Follow

Milan Trnka, 19. srpna 2018

Jedním z nesmyslů, předkládaných u nás vytrvale jak dětem školou povinným, tak ostatní veřejnosti je tvrzení, že takzvaná třicetiletá válka, jejíž počátek roku 1618 je letos připomínán mezi mnoha jinými kulatými „osmičkovými“ výročími, byla konfliktem náboženským, vedeným snahou o vyřešení sporů mezi katolicismem a nově vzniklými protestantskými vyznáními. Složitě hlasatelé těchto nepřesných informací vysvětlují, proč tedy bojovaly spojené armády protestantských Švédů a katolické Francie proti spojeným armádám katolického Rakouska a protestantského Saska.
Nově vznikající náboženské směry v patnáctém a šestnáctém století, označované jako reformační (antitrinitáři, pikharti, luteráni, kalvinisté a další), které byly neslučitelné se stávajícím katolickým učením (a navíc neslučitelné mezi sebou), se staly vhodnými záminkami pro zakrytí politických a mocenských cílů řady vlivných skupin a jednotlivců. Těm však ani v nejmenším nešlo o čistotu víry, ale jen a jen o vlastní prospěch. Třicetiletá válka nebyla válkou náboženskou, ale bojem o politickou nadvládu na evropském kontinentě.
16. srpna uplynulo 410 let od narození Jeana Louise Raduita de Souches (1608 až 1682). Jeho rodištěm je francouzské město La Rochelle, přístav, který ve své době proslul jako základna hugenotů – odnože protestantského kalvinismu. Jean Louis se rozhodl pro vojenskou kariéru a od svých dvaceti let působil na různých bojištích Evropy: ve Francii, Německu a Polsku ve švédské armádě. Roku 1642 se seznámil s bratrem císaře Ferdinanda III. Habsburského Leopoldem Vilémem, vrchním velitelem rakouských armád. Získal postavení velitele pluku dragounů a působil v císařských službách v Polsku, Pomořanech a také na Moravě, kde se zúčastnil pokusů osvobodit Olomouc, obsazenou Švédy. V Čechách byl účastníkem bitvy u Jankova. Svou statečností a rozhodností zapůsobil na své nadřízené, kteří ho doporučili za velitele Brna, ohroženého postupem švédské armády na Vídeň. Funkce se ujal 14. března 1642.
Nevíme přesně, kdy došlo ke konverzi Raduita de Souches z protestantství na katolictví. Doklady chybí, i když ve své době to musela být velká událost v jeho životě – přestup na katolickou víru vyžadoval řadu povinností pro uchazeče, mimo jiné muselo dojít ke křtu podle katolického ritu. Raduit de Souches se po té stává zapřisáhlým, horlivým katolíkem.
Brno bylo obléháno 112 dnů, od 3. května do 23. srpna roku 1645. Obránci měli zpočátku k dispozici 1 476 bojeschopných mužů, z toho profesionálních vojáků bylo 426. Ostatní patřili mezi domobranu, značnou část tvořili studenti. Naproti tomu obléhatelé disponovali dobře vyzbrojenou armádou kolem 28 000 mužů. Kromě vrchního velitele obránců Brna Raduita de Souches se rozhodující měrou na organizování obrany podílel velitel hradu Špilberka Georges Ogilvy, národností Skot, rovněž profesionál, který přestoupil do císařských služeb z tábora protivníků a kněz – jezuita Martin Středa, původem z Horního Slezska. Vítězná obrana znamenala pro Raduita de Souches císařskou odměnu 30.000 zlatých a udělení nižšího šlechtického titulu svobodného pána. Ještě roku 1645 byl povýšen do hodnosti polního vachmistra a následující rok do hodnosti generálmajora.
Následně se Raduit se Souches zúčastnil osvobozování moravských měst od švédských okupantů, zejména Olomouce a Jihlavy. Po uzavření míru v roce 1648 byl jmenován maršálem a vrchním velitelem císařských vojsk na Moravě. V této hodnosti byl převelen do Uher, kde se podílel na obraně Evropy proti muslimskému vpádu (Nitra, Štúrovo, Levice, Leopoldov). O rok později kupuje panství Jevišovice u Znojma za částku 92 119 zlatých.
Roku 1663 je Raduit de Souches povýšen císařem do hraběcího stavu, roku 1668 je jmenován velitelem městské stráže hlavního města Vídně, roku 1674 je účastníkem údajně nejkrvavější bitvy sedmnáctého století u Seneffe na území Belgie. Po návratu z Belgie se vzdává vojenských hodností a usazuje se na svém statku v Jevišovicích. Samotné město Jevišovice i okolí v něm získávají štědrého mecenáše při výstavbě církevních objektů, světských budov a krajinných úprav. Připomenout je třeba poutní areál v Hlubokých Mašůvkách a zástavbu Jevišovic.
Ženatý byl maršál Raduit dvakrát. Jeho první ženou byla Anna Alžběta z Hofkirchenu, rodem ze Saska. Zemřela roku 1663. Z manželství vzešly dva synové a dvě dcery. Druhou ženou pak byla hraběnka Anna Salome Aspermont – Reckheim, která byla v době sňatku roku 1677 o čtyřicet let mladší a také manžela o čtyřicet let přežila. Z tohoto manželství měl maršál jednoho syna. Prostřednictvím pravnučky přešlo panství Jevišovice na rod Ugartů, původem z Baskicka.
Raduit de Souches umírá, už slepý, na zámku v Jevišovicích 12. srpna 1682. Pohřben je spolu se svou první manželkou v brněnském chrámu svatého Jakuba.

Follow