Follow

Před více než 117 lety zemřel velký Moravan, který má být a který také téměř byl zapomenut. Přestože se největší měrou zasloužil například o nebývalý pozitivní posun v životě nejen moravského lidu – o zrušení roboty.

Usiloval i o zrovnoprávnění našeho slovanského jazyka, češtiny a moravštiny s němčinou a částečně se mu to i povedlo. Muž, bez kterého by Brno nebylo tak výstavné. Upřímně řečeno, nevoněl dost prvorepublikové reprezentaci i poúnorovým komunistickým vládcům a nehodí se do krámu ani naší polistopadové nomenklatuře, která si ponechala a v něčem ještě posílila komunistický centralismus. Nehodil a nehodí se, protože prosazoval pro Moravu spravedlnost a právo, kdykoli jí to bylo upíráno, nebo kde jí přirozeně patřilo.

Svobodný pán JUDr. Alois baron Pražák se narodil 21. února 1820 jako syn hradišťského měšťana Augustina Pražáka v domě č. 89 na Mariánském náměstí. Dnes je to dům č. 71.

Tento uherskohradišťský rodák si již od studií, kdy se začal aktivně stýkat s moravskými vlastenci, uvědomoval svůj slovanský původ a především své moravanství. Není bez zajímavosti, že s moravštinou se v dětství setkával pouze prostřednictvím moravsky hovořícího služebnictva. Na piaristickém gymnáziu v Kroměříži, kde započal svá studia, vyučovalo se sice německy, ale vlivem k češství a k moravanství hlásících se některých spolužáků si začal osvojovat svou příslušnost ke slovanskému národu. Na brněnské filosofii se u něj díky vlivu Matouše Klácela a Řehoře Volného objevily první známky vlasteneckého cítění, které se dále rozvíjelo při právnických studiích v Olomouci.

Když byl v roce 1848 spolu se svým otcem, uherskohradišťským měšťanem Augustinem Pražákem, zvolen za královské město Uherské Hradiště poslancem do moravského stavovského sněmu, rád tuto poctu přijal. Právě na půdě sněmu Markrabství moravského se velmi horlivě začal zasazovat o práva markrabství. Proti politickému a organizačnímu splynutí Moravy s Čechami vystoupil s takovou razancí, že dokázal rozhodující měrou ovlivnit i názor ostatních poslanců, kdy pouze 6 poslanců hlasovalo proti. JUDr. Alois Pražák se tak vyslovil za požadavek autonomie Moravského markrabství, které bylo vždy nezávislé na Čechách a spojení s Čechy by dle Pražáka znamenalo porušení jednak moravské ústavy, jednak samostatnosti země. Důsledkem Pražákovy promoravské orientace byla neúčast na Slovanském sněmu v Praze v červnu 1848. Naopak, ve stejné dny se zúčastnil zasedání moravského zemského sněmu, na němž tento uherskohradišťský rodák prosadil zrušení roboty. Tím se stal tak známým, že byl zvolen za Moravany do rakouského říšského sněmu, přeloženého v listopadu 1848 do Kroměříže.

Roku 1849 stál Pražák u zrodu Národní jednoty svatých Cyrila a Metoděje, z níž později vznikla Matice moravská. Roku 1861 založil Moravskou národní stranu. Se skupinkou přátel, zejména s Janem Helceletem, P.Ignácem Wurmem a Františkem Antonínem Mathonem, vytvořil volební výbor, který vydal předvolební prohlášení. Jeho zveřejnění umožnil redaktor Jan Ohéral, který je otiskl v Moravských novinách, jediném slovanském politickém listu na Moravě. Straně nepřinesly volby do zemského sněmu významný úspěch, v březnu 1861 se však na Moravě zrodila moderní česká politická reprezentace, která nadále usilovala o co největší zastoupení v zemském sněmu a o uznání jazykové i národní samosprávy Moravy.

Po politických neúspěších při jednáních s vídeňskou vládou v roce 1863 setrvali čeští představitelé v pasivní rezistenci. Moravané však pod vedením Pražáka v roce 1874 vstoupili do říšské rady a Alois Pražák se v roce 1879 stal ministrem bez portfeje. Když se Češi konečně probudili z letargie a obeslali říšskou radu, stal se Alois Pražák v Taafeho vládě ministrem spravedlnosti. Z titulu své vládní funkce se významně podílel na přípravě tzv. Stremayerových jazykových nařízení, jež měla být prvním krokem ke zrovnoprávnění slovanského jazyka s němčinou na Moravě i v Čechách. To se mu částečně povedlo alespoň v justici, kdy v tzv. vnějším styku se vedle němčiny používaly i čeština a moravština. Pražák byl i jednou z vůdčích postav punktačních jednání roku 1890. Když tato jednání nakonec zkrachovala, dvaasedmdesátiletý Pražák odešel z vlády i z aktivní politiky. I po odchodu do soukromí prosazoval neúnavně myšlenku ústavních změn ve prospěch autonomního postavení Moravy i Čech v rakousko-uherské monarchii. V té době byl již povýšen do šlechtického stavu a byl členem panské sněmovny až do své smrti 30. ledna 1901.

Bylo vyhověno jeho přání být pohřben v rodinné hrobce v Mařaticích, kde je hrobka rodiny Pražáků dominantou mařaťského hřbitova. Tvůrcem náhrobku je s vysokou pravděpodobností varnsdorfský rodák, žák a později také člen Vídeňské akademie, sochař Vincenc Pilz, který vytvořil mnoho alegorických a mytologických soch a podobizen, a který také vystavoval na světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Náhrobek, který silně narušil zub času a kterému hrozilo zhroucení, byl nákladem města v roce 2010 opraven kameníkem Petrem Hubáčkem z Nedachlebic.

JUDr. Alois Pražák se přátelil s řadou osobností. Mezi nejznámější patří např. K.H.Borovský, F.Palacký či F.L.Rieger. Výrazně ovlivnil výstavbu Brna, které by bez něho vypadalo asi poněkud jinak. Podílel se na budování Okružní třídy po zbourání městských hradeb, jejíž součástí je dnešní Husova, dříve Eliščina ulice. Bez něho by nestál Besední dům, či dnešní Moravská galerie. Ta sídlí právě v Pražákově paláci, který, stejně jako Besední dům, projektoval významný zastánce ideálu řecké renesance, architekt Theofil Hansen. Palác obývala rodina Pražáků až do jeho znárodnění, či spíše uloupení komunistickým režimem. Pražák rovněž inicioval a organizačně zajišťoval vybudování brněnské městské nemocnice U svaté Anny, jejíž projekt zadal rovněž Hansenovi.

Proto se nelze divit, že JUDr. Alois baron Pražák je čestným občanem Brna, Pardubic, Blanska a samozřejmě Uherského Hradiště. Městské zastupitelstvo Uherského Hradiště mu udělilo čestné občanství dne 25. 9. 1890.

Alois Pražák, jak bylo zmíněno, je pochován na městském hřbitově v Uherském Hradišti – Mařaticích. Věnujte alespoň na dálku krátkou pietní vzpomínku této velké uherskohradišťské a zejména moravské osobnosti. A záleží-li vám na rodné zemi a vlasti Moravě, snažte se podle svých schopností a možností konat pro obnovení práv Moravy co půjde – tak, jak se o to snažil i Alois Pražák.

Zdroj: Přednáška Muzejního spolku v Uherském Hradišti u příležitosti výročí narození A. Pražáka

Follow