Follow

Jiří Kachlík, 18. prosince 2018

Před 125 roky přišel na tento svět František Dvorník. Narodil se v moravské obci Chomýž, v okrese Kroměříž, dne 14. 8. 1893. V rodné vsi Chomýž po velmi plodném a mimořádně úspěšném životě dne 4. 11. 1975 také zemřel. Dožil se 82 roků. Byl to moravský kněz, talentovaný historik a nejvýznamnější Československý byzantolog světového věhlasu. Po celý svůj život byl vzorným knězem a nadšeným, obětavým bojovníkem za sjednocení východních a západních křesťanů. Dokonale ovládal němčinu, francouzštinu, angličtinu, latinu a starou řečtinu. Z řady dalších jazyků, se kterými úspěšně pracoval a tvořil, jmenujme alespoň staroslověnštinu a ruštinu.

Po absolvování Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži studoval na katolické bohoslovecké fakultě v Olomouci. Po ukončení studia byl v roce 1916 vysvěcen na kněze. Jako kněz působil krátce v Bílovci a ve Vítkově. Potom pokračoval ve studiích v Praze, odkud odešel do Paříže. Tam na Faculté des lettres de Paris studoval několik oborů současně. V roce 1926 získal na pařížské Sorbonně doktorát filosofie. Po návratu do Československa se v roce 1927 habilitoval a už v roce 1928 se stal řádným profesorem církevních dějin na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Byl jedním ze zakladatelů Slovanského ústavu v Praze, spoluzaložil vědeckou revui (časopis) Byzantinoslavica. Za intenzivní a velmi plodnou spolupráci s církevními a civilními představiteli spřátelené, jím tak velice milované Francie mu byl roku 1930 udělen řád rytíře francouzské Čestné legie.

Přestože mu pedagogické povinnosti a bohatá veřejná činnost zabíraly mnoho času, pokračoval ve své vědecké práci. Po dokončení knihy nazvané Les Slaves Byzance et Rome au IXe siècle (Slované, Byzanc a Řím v 9. století), kterou v Paříži vydala roku 1926 Librairie Honoré Champion, připravil a vydal další dvě svoje převratná díla. Povězme si k nim něco bližšího!

A) Během přípravy předchozí knihy nemohl pominout práci nazvanou Životy Konstantina a Metoděje, sepsanou neznámým autorem ve staroslověnštině. V odborné literatuře tehdy nechyběly byť jenom ojedinělé hlasy, že jde pouze o hagiografické legendy. Věrohodnost některých údajů v tomto prameni byla zpochybňována. Prof. ThDr. PhDr. František Dvorník se proto rozhodl vypovídací hodnotu Životů jako historického pramenu obhájit, přičemž k tomuto úkolu přistoupil způsobem v cyrilo-metodějském bádání až do té doby nepoužitým. Porovnával postupně všechny údaje v Životech Konstantina a Metoděje s relevantními soudobými byzantskými prameny všeho druhu (historickými, hagiografickými, právními i jinými), aby tak dokázal, že tyto údaje plně odpovídají tehdejší skutečnosti. A že pokud nejsou jednoznačně průkazné, lze je přijmout jako alespoň maximálně pravděpodobné. Ve své práci tak vytvořil velkolepý, barvitý a přitom výstižný obraz společenského, církevního a duchovního prostředí, z něhož byzantská misie na Moravu přišla. Kniha, shrnující autorovy poznatky, byla vydána pod názvem Les légendes de Constantin et de Méthode vues de Byzance (Prague 1933, Commission byzantologique de l’Institut slave de Prague, 443 s.). Vyšla jako doprovodný svazek časopisu Byzantinoslavica.

B) Konstantina-Cyrila a jeho bratra Metoděje poslal na Moravu konstantinopolský patriarcha Fotios. Jeho spory s papežem Mikulášem I. vedly posléze k první vážné roztržce mezi byzantskou církví a římským stolcem. Ta vešla do dějin pod názvem Fotiovo schisma. Bylo jen přirozené, že František Dvorník, hluboce angažovaný v tehdejším unionistickém hnutí, zaměřil svoji pozornost na zkoumání příčin, které vedly k rozštěpení někdejší křesťanské jednoty. Roku 1930 přispěl do sborníku vydaného na počest jeho velkého učitele Charlese Diehla studií, v níž ukázal, že jedním z hlavních důvodů roztržky mezi konstantinopolským patriarchátem a římským stolcem v 9. století byl jejich spor o jurisdikci nad oblastí někdejšího Illyrika, a především o svrchovanost nad tehdy christianizovaným Bulharskem. Roku 1933 pak uveřejnil v mezinárodním časopisu Byzantion studii, v níž polemizoval s obecně přijímanou tezí, že Fotios byl po usmíření s římským stolcem exkomunikován podruhé. Naopak dokazoval, že tvrzení o druhém Fotiovu schismatu je pouze legenda, vytvořená až některými teology v 11. století. Ta pak byla po staletí tvrdošíjně udržována a záměrně rozvíjena jako doklad toho, že rozkol mezi východní a západní částí křesťanské církve vznikl a pokračoval už od 9. století. K tomu viz Dvorníkovu knihu The Photian Schism, History and Legend, Cambridge 1948, Cambridge University Press, 503 s. Česky vyšla pod názvem Fotiovo schizma, historie a legenda, Olomouc 2008, Refugium Velehrad-Roma, 575s.

Zprávy o mnichovském diktátu a obsazení Sudet zastihly Prof. Dvorníka ve Velké Británii. Na návrat do vlasti nepomýšlel, chtěl najít uplatnění a své existenční zajištění v milované Francii. Díky pomoci svého učitele a celoživotního přítele Charlese Diehla mu bylo pro akademický rok 1939/1940 nabídnuto Schlumbergovo stipendium, zahrnující konání přednášek v Collège de France. Současně byl také pozván, aby přednášel raně křesťanské a byzantské dějiny v École des Hautes Études. Začátkem září roku 1939 vyhlásila Francie Německu válku. Dříve než skončil akademický rok 1939/1940 bylo jasné, že Francie bude poražena. Pouhý týden před tím, než Němci vstoupili do Paříže, se Prof. Dvorníkovi podařilo dostat na jednu z posledních lodí, které z Francie odpluly do Velké Británie.

Ani poté, co 2. světová válka skončila, se Prof. Dvorník do Československa vrátit nechtěl. Bylo mu jasné, že pro své politické postoje není u mnoha lidí ve vládnoucích kruzích oblíben. Především však nedůvěřoval dalšímu vývoji v osvobozeném Československu. V listopadu 1946 mu londýnská univerzita udělila čestný doktorát, v červenci 1947 ho Britská akademie věd zvolila svým dopisujícím členem. Také prestižní Royal Historical Society ho nominovala na čestné členství. Přesto Prof. Dvorník neměl žádné pevné, trvalé postavení. Byl zván k různým příležitostným přednáškám a jako pozvaný host se účastnil několika odborných konferencí. Byla mu přislíbena profesura na proslulé London School of Slavonic Studies. K jejímu okamžitému zřízení však chyběly finanční prostředky.

V této nejisté životní situaci mu jako spásné řešení přišlo pozvání do Dumbarton Oaks Center for Byzantine Studies ve Washingtonu D. C., USA. Do této svým způsobem jedinečné instituce Prof. Dvorník přicestoval v lednu roku 1948. Začalo tak třetí, americké období Dvorníkovy vědecké dráhy.

Původně byl pozván na 1 rok jako „hostující profesor“. Na jaře roku 1948 v Cambridge University Press konečně vyšla kniha o Fotiově schismatu, která ve vědeckých kruzích okamžitě vzbudila značný ohlas. Záhy nato dostal Prof. Dvorník z Londýna oficiální sdělení, že jeho profesura v London School of Slavonic Studies byla potvrzena a že by tam mohl na podzim roku 1948 nastoupit jako řádný profesor. To vše nepochybně přispělo k tomu, že mu jednoroční pozvání k americkému hostování bylo prodlouženo a že byl v červenci roku 1949 jmenován řádným členem fakulty Dumbarton Oaks. Současně byl jmenován řádným profesorem Harvardovy univerzity. Bylo to poprvé, jak Prof. Dvorník s oblibou připomínal, kdy byl katolický kněz jmenován řádným profesorem této výrazně protestantské univerzity.

Prof. František Dvorník se pravidelně účastnil sympozií pořádaných každý rok na jaře v Dumbarton Oaks. Vždy vystoupil s přednáškou k danému hlavnímu tématu. Roku 1952 uspořádal sympozium na téma Byzanc a Slované, na němž sám přednesl hned 3 přednášky. Byl potom pozván, aby jednu z nich přednesl v květnu 1952 v London School of Slavonic Studies, o 1 měsíc později i v Institut des études slaves v Paříži. Bohatá byla i jeho přednášková činnost na různých amerických univerzitách. V podzimním semestru 1951 měl na Harvardově univerzitě přednášky o nejstarších dějinách Slovanů. Ty pak později (roku 1956) vydal knižně pod názvem The Slavs – Their Early History and Civilization. O 4 roky později, v akademickém roce 1956/1957, tam přednesl celoroční cyklus přednášek o dějinách Slovanů od 13. do 19. století. Obsah těchto přednášek pak zpracoval do příručky encyklopedického charakteru nazvané The Slavs in European History and Culture. Tato příručka se pak užívala jako učebnice na řadě amerických univerzit. Byla přeložena i do francouzštiny a italštiny a po roce 1990 také do ruštiny.

Byl často zván k přednáškám na řadu i dalších amerických univerzit a množství témat, jimiž se zabýval, je vskutku úctyhodné. Mnoho pozornosti věnoval otázkám christianizace a organizace církevních poměrů na staré Rusi. Jednou byl dokonce požádán, aby jako uznávaný expert v tomto oboru přednášel pro vyšší úředníky na ministerstvu zahraničních věcí Spojených států amerických. Stejně jako v Evropě se také v USA Prof. Dvorníkovi dostalo uznání za jeho vědeckou práci udělením vysokých akademických poct. V červnu roku 1952 ho Americká akademie svobodných umění a věd, se sídlem v Bostonu, zvolila svým členem. Záhy nato byl za svůj přínos ke studiu středověkých dějin zvolen dopisujícím členem Americké medievistické akademie. V květnu roku 1953 mu pak Kolej sv. Prokopa v Lisle (stát Illinois) udělila čestný doktorát humanitních věd.

Soukromá římsko-katolická univerzitní instituce zvaná Kolej sv. Prokopa v Lisle má od roku 1995 status Benediktinská univerzita. Byla zřízena ve stejnojmenném benediktinském opatství a byla založena českými a moravskými emigranty na předměstí Chicaga v roce 1887 s cílem věnovat se osvětové a misijní práci mezi českými, moravskými a slovenskými emigranty. Od března roku 1937 stál v jeho čele opat Prokop Neužil (* 3. 11. 1861, + 2. 12. 1946). Ten byl prodchnut unionistickými snahami a věřil, že by tyto myšlenky mohly najít ohlas i mezi pravoslavnými emigranty z oblastí ovládaných Sověty. Už ve 40tých letech 20. století bylo v jeho opatství uspořádáno několik unionistických sjezdů. Po komunistickém převratu v Československu tam pak vznikl plán pokračovat v pořádání Velehradských kongresů, které byly ve staré vlasti po roce 1948 zakázány (poslední se konal v létě roku 1948).

Prof. Dvorník krátce po svém příjezdu do USA navázal s opatstvím sv. Prokopa v Lisle spojení a nadále s ním už trvale spolupracoval. Podílel se na realizaci snah o obnovení Velehradských kongresů na americké půdě. Na všech třech Velehradských kongresech, které se v letech 1956 až 1959 v Lisle uskutečnily, vždy vystoupil se základním projevem.

Na rok 1963 připadlo 1100. výročí příchodu cyrilo-metodějské misie na Moravu. Tak významnou historickou událost nebylo možné pominout či obejít ani v socialistickém Československu. Vládnoucí kruhy se však snažily alespoň zamlžit jeho náboženský význam tím, že se pozornost veřejnosti snažily soustředit na výsledky cca 17–18 roků trvajících archeologických vykopávek na jižní a střední Moravě (Mikulčice u Břeclavi, Staré město u Uherského Hradiště, aj.). S názvem Velká Morava byla uspořádána velkolepá výstava těchto nálezů, představená na podzim roku 1963 v Brně, o rok později na Pražském hradě v Praze. U příležitosti zahájení výstavy byla uspořádána i velká vědecká konference s mezinárodní účastí.

Začínalo už období pomalého politického tání předcházející Pražskému jaru 1968, a tak Prof. Dvorník, do té doby persona non grata, mohl být pozván jako čestný host. Bylo to po 25 letech poprvé, co se mu dostalo příležitosti znovu navštívit svou vlast a svoji rodinu. On sám pak společně s Romanem Jakobsonem uspořádal na jaře roku 1964 v Dumbarton Oaks sympozium věnované kulturnímu dílu sv. Cyrila a Metoděje. V této souvislosti se mu dostalo vícero vybídnutí, aby napsal novou knihu, věnovanou cyrilo-metodějské problematice. Výsledkem byla monografie nazvaná Byzantine Missions among the Slavs – Cyril and Methodius. Kniha vyšla na podzim roku 1970 v Rutgers University Press v USA, ale současně také v českém překladu, nazvaném Byzantské misie u Slovanů, nakladatelství Vyšehrad, Praha 1970. To bylo do značné míry umožněno tím, že se Prof. Dvorník velkoryse vzdal nároku na autorský honorář. Prof. Dvorník pak mohl každoročně přijíždět do Československa a trávit letní měsíce s žijícími členy své rodiny v rodné Chomýži v domě, který tam nechal ve 30. letech 20. století postavit. Udržoval přitom pravidelný kontakt se členy redakce časopisu Byzantinoslavica, který cca před 30 roky pomáhal založit. Do tohoto časopisu pak znovu, po 25ti letech, pravidelně přispíval svými studiemi a recenzemi.

Svou přízeň staré vlasti projevil i velkorysým darem. Časopisu Byzantinoslavica odkázal svou cennou knihovnu, kterou v době jeho exilu dokázala jeho oddaná sestra Marie ukrýt a ochránit před nebezpečím konfiskace. Nejprve před nacisty, později před komunisty. Roku 1966 odešel Prof. František Dvorník formálně do důchodu, nicméně i jako emeritus zůstával nadále členem fakulty v Dumbarton Oaks. Nadále měl k dispozici svoji pracovnu a i vzdor svému vysokému věku nepřestal pracovat – v říjnu roku 1973 tam s 2měsíčním zpožděním oslavil svoje osmdesátiny.

Tehdy dokončil svoji knihu, na níž začal pracovat z podnětu gen. W. Donovana po svém příjezdu do USA. Knihu nazval Origins of Intelligence Services – The Ancient Near East, Persia, Greece, Rome, Byzantium, the Arab Muslim Empires, the Mongol Empire, China, Muscovy. Vydána byla v New Yorku roku 1974. (Česky tato kniha vyšla pod názvem Počátky zpravodajských služeb – starověký Blízký východ, Persie, Řecko, Řím, byzantská říše, arabsko-muslimské říše, mongolská říše, Čína, Moskevské knížectví. Vydalo ji nakladatelství Prostor, Praha 2001, má 401 s.). Tato kniha se zabývá prapůvodem organizací, které bychom dnes nazvali zpravodajskými službami starověkých říší. Prof. Dvorník v ní shromáždil velké množství informací, díky nimž zrekonstruoval počátky zpravodajství ve starověkých říších. Systematický výklad doplnil řadou konkrétních příkladů fungování pošty a předávání informací prostřednictvím systému agentů a osob plnících diplomatické poslání z papežského pověření. Autor si také všímá způsobů, jakými byly předávány informace z politických center do provincií. Ukazuje, jaký význam pro starověké vládce mělo rychlé získání přesných informací k tomu, aby byly odvráceny politické pohromy a aby byly úspěšně vedeny války.

Jeho hlavním pracovním záměrem však bylo navázat na své dílo o raně křesťanské politické filozofii a ukázat, jak se tyto ideje dále rozvíjely a v pozdějších stoletích proměňovaly. Jak se vyvíjely vztahy mezi mocí duchovní a světskou a proč byl tak rozdílný na Západě a na Východě. Kde v těchto vztazích docházelo v různých historických situacích k zásadním chybám a jak dopadly pokusy je napravit. Když v létě roku 1975 přijel Prof. Dvorník jako obvykle na letní prázdniny do Československa, přivezl téměř hotový rukopis této zamýšlené monografie s sebou. Nazval ji The Conflict between sacerdotium and imperium in the Middle Ages – East and West. Přijel však ve velmi špatném zdravotním stavu, trpěl srdečními potížemi. Při pokusu o vloupání do jeho bytu o několik měsíců dříve utrpěl vážný šok, snad i slabší mozkovou příhodu (mrtvici). Odmítal však prosby své rodiny, aby zůstal už natrvalo doma. Byl plně zaujat jedinou myšlenkou: že se musí ještě jednou vrátit do Dumbarton Oaks, aby tam dokončil svoji knihu. Chybělo mu už jenom napsat poslední kapitolu, doplnit poznámky a provést poslední revizi textu. Sliboval, že se potom vrátí domů na rodnou Moravu nadobro, aby zde v klidu dožil svoje dny. Během léta 1975 se však jeho zdravotní stav i přes výtečnou lékařskou péči, které se mu dostalo, výrazně zhoršoval.

Svou poslední knihu, k níž se tak upínal, už dokončit nedokázal. Přesto však Pán Bůh, kterému kněz František Dvorník po celý svůj život oddaně sloužil, byl k němu milostivý. Dopřál mu, aby své poslední dny strávil ve svém vlastním domě v rodné vsi, v kruhu rodiny, která o něj až do posledních chvil s láskou pečovala. Zesnul klidně dne 4. listopadu 1975. Jeho pohřbu se zúčastnilo téměř 100 kněží nejen ze širokého okolí, ale i ze vzdálené Prahy. Pohřben je v rodinné hrobce v obci Bílavsko, ležící jižně od nedaleké Bystřice pod Hostýnem. Tedy na hřbitově při kostelíku, ve kterém roku 1916 jako nově vysvěcený kněz sloužil svou první mši svatou.

V roce 1992 obdržel Prof. ThDr. PhDr. František Dvorník z rozhodnutí prezidenta Československé republiky Václava Havla in memoriam Řád T. G. Masaryka III. Třídy.

/zpracováno s využitím dostupných pramenů/

Follow