Follow

Milan Trnka, 1. září 2016

Pokud zadáte v počítači na Wikipedii heslo „Král Ječmínek“, dočkáte se, mimo jiné, následující informace: „Král Ječmínek je podle pověsti moravský král. Svůj domov měl v Chropyni a je ochráncem českých sladovníků.“

Velký ilustrovaný slovník naučný, svazek X (1931) uvádí: „Ječmínek – bájeslovná postava, moravský král. Nazván byl Ječmínkem proto, že jej matka, zapuzená ukrutným manželem, porodila v ječmenovém poli.“

Stručný obsah pověsti: V Chropyni žil bohatý a udatný rytíř, kterého si ostatní moravští páni zvolili za svého markraběte. Do té doby skromný rytíř se však změnil v pyšného, hrubého a hamižného panovníka. Jeho manželka mu změnu v chování vyčítala tak dlouho, až ji rozčilený markrabě nechal vyhnat z chropyňského zámku. Byla těhotná. Skryla se před rozzlobeným manželem v poli ječmene a porodila chlapce. Soucitní lidé ji vzali k sobě a novorozeně pojmenovali Ječmínkem. Po čase si markrabě uvědomil svoji chybu. Nechal manželku hledat, ale nenašel. Výčitky ho dohnaly k sebevraždě. Ječmínek vyrůstal v utajení, vstřebával moudrost, časem získal i nadpřirozené schopnosti a využíval je k pomoci utlačovaným. Lid věří, že Ječmínek se znova objeví ve chvíli, kdy jeho Morava, které je dědicem, bude ohrožena nejvíce.

Pověst byla několikrát v průběhu dlouhých staletí literárně zpracována. Téma je jistě velmi přitažlivé. Původně byla označována jako prastará křesťanská pověst, dokladující vítězství dobra a mírnosti nad pýchou a zlem. V dobách tzv. josefínských reforem ke konci 18. století byl s Ječmínkem ztotožňován habsburský panovník Josef II., kdy lid věřil v lepší sociální poměry na Moravě. V dobách socialismu byla pověst předkládána jako důkaz živé útěchy utiskovaných pracujících ve spravedlivější společenský řád. Pro naše předky se stal z Ječmínka „věčný král Moravy“, od něhož Moravané očekávají pomoc ve chvíli, kdy bude jejich zemi nejhůře.

Není spolehlivě známo kdy a kde pověst vznikla. Postavy královského otce a syna, které by odpovídaly obsahu pověsti, nejsou v průběhu moravské historie dohledány. Literární badatelé uvádí více možných reálných pramenů vzniku pověsti.

Podle jedné z verzí je pověst ohlasem z nejasného období, následujícího po uhersko – moravských válkách za Mojmíra II. Současná obecně přijímaná oficiální tvrzení, že Velká Morava byla Uhry vyvrácena ze svých kořenů, není zřejmě pravdivá. Morava už nemohla být sice považována za středověkou velmoc, neměla ústřední vládu, neměla společného panovníka. Je však zdokladováno, že na moravském území souběžně přežívala na Maďarech více nebo méně závislá území pod vládou místní moravské šlechty. Pověst o Ječmínkovi může být odezvou na existenci těchto drobných panství a na snahu moravské nobility sjednotit se pod jedním panovníkem.

Další verze vzniku pověsti je datována do období 15. století, kdy chropyňské panství získal šlechtický rod Ludaniců. Tento rod pocházel z Uher a byl spřízněn s rodem Arpádovců. Arpádovci byli první dynastií uherských panovníků, kteří vládli od počátků uherského státu v devátém století až do roku 1301. Prvním v řadě těchto panovníků byl Arpád (zemřel roku 907), který odvozoval svůj původ od vůdce hunských kmenů Attily. Prvním křesťanem v rodě se stal Arpádovec Gejza (972 až 997). A slovo „arpá“ v maďarštině znamená ječmen. Zakladatel dynastie Arpád se prý v ječmenovém poli své matce narodil.

V novější době zpracoval pověst o králi Ječmínkovi novinář, básník, spisovatel, vydavatel a sběratel pověstí Antonín Otáhal Plešovský (1864 – 1911), rodák z Plešovce u Kroměříže (pověst vydal roku 1890). Snad nejznámější verze pověsti však pochází z dílny Aloise Jiráska, který do svého díla „Staré pověsti české“, vydaného v roce 1894 převzal od A. Plešovského předmětnou moravskou pověst, kterou ovšem barvitě rozvedl a upravil tak, aby odpovídala čtenářským požadavkům jeho doby.

Follow