Follow

       Luděk Šubert, 25. února 2018

Úvodem

Dne 25. února byl nejen roku 1634 v Chebu zavražděn Valdštejn, ale hlavně byla roku 1948 v Praze zavražděna mladá, revitalizovaná demokracie v naší zemi. Jelikož se jedná o kulaté výročí, budou oficiální, pololegální a ilegální masmédia plná informací a názorů pamětníků i nezralých mládežníků na tuto událost. V 99,9 % půjde o přístupy republikánské, žehrající na pošlapání masarykovského odkazu z října 1918. Jen málokdo si však uvědomí, nebo bude ochoten připustit, že právě toto datum stálo u zrodu podmínek, které ve vývoji tří následných desetiletí hnětly duchovní i materiální předpoklady k událostem od nichž v těchto dnech uplynulo 70 let. Monarchistické pojetí se s tím republikánsko-demokratickým v ledačem shodne, kromě toho, co již naznačeno. I když bude těžiště položeno na dopady pro Moravu, tak se postupně vytratil i význam skutečné Země české.

1) Některé významné mezníky mezi říjnem 1918 a květnem 1945

Německé národnostní skupiny v Čechách a na Moravě (nejen v pohraničí) byly vnímány jako pozůstatek Rakouska-Uherska a přestože jim co do četnosti patřilo druhé místo, nebyl tento fakt nijak legislativně zohledněn. Prozatímní Ústava, tedy Zákon č. 37/ 1918 Sb. z 13.11.1918 nepostihuje, stejně jako další novelizace, postavení Moravy v nové formě zemského uspořádání. Vznikla Československá republika a byl prosazován jednotný československý národ. To bylo vnucováno i Moravanům a Němcům a nikterak to nepozvedalo ani národní sebevědomí Slováků.

V listopadu 1918 vytvořená vláda ČSR neměla žádného ministra ze Slezska a z Moravy pocházel jen ministr bez portfeje, Mořic Hurban. A to měla vláda 17 členů !

Nespokojenost německé menšiny se dařilo jakž takž tlumit do roku 1933, tedy do nástupu Hitlera k moci v Německu. Podporovaná německá menšina navyšovala své sebevědomí, organizovanost a vybavení každým dalším rokem, až se problém německé menšiny stal vnitropoliticky neřešitelným a navíc se stal faktorem evropské politiky, jako prostředek tlaku nacistického Německa na Velkou Británii a Francii a také na Itálii. Mnichovský diktát ze září 1938 tak naše vláda musela přijmout, protože jinak by se k ní obě západní mocnosti (Francie byla smluvní spojenec) hodlaly otočit zády. Okleštěný zbytek státu pak byl doražen v březnu 1939 obsazením Čech a Moravy Němci. Slovensko se „osamostatnilo“. Zemská forma Protektorátu Čechy a Morava, interně tvořená oberlandrátní formou správy, nebyla formou ukonejšení slovanských Čechů a Moravanů, ale vstřícností vůči jejich německým „spoluobčanům“. Protektorát byl zřízen Výnosem vůdce a kancléře č. 75/1939. Prezidentem Moravskoslezské části byl obdobně jako Emil Hácha jmenován JUDr. Jaroslav Mezník. I on, obdobně jako generál Eliáš, podporoval odboj a výslechům se po zatčení v roce 1941 vyhnul sebevraždou. Přesto o něm není příliš mnoho zmínek.

Morava a Slezsko byly na jaře roku 1945 osvobozeny sovětskými a rumunskými jednotkami a naším 1. čs.armádním sborem. Čechy kromě sovětů také polskou a americkou armádou. Pokud se týče domácího odboje, tak je tzv. Květnové povstání českého lidu většinou zužováno na Pražské povstání, při tom první bojové střety mezi Němci a odbojáři začaly 1.5.1945 v Přerově. Poslední výstřel formálně padl u Milína na Příbramsku 11.5.1945

2) Období mezi květnem 1945 a únorem 1948

Drobný časový náskok v termínech osvobozování území na Moravě a ve Slezsku znamenal ustavení Moravsko-slezského zemského národního výboru již 12.5.1945 se sídlem v Brně. Jeho předseda, prof. František Loubal, prosazoval opatření jemné decentralizace a úbytku závislosti na Praze, ale i tam si politici pospíšili s ustavením národního výboru. „Košická vláda“ zamítla žádost Slezska o samosprávu. Komunisté postupně pronikali jak do Prozatímní vlády, tak do zemských a regionálních orgánů.

Květnové volby roku 1946 vyhráli komunisti, díky výraznému vítězství v Praze a v Čechách. Na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku tomu tak nebylo. Přesto i zde se prodrali do regionálního vedení. V červenci 1946 se předsedou Moravskoslezského zemského NV stal komunista František Píšek. Při tom KSČ zde získala jen 34,5% hlasů. Později byl nahrazen dalším komunistou Karlem Svitavským. V té době se v Praze připravovala Ústava. Předsedou Zvláštní ústavní komise byl prof. JUDr. Vladimír Kubeš, který do návrhu zapracoval Zemské uspořádání v nových podmínkách státu.

Možná je diskutabilní, jak události 25.2.1948 správně klasifikovat. Puč to nebyl, protože ho neprovedla malá politická nebo vojenská skupina bez veřejné podpory. Nebyla to ani revoluce, protože ta znamená nikoli plynulý vývoj k dokonalejšímu, ale skok. A k dokonalejšímu to nebylo. Takže asi nejvhodnější je převrat, se značnou mírou veřejné podpory, zejména v Praze. Není nutné se vcelku známým mechanismem s dílčí demisí demokratických ministrů, přijatou prezidentem Benešem zabývat. Ani úlohou premiéra Gottwalda.

Dne 9.5.1948 byla vyhlášena nová Ústava, lidově-demokratická, jako Zák. č. 150/ 1948 Sb. Komunisté neměli čas dříve zpracovaný návrh Ústavy zcela přepracovat. Nicméně už začaly personální čistky. Prof.Kubeš byl zbaven funkce děkana Právnické fakulty v Brně, i členství ve Zvláštní komisi. O rok později ho StB zatkla. Text o Moravskoslezské zemi již byl z Ústavy vypuštěn. Prezident Beneš novou Ústavu nepodepsal a tak byl 2.6.1948 přinucen k abdikaci.

3) Trvalé důsledky únorového komunistického převratu

Samozřejmě začala být postupně v ekonomice likvidována soukromá sféra, což byla další fáze po poválečném znárodnění klíčového průmyslu.

Do Vánoc byl vypracován Zákon č. 150/1948 Sb. z 21.12.1948 O krajském uspořádání státu, s platností od 1.1.1949. Realizátorem bylo ministerstvo vnitra, vedené Václavem Noskem. Pozdější oběť vnitrostranických čistek dle stalinského vzoru, tajemník Rudolf Slánský údajně řekl: „Rozbijeme ty mamutí úřady, jakými byly zemské úřady, které nešly kontrolovat…“ Ano, to byla podstata problému. Komunistická partaj potřebovala kontrolovat i státní orgány, protože nikomu nevěřila. Je to nosný faktor partajního prioritního systému, kdy politická partaj zamená víc než stát. Již v prosinci se po celém státě rozjely asi dvacetičlenné skupiny, složené krajskými stranickými tajemníky, estébáky a vedoucími partajních referátů, aby zajistily hladký průběh restrukturalizace státní správy. Jejich členové si nelámali hlavu nad faktem, že nové kraje nerespektují historické zemské hranice ani hranice farností. Budování skutečného správního molochu začíná. Vedle občanských stupňů totiž byly souběžně budovány i partajní sekretariáty s obdobnými oborovými sekcemi, protože dohled byl nutný. Počet krajů, i titěrných okresů, byl obrovský a celý systém nefunkční, takže po zhruba 11 letech bylo nutné udělat úpravu. Zákonem č. 100/1960 Sb. byla vyhlášena tzv. Socialistická ústava a Zákonem č. 36/1960 Sb. byl snížen počet krajů i okresů.

Dne 16.7.1968 zamítlo Národní shromáždění ČSSR návrh na trojfederalizaci, tedy i s Moravou a Slezskem. A tak Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., s platností od 1.1.1969 hovoří pouze o ČSR a SSR, jako součástech dvojfederace. Nevyslyšen tedy zůstal hlas tří set intelektuálů z Moravskoslezské deklarace (100.000 členů).

Oč víc porozumění chybělo v Praze, o to víc ho 7.7.1985 projevil Svatý Otec Jan Pavel II., když moravské zemskié patrony, svaté Cyrila a Metoděje, u příležitosti 1100. výročí Metodějiovy smrti, prohlásil za spolupatrony Evropy. Tím vyjádřil názor církve, že Morava historickou součástí Evropy je.

Závěrem

Když v listopadu 1989 tzv.“sametová revoluce“ svrhla komunistický totalitní režim, vytvořily se příznivé podmínky pro obnovu zemského zřízení, ale nestalo se nic. Zrovna tak nedošlo k nápravě ani v ústavě, platné od 1.1.1993 pro samostatnou Českou republiku. A tak rozchod s totalitní minulostí zůstal v řadě oblastí veřejného a politického života pouze formální verbální frází a řada principů veřejné správy zůstala zachována a nikomu nevadí, že se jedná o zahnízděný komunistický bacil. Není divu, když se rozbujel pluralitní systém politických partají, které mezi sebou soupeří ne o to, jak tento stát co nejrychleji dostat na vyspělostní úroveň srovnatelných západních zemí, ale o strkanice, která z partají pro sebe urve na funkční parlamentní dočasnost větší díl společného fondu. Pouze obnovení monarchie souvisí s obnovením zemského zřízení v historických hranicích korunních zemí a v jejich zájmu.

Hlavní použitá literatura:

Hoskovec M.: Právní kontinuita autonomie Moravy. KEY Publishing s.r.o. Ostrava 2013.

(Dr.L.Šubert, Sdružení monarchistů Brno. Materiál v článku byl podkladem přednášky, která byla uskutečněna v Klubu zastupitelů Magistrátu města Brna 21.2.2018.)

Follow