Follow

Milan Trnka, 4. listopadu 2017

V současné době je možno pozorovat jevy, které dokazují, že občané řady historických území v Evropě se snaží o obnovu staleté samosprávy své země, snaží se o obnovení takové společnosti, která by umožnila, aby si domácí obyvatelstvo rozhodovalo o vlastních záležitostech samo, bez diktátu takzvaných národních států a nadnárodních uskupení. Bude mezi taková historická území patřit i naše Morava?

Po vítězství v demokratických volbách v roce 1948 v tehdejším Československu začala Komunistická strana realizovat rozbití tisícileté samosprávy Moravy. Sami komunisté otevřeně přiznávali, že jejich snaha je vedena obtížnou kontrolovatelností této země. Namísto zemského zřízení tak bylo uzákoněno ve vnitrostátním uspořádání republiky s působností od 1.1.1949 uspořádání krajské. Toto uspořádání naprosto nebralo v úvahu přirozenou spádovost a tradice jednotlivých oblastí v Čechách a na Moravě, ignorovalo i tisíciletou podobu zemské hranice mezi oběma zeměmi.

Sama Komunistická strana později revidovala rozhodnutí svých činitelů vytvořit na území tehdejšího Československa devatenáct krajů (známých též jako „gottwaldovské kraje“), z toho pět na Moravě. A to pro jejich problematickou funkčnost. V roce 1960 byla nařízena reforma krajského zřízení a počet krajů byl snížen na deset – z toho na historickém území Moravy a Slezska zůstaly dva: Severomoravský a Jihomoravský.

Česká republika obnovila na území Moravy, Slezska a Čech v rámci své vnitrostátní správy právě ony gottwaldovské kraje z let 1948 až 1960. Faktickým převzetím krajského zřízení z období totalitního režimu se tak přihlásila ke snaze pokračovat v totalitním způsobu řízení centralizovaného státu. Současné krajské zřízení v ČR téměř kopíruje hranice krajů po roce 1948, samozřejmě s tvrzením, že na rozdíl od totalitního režimu nikoliv kvůli snadnému dohledu a kontrole, ale kvůli umožnění rovnoprávného a spravedlivého zapojení všech oblastí republiky do demokratického vývoje státu. Při tom už samotné dělení většího celku na malé oblasti, nerespektující přirozený vývoj, je typickým znamením pro direktivní nedemokratické řízení z jednoho centra, které nutně vede k nerovnoměrnosti vývoje v různých oblastech státu. Že je následně takové prostředí živnou půdou pro klientelismus, korupci, zneužívání moci, atd. zákonitým doprovodným jevem, poznáváme všichni. Dokonce je nám podsouváno, že v dnešním světě, pohrdajícím morálními zásadami našich předků, je to jev, se kterým se máme naučit žít, kterému se máme přizpůsobit.

Obyvatelé Moravy a Slezska doplácí na centralistické vnitrostátní zřízení České republiky i v oblasti ekonomiky: Hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele v historickém území Čech je na úrovni 91 % evropského průměru (na tomto vysokém čísle se samozřejmě podílí především Praha), hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele někdejší země Moravskoslezské činí 72 % evropského průměru (údaj z roku 2014). V ekonomické struktuře českého státu nalezneme podstatné rozdíly i v oblasti příjmů občanů na Moravě, v Čechách a v Praze samotné nebo v oblasti investiční.

Morava se jako celek nemůže „demokraticky“ podílet na případných opatřeních ke zlepšení uvedené situace, protože rozparcelování jejího území na kraje téměř znemožňuje jednotné vystupování země. Protože Morava nemá žádnou formu samostatnosti, neexistuje ani spolehlivý zdroj, ze kterého by bylo možno čerpat nezpochybnitelná ekonomická data přímo. Stručně to vyjádřil předseda Hnutí starostů a nezávislých (STAN) pan Gazdík „Nikdo to nespočítá, žádná analýza neexistuje“. Rozpaky vzbuzuje jeho prohlášení v tom, že málokdo rozpozná, zda si takový stav pochvaluje, nebo jde o nesouhlasný povzdech. Jen z podkladů

z jednotlivých krajů vyplývají dílčí závěry – i ty jsou pro dokreslení ekonomické situace obyvatelstva na Moravě a v Čechách alarmující. Čistá reálná mzda je například v Olomouckém kraji téměř poloviční, než u obyvatel Prahy. (Údaje z roku 2001 uvádí u Prahy výši 20.695 korun, u Olomouckého kraje něco málo nad 12:000 korun.) Ještě v roce 2001 rostla průměrná mzda pouze v Praze a v krajích Středočeském, Libereckém, Jihočeském, Královéhradeckém a Pardubickém. V ostatních krajích stagnovala, v kraji Vysočina a Olomouckém kraji dokonce klesala. Na Moravě a ve Slezsku je vyšší nezaměstnanost než v Čechách, větší počet zaniklých průmyslových provozů, situace v kvalitě infrastruktury je zřejmá každému, kdo potřebuje cestovat mezi jihem a severem Moravy ať už železnicí nebo po silnici. Dopravní riziko je podle statistiky nejhorší ve Zlínském kraji.

Faktická ekonomická nerovnováha mezi moravskou a českou částí republiky, záměrně dlouhodobě budovaná centrem pak vede k takovým vyjádřením, které se „povedlo“ deníku Týden vydaném v říjnu 2017: „Ztráta Prahy by byla pro Moravu daleko bolestnější než ztráta východních regionů pro Čechy. ….. Z nově vzniklého „Moravalandu“ by se nejspíše stala země, která má hospodářsky daleko blíže k Rumunsku než na Západ.“

Krajské zřízení také napomáhá snahám centra o vytváření dojmu, že Česká republika je unitárním státem, tedy republikou, obývanou pouze Čechy. Touto iluzí je následně obhajována skutečnost, že děti se ve školách učí pouze české dějiny a ne moravské, že se moravská kultura vydává za českou a že osobnosti z Moravy jsou vydávány za „velké Čechy“. Z dějinných souvislostí vyplývá jednoznačně, že neshody mezi Moravany a Čechy vznikají tehdy, když se česká strana snaží o asimilaci Moravanů do českého národa a území Moravy se snaží vydávat za jednu ze součástí české kotliny. Reprezentace českého státu, státní úřady a instituce i oslavované „osobnosti“ veřejného života jakékoli požadavky na návrat k osvědčenému zemskému uspořádání státu před rokem 1918 (nebo alespoň 1948), vznášené z Moravy, označují okamžitě za nacionalismus, separatismus, radikalismus, snahu o rozbití našeho milovaného státu, straší občany přízrakem Balkánu, atd.

Blíží se sté výročí vzniku Republiky Československé v roce 1918. Není na škodu si zde připomenout slova předsedy Slovenské ligy v New Yorku pana A. Mamateyho z prosince roku 1914 (Slovenská liga sdružovala krajany z tehdejších Horních Uher ve Spojených státech amerických): „…. Činitelé slovenského hnutí v USA jsou toho názoru, že kdybychom dostali slovenskou samosprávu, bylo by nám i v Uhersku dobře, neboť od Maďarů by nám hrozilo méně nebezpečí než od bratrů Čechů. Maďaři by nás neasimilovali ….. kdežto Češi by nás asimilovali a časem bychom jazykově zmizeli, plynouce do českého národa.“ Slovensko je dnes samostatným státem. Platnost prorockých slov představitele Slovenské ligy pro Moravany doložil ani ne po sto letech ministr České republiky, který má na starosti práva menšin pan JUDr. Chvojka (ČSSD) se odmítne zabývat požadavky Moravanů na oficiální uznání národnosti moravské v ČR poukazováním na fakt, že obyvatelé Moravy mluví česky. Mluví stejným jazykem jako Češi, v této řeči se mohou vzdělávat, rozvíjet svou kulturu a uplatňovat svá práva. Je to pozoruhodné – Moravané mají „svou“ kulturu (tedy zřejmě odlišnou od české), mohou uplatňovat „svá“ práva (zřejmě se míní právo držet hubu), ale neexistují! Za života pana Mamateyho byl samostatný jazyk pokládám za jeden z ukazatelů existence samostatného národa (a moravský jazyk byl jako takový uznáván). Za dob existence německé Třetí říše a Sovětského svazu byl jazyk povýšen na nejdůležitější znak příslušnosti k určitému národu. V dnešních časech je však jazyk jen jeden z mnoha podružných ukazatelů. Tato skutečnost ale zastáncům centralismu a teorie jednotného českého národa v České republice záměrně uniká.

Zde je na místě připomenout vyjádření Doc. JUDr. Jiřího Bílého, Ph.D. z katedry teorie práva a právních dějin Právnické fakulty VP v Olomouci: „…. Vlivem centralismu došlo ve dvacátém století k omezení zemské samosprávy a v roce 1949 k jejímu úplnému zničení. Ztráta moravské samosprávy, respektive historické státnosti Moravy, vedla k úpadku moravské společnosti. Je to pozoruhodný jev, neboť při pádu států i regionů máme zřejmý ohlas. Ale Morava jako by umírala tiše, bez zájmu sousedů i často vlastního obyvatelstva zaslepeného dobovými ideologiemi. ……“.

I z tohoto důvodu jsou někteří údajně promoravští aktivisté ochotni argumentovat při obhajobě své (ne)činnosti : „ale proč zdůrazňovat odlišnost Moravy od Čech, vždyť občané si už zvykli“, nebo „zdůrazňováním moravanství bychom občany jen dráždili“, či poraženeckým konstatováním „nedá se nic dělat.“

Příslušníci zapsaného spolku Moravský národní kongres, člena neformálního sdružení Moravský kulatý stůl, vyvíjí již delší dobu snahu o rozpravu k uvedeným záležitostem s ústavními činiteli České republiky, s odbornými institucemi i s představiteli politických stran. Bez úspěchu. Pokud vůbec obdrží odpověď na zaslaný písemný materiál, pak jsou obsahem zdvořilé odpovědi neustále opakované fráze o rovnoprávnosti všech obyvatel, společné řeči, demokracii a lidských právech. Výjimečně se objeví slib, že zaslaný materiál bude postoupen k projednání (jakoby měl být naplňován výrok zesnulé herečky Heleny Růžičkové „Moraváci jsou na sliby zvyklí“).

Za těchto okolností se před časem Moravský národní kongres s informacemi o stavu země Morava a jejich obyvatel obrátil na orgány Evropské unie. Odpověď nepřišla okamžitě. Avšak 30. května letošního roku byl z Rady Evropy jménem prezidentky Výboru místních a regionálních samospráv doručen dopis s oznámením, že materiály zaslané Moravským národním kongresem Výbor projednal. Příští rok přijedou do České republiky zpravodajové monitorovací sekce Výboru. Je proto vhodné připravit co nejvíce dokumentace k uvedené problematice. Už nyní je nashromážděno relativně dost podkladů. Práce se ujali aktivisté z Moravského národního kongresu, z Mladých Moravanů a řada jednotlivců spolupracujících s Moravským kulatým stolem. Nikdo z nich si nedělá iluze, že návštěva monitorovací komise z EU položí základ k zásadní změně kritického postavení Moravy a Moravanů. Avšak při své práci vychází z přesvědčení, že je třeba informovat o jiné skutečnosti, než jak ji popisují oficiální zdroje České republiky i zahraničí.

Proto si dovolují členové Moravského národního kongresu a spolupracujícího spolku Mladí Moravané požádat všechny občany (nejen na Moravě) o poskytnutí dalších dokumentů k problematice znevýhodňování Moravy a Moravanů v České republice. Předcházející Hlas Moravy č. 105 výzvu ke spolupráci všem občanům Moravy a Slezska z 19. července 2017 zveřejnil. Shromáždilo se relativně dost dokumentů. Je však předpokládáno, že jak v soukromých archivech tak v archivech organizací je dostatek dalších materiálů. Vzhledem k závažnosti problematiky si dovolujeme znova požádat občany, aby kopie svých dokumentů, týkajících se porušování občanského principu a demokracie při řešení nedůstojného postavení Moravy a Moravanů v současné ČR poskytli. Kontaktní internetová adresa je: samosprava@moravskykulatystul.cz .

Follow