Follow

Milan Trnka, 25. února 2018

Několik citátů k období 1915 – 1918

V dobách mé školní docházky bylo v záležitostech vzniku československého státu 28. října 1918 během výuky dějepisu zcela jasno: Velká říjnová socialistická revoluce v Rusku měla tak obrovský vliv na uvědomění širokých mas pracujícího lidu, že z vůle utlačovaných dělníků a rolníků v Čechách a na Slovensku vznikla Republika československá. Zcela vymizely například rozdíly ve vztazích mezi národy v novém státě – pracující třída Čechů a Slováků, posílená částí uvědomělé inteligence, vystupovala při dějinných událostech jednotně, ztotožněna s požadavkem nezbytného zničení nenáviděného vykořisťovatelského systému prohnilého Rakouska. Internacionální rozměr událostí v říjnu 1918 převažoval nad všemi jinými otázkami doby – i nad otázkami národnostními. Pokud přece jen bylo třeba národnostní otázku zmínit, pak to byla v souvislosti se zahálčivou buržoazií představovanou především německy hovořícím obyvatelstvem. Však se také buržoazie v novém státě lstivě chopila moci a dovedla první republiku tam, kam ji dovedla. Tomáš G. Masaryk byl dobře placeným přisluhovačem této buržoazie.

Z časopisů a historické literatury z období dvacetiletého trvání republiky mezi roky 1918 až 1938 se čtenář zase dozví jiné zajímavosti. Například že posledním českým králem byl Bedřich Falcký, po roce 1619 však nastalo v Čechách okupační období habsburského útlaku a teprve úsilím a dovedností tatíčka osvoboditele Masaryka a legií byl svržen nenáviděný germanizující systém prodejné a všeho zla schopné šlechty a katolické církve. Velmoci nezištně tomuto vznešenému cíli napomáhaly. Pročež nastal nebývalý rozkvět demokracie nyní skutečně svobodného národa. Národ byl jednotný – československý, ostatní národnostní menšiny ovšem byly respektovány.

Po roce 1990 se objevuje snaha obnovit alespoň částečně meziválečný výklad novodobých dějin, podle kterého bylo nezbytně nutné rozbít rakouské mocnářství jako přežitý „žalář národů“ a vyzdvihnout úlohu T.G. Masaryka a jeho spolupracovníků jako rozhodující síly při prosazování uskutečnění touhy všech občanů – společného demokratického státu Čechů a Slováků. Tuto vizi poněkud narušilo rozbití onoho vytouženého společného státu. Ale nevadí, můžeme ho přece oslavovat už ne jako československý, ale jako český. Proto dnes slyšíme občas výroky, že T.G. Masaryk založil Českou republiku, nebo že krasobruslař Ondrej Nepela získal v roce 1972 olympijskou medaili pro Česko. Národ je opět jednotný, jsme přece všichni Češi. Při prosazování snahy o představování obyvatelstva na Moravě, v Čechách a ve Slezsku jako jednotného národa Čechů si přece ještě nebudeme lámat hlavu nad takovou prkotinou, jako je rozdíl mezi Československem a Českou republikou, že ano?

Každý režim si v době své existence upravuje dějiny podle svých potřeb, vytváří svoje ideály a idoly. Společné pro Republiku československou, Československou socialistickou republiku i pro současnou Českou republiku je ve výkladu vzniku samostatného státu především to, že jsou důsledně zamlčovány pojmy jako Moravan a fakta o skutečné samosprávě Moravy jako samosprávné korunní zemi Rakouského soustátí. Samosprávě, ukončené z velké části již po říjnu 1918 a zcela pak k 1.1.1949.

Předkládám zanedbatelně malý výběr z výroků nebo informací z různých zdrojů, zabývajících se válečnými léty 1914 až 1918, seřazené podle časové posloupnosti. Snad přispěje k zamyšlení – nebylo to se vznikem Republiky československé v roce 1918 poněkud jinak, než se rozdílně v závislosti na zrovna vládnoucím režimu tvrdilo 100 let a než se nám bude při letošních oslavách zániku moravské samosprávy k 28. říjnu 1918 tvrdit?

– Sekretář britského ministerstva zahraničí G. Clerk požádal T.G. Masaryka o vypracování tezí, které by objasnily potřebu vytvoření nového státu ve střední Evropě pro potřeby tehdejšího ministra zahraničních věcí Greye. Po 20. dubnu 1915 vypracoval T.G. Masaryk memorandum „Independent Bohemia“. Memorandum údajně podávalo „program všech českých politických stran kromě katolických radikálů“ (ve skutečnosti však šlo jen o Masarykovy názory). Zde výběr některých z nich:

„….Cařihrad, a tudíž i úžiny mohou náležeti jedině Rusku…..“ .

„… Rakousko je neschopno chrániti a spravovati Čechy …. ty se musí nyní starati samy o sebe.“

„Čechy jsou projektovány jakožto stát monarchistický, česká republika je zastávána jen několika radikálními politiky……“

„Čechy budou ovšem konstituční a demokratické – jak se sluší na Husův …. národ, který svou reformací …. připravoval moderní vývoj evropský.“

„ …. buď by dali spojenci některého ze svých princů, nebo by mohla být personální unie mezi Srbskem a Čechami, kdyby mohl být utvořen česko – srbský koridor.“

„…. český lid je venkoncem rusofilský a ruská dynastie…. by byla nejpopulárnější. ….. čeští politikové si přejí zřízení Království českého v plné shodě s Ruskem…… nyní si přejí, aby jejich ruští bratři brzy obsadili české a slovenské území a doufají v to.“ Podle Masaryka je nezbytné, aby Rusko „sousedilo s Čechami“.

Rozlohu nového státu předpokládá Masaryk jako historické „české“ země a severní území Uher obývané Slováky, kteří podle něj „jsou Čechy, přestože užívají svého nářečí jakožto spisovného jazyka.“

– 4. února 1916 prohlašuje T.G. Masaryk ve francouzském tisku: „ Pravým cílem Německa jest vytvoření mocné konfederace států Střední Evropy pod protektorátem Berlína….. Zničí-li se Rakousko, zasadí se Německu rána do srdce, protože tím zmaří se německý plán….“

– V únoru 1916 vzniklo další memorandum, inspirované rozhovory T.G. Masaryka s francouzským ministerským předsedou Briandem pod názvem „Všeněmecká střední Evropa nebo svobodné Čechy?“. Opakují se v něm myšlenky z předchozího memoranda, více se však připouští možnost republikánského zřízení v novém státě, který Masaryk stále nazývá „Čechami“:

„Jako monarchii bylo by si možno představiti český stát v různých formách: a) ruská dynastie by byla nejpopulárnější, b) bylo by možno zvolit prince z jiných spojeneckých zemí, c) personální unie s Velkým Srbskem. Zkušenost s cizími dynastiemi …. není příliš vábná. Proto republikánský režim, požadovaný zpočátku jen radikály, je stále více brán v úvahu.“

„Čechy by s Ruskem hraničily, což by vedlo k intenzivnímu rozvoji hospodářských styků mezi oběma zeměmi …. „

„Čechy jsou povolány k důvěrnému spojenectví s Ruskem a Francií.“

„Nezávislé Čechy spolu s Polskem a velkým Srbskem by vytvořily velmi účinnou hráz proti Prusku.“

Velmi zajímavou je pasáž o ekonomickém významu spolupráce Čech s Polskem. Je v ní obhajováno propojení řek Visly, Odry, Moravy a Dunaje průplavem.

– 3. ledna 1917 varuje Vl. Hurban (???) Masaryka: „Vy přece víte, že v konzervativnějších vrstvách slovenské inteligence ….. nemá Vaše jméno tu důvěru, kterou by mělo mít. …. Vaše fráze „Slovaks are Bohemians“ vyvolala mnoho zlé krve. My, Slováci, se nyní považujeme za samostatný národ ….. jako Slováci se chceme dožít svobody…… Češi nás chtějí pohltit – to je běžný argument proti nám, zastáncům politické jednoty.“

– 16. března 1917 byla v Rusku po únorové revoluci ustavena nová prozatímní vláda. Její ministr války Kerenskij připustil pokračování Ruska ve válce ofenzívou na východní frontě. Vytváření zahraniční armády podle představ T.G. Masaryka neznamenalo existenci československé jednotky v pravém slova smyslu. Byla vytvořena prvotně z ruských občanů, kteří se hlásili k české národnosti. Nábor válečných zajatců, pocházejících z Markrabství moravského, z Království českého a Horních Uher a jejich případný vstup do ozbrojených složek byl podmiňován současným podáním žádosti o ruské občanství. Sám Kerenskij nebyl příliš nakloněn snahám o vytvoření Československé brigády v Rusku, odsuzoval česko-slovenské hnutí kvůli jeho předrevoluční spolupráci s carským režimem a vytýkal Čechům nacionální šovinismus. Představiteli Svazu česko – slovenských spolků v Rusku Vondrákovi sdělil v březnu 2017:

„Nedovedu se nikterak nadchnout pro ten způsob boje, jakým vedou odpor proti své vládě vaši krajané. ….. Vždyť měli konstituci, měli konečně možnost vyhlásit revoluci doma. Čím si pomohli tím, že přestoupili do státu ještě horšího…… a vůbec. Vy Čechové vždy jste se vyznamenávali spádem k reakci.“

Můj dědeček, který jako rakouský voják padl do ruského zajetí, vzpomínal po návratu na Moravu nejvíce na život mezi ruskými rolníky, ke kterým byli jako zajatec přidělen na práci. K náboru do legií měl jedinou poznámku: „Měli sme všeckého plné zuby. Prožili jsme si dosť. Nikomu sa už do další války nechcelo. Nějaké nové stát – to nám nic neříkalo. Šak sme měli svoju Moravu. A přísahali jsme věrnost Austrii. Když sme kolem sebe viděli ten hlad, tu bídu, napadlo nás, že ze všeho nejprvnější je postarať sa o chleba………“

– V reakci na zprávy z počátku roku 1917, podle kterých docházelo na frontách evropského bojiště ke snahám o zastavení bojů a ke sbratřování vojáků z obou nepřátelských uskupení (nepochybně šlo i o důsledky mírových návrhů nového rakouského císaře Karla I.) uveřejnily londýnské noviny „Times“ 5.6.2017 Masarykovu polemiku ve které se uvádí, že „nerozvážný program míru bez anexí a kontribucí začíná být lépe chápán.“

Už 29.5.2017 prohlašuje T. Masaryk v Petrohradě, že „válka není největším zlem, i když je zlem“. Ze strany Dohody prý jde o válku za obranu „proti prusko – rakouskému znásilňování“, která je „z mravního stanoviska přípustná, z politického nutná.“

„Hesla o separátním míru, hesla o bratříčkování jsou omylem. Jen vítězství donutí germánsko – rakouský carismus, aby souhlasil s mírovou a demokratickou reorganizací Evropy.“

– 3.3.1918 vypracoval v Moskvě T.G. Masaryk memorandum pro sovětskou vládu, ve které psal: „Naše vojsko je teď jediná organizovaná síla v Rusku ….. nečekám v Rakousku ani v Německu větší revoluce. Kdyby přece jen byla, mohla by část našeho vojska se jí účastnit. Alespoň v Haliči. Dále než do Haliče – na Moravu nebo dokonce do Čech bychom mohli proniknout jen při všeobecnějším vzbouření.“ Možnost přímého zásahu legionářů však na území budoucí Republiky československé do konce války nenastala. Sovětská vláda podepsala 3. března 1918 (podpis ratifikoval sjezd sovětů 17.3.) mír s Rakouskem-Uherskem a Německem. Masaryk odjel z Moskvy 8. března.

– 30. 5. 1918 se podílí T.G. Masaryk v USA na tzv. pittsburské dohodě, ve které se píše: „Schvalujeme politický program, usilující o spojení Čechů a Slováků v samostatném státě z českých zemí a Slovenska. Slovensko bude mít svou vlastní administrativu, svůj sněm a své soudy. Slovenština bude úředním jazykem ve škole, v úřadě a ve veřejném životě vůbec.

Československý stát bude republikou, jeho ústava bude demokratická….. Podrobná ustanovení o zřízení československého státu se ponechávají osvobozeným Čechům a Slovákům a jejich právoplatným představitelům.“

Zemský sněm korunní země Markrabství Moravského před 28. říjnem ani po něm nezasedal a o připojení k novému českému státu nejednal. Natož aby rozhodl o nějakých podrobnějších ustanoveních. Přičlenění Moravy k republice bylo provedeno na základě tzv. revolučního aktu, který uskutečnili zástupci českých politických stran, aniž by k tomu měli mandát! Navíc většina z nich se původně zapřísahala věrností Rakousku a císaři…..

– 31. srpna 1918 předává T.G. Masaryk americkému státnímu tajemníkovi R. Lansingovi memorandum, ze kterého vyjímám:

„Habsburská monarchie je čistě umělým státem.“

„….. je-li vláda lidu, lidem a pro lid, rovnost národů velkých i malých demokratickou bází moderní společnosti, pak je Rakousko–Uhersko odsouzeno.“

„ …. Slovenský jazyk je archaickým dialektem češtiny.“

„Máme vojsko v Rusku, ve Francii, v Itálii ….. a samostatné vojsko je vždy pokládáno za jeden z hlavních přívlastků státní svrchovanosti.“

„ Není pravdou, že nemáme žádného území, poněvadž celý národ je jednomyslně s námi.“

Moje babička vzpomínala: „Tož brzo ráno museli aji děcka jít najprva popravit dobytek a pak hned na rolí. To sa robilo až do súmraku. Až nám kdosi v dědině vykládal, že už týden nemáme císařpána ale jakósi republiku. No, nám to nevadilo – ráno sme museli brzo vstávat, najprva popravit dobytek, jít na rolí ……“

Před první světovou válkou bylo rakousko-uherské soustátí pokládáno za nejvýhodnější základnu pro uskutečnění nejrůznějších snah hospodářských, sociálních, politických i národních. Shodovala se v tom všechna významná politická uskupení na území Moravy, Slezska a Čech, finanční, průmyslové i obchodní skupiny, shodovaly se v tomto přesvědčení i nejrůznější sociální hnutí, dělnické a zemědělské spolky. Ani krajané v emigraci neměli pochybnosti o pevnosti a výhodnosti zachování rakouské monarchie. Radikální názory na rozbití byly pokládány za neuskutečnitelné a za nevýhodné. Už z toho důvodu, že vznik shluku rozlohou malých států by porušil rovnováhu ve střední Evropě a umožnil agresi německého souseda. Což se také po dvou desetiletích od rozpadu Rakouska-Uherska stalo skutečností.

Na několika málo náhodně vybraných výrocích budoucího prezidenta Republiky československé a jiných politiků během válečného období 1914 – 1918 lze dokladovat, že vývoj, ukončený koncem roku 1918 změnami v uspořádání střední Evropy, nebyl zdaleka tak přímočarý a jednoznačný, jak se ho snaží podávat propaganda od vzniku ČSR až po dnešní dny. Na vyhlášení Československa se podílelo mnoho vlivů – vývoj vojenských operací, hospodářské a politické zájmy válčících mocností, obavy z šíření socialistických ideologií ze vznikajícího sovětského státu, atd. Změny v postojích vítězných mocností byly určovány jejich vlastními zájmy v Evropě, nikoliv zájmy hlasité části českého národa… Měnily se v důsledku vývoje zcela jiných činitelů, než byla diplomatická obratnost emigrantů. Úsilí T.G. Masaryka nemůže a nesmí být samozřejmě opomíjeno (zrovna tak jako úsilí mnoha dalších osobností té doby, ať už byly spolupracovníky budoucího prezidenta nebo jeho odpůrci, ať vyvíjeli činnost ve svých zemích, v Rusku, v Americe nebo jinde). Ale nemůže být podáváno jako síla rozhodující, navíc ověnčená nepravdami o habsburském útlaku, o nadšené jednotě jediného národa a podobnými nesmysly.

Follow