NĚKOLIK POZNÁMEK K MIGRAČNÍ KRIZI
FollowPavel Procházka, 26. listopadu 2016
V souvislosti s invazí afrických a asijských migrantů do Evropy se objevují spiklenecké teorie o jakémsi plánu na debilizaci a degeneraci evropských národů na úroveň třetího světa. Skutečné důvody migrační krize je však třeba hledat někde jinde. Afričané a Asiaté se chtějí do Evropy dostat především z důvodu vidiny získání dobré životní úrovně, a to pokud možno bez práce. Jelikož chápou, že je třeba zapůsobit na evropské veřejné mínění, tak se vydávají za ubohé uprchlíky před válkami. Opravdových obětí válek je však mezi nimi velmi málo. Skuteční uprchlíci před válkou jsou zpravidla rádi, když se dostanou mimo oblast probíhajících ozbrojených srážek. K tomu postačuje sousední bezpečná země nebo i ta část vlastního státu, ve které se nebojuje.
Příčin, proč mnoho obyvatel Afriky a Asie pokládá Evropu za ráj na zemi, je více. Rozhodujícím faktorem majícím vliv na rozhodování o emigraci do Evropy jsou kontakty pomocí mobilních telefonů a internetu s příbuznými a známými, kteří již v Evropě pobývají. Od nich se potencionální migranti dozvídají, že v Evropě lze pohodlně žít z dávek, mít zajištěnu bezplatnou zdravotní péči, že je možné bez následků lhát evropským úřadům, a že migrantům málokdy hrozí postih za násilné chování a jiné kriminální činy. Přičemž deportace nelegálních migrantů do zemí původu je téměř vyloučena. Názory Afričanů a Asiatů na život v Evropě rovněž významným způsobem utváří satelitní televizní vysílání. Stačí se podívat na fotografie z afrických a asijských měst a vesnic. Tamní obyvatelé většinou nemají přístup k základnímu vybavení, jako je kanalizace nebo nezávadná voda. Zato na skoro žádném obydlí nechybí anténa pro příjem satelitních programů, které oplývají filmy z holywoodské nebo evropské produkce. Ať už tyto filmy řeší jakékoliv zápletky, divák v nich nikoho nevidí dřít do úmoru na poli nebo jinak těžce pracovat. Postavy amerických a evropských filmů málokdy trpí hladem a nouzí. Není tedy divu, že mnoho Afričanů a Asiatů nedokáže takovým lákavým vidinám odolat. Ani doprava do Evropy není bůhvíjak složitá. Stačí se dostat na pobřeží Středozemního moře a další přesun zajistí v rámci „záchrany chudáčků uprchlíků před utonutím v moři“ orgány, mající naopak evropské hranice před nelegálními přechody chránit. Převaděčské organizace ani nemusí potenciálním migrantům nic slibovat.
Jiné spiklenecké teorie řeší, proč evropští představitelé nejsou ochotni proti invazi migrantů cokoliv podniknout, ač jsou dobře obeznámeni se skutečným stavem věcí. I v tomto případě je odpověď velmi jednoduchá. Evropské politiky neřídí jakési zákulisní síly, ale chorobná touha se u moci udržet co nejdéle. Tudíž se naprostá většina evropských představitelů neodváží udělat nic, co by mohlo ohrozit jejich další politickou existenci. Všichni vědí, že proti každému, kdo se na adresu imigrantů a jejich chování vyjádří kriticky, je okamžitě rozpoutána nenávistná mediální kampaň. V lepším případě pak už dotyčný nemá šanci získat podporu příslušné politické strany, potřebnou pro získání nebo udržení nějakého významnějšího politického postavení. V horším případě člověk kritizující migranty skončí bez zaměstnání nebo rovnou před soudem za „rasismus“ nebo za „urážku náboženského cítění skupiny obyvatelstva“. Evropští politikové zároveň berou v potaz, že v minulosti bylo již příliš mnoha imigrantům krátkozrace uděleno občanství evropských zemí a tím i volební právo. Pro koho tito voliči hlasovat budou a pro koho ne, je zcela zřejmé. Tváří v tvář migrantské krizi a z ní vyplývajících hrozbám většina evropských politiků zaujala bohužel postoj „po nás potopa“.
Napsat komentář