SETKÁNÍ U ZEMSKÉHO STROMU A U NÁRODNÍHO STROMU

Milan Trnka, prosinec 2021

V sobotu 18. září 2021 zorganizovali členové občanského spolku Království Králického Sněžníku v pořadí již čtvrté “Setkání u zemského stromu” na Malé Moravě. Součástí programu setkání bylo odhalení pamětní kovové desky, připomínající svým textem, že k vysazení moravského zemského stromu došlo dne 31.8.2018. Z Pelhřimova se dostavil redaktor agentury “Dobrý den”, který předal členům spolku certifikát agentury, udělovaný za výjimečnou skutečnost – kuriozitu na území České republiky. Agentura vydává stále doplňovanou “Knihu rekordů”. Zájemci o informace k méně obvyklým skutečnostem se tedy budou moci seznámit v blízké době s činností spolku Království Králického Sněžníku i prostřednictvím této knihy.

Vývoj evropské společnosti směřuje k nahrazování tisícileté evropské integrující kultury životním stylem “pubertálních nedospělců”, jak nazývá situaci současný francouzský filozof Paul Yonnet. Tento styl, usilující o “uvolnění sil vlastního já” neúprosně degraduje všechny hodnoty, ke kterým dospěli naši předkové za dlouhá a dlouhá staletí. V takové ideologii ovšem pojmy jako “úcta k tradicím”, “soužití s přírodou”, “rodina”, “domov”, “národ”, už nemají místo. Přátelé z Království Kralického Sněžníku vysazením zemského stromu nepřímo dali najevo, že takové směřování společnosti odmítají. Pro člověka uznávajícího vše to, co označujeme “odkazem předků” je síla přírody něčím posvátným. Síla přírody způsobuje, že zasazený strom zapustí kořeny, roste, sílí, odměňuje své ochránce stínem, zpěvem hnízdícího ptactva, šelestem listů, krásou. Zemský strom pak má symbolizovat potřebu člověka uvědomovat si odkud pochází, kde jsou jeho kořeny, kde je jeho domov, kde je jeho Země.

Během programu setkání byly vztyčeny moravské zemské žlutočervené vlajky s moravskou orlicí, dobře viditelné ze silnice, vedoucí mezi tokem řeky Moravy a loukou, na které je zemský strom vysazen. Bylo velmi povzbudivým zážitkem, když projíždějící automobilisté, motorkáři i řidič autobusu zpomalovali svou jízdu, troubili a mávali účastníkům shromážděným u odhalené pamětní desky. Zřejmě málokterý z nich věděl, co se na louce odehrává. Ale moravské vlajky vždy přitahují pozornost a ne vždy pozornost nesouhlasnou. Existence tohoto místa s prospívajícím zemským stromem začíná být zřejmě nejen místním občanům známá. Členové Království Králického Sněžníku chtějí proto v budoucnu vybudovat v blízkosti zemského stromu také odpočívadlo se stolkem a lavičkami k posezení.

Vysazení a péče o moravský zemský strom není jedinou tradiční činností členů spolku Království Králického Sněžníku. Členové spolku se každoročně podílejí na zajištění tradičních Pochodů k prameni Moravy ve spolupráci s hlavním organizátorem těchto pochodů – zapsaným spolkem Moravané Šumperska. Vedle jiných organizací se spolek aktivně podílí na činnosti volného sdružení “Moravský kulatý stůl”. Za všechnu tu práci si zaslouží členové spolku a jeho příznivci velký dík. Je také na místě poděkovat řediteli Slévárny v Zábřehu panu Rozsívalovi za jejich vstřícnost, podporu a spolupráci při zajišťování tohoto Setkání.

V letošním roce 2022 v pátek před první zářijovou sobotou u moravského zemského stromu na Malé Moravě tedy NASHLEDANOU!

x x x

Na předchozí řádky navazuji informací o podobné snaze moravských patriotů, která byla posvěcena spoluprací několika promoravských organizací i neorganizovaných jednotlivců v sobotu 13. listopadu 2021.

Když přátelé z Království Králického Sněžníku hledali vhodný druh dřeviny k vysazení zemského stromu, snažili se také dohledat, který to strom by mohli Moravané považovat za svůj, za symbol Moravy. Tedy zjišťovali, zda nějaký takový strom Morava měla v minulosti. Žádný se nenašel. Padlo několik návrhů, která dřevina by mohla kriteria takového symbolu splňovat v současné době. Mezi ta kriteria patří samozřejmě možnost vysazování v různých klimatických podmínkách na Moravě, povědomí o užitečnosti rostliny, nemožnost záměny s podobným symbolem u ostatních národů, a tak dále. Nakonec se spolek KKS rozhodl vysadit dostupný, všeobecně rozšířený a drtivé většině občanů známý jilm. Strom byl nazván zemským, aby významem svého vysazení nebyl odmítán těmi občany, kteří se za Moravany nepovažují a pod názvem “národní” by smysl vysazení odmítali. Je mnoho těch, kteří se k Moravě hlásí jako ke svému domovu, ke své zemi, ale odmítají myšlenku existence moravského národa.

Téma moravského národního stromu se po čtyřech letech od vysazení zemského stromu na Malé Moravě objevilo na Akademické konferenci “MORAVA 1918”, pořádané 2. října 2021 v Brně. Sdružení Moravský kulatý stůl zahájil konání Akademických konferencí v říjnu roku 2018. Náplní konferencí jsou záležitosti spojené s historií, současností a budoucností naší země Moravy, Jednotící název je “Morava 1918”. Tedy název obsahující rok, kdy Morava ztratila svoje tisíciletá práva v důsledku revolučního nadšení po první světové válce. Námětem přednášek se staly i symboly Moravy. K nim nepatří jenom znak, vlajka nebo hymna. Morava se liší od jiných zemí národními tradicemi, svými kroji, jazykem svých obyvatel, zvyky, pověstmi, atd. A v říjnu 2021 došlo na čtvrté akademické konferenci k rozpravám, zda přece jenom neexistuje dřevina, která by za národní moravský symbol dala považovat. Probíhající debaty byly shrnuty v přednášce pana Jiřího Novotného. A přítomní účastníci konference uslyšeli mimo jiné také návrh na přijetí symbolu národního moravského stromu : odrůdy jabloně, od dob Marie Terezie pěstované, jaderničky moravské.

Následovalo něco, co bývá zvláště v dnešní době málo obvyklé. Mnoho lidí se začalo k návrhu vyjadřovat jako o správné volbě a začali volat po dohodě mezi moravskými vlastenci, směřující k prohlášení jaderničky za moravský symbol. Zdůvodnění byla velmi podobná: my Moravané máme právo se shodnout na symbolu, který nás spojuje. K tomu nepotřebujeme schválení žádným státním úředníkem. Uvedená shoda zaznívá z politických stran, z občanských organizací i z řad angažovaných jednotlivců. Jadernička se prostě převážné většině zamlouvá.

Napsal jsem “většině”. Protože netrvalo dlouho a objevily se také názory, že je třeba zapojit do debat o moravském symbolu odborníky, že se návrhem na národní strom snaží někteří ambiciózní jednotlivci pouze zviditelnit, že jde o vymýšlení nesmyslů, které v současné těžké kovidové volbě vůbec nepotřebujeme, že stejně zdaleka ne všichni budou s jaderničkou souhlasit …. . Jako vždy, když se lidé na Moravě snaží na něčem dohodnout, vynoří se samozvaní zachránci moravanství a snahu většiny se snaží zmařit. Nemějme jim to za zlé. Každý koná to, na co stačí. Platí to i pro osamocené jedince, cítícími se mnohdy zneuznanými.

V listopadových dnech roku 2021 zveřejnila budoucí koaliční vláda České republiky pod předsednictvím pana profesora Fialy z ODS deset bodů svého programu, na jejichž základě chce vyvést Českou republiku z krize, do které ji údajně vmanévrovala dosavadní vláda hnutí ANO pana Ing. Babiše. Mezi těmito body se nachází jeden, který nesporně přispěje k udávanému záměru měrou značnou: nová česká vláda chce realizovat symbol národního (rozuměj českého) ptáka! Bratři Češi to mají se svými nápady celkem snadné. Počátky české státnosti už úspěšně falšoval pan děkan Kosmas, za dlouhá staletí se podařilo postupně vymazat povědomí o moravské zemi, o moravském národu, o moravském jazyku. Děti ve školách se učí o všem, co se týká Moravy jako o českém. Moravské osobnosti jsou vydávány za české, symboly moravské státnosti jsou popisovány jako české a jako takové je na Moravě vidíme všude kolem nás. Nebude problémem vyzvat občany České republiky k hlasování o českém národním ptáku, zvláště když taková ptákovina bude řešit neuspokojivé poměry v republice, že ano.

My Moravané to máme značně složitější. Jakákoliv zmínka o čemkoliv moravského původu je zesměšňována a vyvracena zaručeně pravdivými doklady. Je obtížné nabídnout občanům na Moravě i takový fakt, že Morava není regionem v Čechách (Česku), podobně jako je Chodsko. Uznávám, že problém je samozřejmě daleko složitější. Chci svým příspěvkem pouze dokladovat, že jak nápad se zemským stromem pod Králickým Sněžníkem (a kdekoliv jinde), tak nápad s národním stromem mají velký význam pro úsilí Moravanů o dosažení návratu k národní a zemské autonomii, jaké se naše země těšila před rokem 1918.

Setkání při příležitosti vysazení moravského národního stromu se uskutečnilo v sobotu 13. listopadu na katastru obce Bohdalice na Vyškovsku. Předchozí číslo Hlasu Moravy (127) o akci informovalo článkem pana J. Novotného.

A ještě malá zmínka o příčině zvolení data 13., případně 14. listopadu pro výsadbu prvního národního stromu: Datum 28. 10., kdy se v České republice připomíná vznik Československého státu, nemá pro Moravu velký význam. Ten den se na Moravě (a ostatně ani v naprosté většině míst Moravy, Slezska a Čech, zvláště na venkově) nedělo vůbec nic. Až v dalších dnech se důsledky revolučního zmatku v Praze začaly šířit do českých krajů a dále do krajů moravských. Až 13. listopadu 2018 byl učiněn rázný krok k zániku moravské samosprávy, zániku Moravy jako takové. Pražskými orgány byla přijata Prozatímní ústava a následující den 14.11.1918 vešla ve známost. Překvapuje Vás, že v textu Prozatímní ústavy se nikde neobjevuje slovo Morava, ale výhradně pouze slovo Čechy?

Jadernička moravská je velmi stará odrůda, pěstovaná staletí na východní Moravě, zejména na Valašsku. Patří mezi zimní odrůdy jabloní. V písemnostech se zmínky o této jabloni vyskytují od roku 1740. Má i jiné názvy: Vinory, Chroupě, Mährischer Gulderling, Kuhländer, Pepin de Moravie. Není náročná na stanoviště, nejlépe prospívá ve vlhčích půdách a v oblastech s vyšší vzdušnou vlhkostí. Plody jsou menší až středně velké, kuželovitého tvaru, do jednoho kila je třeba natrhat kolem deseti jablek. Jejich barva je žlutá se slabě červeným líčkem. Plody jsou velmi chutné, sklízí se na přelomu září a října, konzumně dozrávají v listopadu, při vhodném skladování vydrží až do března. A hodí se také k sušení na křížaly a k zpracování do destilátů. Strom netrpí padlím, je velmi odolný v květu i ve dřevě proti mrazům, odolnost proti strupovitosti je ale menší. Kvete středně pozdě, květy vydrží velmi dlouho.

Tož tak: Strom je domovem na Moravě staletí. Název obsahuje jméno naší země. Barvy jablek jsou barvami naší moravské vlajky. Co víc si přát? Jen to, abychom si vysazováním připomínali také počátek snah o likvidaci Moravy a Moravanů po říjnu roku 1918. A bránili se jim.



MORAVANÉ SE VZDALI SVÉBYTNÉ CESTY MORAVY

Nedávno jsem řešil významnou osobnost moravských dějin Dr. Aloise Pražáka. Přikládám překlad části článku z novin Mährischer Correspondent z 1. ledna 1863. Článek se jmenuje Die Parteien in Mähren (Strany na Moravě). Z článku je docela zřejmé, jak se významní slovanští Moravané vzdali svébytné cesty Moravy a v rámci nacionálního souboje se postavili do tábora českých federalistů. Jedná se o můj překlad  takže tradičně prosím o shovívavost. Prosím neberte to ode mě jako filipiku proti Pražákovi. Dr. Alois Pražák byl jen součástí procesu ztráty moravské identity a německý deník na to právem poukázal.

Strany na Moravě

Jako v Čechách, jsou i zde dvě velké strany: přátelé ústavy a federalisté. Druhý jmenovaný pojem vyznačuje nepřirozenou koalici velkostatkářů, klerikálů a slovanských elementů, sjednocení, které může jít ruku v ruce jen docela krátký čas a při řešení zásadních otázek se musí rozpustit. Vůdcové této strany nejsou ani státníky, ani řečníky. Přísně vzato lze hovořit jen o hlavních jednatelích pražsko-české triády, neboť od tamtud od Vltavy přichází noty a rýsují se normy a vodítka pro jednání této strany. Několik málo feudálů ovládá kníže Salm a hrabě Belcredi, duchovní frakci vede prelát od svatého Tomáše Cyril Napp a nacionální velení drží Dr. Pražák s venkovským farářem Dr. Bílým. Nuže Dr. Pražák má dostatek ducha a znalostí, aby v důležitých otázkách dokázal vše postihnout a zdůvodnit. Již v Říšské radě se to jasně ukázalo, v jaké slepé uličce, tento jinak počestný charakter uvízl, které zásady musí hájit a které stojí v rozporu s celou jeho minulostí, zejména když poukážeme na úvahu jeho vystoupení na zemském sněmu roku 1848, kde odhodlaně burácel proti sjednocení Moravy a Čech.

Pramen: facebook

x x x

Za redakci Hlasu Moravy předkládá komentář Bohumila Jandourková: V převzatém článku na facebooku se píše o přiložené fotokopii článku. Ta na facebooku skutečně byla. Hlas Moravy ji však k dispozici nemá. Název článku může budit dojem, že se Moravané jako celek snad vzdali moravské zemské státnosti a to napořád. Tak to ale není. My tím ve svém úsilí o návrat moravských zemských i národních práv nijak vázaní nejsme. Šlo o dobový nacionální politický výkyv, kdy se výrazně přeceňoval význam jazyka pro život lidského společenství v určitých státních (zemských) celcích. A o jeho odraz nikoli v celém společenství, ale především na politické scéně vedené několika málo konkrétními osobami. Tento trend měl v tehdejší době značnou sílu. Ale například Švýcarsko šlo jinou cestou a jak je dnes vidět, byla to cesta schůdná a nedošlo tam ke zneužití národního cítění k uchvatitelským cílům. Švýcarsko mělo ovšem jiné podmínky. Národní cítění nebyla příčina následných válek, natož jediná a hlavní, jak se dnes rádo  argumentuje při úmyslném ničení evropských kultur, ale zneužitý prostředek, který uchvatitelům měl nahradit dříve ke stejnému účelu zneužívané rozdíly v cítění náboženském. Dnes se ke stejným účelům zneužívají například lidská práva, ovšem jen některá, která se zrovna hodí do krámu a která, na rozdíl od mnoha dalších opomíjených, jsou uznávaná. Některá z těch uznávaných práv sklouzávají do propagování a dokonce vnucování. A až k nepřirozenosti zbytněla – jako například LGBT.

 



EXISTUJE ZEMĚ MORAVA? EXISTUJE ZEMĚ ČECHY? A TÍM I HRANICE MEZI NIMI?

Bohumila Jandourková, 6. prosince 2021

 

Samozřejmě, že obě tyto země existují. Dokonce i naše ústava ve své preambuli o nich hovoří. A existují-li země, existují i jejich hranice. Byť se třeba v určité době ve správním členění státu, z nějakého – podle mého soudu – velmi podezřelého důvodu, nezohlednily a nezohledňují.

Když si zadáme v ´české´ wikipedii heslo česko-moravská hranice, hned v první větě se dočteme, že česko-moravská hranice je historickou (reliktní), v aktuální správní praxi neužívanou hranicí mezi historickými zeměmi Čechy a Morava.

Naše wikipedie je skutečně jen ´česká´. V tom špatném slova smyslu. Pročesky šovinistická a ve své podstatě protimoravská. O tom se moravští patrioti přesvědčili už mnohokrát a přesvědčujeme se o tom opakovaně.

Pokud tedy podle ústavy země Čechy a Morava existují, je přece nesmyslné, protože nadbytečné, o hranici mezi nimi psát, že je historická. Je přece tím pádem i současná! A stejně tak není potřeba psát, že se jedná o historické země. Samozřejmě jsou historické, ale zároveň i současné! A už vůbec nelze souhlasit s výrazem uvedeným v závorce, že hranice je reliktní !!! Vždyť slovo relikt znamená obecně pozůstatek, otisk, stopu již zmizelého, odstraněného, přemístěného. Z počátku textu snad lze jen souhlasit s tím, že v aktuální správní praxi je neužívanou hranicí. Proč není užívaná není tak těžké pochopit. Je to součást letité snahy mocenské pražské kliky o etnocidu Moravanů, snahy procházející všemi režimy už od vzniku Československa. A sahající svými kořeny až k českému národnímu obrození, které svou agresivitou zničilo současně probíhající umírněné národní obrození moravské.

Význam a samotná existence česko-moravské hranice jsou co nejvíce pražskou (českou) centristickou politickou mocí upozaďovány až k popírání, i když hranici tvoří sama příroda a obě země obývají od počátků naší státnosti jiná etnika – Češi v Čechách a Moravané na Moravě. Která, jak je u rozdílných etnik přirozené, také připutovaly odjinud. Do Čech ze severu či severozápadu, na Moravu z jihu podle toku Dunaje a Moravy.

A tak můžeme dát zcela za pravdu wikipedii jen v charakteristice hranice: „Její průběh sleduje hlavní evropské rozvodí mezi úmořím Severního moře (povodí Labe) a úmořím Černého moře (povodí Moravy, resp. Dunaje) a má tak nápadný fyzickogeografický základ.“



V PROSINCI 1848 SE V OLOMOUCI STAL CÍSAŘEM FRANTIŠEK JOSEF I.

Velká a slavná novinka se roznesla 2. prosince 1848 nejprve po Olomouci a teprve poté po celé ohromné rakouské říši. Přesně před 168 lety byl totiž v Olomouci uveden na trůn nový císař. A že šlo o člověka mladičkého, teprve osmnáctiletého, všichni příznivci Habsburského domu věřili, že to bude právě takový silný a dynamický vládce, jakého říše v oněch rozbouřených dobách potřebovala.

Nikdo z přítomných ale asi netušil, že právě v té chvíli začíná éra nejdéle vládnoucího habsburského císaře, který bude od té doby jakýmsi symbolem starého Rakouska i pro další generace.

Velkým dnem pro monarchii i pro osudy několika osob byl 2. prosinec roku 1848 v Olomouci. Tehdy totiž došlo k nevídané a dle oficiálního habsburského dějepisu dojemné scéně. Dosavadní vládce, císař Ferdinand I., abdikoval a vládu předal svému synovci, budoucímu Františku Josefovi I. Abdikace nebyla v habsburské rodině ani zdaleka něčím obvyklým, navíc v tomto ojedinělém kroku došlo i k další zvláštnosti. Po Ferdinandovi by totiž měl na trůnu logicky následovat jeho mladší bratr František Karel.

Ferdinand, jehož vládcovské schopnosti byly do jisté míry limitovány zdravotním stavem, stál v čele státu více méně formálně, zatímco reálnou moc měla v rukou tzv. státní konference, tvořená kancléřem Karlem Metternichem, hrabětem Františkem Antonínem Kolowratem a habsburským arcivévodou Ludvíkem. Zatímco v klidných časech tento systém dobře fungoval, v revolučním roce 1848, který se plně projevil i v císařské Vídni, už bylo třeba situaci řešit jinak. Kancléř Metternich byl odvolán a císař slíbil přijmout ústavu. Při jedné z radikálních bouří byl rozzuřeným davem dokonce lynčován starý ministr války Theodor Baillet de Latour. To byla ta pomyslná poslední kapka, která v polovině října přiměla celý císařský dvůr k přestěhování do Olomouce, kde revoluční atmosféra nebyla zdaleka tak vyhrocená jako ve Vídni, byť i zdejší studenti do značné propadli revolučnímu nadšení. Jakkoliv tedy byli relativně klidní obyvatelé Olomouce, sám císařský dvůr se postaral o pořádný rozruch. K němu došlo 2. prosince.

Ráno tohoto dne se ve vznešených prostorách Arcibiskupského paláce odehrála historická událost a radikální změna. Další popis ale svěřme dobovému tisku: „Z rána dne 2. prosince r. 1848, pevnost Olomoucká, obyčejně klidná, přioděla se zvláštní tvářnosti; po ulicích panoval neobyčejný ruch, a zrak a pozornost všech obráceny byly k rezidenci císařské, kam ze všech stran sjížděli se členové císařské rodiny, jakož i veškeré dvořanstvo, pak ministři a jiní vysocí hodnostáři civilní i vojenští, byvše na osmou hodinu ranní ke dvoru obesláni. Císař Ferdinand usednuv na místo připravené, vytáhl spis a četl: „Důležité příčiny přiměly nás k neodvolatelnému rozhodnutí, vzdáti se koruny císařské a to ve prospěch našeho milovaného synovce, pana arciknížete Františka Josefa, jehož jsme za plnoletého byli prohlásili…” A ještě několik slov samotného Ferdinanda I.: „… po zralé úvaze a s přesvědčením o nevyhnutelné nutnosti tohoto kroku (velké a rozsáhlé proměny naší státní formy) jsme dospěli k rozhodnutí slavnostně se zříci rakouské císařské koruny… Kéž Vám Všemohoucí opět vrátí vnitřní klid, dovede pomýlené k povinnostem a oklamané k pravému poznání…“ Císařem se stal rozhodnější a mnohem méně tolerantní, nekompromisní mladík František Josef. Jeho strýc Ferdinand si po abdikaci zapsal do deníku: „Na to jsme se já i moje žena zúčastnili mše svaté v kapli arcibiskupské residence. Pak jsme si s mou milou ženou sbalili naše věci…“ Někdejší císař se následně odstěhoval do Prahy, kde s manželkou žil docela spokojeným životem na Hradčanech. Věnoval se své oblíbené botanice i společenskému životu a užíval si přízně Pražanů. Tíhu a odpovědnost moci už nesl mladý císař.

V následujících desítkách let císař František Josef I. navštívil Olomouc mnohokrát. Pro jednání s pruským králem Fridrichem Vilémem IV a carem Mikulášem I. zde uzavřel takzvané olomoucké punktace, s pruským panovníkem se zde sešel ještě několikrát. Jakožto milovník armády opakovaně navštěvoval především olomouckou pevnost a sledoval vojenská cvičení. Podporoval rozvoj vzdělání, když osobně finančně podpořil jak vznik velké německé chlapecké měšťanské školy, dnešního Komenia, tak i zrod českého Slovanského gymnázia. František Josef I., pověstný svou „sloní“ pamětí, si ovšem dobře pamatoval i jakékoliv nepříjemné události. A univerzita, která v Olomouci roku 1848 symbolizovala tu nejradikálnější část společnosti, mu v paměti utkvěla s výrazně negativním znaménkem. Není tedy nijak překvapivé, když roku 1860 podepsal dekret o zrušení univerzity, z níž zůstala nadále v provozu jen univerzitní knihovna, medicínské učiliště a teologická fakulta. Je velmi pravděpodobné, že k tomuto rozhodnutí císaře inspirovala nepříjemná vzpomínka na radikální olomoucké studenty, kteří dávali najevo sympatie k revoluci. Prestiži města tímto krokem císař nepochybně ublížil. Marně se pak Olomoučané snažili o plnou obnovu univerzity v roce 1919 po vzniku Československa, nový stát dal tehdy přednost Brnu, kde vznikla Masarykova univerzita. Olomoucké akademické vysoké učené bylo v plném rozsahu obnoveno teprve po druhé světové válce v roce 1946.

Nicméně olomoučtí měšťané měli k císaři vztah veskrze pozitivní a pravidelně si s notnou dávkou hrdosti připomínali, že právě zde nastoupil panovník, symbolizující více než polovinu 19. století, na trůn. Ostatně, nadstandardní vazby mezi Olomoucí a císařem považoval za nevítaný přežitek i prezident Tomáš Garrigue Masaryk, když v roce 1921 Olomouc navštívil. „Vzpomínám jen toho, že zde císař, jenž je spoluviníkem hrozné světové války, započal své neblahé panování, dnes však jsme svobodni a je teď na nás, abychom politicky a mravně vynikli nad minulost,“ prohlásil tehdy Masaryk. Bez ohledu na TGM, Olomouc na císaře snad nezapomněla ani dnes.

Pramen: olomoucky.rej.cz

x x x

 

Za redakci Hlasu Moravy – Bohumila Jandourková: Císař František Josef I. byl výrazným panovníkem. Už jenom když se ve své době postavil církvi a odejmul jí část nemovitého majetku ve prospěch společnosti (chorobince ap.), ale i pro potřeby samotného státu. Z pozdějšího pohledu na to lze mít kritický názor z mnoha úhlů. Ale odvahu a sociální cítění císaři Františku Josefovi I. upřít nemůžeme.

Názor prezidenta T.G. Masaryka dnes také můžeme podrobit kritickému pohledu. Československo muselo svůj vznik a existenci obhajovat i před vlastními občany. Soustátí Rakouska-Uherska, především jeho rakouská část, bylo na svou dobu moderní a sociální. Kritika Rakouska-Uherska za 1. republiky zdaleka nebyla objektivní a ještě i dnes velmi silně ovlivňuje názory našich občanů. Tím netvrdím, že Rakousko-Uhersko nemělo své problémy. Ty má nakonec čas od času každý stát i mocnost. Pokusit se o skutečně objektivní pohled na I. světovou válku ani dnes není pro historiky jednoduché. Mnohé dnešní státy – tehdejší aktéři, by se ještě i dnes mohly cítit dotčeny.

 



MORAVANKA – PRVNÍ ´MISS WORLD´

Bohumila Jandourková, 15. listopadu 2021

Kdopak dnes ví, že první mezinárodní Miss, tedy v roce 1910 první volenou královnou krásy na světě se stala Moravanka?  Byla to Růžena Brožová z Brna, vybraná na základě fotografie a osobně okouknutá v brněnské nádražní restauraci. Nádražní restaurace měla tehdy úroveň i styl. Poté adeptka odjela do Paříže, aby se účastnila soutěže. Tam, v moravském kroji, uchvátila porotu tak, že porazila všechny ostatní uchazečky. Obratem dostala několik nabídek k sňatku, které odmítla a dál se u nás věnovala divadlu. Tolik k tomu autor příspěvku Pepi Šlesinger, který jej dnes zveřejnil na facebooku, včetně fotografie.

Myslím si, že i dnes její tvář mnohé okouzlí. Nejen přirozeným půvabem a krásou, ale především srdečností, kterou nelze nevidět v jejích očích. Srdečností, která je jednou z uznávaných rysů obyvatel Moravy. Jak veřejně před delší dobou vyznal i Čech, známý hudebník Hutka slovy: „Na Moravě je to srdce …“

Fotografie vítězky je zároveň svědectvím doby. Už tady jen lvíček, už tady jen české označení. Zcela to odpovídá článku Milana Trnky, který jsme před delší dobou zveřejnili v Hlasu Moravy, ve kterém popisoval pronikání tzv. českého národního obrození k nám na Moravu. U českého národního obrození můžeme pozorovat i šovinistickou a dravou stránku, která byla zřejmě odrazem podobně razantního nacionálního hnutí německého v Čechách, především v Praze. České národní obrození poté razancí převálcovalo spíše kulturní a rozhodně mnohem tolerantnější, současně probíhající národní obrození moravské. Z moravského národního obrození se nám zachovaly Sušilovy sbírky moravských národních písní a bylo zpracováno velké množství dílů obdivuhodné Vlastivědy moravské. Bylo a je toho samozřejmě mnohem víc. Ale profesionálně se tomu žádný historický ústav nevěnuje. Na něco takového by přece mocenské centrum v Praze nikdy nedalo potřebné prostředky ze státních, stále jako za minulého režimu centralisticky rozdělovaných financí. Vždyť by žalující prst právem ukázal zpátky na ně.

Pramen: Facebok, Utajovaná Morava



STANE SE VYSAZOVÁNÍ MORAVSKÉHO NÁRODNÍHO STROMU – JADERNIČKY MORAVSKÉ – NOVOU MORAVSKOU TRADICÍ?

Jiří Novotný, 14. listopadu 2021

 

Sychravo a nevlídno se učinilo 13.11. v Bohdalicích na Ranči Manner, ale ani chladno a mrholení neodradilo zástupce celé řady moravských organizací od účasti na založení nové tradice – vysazení moravského národního stromu, Jaderničky moravské.

Zvolené výročí odkazuje na první státoprávní krok, na základě kterého byla od roku 1918 okupována Morava nově založeným Československem. Zatímco všechny předchozí deklarace a prohlášení o založení nového státu, byť jsou k nim vztaženy i státní svátky, byly pouhé revoluční výkřiky, přijetí prozatímní ústavy, jež definovala Československo jako republiku, bylo konkrétním popřením moravské státnosti.

Budeme si toto výročí připomínat každoročně. A jak poroste počet jaderniček označených moravským symbolem, jak porostou jejich koruny, tak poroste i naše společná věc.

Vysazení se zúčastnili představitelé Moravského kulatého stolu, strany Moravané, Moravského zemského hnutí, iniciativy Morava 1918, Koruny české, Moravského národního kongresu, Spolku monarchistů Brno a dalších. Jiné organizace akci

podpořily korespondenčně anebo, a to ještě lépe, vysazením dalších jaderniček v různých koutech Moravy.

Všude na Moravě vidíme násilné vnucování českých symbolů, jako české jsou označovány všemožné předměty a dokonce jevy kolem nás. Že je u nás ´všechno české a nikdy jinak´, nás denně ujišťují z médií. Lze tomu čelit jedině tak, že vztyčíme symboly moravské. Jaderničku do každé dědiny! Když bude vaše obec slavit výročí, na paměť rodáka vysazovat strom – ať je to jadernička!

Označením moravských národních stromů bude graficky jednotná cedulka s odkazem i na webovou stránku, která vysvětlí obsáhlou problematiku symboliky národních stromů, případně důležitost udržování národní symboliky vůbec.

Sluší se odpovědět na otázku v záhlaví. Podle toho s jakou vervou a s jakou širokou účastí a podporou se moravští patrioti pustili do založení nové moravské tradice – vysazování moravského národního stromu Jaderničky moravské – má tato nová tradice velkou šanci! Záleží jen na nás!



ZÁPIS ZE 32. SNĚMU MORAVSKÉHO KULATÉHO STOLU

Datum a místo konání: 2. října 2021, Brno, Moravské zemské muzeum, Zelný trh č. 8

Účastníci: viz prezenční listina

Návrh Programu 32. sněmu:

– Zápis delegátů a hostů

1) Zahájení, úvod, organizační pokyny k jednání, doplnění a schválení programu

2) Zpráva předsedy sněmu MKS

3) Zpráva Rady MKS

4) Volby předsedy, místopředsedy a členů Rady MKS

5) Příspěvky delegátů jednotlivých organizací – rozprava

6) Určení termínu a místa jednání 33. sněmu MKS

– Ukončení jednání

Na 32. sněmu Moravského kulatého stolu přítomni delegáti z devíti členských organizací a delegát hostující organizace „Moravané Šumperska“, z.s.

Ad 1) Projednání, doplnění a schválení návrhu programu jednání:

Delegát Království Králického Sněžníku navrhuje doplnění programu o 2 body:

– Anketa o hlavní město Moravy.

– Pochod k prameni Moravy.

Delegáti sněmu po rozpravě rozhodli o zařazení navrhovaného do bodu programu „ Příspěvky delegátů“. Program byl hlasováním schválen.

Ad 2) Zpráva předsedy Sněmu MKS:

Vzhledem k opatřením vlády ČR v souvislosti s šířením nemoci Covid 19 bylo nutno dvakrát připravený 31. Sněm MKS odložit. Uskutečnil se v červnu 2021, nebylo však možno provést volbu nového předsednictva Sněmu a doplnění Rady MKS. Na návrh Rady MKS byly proto volby odloženy na dnešní 32. Sněm.

Dle informací z jednotlivých členských organizací členové ubývají, noví až na výjimky nepřicházejí, stávající jsou často bez zájmu o aktivnější činnost. Z některých organizací nepřichází žádné zprávy o činnosti. Před dnešním Sněmem byly kontaktovány s dotazem na současný stav:

– Morava nejsou Čechy (host MKS). Spolek je v přestavbě, v činnosti bude pokračovat.

– Moravané z Bošovic. Po úmrtí svého předsedy nereaguje spolek na komunikaci ze strany MKS.

– Mladí Moravané. Aktivity byly utlumeny, členové spolku budou volit nové vedení. V činnosti budou pokračovat a přihlašují se noví zájemci o členství.

Koordinace akcí pořádaných členskými organizacemi příliš nefunguje. I to je důsledek vládních opatření. Při uvolnění restrikcí se snaží spolky uskutečnit svoje akce co nejrychleji bez ohledu na termíny akcí jiných spolků. V jeden den se pak konají tři i čtyři promoravské akce současně.

Na minulém Sněmu také zaznělo, že některé organizace místo, aby se zapojily do vyhlášených společných akcí, upřednostňují pouze vlastní činnost (byla to reakce na bojkotování součinnosti organizací při Sčítání lidu). Kritici činnosti MKS zapomínají, že Moravský kulatý stůl bude takový, jaké budou členské organizace.

Mnohé organizace Moravského kulatého stolu se podílí na činnosti Iniciativy Morava 1918. Členové této iniciativy se snažili přesvědčit politickou stranu Moravané a Moravské zemské hnutí ke společné moravské kandidátce spolu s M 1918 pro listopadové volby. Moravané s vytvořením společné kandidátky souhlasili, Moravské zemské hnutí naopak nesouhlasilo. V důsledku nemožnosti vytvořit volební koalici iniciativa M 1918 upřednostnila jiné aktivity před plněním podmínek pro zaregistrování nové politické strany.

Ad 3) Zpráva Rady MKS:

O činnosti Rady MKS od posledního sněmu referoval její člen B. Brabec.

– Ve spolupráci s iniciativou Morava 1918 pomoc s přípravou na listopadové volby a s propagací zapisování moravské národnosti a moravského jazyka při Sčítání lidu 2021.

– Aktualizace webových stránek včetně časopisu Hlas Moravy.

– Aktualizace informací na soc. sítích (Facebook).

– Organizace akademických konferencí Morava 1918.

Ad 4) Volby předsedy, místopředsedy a členů Rady MKS:

Návrhy na předsedu Sněmu a místopředsedu Sněmu podalo jen pět členských organizací. Nominováni byli Jiří Novotný, Bohumil Brabec a Milan Trnka. Tři členské organizace svoje stanovisko nezaslaly vůbec. Ostatní členské organizace pouze oznámili, že si přejí zachovat současný stav.

Rada MKS v současné době pracuje ve složení:

Zdeněk Tichý – poslední 2 roky se z rodinných zdravotních důvodů téměř nezúčastňuje jednání, je však ochoten i nadále spolupracovat „korespondenčně“.

Bohumil Brabec (Sdružení monarchistů Brno)

Milan Smutný (Mladí Moravané)

Jiří Novotný (Moravská krajina) – není zatím schválen Sněmem MKS

Zdeněk Barša – není zatím schválen Sněmem MKS

(Poznámka: Členové rady nemusí být členy organizace či spolku.)

Rada v tomto složení pracuje bez problémů, formálně však není v pořádku, neboť všichni členové musí být schválení Sněmem MKS.

Jiří Novotný s nominací na předsedu nebo místopředsedu nesouhlasí, upřednostňuje i nadále pouze práci v Radě.

Volba předsedy a místopředsedy MKS:

Hlasování: B. Brabec – 3 hlasy, M. Trnka – 6 hlasů. Dle organizačního řádu Moravského kulatého stolu je předsedou zvolen kandidát s vyšším počtem hlasů. Druhý v pořadí se stává místopředsedou Sněmu.

Hlasování o složení Rady MKS: rada bude pracovat ve složení J. Novotný, M. Smutný, Z. Barša, Z. Tichý.

Ad 5) Příspěvky delegátů jednotlivých organizací a rozprava:

Mladí Moravané

MM budou do konce letošního roku volit nové vedení, následně se teprve začne rozvíjet další aktivita. Přislíbili, že MKS pak bude informován o činnosti. MKS deklaruje snahu Mladým Moravanům podle potřeb pomoci. Ke konci loňskému roku bylo v řadách Mladých Moravanů 13 členů. Probíhá nábor dalších členů.

Sdružení Monarchistů Brno

Činnost SMB byla silně paralyzována covidovou situací, neboť mezi hlavní činností Sdružení patří přednášky. Co se týče budoucí činnosti, jako hlavní akce je plánována tradiční Mše svatá k uctění památky našeho posledního císaře a markraběte moravského Karla I. a pořádání besed – plánováno je uspořádat minimálně 1 nebo 2 přednášky do konce roku. Sdružení Monarchistů Brno má v současné době problémy s hledáním stálého prostoru pro přednášky a besedy s občany. Sdružení Monarchistů Brno získává nové členy, kteří mají o aktivní činnost zájem. Pro spolek tedy neplatí informace ze zprávy předsedy Sněmu, že aktivních členů ubývá.

Moravská krajina

Nejedná se o spolek, ale o firmu, která funguje na bázi ekologického zemědělství. Poskytuje jisté finanční zázemí jak iniciativě Morava 1918, tak Moravskému kulatému stolu.

Království Kralického Sněžníku

Spolek nabývá na početní síle, ani pro něj neplatí informace o úbytku členů. Od minulého sněmu uskutečnil dvě vlastní akce, na další (Pochod k prameni Moravy) se KKS podílelo.

Velmi úspěšná byla akce osazení pamětní desky u Moravského zemského stromu. Pamětní deska byla instalována za aktivní účasti místních obyvatel.

KKS se redakčně podílí na vydávání časopisu „Devítka“.

Snahou KKS je od příštího roku obnovit „Setkání u Zemského stromu“ den před konáním Pochodu k prameni Moravy. Jedná se o pátek před 1. zářijovou sobotou. Moravský zemský strom (jilm) prosperuje, přestože byl zasazen v suchém tropickém počasí.

KKS předkládá návrh ankety pro volbu hlavního města Moravy – anketa bude zaslána vedení MKS, které zajistí rozeslání dalším organizacím.

Spolek moravských karavanistů

Delegát spolku (Jan Smital) podává žádost – návrh, aby za řádného člena Moravského kulatého stolu byl přijat Spolek Moravané Šumperska – pořadatelé pochodu k pramenu Moravy, z.s. Představil činnost SMŠ z pozice předsedy tohoto zapsaného spolku. Hlasováním (osm delegátů pro přijetí, navrhovatel se hlasování zdržel) byl Spolek Moravanů Šumperska za řádného člena MKS přijat.

Další informace se týkala spolupráce Moravských karavanistů, Království Králického Sněžníku a Spolku Moravanů Šumperska s vedením obce Staré Město pod Sněžníkem. Zmínil i negativní záležitosti z letošního ročníku Pochodu k prameni Moravy. Pořadatelství si začali poslední dobou nárokovat lidé z Moravské národní obce. „Vykrádají“ tak činnost jiného spolku. Byl předložen důkaz v podobě letáku, rozšiřovaného členy MNO před Pochodem. Litinová deska, která je vyrobena a měla být instalována před Pochodem u pramene Moravy, instalována zatím být nemohla, neboť lidé z MNO zapříčinili nesouhlas s umístěním desky ze strany Povodí Moravy. Deska je proto v současné době uložena v depozitáři Starého Města.

Kolem tohoto sdělení vznikla vášnivá rozprava. Delegát Království Králického Sněžníku podal návrh, aby za tento přístup byla MNO zbavena možnosti hostování u MKS.

Reakcí na tento návrh bylo stanovisko místopředsedy Sněmu MKS nejednat a nerozhodovat o právu organizace, za niž není žádný delegát přítomen.

Předseda MKS navrhuje, že vyvolá jednání s předsedou MNO a vyžádá jeho stanovisko k záležitosti. Delegáti 32. Sněmu MKS žádají deklarovat, že byli seznámeni s problémem, že s přístupem MNO nesouhlasí a protestují proti němu. Případné další projednání u MKS je možno uskutečnit jen za účasti zástupců MNO.

Hlasování o tom, zda předseda MKS má jednat s předsedou MNO: 8 hlasů pro, 1 proti.

Politická strana Moravané:

Hlavním cílem je oslovit co nejvíce lidí, výsledkem činnosti nového vedení strany je např. to, že začíná vzrůstat počet členů Moravané, vesměs se jedná o lidi na vrcholu produktivního věku, z čehož plyne příslib zesílení aktivní činnosti. Ani PSM nesouhlasí s informací předsedy Sněmu o úbytku aktivních organizovaných členů.

Upozornění na existenci webových stránek Moravského trola. Moravský trol a strana Moravané chtějí držet statut dvou spolupracujících subjektů.

Moravskoslezská akademie:

Činnost MSA je velmi bohatá. MSA sdružuje především lidi z řad vědy. Omezení spolkového života v důsledku nemoci Covid 19 brání pořádání pravidelných měsíčních setkávání členů, svoji činnost tedy realizují v odborných příspěvcích na různá témata.

Řád moravských rytířů:

  1. října 2021 se ve Křtinách uskuteční kapitula řádu. Bylo zvoleno nové vedení Řádu, situace se po náhlém úmrtí mistra řádu stabilizuje.

Moravský národní kongres:

Ve spolku v současnosti probíhá reorganizace členské základny. Věkový průměr členů je vysoký, mnoho jich už nežije, někteří požádali pro vysoký věk o zrušení členství, mnoho je ale těch, kteří pouze změnili kontaktní údaje včetně bydliště, ale změny nenahlásili.

Činnost spolku je ovlivněna také vládními protocovidovými opatřeními. Na dobré úrovni je spolupráce se Spolkem monarchistů Brno a s iniciativou Morava 1918

Ostatní informace z rozpravy:

  1. a) Redakční rada dvouměsíčníku Devítky žádá redakci Hlasu Moravy, aby dodržovala dohodnuté termíny předávání podkladů pro sazbu v nakladatelství. Opožděné předávání narušuje následně přípravu kompletace Devítky, prováděné u stejného nakladatelství. Tato nedobrá situace se již podle sdělení předsedy Sněmu řeší.
  2. b) Kalendář akcí s cílem vzájemné koordinace mezi organizacemi se zatím nedaří úspěšně realizovat. Podle Rady MKS jsou na vině samy organizace, které nedodávají informace o svých připravovaných akcích. V síle Rady není vyhledávat tyto akce na internetových stránkách spolků či politických stran, nehledě na fakt, že některé spolky svoje internetové stránky ani neaktualizují.

Ad 6) Určení termínu a místa jednání 33. sněmu MKS:

Návrh (J. Novotný, C. Musil) směřovat termín dalšího Sněmu MKS na období po zveřejnění výsledku sčítání lidu. Je navrhováno opět spojit konání 33. Sněmu MKS s akademickou konferencí, která bude reflektovat výsledky sčítání lidu.

Předseda MKS děkuje za tento návrh, dle jeho mínění se sněm do konce roku nepodaří zorganizovat z důvodů omezení spolkové činnosti kvůli Covid 19, pravděpodobnější je až jarní termín.

Výsledek rozpravy: Další sněm bude svolán v 1. čtvrtletí 2022, místo a čas budou upřesněny, např. na základě termínu zveřejnění výsledků sčítání lidu.

Příští rok se na měsíc říjen plánuje pořádání mimořádné Mezinárodní akademické konference „Morava 1918 – co nás rozděluje a co nás spojuje“.

Všichni účastníci 32. Sněmu MKS obdrží kromě zápisu také aktualizované kontakty na zástupce členských i hostujících organizací u Moravského kulatého stolu.

 

V Brně, říjen 2021

Zapsala J. Bohdíková, doplnil M. Trnka



VYSAZENÍ MORAVSKÉHO NÁRODNÍHO STROMU 2021

Moravská Krajina ve spolupráci s členskými organizacemi sdružení Moravský kulatý stůl vás tímto zvou k účasti na setkání u příležitosti vysazení moravského národního stromu v areálu ranče “MANNER” v Bohdalicích na Vyškovsku v sobotu dne 13.11.2021 ve 14.00 hodin.

Součástí akce bude seznámení přítomných s myšlenkou ustavení symbolu moravského národního stromu Jaderničky moravské” a výzva k rozšíření zvyklosti vysazování této jabloně po celé naší Zemi moravské.

Těšíme se na naše přátelské setkání.

Jak se do areálu ranče dostanete:

Lipka 49.2232481N, 17.0256872E

Ranč 49.2229383N, 17.0392344E

– v případě suchého počasí budeme sázet u Lipky, v půli polní cesty Bohdalice-Manerov, kde je kaplička sv. Cyrila a Metoděje a památný strom – lípa včetně českého lvíčka. My tuto scené-rii doplníme o moravský strom a později přibude i typizovaná cedulka s textem o jaderničce a moravským znakem.

– v případě mokrého počasí budeme sázet v areálu Ranč Manner u Bohdalice (lze se navigo-vat na popisné číslo Bohdalice 303) u sochy z Velikonočního ostrova, vedle které rovněž stojí z jedné strany lípa (ale bez českého lvíčka) a u níž bude z druhé strany vysazena jadernička, opět později dozdobená typizovanou cedulkou.

Sraz je možný buď na místě výsadby, anebo na Ranči, odkud by se v případě sucha vyrazilo k Lipce a pak zase zpět.

Upozornění:

Vzhledem k těžko předvídatelným změnám v koronavirové situaci žádáme, aby každý účastník sledoval v této souvislosti aktuálně vyhlášená opatření a řídil se jimi.

Děkujeme!



KDYBY

Bohumila Jandourková, 5. listopadu 2021

Jak často se diskutuje mezi lidmi, kteří úkorně prožívají současnou nesvéprávnou situaci Moravy a nás Moravanů o tom, zda zachování soustátí Rakouska-Uherska by nám zaručilo budoucnost, kterou vlastně Morava a Moravané nemají! Oficiálně totiž není Morava ani Moravané. Zatím…! Zůstává na nás, abychom to změnili.

Že měla Morava v rakouském mocnářství nesrovnatelně lepší postavení než má dnes, kdy nemá žádné, je nesporné.

Následně přepsaný manifest jasně deklaruje dobrou vůli rakouského císaře Karla, kterého je třeba si i za tuto upřímnou snahu vážit – mimo jiné. Nicméně i při čtení jeho manifestu narážíme na složitost a úskalí, kterými by jím předpokládaná nová říše musela projít. Je tu i problém Uherska, které získalo až příliš velkou moc, kde Maďaři měli nadpráví nad ostatními národy Uherska. I v tom by byla nová říše nesourodá.

Navíc víme z tehdejší historie, jak byly přímo tyto Karlovy snahy některými významnými osobami mocnářství torpedovány a hrozilo, že bude natolik brán zřetel na národní zájmy – kde by se to těmto osobám hodilo – že nebudou respektovány do té doby platné hranice jednotlivých zemí, tedy ani Čech a Moravy a mohly tak být odtržena území osídlena například německy mluvícím obyvatelstvem. Takže otázka zůstává otázkou a Morava a Moravané budou vždy vzpomínat na odpovídající postavení, které měla Morava za trvání Rakouska-Uherska.

Ovšem to, že by setrvání v R-U možná nebylo tak skvělé, jak bychom to rádi viděli, nesnímá odpovědnost české strany, především politických špiček v roce 1918 a poté za to, jak zatlačily Moravu a její obyvatele po všech stránkách do pozadí, jak Moravu poškozovaly a stále poškozují, jak po stránce kulturní a politické, tak i hospodářské. A jak toto hlupství ve svém důsledku škodí celému státu, který se tak nerozvíjí rovnoměrně a optimálně, jako když by v plné šíři potenciál Moravy byl využíván a nikoli potlačován.

A nyní si přečtěme manifest císaře Karla, který vyhledal a ofotografoval Tomáš Skoumal, a který jsme pro vás z fotografie opsali.

– – –

Jeho c. a k. Apoštolské Veličenstvo ráčilo nejmilostivěji vydat tento Nejvyšší manifest:

Mým věrným národům rakouským

Od té doby, co nastoupil Jsem na trůn, jest Mou nezdolnou snahou, vymoci Mým veškerým národům vytoužený mír, jakož i ukázati národům rakouským cestu, na níž by bez překážek a třenic dali požehnaně rozvinouti svým národním silám a využitkovali jich úspěšně k svému duševnímu a hmotnému blahobytu.

Strašlivé zápolení světové války stálo dosud v cestě dílu míru. Hrdinství a věrnost, obětavé snášení nouze a strádání slavně obhájili vlast v této těžké době. Kruté oběti války museli zabezpečiti nám čestný mír, na jehož prahu dnes, s pomocí Boží, stojíme.

Nyní nutno bez váhání přikročiti k novému vybudování vlasti na jejích přirozených a tudíž nejspolehlivějších základech. Přání rakouských národů je přitom pečlivě uvésti ve vzájemný soulad a uskutečniti jich splnění. Jsem odhodlán provésti toto dílo za svobodné součinnosti Mých národů v duchu oněch zásad, které za své přijali spojení mocnářové v nabídce mírové. Rakousko má se státi, jak tomu chtějí jeho národové, státem spolkovým v němž každý národní kmen tvoří svůj vlastní státní útvar na území, jež obývá. Tím se nijak nepředbíhá spojení polských území Rakouska s neodvislým státem polským. Městu Terstu s obvodem dostane se dle přání jeho obyvatelstva postavení zvláštního.

Tato nová úprava, která nijak nedotýká se celistvosti zemí svaté koruny uherské, má zabezpečiti každému jednotlivému státu národnímu jeho samostatnost; úprava tato bude však také účinně chrániti zájmy společné a uplatňovati je všude tam, kde společenství je životní potřebou jednotlivých státních útvarů. Jmenovitě bude dlužno spojiti všechny síly, aby s úspěchem rozřešili se po právu a spravedlnosti veliké úkoly, které vznikají ze zpětných účinků války.

Až do té doby, kdy tato přeměna bude zákonnou cestou dokonána, zůstávají dosavadní zařízení k ochraně obecných zájmů nezměněna. Mé vládě jest uloženo, připraviti bez odkladu veškeré práce k novému vybudování Rakouska. K národům, na jejichž sebeurčení bude spočívat nová říše, obrací je Můj hlas, aby spolupůsobily na tomto velkém díle, prostřednictvím národních rad, kteréž – utvořeny z říšských poslanců každého národa – mají uplatniti zájmy národů ve vzájemném poměru, jakož i ve styku s mou vládou.

Kéž takto naše vlast, upevněná svorností národů, které v sobě spojuje, vyjde z bouří válečných jako svaz národů svobodných. Požehnání Všemohoucího provázejž naši práci, aby veliké dílo míru, jež budujeme, stalo se štěstím všech Mých národů.

Vídeň, dne 16. října 1918.

Karel v.r.

Hussarek v.r.

Hei… v.r. (zde opisovaný manifest roztržen, jméno neúplné)

Toto se uvádí ve všeobecnou známost. 

V Brně, 17. října 1918



21. ZATMĚNÍ MYSLÍ (21. část z knihy Lubomíra Kubíka Těšínský konflikt)

K dohledu nad plebiscitem byla v Paříži sestavena komise, do níž jmenovali za Francii jako předsedu hraběte de Manevilla, za Velkou Británii Celila Wiltona, za Itálii markýze Borsarelliho a dále japonského profesora Jamadu. Americký delegát se vzdal účasti na pokyn Kongresu, jenž měl výhrady k mírovým smlouvám ratifikovaným signatáři velmocí ve Versailles 28. června 1919. S komisí měl spolupracovat početný štáb expertů a zástupci obou států, ČSR a Polska, doktor Matouš a poslanec Zamorski.

V celém kraji mezitím kypí zloba a národnostní nenávist. Atentáty na osobnosti NV či NR jsou na denním pořádku; v ulicích měst se ozývají výstřely a výbuchy granátů rozmetávají příbytky odpůrců a nežádoucích agitátorů, v jejichž troskách zůstávají zranění, zmrzačení a mrtví. Odlesky požárů prosvětlují noci a majitelé hutí, dolů a továren si zajišťují ostrahu ohrožovaných objektů. Nesnášenlivost vře i přímo na pracovištích. Polští majitelé propouštějí Čechy, Němce a Šlonzáky, jinde zase čeští dělníci ženou polské kolegy za brány závodů. Zpod hornických fáraček vyčnívají řetězy, železné tyče a za opasky trčí řeznické nože. Vzácností nejsou ani střelné zbraně. Stěny a ohrady jsou polepeny letáky s vášnivými výzvami ve všech třech jazycích, vyzývající krajany k odhodlání vyslovit se pro mateřskou zemi. Docházejí hlášení o sabotážích na šachtách i na železnici. Doprava i distribuční síť jsou ochromeny.

Členové plebiscitní komise, lidé odchovaní západní kulturou, se napůl bázlivě, napůl s rozpaky seznamují s poměry, když koncem ledna 1920 přicestují s doprovodem do Těšína, aby se ujali nevděčného a nezáviděného úkolu. O vzájemných národnostních rozepřích byli sice zpraveni, ale jejich představa o skutečných poměrech přece jen tak daleko nesahala. Snad si její hrozivost neuvědomovali ani jejich představení v Paříži, když je posláním pověřovali. Již krátce po příjezdu začínají důvodně pochybovat, zda zvládnutí úkolu nebude nad jejich síly. Záhy se ukázalo, že i samotné národnostní složení komise se stalo předmětem nespokojenosti a nedůvěry Poláků. Jejich neutuchající podezření se obrátilo proti předsedovi komise de Manevillovi. Ztělesnil jim ve své osobě Francii, která vždy a ve všem v očích Poláků zastávala zájmy Československa. Nevraživou pozornost vyvolala i neúčast amerického delegáta, jenž měl původně zaujmout Manevillovi předsednické místo. V případě hlasování příslušely předsedovi dva hlasy a polští poslanci si kladli patetické otázky, jaké intriky ovlivnily složení komise. Komisi nezůstalo utajeno polské smýšlení, a jakmile se pochybnosti začaly přetřásat v tisku, nezbylo Manevillovi, než aby to sdělil NR. S přihlédnutím k podmínkám v Těšínském Slezsku i s představou, co nastane, až se hlasování uvede do pohybu, vyzval své nadřízené, aby se postarali o vyslání vojenských oddílů, jež by zajistily klid a pořádek v celé oblasti. Očekával, že jedině přítomnost dohodového vojska si vynutí u prchlivých občanů uznání a respekt.

Polští diplomaté mezitím předložili v Paříži návrh, aby se plebiscit rozšířil i na pohraniční území severního Slovenska, Oravu a Spiš, což by se týkalo asi dvou desítek menších obcí.

Předseda komise de Maneville se odhodlal po několika dnech rozpaků k ráznému kroku v místním tisku. Vydal provolání k obyvatelstvu v českém, polském a německém jazyce, aby v období plebiscitu zachovalo klid a rozvahu, avšak po několikaměsíčních vášních se výnos minul jakýmkoli účinkem. Maneville znovu důtklivě naléhal na Paříž, aby neotálela s vysláním vojska a nevystavovala se riziku vyvolání dalekosáhlého konfliktu, který by se snadno mohl rozšířit i mimo spornou oblast s těžko postihnutelnými důsledky.

Tentokrát přijal dohodový štáb v Paříži jeho hlášení se vší vážností. Již 2. února dorazilo do Těšína pět praporů francouzských a italských vojáků; vlády v Praze a Varšavě byly o tom vyrozuměny. Nemají námitek a vítají jejich příchod dokonce s úlevou, neboť je to zbavilo odpovědnosti za činy svých vlastenecky zanícených občanů. Československé a polské jednotky po výzvě komise, jejímž rozkazům jsou zahraniční vojáci podřízení, opouštějí těšínské pásmo a stahují se do vnitrozemí. Komise vyhlásila dosavadní demarkační linii za rozmezí pro správní sektory. Z polského Těšínska byla vytvořena tzv. východní prefektura, z českého západní. Obě mají vlastní správy, složené z příslušníků národa, který má na území většinu. Dále si už komise udržovala vlastní administrativní postup.

Z české prefektury byl vyjmut celý karvinský uhelný revír, nad nímž byl svěřen dozor dohodovým důstojníkům. K zajištění plynulé těžby byly šachty obsazeny početnými strážemi, které horníky podrobovaly prohlídkám i v průběhu pracovní doby. Kdo byl přistižen se zbraní, byl okamžitě uvržen do vazby a posléze postaven před vojenský soud. Udělované tresty byly vysoké. Za zavedených zpřísněných podmínek se tak alespoň na pracovištích se zvláštním významem podařilo zajistit přijatelný klid, pořádek i bezpečnost provozu. Byl to nanejvýš účinný zásah, přicházející v pravý čas. Na těžbě životně závisel jak československý, tak polský průmysl a z území ČSR docházely do Polska tzv. kompenzační dodávky dohodnutého limitu uhlí, které musela podle dekretu ČSR plnit. Za šovinistických nálad, kdy polští horníci hromadně vstupovali do divokých stávek a odmítali těžit pro nepřítele, tak ohrožovali i dodávky pro své krajany v Polsku. Těto živelná akce, stejně jako mnoho jiných, postrádala vnitřní logiku.

I přes poměrně důsledná opatření se komisi s pomocí vojska nedařilo udržet národnostní revoltu pod kontrolou. Denně získávali její členové očividné důkazy, že nálady obyvatelstva byly v Paříži podceňovány a že vzájemná nevraživost má hluboké historické kořeny.

8. února došlo na náměstí v Orlové k mohutnému srocení polských obyvatel, kteří se dožadovali připojení k Polsku. Několikatisícový dav provokativně procházel městem za zpěvu vlasteneckých písní a s transparenty, jejichž obsah urážel Čechy hanlivými výroky. Když několik podnapilých účastníků pochodu vytlouklo výlohy českých obchodů a okna usedlostí, nenechal na sebe incident dlouho čekat. Do volání „Ostravica, naša granica!“ a „Pryč s Čechy a jejich tyranií!“ vpadl husitský chorál a doposud nečinně přihlížející Češi se vrhli vstříc zástupům Poláků. Přímo před zraky hlídek dohodových vojáků se rozpoutala nesmlouvavá bitva, které se zúčastnily tisíce osob a během níž létalo kamení a tekla krev.

Vojáci zpočátku bezradně stáli, neboť neměli zdání, jak si počínat proti zběsilému davu, jenž si bez ohledu na jejich přítomnost navzájem vyřizoval účty. Pořádek zjednal teprve přivolaný prapor ze Slezské Ostravy. Desítky osob utrpěly vážná zranění, nejméně sto výtržníků bylo okamžitě zadrženo. V následující dny se podobné incidenty opakují v menším rozsahu v obou ostravských městech i v Karviné a Bohumíně. Komise byla v polském tisku ostouzena za použití síly proti pokojným demonstrantům, kteří se dožadovali svých práv, a rozdmýchaná kampaň proti Čechům rychle spěla k hysterii. Nejeden polský list se rozepisoval, že za současné situace by nebylo v Polsku populárnější války než proti Československu.

Po opakovaných výtržnostech vydala komise vyhlášku zakazující jakékoli shromažďování na veřejných prostranstvích. Ukázalo se, že tím jen přispěla k oscilaci napětí. Poláci svolali shromáždění na těšínské náměstí přímo pod okna komise a protestovali proti jejímu rozhodnutí. Řečníci plamennými slovy podněcovali dav proti Čechům a jejich přisluhovačům. Budova radnice se ocitla v ohrožení a pár desítek vojáků povolaných k ochraně pochybovalo, zda zabrání vpádu, pokud si lidé usmyslí vzít vrata útokem. Pohled z okna radnice na zcela zaplněné náměstí, připomínající vřící kotel, byl pro komisi skličující a její členové neměli daleko k beznaději. Už mnohokrát zatratili den, kdy se vypravili do téhle zlobou posedlé země. Její předseda Maneville ji skutečně za takovou pokládal, když sepisoval svá hlášení do Paříže. Italský markýz Borsarelli vyslovil nejen pochybnost nad tím, zda za tak vypjatých okolností bude komise s to splnit své poslání, ale jedním dechem vyjádřil doposud skrývané obavy, zda vůbec vyváznou se zdravou kůží.

Jeho francouzský kolega Maneville si oproti němu udržoval střízlivý nadhled nad situací a neztrácel ze zřetele vytčený úkol pokračovat v přípravách na plebiscit.

Navrhoval povolat zástupce obou rozvášněných stran a vysvětlit jim, že bez jejich vlivu na spoluobčany se činnost komise neobejde. Pokud to uznají a zasáhnou ve prospěch komise, bude se plebiscit konat ve stanoveném termínu. Jakmile se ovšem ukáže, že názory ulice pokládají za své, mohou ukončit svoji misi, vrátit se do Paříže a tam zdůvodnit pohnutky odchodu z Těšína.

Manevill nijak nepochyboval, že by v tom u představených nalezl plné pochopení.

Před další polemikou mezi členy komise posléze převládl přece jen Manevillův názor, což ostatně dokázalo další setrvání komise v Těšíně, navzdory nepříznivým projevům tamních obyvatel bez ohledu na jejich národnostní příslušnost.