Follow

Bohumila Jandourková, 12. června 2017

My, co usilujeme o prosazení zemského, či lépe spolkového zřízení, protože nás trápí nesvéprávné postavení Moravy, případně celé bývalé Moravskoslezské země, víme mnoho o dosud navrhovaných modelech státoprávního uspořádání našeho státu. A také víme, že se nám zemské (spolkové) zřízení léta nedaří prosadit. Hlavní vinu na tom nesou jak oficiální, proti našim snahám nepřátelská politika státu, tak k ní vstřícná až servilní média. Mocenské pražské centrum si chce nedemokraticky centralizovanou moc udržet téměř za každou cenu a média to cítí. Autocenzura, někdy i přímý tlak nepřipustí informování široké veřejnosti o emancipačních snahách Moravy a našeho Slezska.

Ale i když máme stokrát pravdu a spravedlnost na své straně, neznamená to, že jsme zvolili optimální, nebo dokonce jedinou možnou cestu k cíli.

Jistě mnozí připustíme, že je lepší prosadit své pomocí diplomacie, než bojem. Byť jak diplomacie, tak boj, jsou tady myšleny na úrovni slov a argumentů.

Podívejme se na to z psychologického hlediska. Vezměme si třeba jako vzor partnerský pár. Muže a ženu. Dejme tomu, že oba jsou zaměstnaní a mají děti.

Manžel zcela přirozeně má rád svou ženu i své děti, ale příliš si neuvědomuje, nebo nepřipouští, že žena má hodně práce a že by měl – alespoň někdy, když vidí, že manželka už toho má opravdu dost –  pomoci. Nebo ještě lépe, některou z povinností, z těch mnoha, které si na sebe vzala žena, si vzít na starost sám.

Žena o tom přemýšlí a diví se, že to manžela nenapadne. A když už toho má opravdu dost a je nejen unavená, ale i rozladěná, vybuchne při nějaké maličkosti, která jí dodala:  „Ty se pořád jen bavíš nějakými hloupostmi a s ničím mně nepomůžeš !“  Napadený se ohradí, brání, většinou honem povzpomíná, jak by to tomu druhému vrátil.

A výsledek? Zřejmě manžel ženě nepomůže, nebo jen minimálně a dá najevo, že je naštvaný. Navíc si tím možná vytvoří k jakékoli příští pomoci manželce podvědomý odpor.

Kdyby žena volila jiná slova – asi by to dopadlo lépe.

Co tím chci říci? Jen upozornit na zkušenost, kterou učinil můj známý a díky které jsem si, sice jen na facebooku ověřila, že by mohla fungovat. Dostala jsem řádově mnohem víc souhlasných reakcí, když jsem uplatnila argumenty pro moderní spolkový stát, než když o tom píšu jako o problému Moravy, případně Moravy a Slezska.

Ten můj známý je moravský patriot. Mladý člověk. Mrzelo ho, že svého nejlepšího kamaráda, se kterým si jinak dobře rozumí, nedokáže přesvědčit pro věc Moravy.

Když můj známý začal kamarádovi vysvětlovat výhody moderního spolkového státu, byl postoj kamaráda méně zamítavý a nakonec připustil, že by bylo dobře mít u nás spolkový systém. Dnes mnoho lidí cestuje a vidí, jak například v Německu jsou používány s hrdostí a pýchou zemské vlajky. Nejvíce to asi platí pro Bavorsko.  Tito lidé vidí na vlastní oči jak se tam rozvíjí celý stát a ne jen „hlavní město a jeho nejbližší okolí“ – jako u nás. A také vidí, že čím dál od hlavního města, tím je to u nás slabší.

Podávat to tímto způsobem není žádný podraz na nikoho. Naopak. My přece víme, že moderní spolkový stát by pomohl skutečně celé republice, celému státu. Čechy nevyjímaje. Že to není jen něco, co je dobré pro Moravu a naše Slezsko. Že by to bylo dobré pro všechny občany.

Podařilo se nám z toho udělat „moravský“ problém. A našim odpůrcům to vyhovuje a ještě si přisadí. Vyhovuje jim stavět Moravu proti Čechám a Moravany proti Čechům. „Prý“ chceme rozbít republiku. Rozkol to působí i na samotné Moravě.

A my si stěžujeme na Čechy, ačkoli víme, že tento stav připravili a udržují „tzv. elity“, které ovšem žádnými skutečnými elitami nejsou, ale většinou se jedná o mocichtivé politiky. A svými výhradami vůči Čechům dokážeme namíchnout mnohé. To určitě našim snahám neprospívá. Nikdo nemá rád, když se mu cokoli vyčítá a předhazuje. Ať právem, či nikoli.

A moderní spolkový stát? Ten má přece mnoho co nabídnout. Ať by se postupovalo podle německého, nebo rakouského modelu. Jsem přesvědčena, že by rozkvetla celá republika a oživil by se i upadající venkov.

A neobávám se, že by se Češi z Čech nepřidali. PhDr. Marek Pavka se před několika lety věnoval právě propočtům jak by to vypadalo u nás při využití německého a jak při využití rakouského modelu. To jsou ty argumenty! Říct v každé obci a v každém městě – dnes dostáváte tolik a tolik procent ze státního rozpočtu – a při mnohem spravedlivějším spolkovém systému byste dostávali tolik a tolik! Není to spravedlivé!

Mnohem méně peněz by se „komunisticky a nedemokraticky“ přerozdělovalo. Korupční prostředí by bylo automaticky oslabeno. Z toho by měli občané státu nemalý prospěch. A k tomu efektivita, pružnost a tím i každoroční miliardové úspory samotného systému !

Samozřejmě by musel být zohledněn zemský princip. Tradiční země ve svých hranicích. Protože ty právě byly vytvořeny na základě přirozených potřeb, spádovosti a vazeb. Jen na tomto přirozeném podkladu má spolkový stát smysl.

Jsem přesvědčena, že pro něco takového by se podařilo získat i politické subjekty s celostátní působností.

Co tomu říkáte – stálo by za to jít i touto cestou ?

Follow