Follow

Bohumila Jandourková, 15. července 2016

Časopis Hlas Moravy vychází dlouhá léta.

Původně, v několika letech po roce 1990, vycházel Hlas Moravy každý měsíc, ve velkém novinovém formátu, rozšiřován běžnou prodejní sítí po celém území Moravy a našeho Slezska, s výjimkou Jihočeského kraje. V tomto českém kraji, který „spolkl“ kus západní Moravy, nebyla ve firmě rozšiřující tisk vůle se domluvit.

Tento časopis vydával Dr. Petr Strážnický z Přerova po dlouhou dobu téměř sám. Dařilo se mu zajišťovat do časopisu dostatek inzerátů, které časopis spolu s prodejem dokázaly uživit. I obsahově uměl časopis naplnit. Dělo se to především výběrem nejzajímavějších článků z tiskovin vycházejících na Moravě i v našem Slezsku. „Živých“ článků bylo málo, ale určitě stojí za zmínku.

Například archeolog doc. Zdeněk Klanica nám poskytl celý „seriál“ Počátky moravského etnosu i s ilustracemi k tématu.

Historik a numismatik, doc. Jiří Sejbal, někdejší ředitel Moravského zemského muzea, držitel medaile Kurtha Reglinga a mnoha dalších mezinárodních ocenění, zase článek i s ilustracemi týkající se Joštova dukátu, který má pro Moravu zvláštní význam. Potvrzuje vlastní měnu Moravy a tím dokládá velkou míru její samostatnosti v soustátí, jehož byla součástí.

Obě tyto práce o dost později vyšly v ročence Moravského národního kongresu a převzal je i web O Moravě pro Moravany.

Obsáhlý článek pro Hlas Moravy napsal i ing. Jiří Dukát, jeden z tehdejších nejuznávanějších odborníků na železniční dopravu u nás. V článku přinesl výpočty a důkazy jak jsou obyvatelé Moravy a Slezska výrazně šizeni i v této oblasti. Podraz spočíval v tom, že se počítala váha vagonů používaných v osobní dopravě. Ve váze bylo rozdělení spravedlivé. Ale v Čechách už jezdily mnohem modernější a také mnohem lehčí vagony osobní přepravy. Takže za stejně drahé lístky cestující na Moravě a v našem Slezsku byli ve vlacích namačkáni, zatímco v Čechách za stejné peníze lidé cestovali výrazně pohodlněji.

Podařilo se pro Hlas Moravy získat i rozhovor s tehdejším moravským (brněnským) olympijským vítězem ve střelbě v trapu, Petrem Hrdličkou.

Poté krátce časopis převzala a vydávala Moravská národní strana, která k tomu uzavřela dohodu s profesionálním novinářem. Ten vedl časopis po stránce profesní. Finanční stránka však byla řešena nedostatečně a časopis ukončil svou činnost.

(Nový) HLAS MORAVY

Po sloučení moravských politických subjektů do strany Moravané tato strana začala opět vydávat, tentokrát internetový časopis Hlas Moravy. Tento internetový časopis navazoval na původní Hlas Moravy pouze názvem a zaměřením. Myslím si, že šéfredaktor nového časopisu zpočátku ani nevěděl, že časopis takového jména už existoval. Název časopisu padl zřejmě jako návrh z pléna, líbil se byl přijat aniž by k tomu bylo podáváno nějaké vysvětlení. Ale nebyla jsem u toho, jen se domýšlím podle indicií.

Tento nový Hlas Moravy, časopis strany Moravané, mohl existovat jen díky nadšenci a všeumělovi (v tom nejlepším smyslu toho slova) Jiřímu Jakubu Maškovi. Mnozí jste se s ním setkali aniž o tom víte. Na Dni za Moravu v Brně ve volné chvíli zahrál svou skladbu pro moravskou flétnu. Tuto flétnu sám navrhl a postupně zdokonaloval. Mám doma jeden z vývojových „prototypů“, který mně věnoval. Časopis Hlas Moravy vedl dlouhá léta, sám vytvořil a zřejmě i financoval funkční webovou stránku a jako výtvarník navrhoval a občas měnil grafickou podobu časopisu, tedy především hlavičku. Články oproti někdejšímu Hlasu Moravy byly naopak téměř všechny „živé“. Přetiskované materiály v Hlasu Moravy byly výjimka. Fotografií a obrazových materiálů k jednotlivým článkům v Hlasu Moravy bylo minimum. K tomuto pojetí měl Jiří Jakub Mašek zřejmě své důvody. Osobně se domnívám, že jako člověk se širokým záběrem svých zájmů si pro tyto své ostatní zájmy chtěl uchovat dostatek času a hodnotu časopisu viděl především v obsahu textů.

Zcela volně z vlastní vůle začal přebírat články z Hlasu Moravy moravský patriot Antonín Ševčík a vytvořil tak facebookovou podobu Hlasu Moravy, články oživil vhodným obrazovým doplněním, prvkem, který významně zvyšuje zájem čtenářů.

Články z Hlasu Moravy jsme k našemu překvapení náhodně objevili i v internetovém médiu České noviny, i jinde.

Strana Moravané po změnách ve vedení o časopis ztratila zájem a ten byl posléze vydáván jen samotným J. Maškem  s tím, že někteří aktivisté ze zastřešujícího orgánu Moravský kulatý stůl zajišťovali a zajišťují i dnes vytištění určitého počtu kusů časopisu v papírové podobě pro ty zájemce, kteří nemohou z různých důvodů internet využívat.

Pan šéfredaktor J. Mašek již Hlas Moravy nevede. Ale ten dál funguje v jeho duchu, s jeho tradičními přispěvateli, i když co se týče technických možností webu, primitivněji.

Technicky byly webové stránky pro Hlas Moravy „spíchnuty“ dvěma mladými muži, kteří byli ochotni v rámci svého časového vytížení udělat v té věci to základní a nejnutnější, co bylo pro vydávání časopisu na webových stránkách potřeba. Propracovanosti webových stránek J. Maška to zdaleka nedosahuje. Ale stačí to a stačit musí.

Osobně mě velmi mrzí, že už J. Mašek (který se přátelům podepisoval jako Jura Kuba), Hlas Moravy nevede. Stalo se tak poté, co obdržel dopis, který jeho práci velmi hrubě i když zároveň „uhlazeně“ napadal. Šlo o to, že Hlas Moravy neodpovídal politicky směru, jakým se názorově ubírá pisatel.

A tak se ve svém životě už po několikáté setkávám v moravském hnutí s tím, že člověk, který toho pro záchranu a obnovení zemského zřízení a dalšího mnoho udělal a dělal to léta, byl napadán, očerněn a někdy i vyštván z komunity moravských patriotů, kterou sám z velké části vybudoval. Kvůli lidem, kteří nedokážou svoje emoce, podezíravost, sebestřednost a soudnost udržet v rozumných mezích, se někdy zbytečně oslabujeme.

Ztrácíme často nejen tyto lidi, které někdo neadekvátně, často jen kvůli jinému názoru začal napadat. Ale někdy i další okruh těch, kteří to sledovali s nechutí a řekli si, že to nemají zapotřebí a odešli z našich řad také. Někteří se možná zařadí do jiných promoravských uskupení. Ale většina jich rezignuje a odejde z našeho kruhu zcela.

Je nás tolik a máme takovou sílu, abychom si mohli něco takového dovolit?

Když už nám není hanba, že se někteří z nás k takovým lidem zachovali nespravedlivě, a my ostatní jsme byli tak zaskočeni a překvapeni, že jsme nedokázali zareagovat odpovídajícím způsobem na jejich obranu, ač jsme tyto lidi léta znali a dali bychom za ně ruku do ohně. Nedokázali jsme v dané chvíli najít dostatek odvahy, abychom vstali a řekli, TAK TO NENÍ, tento člověk tady není hodnocen a posuzován objektivně, ale napadán někým, komu prostě jen není sympatický! A to je nepřijatelné !

Follow