Follow

Milan Trnka, 13. března 2017

Moravský král Svatopluk Veliký zemřel 9. března roku 894.

V neděli 12. března 2017 se uskutečnila Mše svatá v chrámu Jména Panny Marie ve Křtinách sloužená již tradičně za moravského krále Svatopluka I. Velikého a Moravu. Organizátory účasti na mši a doprovodného programu byl Moravský národní kongres a Královský řád moravských rytířů svatých Rostislava a Kolumbána, událost patří mezi společné akce členů Moravského Kulatého Stolu.

Mše svatá byla sloužena farářem Mons. Janem Peňázem, v řádových uniformách byli přítomni zástupci Královského řádu moravských rytířů a zástupci Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Hudební doprovod zajišťoval pěvecký sbor z Mikulčic. A to v církevní staroslověnštině – neboli v původním jazyku Moravanů. Před závěrečným požehnáním vyšli účastníci Mše svaté s moravskými prapory a zástavami Královského řádu moravských rytířů do ambitů před mariánský sloup, kde po modlitbách k Panně Marii – ochránkyni Moravy – byla Mše svatá ukončena za zpěvu staroslověnské „Mnogaja ljeta“, moravské hymny „Moravo, Moravo“ a poslední sloky chorálu „Bože cos ráčil“.

Bylo-li v samotném chrámu Jména Panny Marie hodně chladno, v ambitech už se dalo ve větrném počasí mluvit o pořádné zimě. O mnoho příjemnější teplota vítala proto paradoxně zájemce o prohlídku krypty s kostnicí pod chrámem, která je zároveň řádovou kaplí Lazariánů. Přátelé z Řádu umožnili návštěvníkům výjimečně do těchto prostor vstup i s odborným výkladem.

V krátkém přehledu Svatoplukova života, předneseném v ambitech chrámu u mariánského sloupu, zaznělo několik údajů, které vzbudily pozornost shromážděných. Kdo dnes ví, že Svatopluk dosadil do Čech jako místodržícího svého příbuzného Bořivoje? Kdo má nějaké ponětí o skutečnosti, že dynastie Mojmírovců byla spřízněna s Karlovci (potomky Karla Velikého)? Proč se neuvádí, že Svatopluk byl korunován na krále v roce 885, a to kardinálem, vyslaným na Moravu papežem? Tyto příliš nezveřejňované údaje z daleké historie, ale i vzpomínky na události ne zas tak dávné, byly náplní besedy, ke které se sešla u příležitosti nedělního oběda v salonku křtinské restaurace U Farlíků zhruba pětadvacítka účastníků akce. A z besedy vzešlo i několik námětů na doprovodný program Mše svaté za moravského krále Svatopluka Velikého v příštím roce – v neděli 11.3.2018.

Společná akce členů Moravského kulatého stolu je také příležitostí připomenout si umělce, kteří se na vytvoření vynímečného mariánského poutního místa ve Křtinách podíleli. Především projektanta celého areálu – architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla. (1677 až 1723). Základní kámen stavby poutního areálu byl položen až pět let po jeho smrti. Stavbu realizovali brněnští stavitelé František Benedikt Klíčník (1678 až 1755) a František Antonín Ritz 1697 až 1767). Na pracech v interiéru se podíleli další umělci – Josef Stern, Ignác Raab, Josef Winterhalder, Jiří Etgens a další. Chrám Jména Panny Marie ve Křtinách je nazýván Perlou Moravy.

Připomeňme si blíže alespoň osoby J.B. Santiniho a F.B. Klíčníka.

Jan Blažej Santini.

Narozen pravděpodobně 3. února roku 1677 (svatého Blažeje), pokřtěný byl 4. 2. 1677. Pocházel z původně italské rodiny, přistěhované na počátku třicátých let 17. století od města Roveredo (německy Aichel) u Luganského jezera do Prahy. Janův otec – kameník Santin

Aichel – se už narodil v Čechách, a domohl se zde poměrně významného společenského postavení.

Jan Santini Aichel byl tedy příslušníkem třetí generace naturalizovaných Italů v Čechách. Z písemných zpráv je známo, že byl od narození chromý, což mu zabránilo v pokračování otcovy profese. Vyučil se malířem a postupně se vypracoval na věhlasného architekta. Již v roce 1700 vykazoval vlastní příjmy. Před koncem století procestoval Rakousko a Italii. Roku 1705 mu udělila rada Menšího města pražského měšťanské právo.

Rodinné štěstí osud Aichelovi nedopřál. Byl dvakrát ženatý (druhý sňatek s příslušnicí panského rodu mu umožnil další společenský a umělecký postup), narodili se mu čtyři synové a dvě dcery, žádný ze synů se ale nedožil dospělého věku. Sám Jan Blažej Santini umírá 7. prosince 1723 ve věku nedožitých 47 let.

Tělesné postižení, křehké zdraví, smrt první manželky, dětí a bratra mělo pravděpodobně vliv na architektovu povahu a chování, což se přeneslo i do jeho umělecké tvorby. Např. jeho díla se vyznačují mnoha symboly, v roce 1712 se v dopise jednomu církevnímu hodnostáři podepsal jako „Jan Satan Aichel“, záznamy o finančních půjčkách si zapisoval šiframi, atd.

Santini pracoval zhruba ve čtyřech oblastech: v samotné Praze (Thunovský palác, poutní kostel Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře), v západních Čechách (klášterní areály v Kladrubech a v Plasích), ve východních Čechách (zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, kanovnické domy v Hradci Králové) a na Moravě. Pracoval pro církevní řády na sakrálních stavbách, stejnou měrou ale přijímal i zakázky na šlechtické paláce a měšťanské domy, věnoval se i architektuře typu hospodářských budov. Za svůj krátký život realizoval kolem stovky staveb všeho druhu, po jeho smrti zůstalo nerealizovaných na čtyřicet projektů, dalších čtyřicet pak bylo rozestavěných.

Na Moravě můžeme obdivovat jeho dílo ve Žďáru nad Sázavou (cisterciácký klášter, Zelená Hora a další), v Bobrové (kostel svatých Petra a Pavla), v Obyčtově (chrám Navštívení Panny Marie), ve Velkém Meziříčí (západní křídlo zámku), ve Křtinách (poutní areál), v Ostrově nad Oslavou (hostinec), v Rajhradě u Brna (areál benediktinského kláštera), v Jaroměřicích u Jevíčka (Kalvárie), a jinde.

František Benedikt Klíčník.

Narodil se roku 1678 v Ivanovicích na Hané. Přesné den narození není známý, ze 13. května 1678 však pochází z farního kostela v Ivanovicích záznam o jeho křtu. V lednu 1706 podává František Klíčník na brněnském magistrátu žádost o udělení měšťanského práva. 19. února 1706 je přijat v Brně do zednického a kamenického cechu jako mistr a o čtyři dny později získává brněnské měšťanství. V Brně vlastnil stavební firmu, ze které pocházela řada oceňovaných tovaryšů. Realizoval sice řadu světských staveb, jeho firma se zúčastnila také prací na brněnských fortifikačních stavbách. Do dnešních dnů se ale dochovaly především jeho díla v oblasti církevního stavitelství. Po třicetileté válce byla přirozeně velká poptávka po obnově zničených katolických objektů. Podílel se zejména na stavbách financovaných benediktinským řádem, pro který realizoval ve dvacátých letech 18. století přestavbu kláštera v Rajhradě. V té době si připojil ke svému původnímu jménu také jméno Benedikt.

Byl dvakrát ženatý. Z každého manželství se narodilo pět dětí, dospělosti se však dožily jen čtyři.

František Klíčník se podílel, mimo jiné, na čtyřech nejvýznamnějších projektech architekta Jana Santiniho – v Rajhradě, v Jaroměřicích u Jevíčka, Žďáru nad Sázavou a ve Křtinách. Z dalších zachovaných staveb jsou to například: poutní chrám v Dubu nad Moravou, barokní přestavba lodě chrámu svatého Petra a Pavla v Brně, kostel svatého Jiljí v Brně – Líšni. Odborníci rozeznávají Klíčníkův vliv na stavbu podle stavebních detailů, především výrazných plasticky prolamovaných nadokenních říms.

Zemřel v Brně 8. dubna 1755.

Follow