eliška Přemyslovna byla jen o čtyři roky mladší než macecha.. Při svatbě přijala Rychenza na přání Václava II. jméno Elizabheta (Eliška). Václav II. zemřel o dva roky později (1305), z krátkého manželství se narodila šest dní před smrtí otce dcera Anežka – jediné dítě Elišky Rejčky.

4. srpna 1306 vymírá rod Přemyslovců po meči (poslední mužský potomek – moravský markrabě Václav III. je zavražděn v Olomouci). Římskoněmecký král Albrecht I. Habsburský na společném sněmu Moravanů a Čechů ve Znojmě uděluje zvlášť české království a zvlášť moravské markrabství jako dvě nezávislá říšská léna svému synu Rudolfovi. 16. října 1306 je zvolen Rudolf Habsburský českými stavy za českého krále a den jeho volby je současně i dnem jeho sňatku s královnou vdovou Eliškou Rejčkou. Korunovace se ale nový král nedožil – umírá v červenci 1307. Eliška je v devatenácti letech polskou a českou královnou a dvojnásobnou vdovou.

Habsburkové se v roce 1311 vzdávají Moravy ve prospěch Lucemburků. Nový český král Jan se žení s Eliškou Přemyslovnou. Spory královny vdovy s novou královnou přerůstají do vzájemné nenávisti. Eliška Rejčka byla v Čechách bohatě majetkově zajištěna oběma svými manžely. Nyní prodává nebo směňuje svůj majetek s králem Janem Lucemburským za majetek na Moravě a odchází z Čech spolu se svým přítelem, českým velmožem Jindřichem z Lipé, který je králem jmenován na Moravě zemským místodržícím (hejtmanem). Usazují se v Brně, kde vytváří honosný dvůr, podle současníků skvělejší, než královský dvůr v Praze. Jejich soužití je však nelegitimní. 23. května 1323 vydává Eliška zakládací listinu nového cisterciáckého kláštera na Starém Brně včetně nového kostela, klášter hmotně zabezpečuje svým majetkem. S majetkovými dary se k ní přidává jak její přítel moravský hejtman Jindřich , tak český král Jan. Jindřich z Lipé umírá v roce 1329.

Po smrti svého přítele královna vdova Eliška Rejčka zcela mění svůj život. Uchyluje se do kláštera, který sama založila a nechala vystavět, věnuje se pokání a službě Bohu. V roce její smrti (19. října) 1335 pobývá v klášteře 140 jeptišek! Eliška je pochována u oltáře svatého Kříže v dnešní bazilice. Místo hrobu je označeno v dlažbě před oltářem písmenem „E“.

O STARÉM BRNĚ :

Královna vdova Elizabheta Ryksa (Eliška Rejčka) nebudovala nový klášter a kostel na nějakém bezvýznamném místě. Za jejího příchodu do Brna, bylo Staré Brno městečkem, ležícím sice mimo hradby Brna, plnící však velmi důležitou úlohu trhové obce v místě brodu přes řeku Svratku pod brněnským hradem. Na počátku 14. století tu například stálo několik kostelů.

Před několika desítkami let se omílala nepravda, že česká a moravská města mimo Prahu vznikala nejdříve až ve 12. století. Na základě nejnovějších bádání se připouští, že zárodky moravských měst je možno posunout do desátého století. Konkrétně v případě Brna však dovolují výsledky náhodných nálezů ( velkomoravské hroby v ulici Radnické a Starobrněnské, řada velkomoravských hrobů v Maloměřicích, Židenicích, Černých Polích, Heršpicích a také na Starém Brně) a příležitostných archeologických výzkumů posunout vytváření velkých sídlištních aglomerací do ještě dávnějšího období. Břehy řek Svitavy a Svratky, případně říčky Ponávky, tvořili přirozenou sídelní osu – v rámci dnešního rozsahu tzv. Velkého Brna existují doklady o existenci celkem 11 sídlišť datovaných do 6. až 11. století. K soustavnému archeologickému průzkumu však nedošlo. Samozřejmě – sídlištní aglomerace za moravského státu nelze srovnávat a posuzovat z hledisek městského osídlení v době Elišky Rejčky.

Morava hraničila ještě přímo s Římskou říší a opevněný limes zasahoval hluboko do moravského vnitrozemí. Územím Moravy také procházelo několik hlavních a několik bočních obchodních tras. Jedna z těchto dálkových mezinárodních cest vedla z Podunají přes Mušov proti toku Svitavy a Svratky na Černou Horu a Svitavy do Horního Polabí. Na území dnešního Brna vstupovala brodem přes Svratku právě v místě Starého Brna. Připojovaly se zde k ní také další dvě významné obchodní stezky : ve směru od Prahy tzv. Haberská a další ve směru od Znojma.
Poloha u brodu přes řeku Svratku tedy zaručovala obyvatelům pod budoucím markraběcím hradem Špilberkem jistou prosperitu. Téměř nejsou zveřejňovány názory některých odborníků, že nálezy základů staveb v místech dnešních ulic Vojtovy a Vídeňské, ulice Václavské a Mendlova náměstí, lze datovat do období existence mojmírovského moravského státu. Při případném zveřejnění nálezu je však uvedeno datování do přelomu 10. a 11. století. V místě brodu přes Svratku stávalo (snad na přírodním ostrově mezi bočními rameny řeky) opevnění, prezentované jako přemyslovský hrad s dovětkem, že „pravděpodobně na místě staršího slovanského opevnění“.

Na přelomu 10. a 11. století byl na místě dnešního starobrněnského kláštera postaven kostel Panny Marie a to na místě starší rotundy, objevené roku 1977. Kolem rotundy byla odkryta část pohřebiště z desátého století. Zmíněný kostel Panny Marie byl několikrát rozšiřován. Právě v sousedství tohoto kostela zakoupila královna – vdova Eliška pozemky pro výstavbu nového kláštera a nového kostela Panny Marie. Původní kostel byl po výstavbě nového klášterního chrámu – dnešní baziliky – zasvěcen svaté Anně. Roku 1800 byl zbořen.

O CHRÁMU NANEBEVZETÍ PANNY MARIE :

Starobrněnský chrám je přibližně orientovaná podélná stavba s kamenným soklem a cihlovými zdmi, ponechanými na vnější straně v režném (neomítnutém) stavu. Architektonické články (opěrné pilíře, římsy, okenní kružby, chrliče, portály, atd.) jsou vytesány z kamene. Půdorys chrámu je křížový se čtyřbokými kaplemi. Nad křížením podélné a příčné lodi se zvedá ze střechy zvonice. Stavba je opatřena odstupňovanými opěrnými pilíři. Vysoká okna téměř eliminují plochu stěny.

Chrám byl vybudován ve druhé čtvrtině 14. století. Stavebně sloh vykazuje technikou kombinací režného cihlového zdiva a kamenných článků jednoznačně slezskou předlohu. Stavba byla dokončena pravděpodobně již roku 1333.

Chrám byl poškozen vypálením v roce 1428 a opakovaně v roce 1467, poškozen byl i za švédského obléhání města Brna, destrukce však nejsou po opravách patrné. Podstatné zásahy do původní architektury přinesly až zásahy v letech 1886 – 1889 (přístavby po stranách chrámu, portál, nový štít).

Roku 1978 povýšil papež Jan Pavel II. kostel na Basiliku minor.

O STŘÍBRNÉM OLTÁŘI :

Tzv. „Stříbrný oltář“ byl zhotoven v letech 1735 až 1736 zlatníkem Johannem Georgem Herkommerem z Augsburku podle smlouvy z roku 1734. Modely sochařské výzdoby zlatníkovi dodal brněnský sochař J. Schauberger, který byl pověřován augustiniány podobnými zakázkami. Oltář je zhotoven z tepaného měděného plechu, který je částečně zlacený, převážně krytý stříbrem.

Uprostřed oltáře je umístěn deskový obraz Madony s dítětem – tzv. „Černá Madona“. Obraz byl odborníky datován do druhé poloviny třináctého století. Na dvou deskách z lipového dřeva a jedné desce z topolu je olejo-pryskyřičná malba, zdobená původně 24 kusy drahokamů. Z kamenů se do dnešních dnů zachovaly jen dva topasy. Jedná se o ceněnou byzantskou ikonu, kterou údajně daroval moravskému markraběti Janu Jindřichovi jeho bratr Karel IV. – římskoněmecký císař. Obraz byl umístěn v chrámu původního augustiniánského kláštera na dnešním Moravském náměstí. Ikona je označována za Ochránkyni města Brna a celé naší země Moravy. Při obležení Švédy v roce 1645 byl obraz vynášen mezi obránce města na hradby. „Palladium města Brna“ bylo v roce 1737 poctěno slavnostní korunovací Marie a Ježíše. Ve zlatých korunách byly opět umístěny drahé kameny.

Původní klášter augustiniánů v Brně stál na Moravském náměstí. Zcela nově byl vystavěn v roce 1752 jako opatství. O třicet let později využil novostavby císař Josef II., který potřeboval pro svoje státní úředníky rozsáhlé prostory. Během zestátňování církevního majetku zrušil chátrající klášter cisterciaček na Starém Brně, augustiniány vykázal z Moravského náměstí na Staré Brno a z jejich nedávno nově vystavěných budov opatství zřídil úřady místodržitelství pro Moravu. Nařízení k tomuto aktu nese adtum 15. března 1783. Augustiniáni si sebou mohli vzít jen klášterní knihovnu a stříbrný oltář s Palladiem města Brna.

Follow