Follow

Při poslední návštěvě Severomoravského kraje se stal onen zvláštní incident, který okamžitě vzbudil pozornost na sociálních sítích, ale také u novinářů všech médií. Při zdolávání schodiště ke vstupu do hejtmanství se na jeho posledním stupni prezidentovi uvolnila bota a někam se zakutálela… Několik zbývajících kroků ke vchodu do úřadu tak absolvoval v ponožce, než mu manželka a příslušníci ochranky botu opět nazuli a patřičně utáhli, jak se sám pohotově vyjádřil.

Vzpomněl si i na svou někdejší odbornost prognostika a bystře vše první okomentoval. Podotkl, že jeho ztracená bota zřejmě vyplní u novinářů veškerou plochu a na důležitá témata už nezbude prostor. A nemýlil se, zastánci prezidenta celou lapálii ze všech sil bagatelizovali, zatímco jeho političtí odpůrci z ní vyvozovali katastrofy až kosmických rozměrů. Tou nejmenší bylo vzdání se úřadu pro nemožnost jej vykonávat…

Úředníky kraje ovšem vzedmutá hladina názorů nemohla vykolejit z jejich loajálních rolí, jsou jen úředníky, žádného politika – ovšem s funkcí, úřadem – v Olomouci ani na celé Moravě a ve Slezsku nenajdeme. Ostatně, už při předcházející návštěvě kraje prezident Moravanům i Slezanům dostatečně vysvětlil, že potřebný tunel pod červenohorským sedlem je nepotřebný, dálniční spoj hlavních měst Moravy a Slezska bude dokončen každým desítiletím a nějaký přírodou předurčený dálniční spoj milionové polské Vratislavi s milionovou rakouskou Vídní, přes Kladsko a Moravské území, evropského významu není ani na stole a zřejmě se čeká, že jednou jej klopotně dokončí přes kotáry východočeši, nebo až Slováci. Inu, zájmy Moravy nikdo ani neformuluje, proč by je tedy mělo ústředí respektovat a dokonce plnit? Nakonec, centrum nestačí ani vytyčit zájmy ČR, tak ať se Morava zase laskavě zařadí do fronty za Chodsko, šťáhlavsko a problém neplatičů alimentů jako doposud.

Jestliže už byla událost probrána z hledisek prognostiky i politické angažovanosti obyvatel, existuje ještě jedno odborné hledisko, byť, pravda, příliš nevyhledávané a opomíjené. Je to hledisko náboženské a třeba nezaškodí trochu je uspokojené a plošné ateistické společnosti připomenout. Kdysi bývala věnována zvláštní pozornost částem lidského těla i věcem, jimiž je člověk dennodenně obklopen. Jednou z nich je i obuv a nese opravdu celý přehršel významů, známý dnes spíše na Blízkém východě, než v Evropě. Proto některým gestům, s nimiž se tu a tam setkáváme nedostatečně rozumíme. Když císař Constantius v Potisí porazil a „zcela vyhladil“ Sarmaty, přece jen poražené shromáždil, aby k nim z připravené tribuny laskavě promluvil. Vzniklo však mezi nimi jisté vření a za „pokřiku Marhá, Marhá, což je u nich znamení k boji“ jeden z nich proti němu hodil botu a vzali slavnostní tribunu útokem. Císaře z vřavy včas odvedla tělesná stráž… (Pokřik dnes můžeme nejčastěji slyšet ve formě Marg bar Ámrika nebo Israel a znamená jednoduše Smrt, Mor ho, Mar ho, jméno aktualního nepřítele se libovolně v kterémkoliv staletí, či desítiletí dosadí…)

Relativně nedávno jakýsi novinář hodil botu po presidentu Bushovi. Co tím oba časovětak navzájem vzdálení aktéři chtěli říci? Hození obuvi na lidi, či věci mohlo znamenat vzetí do otroctví, do vlastnictví. Ve Svaté zemi bylo možno se bez obuvi většinu roku obejít, ale někde byla rovnou zakázána. Do jeruzalémského chrámu se nesmělo vstupovat v obuvi a s holí.

Židovský velekněz měl předepsáno drahocenné obřadní roucho se 14 drahokamy, krumpované (vyšívané) hedvábím, kmentem i zlatem. Nenosil však žádné boty, sloužil ve Svatostánku bos. Dnes se stále Arabové na modlitebních koberečcích 5x denně modlí bosky, jak kdysi odkoukali od Židů. Obuv se sundávala i při vstupu do domu – takže naše papučová přezouvací kultura je poněkud jemnějšího ranku, než ležení v posteli v botách, jaké známe z amerických filmů. Těch významů a zvyklostí kolem obuvi je ještě mnohem více, bývali služebníci určení k nošení i poponášení obuvi svých pánů, k zavázání řemínků obuvi atd.

Jak ve světle těchto tradic vidět drobný malér v Olomouci? Inu, za lepších časů by prezident přicházel do Moravského sněmu, ne do nějakého krajského úřadu, lepšího okresu. Sotva lze také od představitele unitárního státu předpokládat, že přinášel nějakou iniciativu k opětnému ustavení původního statusu Moravy daného 1000 lety historie. Takže snad jsme viděli jemné upozornění Prozřetelnosti na nedostatečný poměr v přístupech republikánského ústředí k Moravě a Slezsku a bohužel, zůstane nerozeznáno i nepovšimnuto… Jsou pořád lidé, kteří, jak říká Písmo …mají oči a nevidí, mají uši a neslyší …

Follow