Follow

Milan Trnka, 5. prosince 2016.

V lednu letošního roku byla do České republiky přepravena v rámci projektu nadačního fondu Generace 21 sedmnáctičlenná rodina iráckých pravoslavných věřících, ohrožených islamismem. Hned v dubnu zmizela rodina Battových do Německa. V červnu se dožadovala udělení azylu v Německu u správního soudu v Drážďanech (spolková republika Sasko). Drážďanský soud však rozhodl o vrácení rodiny Battových zpět do České republiky. Z ní však hrozilo uprchlíkům vyhoštění a deportace zpět do Iráku. Pan Batto a jeho příbuzní využili poslední možné příležitosti, jak ve vytouženém Německu zůstat: požádali v červenci o náboženský azyl Jednotu bratrskou v saském městě Herrnhut. A jejich žádosti Moravští bratři vyhověli. Je nepsaným pravidlem, že ten, komu je poskytnutý církevní azyl, získá brzy i německý azyl. Tímto způsobem se mohla veřejnost v České republice ze sdělovacích prostředků dozvědět o existenci Herrnhutu, o existenci Moravských bratří.

Ve stém čísle Hlasu Moravy byl otištěn první příspěvek, zabývající se problematikou Moravských bratří. Navazujeme dalším příspěvkem, týkajícím se osobnosti Kristiana Davida, jednoho z prvních obyvatel Herrnhutu – Ochranova.

Vydání protireformačních dekretů během třicetileté války, a v následujících letech, v důsledku znamenalo pro příslušníky protestantských církví na Moravě nutnost výběru mezi dvěma možnostmi: rozhodnout se pro přestoupení ke katolické víře nebo volit odchod ze země. Pro svobodné vrstvy společnosti byla emigrace řešením. Pro poddané obyvatelstvo však ne – nesmělo se vystěhovat bez povolení vrchnosti. Poddaným bylo vystěhování kvůli víře přísně zakázáno pod nejrůznějšími tresty. Mnozí z protestantů tak zvolili přetvářku: nejnutnější úkony projevů katolické víry prováděli „na oko“ – jednou za čas zašli ke svaté zpovědi, v neděli se zúčastnili bohoslužby v kostele. Pro svoje potomky výběr neměli – školství bylo katolické. Uchovávání jiné víry bylo možné jen za cenu občasných tajných shromáždění.

Rekatolizace probíhala zpočátku vzhledem k nedostatku pracovních sil ve válkou zpustošené zemi nedůsledně – vládní směrnice nebyly zcela dodržovány. Postupem času však začala protireformační činnost zesilovat a zaznamenávat úspěch. Hra na schovávanou přestala být tolerována. Snahou vrchnosti bylo potlačit jinověrce pomocí ostrých výnosů. Jedním z nich byl výnos, vydaný majitelkou řady panství na severní Moravě kněžnou Eleonorou Barbarou z Liechtensteinu roku 1715. Přikazoval zachovávat pravou katolickou víru, zakazoval předčítání nebo naslouchání četby z nekatolických knih, ukládal povinnost navštěvovat katolické pobožnosti, atd.

17. února roku 1692 se v Ženklavě na Novojičínsku narodil v moravské katolické rodině Davidových syn Kristián. Otec hovořil moravským jazykem, matka německým. Kristián David se začal učit tesařskému řemeslu nejprve v rodné Ženklavě, jako učeň pak od 16 let v Holešově. Holešov a okolí obývalo v roce 1708 značné množství rodin, uchovávajících si protestantskou víru. Mladík, vychovaný v přísně katolické víře, se pro svoje přesvědčení brzy stal terčem posměšků svých spolupracovníků – protestantů. Navíc v Holešově existovala silná židovská náboženská obec se svou vírou.

Léta dospívání se tak pro Kristiána stala dobou porovnávání všech dostupných informací o víře židovské, katolické a protestantské. Po vyučení odchází na zkušenou postupně na Slovensko, do Uher, Sedmihradska a do německy hovořících zemí. V lužickém Zhořelci (Gőrlitz) se seznamuje s pietismem. Rozhoduje se pro život podle této nauky. To však nebylo v rakouském státě možné. Pokud se několikrát od roku 1718 vrátil Kristián David na rodnou Moravu, bylo to vždy v utajení. Vyhledával při tom především potomky vyznavačů učení Komenského Jednoty bratrské, žijící v okolí Fulneku a na dalších místech severní Moravy.

Co je pietismus? Reformní křesťanské hnutí, které vzniklo jako reakce na ortodoxní lutherské učení. Lutherská teologie se v průběhu let postupně zaměřila na čistotu dodržování nauky svého zakladatele a opomíjela praktický křesťanský život. Všechny životní situace, jejich řešení a skutky věřících začala poměřovat s textem spisů Martina Luthera. Zakladatel pietismu Filip Jakub Spener zdůrazňoval potřebu projevování lásky k bližnímu a potřebu vše takovému chování podřídit. Toto chápání Kristova učení bylo velmi blízké následovníkům Komenského, který požadoval neustálé pokorné hledání pravdy v každé nové životní situaci. Pietisté kladli důraz na prožívání víry v každodenním životě, měli blízko k askezi a smysl pro misijní činnost. Jejich kazatelé působili na více místech v německy hovořících obcích Saska a Slezska (nejblíže Moravě v Těšíně, kam docházeli občas utajeně na kázání i protestanti ze severu Moravy).

V roce 1722 se prostřednictvím bratrů pietistů Kristián David seznámil s hrabětem Mikulášem Ludvíkem Zinzendorfem. Hrabě, sám vychovaný v duchu pietismu, podobně jako David, vyhledával diskuse s katolíky i protestanty, pokoušel se najít sblížení lutheránů s pietisty. Nabídl Davidovi možnost přijmout na svém saském panství případné exulanty pro víru z Moravy. 8. června 1722 opouští první skupina exulantů z okolí Nového Jičína Moravu a 15. června přichází do Grosshennersdorfu, v jehož blízkosti jim na pokyn hraběte správce panství Heitze vykazuje v lesích blízko města Žitavy pod kopcem Hutberg místo, kde se mohou usadit. 17. června skácí Kristián David v lese první strom. Toto datum je považováno na příště za den obnovení Jednoty bratrské.

Správce panství Hertz o tom píše hraběti Zinzendorfovi: „ ….. Dej Bůh, aby Vaše Jasnost mohla na kopci Hutberg vybudovat město, které by nejen stálo pod ochranou Páně (unter des Herrns Hut), ale i jehož obyvatelé by stáli na stráži Páně (auf des Herrns Hut). Z této slovní hříčky se nakonec stává pojmenování budované osady jako Herrnshut, později zkrácené na „Herrnhut“ – v naší mateřštině „Ochranov“.

Protože drtivá většina obyvatel Ochranova přišla z Moravy jako potomci věřících z Jednoty bratrské, nazývali se mezi sebou bratři a sestry. V blízkém Hennersdorfu a v Žitavě zase žili exulanti, kteří se stejnou tradicí přišli z Čech. I oni se mezi sebou nazývaly bratry a sestrami. Časem se ustálilo pro exulanty v Hennersdorfu označení „Čeští bratři“ a pro exulanty v Ochranově označení „Moravští bratři“.

Kristián David dál převáděl z Moravy do Saska skupinky exulantů pro víru. 2. května 1724 s ním odchází do Saska pětice mladých mužů, kteří vejdou do dějin Moravské církve jako „pět sloupů církve“ : Melchior Zeisberger (1701 až 1781), Jan Telčík (Teltschig) 1696 až 1764) a tři mladicí stejného jména David Nietschmann, rozlišovaní později přívlastky Tesař (1695 až 1772), Tkadlec (1703 až 1779) a Vyznavač (1696 až 1729).

Pověst Ochranova jako bezpečného místa pro jinověrce se rychle šířila.V Sasku již usedlí Moravané vysílali do vlasti mladé muže bez rodinných závazků jako převaděče. Někteří byli úspěšní, jiní doplatili na svou činnost i životem. Z Moravy utíkaly celé rodiny i s malými dětmi. Počet obyvatel Ochranova se zvyšoval, osada rychle rostla. Brzy však nastaly potíže s různými směry vyznání osadníků. Ocitli se tu vedle sebe lutheráni, evangelíci, anabaptisté, kalvinisté, pietisté, vyznavači různých sekt a také věřící se zcela nevyjasněnými zásadami, mezi nimi řada náboženských blouznivců. Po pěti letech existence Ochranova se situace stávala neúnosnou. Majitel panství hrabě Zinzendorf se rozhodl zakročit. 12. května 1727vydal pro svoje panství „Vrchnostenské příkazy a zákazy“. Obsahovaly nařízení, pomocí kterých mělo být docíleno organizačních základů správy obce. Přednostně měly být dodržovány saské zemské zákony. Byla ustavena dvanáctičlenná rada zástupců usedlíků, tak zvaná Rada starších. Jedním z členů Rady se stal i Kristián David.

Dalším dokumentem, který Zinzendorf připravil, byla tak zvaná „Úmluva“ nebo také „Statut“, která upravovala vztah mezi vrchností a církevním společenstvím Ochranova. Rada starších odmítla Statut podepsat. Důvodem byl fakt, že se Moravští bratři měli stát jakousi „platformou“ věřících uvnitř lutherské církve.

Abychom pochopili důvod Zinzendorfovy snahy, musíme si uvědomit, že rakouská vláda nemínila ponechat útěky poddaných z území rakouského státu jen tak bez povšimnutí. Dalo se očekávat, že požádá vládu saskou o navrácení uprchlíků. Saská vláda proto naléhala na Zinzendorfa, aby se snažil upravit vztah exulantů k lutherské víře – Jednota bratrská (případně Moravští bratři) nebyla v Sasku jako samostatná církev vedena.

Kristián David se snažil hraběti dokázat, že Jednota bratrská byla na Moravě samostatnou církví s vlastními biskupy. Hrabě sice pokládal tuto informaci za vymyšlenou, nechal si však přes léto roku 1727 přeložit do němčiny latinsky psanou Komenského knihu „Historia Fratrum Bohemorum“. Následně poslal Moravanům zprávu o pořízeném překladu. Avšak nejednalo se o úplný překlad Komenského díla. Právník Zinzendorf (vystudoval práva v Halle) vybral z díla jen tu část, která vyhovovala jeho požadavku na vytvoření platformy uvnitř lutherské církve. Zcela například zamlčel Řády Jednoty z let 1609 a 1616.Tyto řády totiž upravovaly postavení samostatných synod, kněží a biskupů Jednoty. Tímto způsobem se hraběti podařilo přesvědčit exulanty z Moravy, že si zachovají v Ochranově své tradice přes to, že navenek budou vystupovat jako jakási církev uvnitř lutherské církve. V Ochranově nastalo uklidnění, „Statut“ byl podepsán 13. srpna 1727. Tento den si Moravští bratři připomínají jako „Den sjednocení“.

Hrabě Zinzendorf nechal ještě koncem srpna 1727 podepsat Moravany za účasti notáře a zástupce Lutherské církve tzv. „Notarianinstrument“ – dokument, na jehož základě bylo uprchlíkům z Moravy oznamováno, že budou na území Saska nejen trpěni, ale jak ze strany vrchnosti, tak ze strany lutherské církve i podporováni, pokud ovšem budou setrvávat v pokojném a nesektářském způsobu zachovávání své víry.

Hned na jaře roku 1728 požádali lutheráni Radu starších, aby se herrnhutští přestali nazývat „moravskými bratry“. Zní to prý sektářsky a například ve Slezsku jsou kvůli tomu protestantští věřící pronásledováni, protože bratři jsou považováni za potomky dřívějších husitů. Kristián David byl ochoten slovní spojení „moravští bratři“ vypustit a používat jen název „evangelík“. 12. května 1728 o svém stanovisku informoval Radu starších. Je opravdu zajímavé přečíst si pasáž z dopisu rozzlobeného hraběte Zinzendorfa, kterým 13. srpna 1728 reaguje na Davidův postoj:

„ ….Taková zpráva, která se nezakládá na ničem jiném, než na hloupém a neopodstatněném žvanění, kterým se nedá nahnat strach ani malým dětem! Svědčí to buď o hanebné vrtkavosti, kterou bych Vám ani ve snu nepřipsal, nebo o hrubé neznalosti všeobecně známých věcí …… (ve Slezsku) netrpí pro to, že se jmenují moravští nebo čeští bratři ……Potomci rebelantských husitů se nemusí hledat v Herrnhutu, nýbrž v Hennersdorfu a v Žitavě mezi Čechy.“

Mezi Kristiánem Davidem a Mikulášem Zinzendorfem nastalo období několika let nedůvěry. Hrabě vinil Moravany z toho, že se chtěli vzdát označení „moravští“ ze strachu a zbabělosti. Dochovaná vzájemná korespondence mezi Zinzendorfem a ochranovskými, i mezi exulanty a okolními představiteli lutherské církve, dosvědčuje přechodné období neshod.

Rakouský císař a markrabě moravský Karel VI. (vládl1711 až 1740) pověřil v roce 1731 svého diplomata na saském královském dvoře v Drážďanech, hraběte Waldsteina, aby podal stížnost na Zinzendorfa za vylákání a následné přechovávání císařských poddaných z Moravy a žádal o jejich navrácení zpět původní vrchnosti. Saská vláda na základě předchozího Zinzendorfova opatření odmítla emigranty deportovat zpět na Moravu, současně se však zavázala k nepřijímání dalších uprchlíků jak z Moravy tak i z Čech. To byl další impuls k tomu, že se Moravané z Ochranova začali připravovat na odchod do celého světa.

Počátek bratrských misií se datuje rokem 1732. Mezi prvními misionáři se objevuje i Kristián David. Nejznámější jsou jeho misijní pobyty mezi obyvateli Grónska, kde pobýval v letech 1732 až 1735, 1747 a 1749. Navštívil také oblasti ve Švédsku,  v dnešních pobaltských republikách, v Británii, Holandsku, Švýcarsku a Německu. V roce 1749 pobývá v Americe, navštěvuje New York, Philadelphii, Betlehem, Nazareth a další. Ačkoliv neměl Kristián David žádné vzdělání, vypracoval se na žádaného a význačného kazatele.

Umírá 3. února 1751 v Herrnhutu. Roku 1890 mu byla v Ženklavě na jeho rodném domě odhalena pamětní deska s německým textem, která byla v roce 1947 nahrazena jinou deskou v češtině (s nesprávným datem narození): „Zde se narodil L.P.1690 Kristián David, exulant, zakladatel Ochranova, spoluobnovitel Jednoty bratří, svědek evangelia mezi pohany. Jeden jest Mistr Váš – Kristus, vy pak všickni bratři jste.“

Ve velkém sále zámku v Brně – Řečkovicích (dnes sídlo úřadu městské části) uspořádal Výbor pro národnostní menšiny při zastupitelstvu ÚMČ (ustavený před lety na žádost občanů, hlásících se k moravské národnosti) ve spolupráci s centrem Moravských bratří v Suchdole nad Odrou ve dnech 18. a ž 30. listopadu 2016 ilustrativní výstavu o Moravských bratrech. Výstava zahrnovala 17 panelů s fotografiemi, mapami a dalšími dokumenty v naší mateřštině a v němčině. Byla zaměřena na osobu Davida Zeisbergera, misionáře mezi indiány v Severní Americe. Výstava je putovní. Pokud zaznamenáte zájem o její uspořádání, kontaktujte prosím na internetové adrese mtrnkam@seznam.cz autora tohoto článku.

Follow