Follow

Milan Trnka, 2. listopadu 2017

Ve čtvrtek 26. října 2017 se uskutečnila v diecézní katedrále svatých Petra a Pavla v Brně mše svatá k uctění památky posledního rakouského císaře a markraběte moravského, blahoslaveného Karla I. Rakouského. Na organizaci spolupracovalo Sdružení monarchistů Brno (člen Moravského kulatého stolu) s římskokatolickým farním úřadem v Brně na Petrově a s Vojenským a špitálním řádem svatého Lazara Jeruzalémského.

Svátek Blahoslaveného Karla I. Rakouského připomíná katolická církev vždy v den výročí jeho svatby se Zitou Bourbonsko – Parmskou (21. října 1911). V letošním roce také uplynulo 130 let od jeho narození (17. srpna 1887).

Mši svatou celebroval katedrální farář P. ThLic. Tomáš Koumal. Hudbou a zpěvem doprovázel obřad Dómský komorní sbor pod vedením sbormistryně Dagmar Kolářové a mužský pěvecký sbor Láska opravdivá sbormistra Jana Špačka. Z uniformovaných organizací se zúčastnili vedle příslušníků Řádu rytířů svatého Lazara také členové Spolku císařsko-královského četnictva a Brněnští ostrostřelci. Průběh mše vysílalo přímým přenosem Rádio Proglas.

Během bohoslužby slova bylo připomenuto, že jak z prvního čtení (z knihy Moudrosti), tak z druhého čtení (z listu svatého apoštola Pavla Efezanům) i ze samotného evangelia (podle Matouše) vyplynulo zřejmé zdůraznění Karlova chápání výkonu svěřené moci po převzetí trůnu v roce 1916, uprostřed světové války. Od Boha mají původ všechny rody, všichni lidé, všechno stvoření. I panovník se musí za své jednání zodpovídat nejvyšší moci. S ohledem na tuto pravdu věnoval Karel I. jako hluboce věřící člověk veškerou svou energii na ochranu životů obyčejných vojáků, na ochranu lidí postižených bezprávím, na ukončení válečných hrůz.

Mše byla zakončena zpěvem rakouské císařské hymny. Po té využilo velké množství věřících možnost uctít blahoslaveného Karla I. pokloněním se před vystavenou relikvií. Příjemné teplé počasí spíše lákalo k procházkám nebo k dokončení podzimních prací na zahrádkách, přes to byla chrámová loď velmi slušně zaplněna jak věřícími, tak hledajícími nebo zvědavci.

Zaslouží si vůbec poslední rakouský císař a náš moravský markrabě po tolika letech projev úcty? „Vždyť se mu nepodařilo uskutečnit nic pořádného!“ řekne si mnohý z dnešních občanů.

– Převzal vládu nad Rakouskem – Uherskem uprostřed první světové války. A jeho říše

skončila mezi poraženými.

– Zakázal svým generálům používání bojových plynů. Označili ho za zbabělce.

– Zakázal svým vojákům zabíjení zajatců. Nazvali ho slabochem.

– Při rozhodování o vojenských operacích se řídil křesťanskými zásadami. Generálové jen kroutili hlavami.

– Dělal vše pro to, aby zmírnil utrpení civilního obyvatelstva během bojů. Sklidil výsměch.

– Odmítl využití armády na potlačení separatistických nálad v různých částech říše. Bylo to chápáno jako neschopnost.

– Nařídil amnestovat a propustit politické vězně. Ti se obratem připojili k jeho nepřátelům.

– V diplomatických kruzích usiloval o ukončení války. Nazvali ho zrádcem.

– Zřídil státem garantované zdravotní, nemocenské a důchodové pojištění. Vzpomene si na to dnes někdo?

– Zavedl opatření, které dnes nazýváme kolektivní smlouvou mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem. To neměl nic jiného na práci?

– S odborníky připravil návrh na přeměnu říše ve federativní svazek autonomních států. Politici odmítli o něčem takovém jednat.

– V zájmu zachování státu se vzdal výkonu státní moci. Musel odejít do exilu.

A je možno pokračovat. Prohrál ve všem, o co se snažil. Papežem Janem Pavlem II. byl beatifikován roku 2004 za příkladný křesťanský život a vytrvalé mírové snahy.

V České republice budou příští rok probíhat oslavy stého výročí vzniku Republiky Československé. Budeme oslavovat něco, co se podařilo roku 1992 opět rozbít. Připomeňme si zlomek událostí, které byly odezvou na snahy Karla I. Rakouského ukončit nesmyslné vraždění ve Velké válce.

Tyto odezvy se objevují na konci roku 2017 ve veřejných vystoupeních mnoha předních státníků na celém světě. Koncem roku 2017 odmítl císař Karel I. německé požadavky na přesun rakouských divizí na západní válečnou frontu. Jednalo se o 350 000 mužů. 7. prosince vyhlásily Spojené státy americké válku Rakousku – Uhersku, ale prezident Wilson zároveň prohlásil, že není přáním ani cílem USA „rakousko – uherskou říši nějak poškodit nebo přeskupit.“ Také britský premiér Lloyd George 5. ledna 2018 uvedl, že „…dělení Rakouska – Uherska není naším válečným cílem – domníváme se, že je nemožné doufat v odstranění příčin neklidu v této části Evropy dokud se nedostane autonomie na ryze demokratických základech těm rakousko – uherským mocnostem, které si to přejí.“ A požadoval podpořit císaře Karla vstřícným politickým prohlášením na jeho mírové snahy. Také jiní státníci považovali za samozřejmé, že požadavky jednotlivých národů v rámci Rakouska – Uherska na autonomii budou řešeny pouze ústavní cestou.

Tajná jednání diplomatů Karla I. pokračovala ještě v únoru a březnu roku 2018. Vyjednavači Velké Británie, Spojených států amerických a Francie o separátním míru s Rakouskem – Uherskem jednali prostřednictvím španělského krále.

Mezi spolupracovníky T.G. Masaryka vyvolal vstřícný postoj světových mocností vůči mírovým návrhům Karla I. „hořkou zášť“, jak napsal 25. ledna 1918 Wilsonův důvěrník v Ženevě profesor D. Herron. Postoj těchto lidí vyvolal prý mezi zasvěcenými diplomaty „hluboké zklamání“. Českoslovenští socialisté zveřejnili prohlášení, ve kterém se zdůrazňovalo, že „o národní samostatnosti musí rozhodnouti samy národy podle svých zájmů. Československé požadavky nelze pokládati za vnitřní otázky Rakouska – Uherska.“ Ve Velké Británii noviny Herold protestovaly proti „tomuto šílenství, neboť Rakousko – Uhersko pracuje především pro mír.“ Propagátoři vytvoření samostatného Československa byly označeni za „zahraniční sinnfeinisty“ (heslo „sinnfein“ v irštině značí „my sami“. Bylo to heslo irské radikální Nacionalistické strany).

Stručně řečeno: zatím co se císař Karel a část jeho diplomatického sboru snažila o co nejrychlejší ukončení války a následným jednáním o federativním uspořádání stávajícího státu, skupina aktivistů z Masarykova okolí prosazovala opačný postup – pokračování války až do vítězného konce a diktováním dalšího vývoje z vůle vítěze.

Follow