Číslo 100 Archivy - Stránka 2 z 2 - Hlas Moravy | Hlas Moravy | Page 2

Číslo 100



MORAVSKÝ NÁRODNÍ KONGRES

Jiří P. Drápela, 29. června 2016

 

Moravský národní kongres (MNK) je kulturní a osvětovou organizací, která byla založena dne 14. září 1992 v Brně skupinou moravských vlastenců a ctitelů moravské historie, jako reakce na prohlášení pražských politiků, že Česká a Slovenská federativní republika se rozdělí podle národnostního principu na dva samostatné státy, Českou republiku a Slovenskou republiku. Myšlenka, že by v tehdejším Československu mohly být obnoveny samosprávné spolkové země, tak jak to v České národní radě navrhovali poslanci HSD-SMS, byla Čechy  i Slováky odmítnuta.

(Pozn. S odstupem let, téměř po dvaceti pěti letech, pánové M. Macek (ODS) a P. Pithart (OF), vyjádřili lítost nad skutečností, že  tehdejší politická reprezentace nenašla dost politické vůle a odvahy k restituci zemského uspořádání státu v tehdejší ČSFR).

Moravský národní kongres byl zaregistrován Ministerstvem vnitra České republiky v Praze dne 15. září 1992 na základě zákona ČNR č. 83/1990 Sb., a sdružuje v ideovém a kulturním společenství občany Moravy, Slezska a Čech, bez rozdílu politické příslušnosti a náboženského vyznání, kteří se hlásí k moravské národnosti a nebo s ní sympatizují, a kteří mají rádi nejen historii Moravy a Moravanů, ale prosazují i moravské duchovní obrození v nejširším slova smyslu.

Za znak MNK byla zvolena moravská, červenobíle šachovaná orlice v modrém poli, nesoucí na své hrudi zlatou královskou korunu, co by symbol moravské státnosti a svébytnosti a zlatý dvojramenný (patriarší, moravský) kříž, symbolizující křesťanské a cyrilometodějské tradice Moravy.

Za heslo MNK byla zvolena část traktátu sv. Metoděje, ve kterém hovoří o významu knih. Myšlenky a pravdy v nich uvedené nelze zničit ani ohněm, ani mečem, proto tedy heslo: ANI ŽELEZU, ANI OHNI!

Prvním předsedou MNK byl zvolen významný moravský historik pan PhDr. Lubomír Emil Vilém Havlík, DrSc., Eq.M.

Dalšími předsedy (později prezidenty) byli zvoleni Doc. JUDr. Jiří L. Bílý, Ph.D., Eq.M., Ing. Pavel Dohnal, Eq.M., PhDr. Alena Ovčačíková, Fa.M. a Ing. Josef Pecl, CSc. Kancléřem MNK byl zvolen Ing. Jiří P. Drápela, Eq.M. (více na www.mnk.cz).

V roce 1995 bylo v MNK, v rámci duchovní nadstavby, ustanoveno Společenství Moravských rytířů sv. Rostislava, které v MNK pracovalo jako samostatná sekce, která se v roce 2002 transformovala ve světský rytířský řád – Královský řád Moravských rytířů sv. Rostislav a Kolumbana (více na www.eqmoraviae.cz).

MNK hned v roce 1994 vydal Moravský historický sborník – Ročenku MNK 1993/1994, kde dal prostor nejen profesionálním historikům, ale také i amatérským badatelům. V dalších létech vyšlo pět MHS – Ročenek MNK a v současnosti je připravován již sedmý MHS – Ročenka MNK 2011/2016, která by měla být vydána v první polovině roku 2017.

Mimo jiné práce, které jsou připraveny k prezentaci, bych vás rád upozornil na některé příspěvky, z připravovaného MHS – Ročenky MNK 2011 – 2016, které vás jistě zaujmou.

Mgr. Ján Sombati – Společenské a právné aspekty vzniku a působenia rytierskych rádov na Blízkom východě.

MUDr. Josef Šváb – Olomoucký biskup Jindřich Zdík, tak trochu jinak.

Mgr. Martin Illáš – Dalmatské rotundy.

Jan Opálka – Odkud mohl přijít Sámo na Moravu?

Gustav Kališ – Uděláme v Přemyslovcích pořádek?

Ing. Jiří P. Drápela – Arpádovci a Tasovci v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (dokončení).

Ing. Jiří Kachlík, CSc. – Iroskotské, východofranské a románské misie na území pozdější Velké Moravy, Dávná svědectví nalezená v Modré u Velehradu a v Bojné u Topolčan, Horní a Dolní Lužice, Lužičtí Srbové, Římsko-katolická církev k 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje, Obraz Matky Boží Veverské, Zánik Velké Moravy, atd.

Ing. Pavel Dohnal – Návrh moravské Ústavy.

PhDr. Jiří Adámek – Rod Magnisů ze Strážnice, Železniční trať Přerov – Břeclav a příspěvky  dalších autorů.

Samotný MHS – Ročenka MNK bude mít cca 1000 – 1100 stran, čb i barevné přílohy, pevnou baladekovou vazbu a jistě vám přinese spoustu čtenářských zážitků.

Jelikož finanční prostředky na vydání MHS – Ročenky MNK se vždy těžce zajišťovaly, byla v předstihu vypsána subskripce – předplatné, aby byl zjištěn zájem. Na posledním jarním zasedání MNK byl termín pro zaplacení předplatného prodloužen do 31. 8. 2016.

Proto předplatné na 7. MHS Ročenku MNK 2011 2016 (jejíž cena je stanovena na 700 Kč),  můžete zasílat až do 31. 8. 2016 na účet MNK, vedený u ČSp. v Brně, a. s.  Číslo účtu je: 1345 45 9399 / 0800. Odeslání subskripce rovněž sdělte na adresu kancléře MNK Ing. J. Drápely e-mail: drapela.jiri@email.cz nebo na telefon 608 125 033.

Případní noví zájemci o členství v MNK mohou svůj zájem i adresu oznámit na výše uvedený kontakt kancléři MNK Ing. J. P. Drápelovi, který jim zašle formulář přihlášky do MNK. Těšíme se na další nové členy, kteří ponesou štafetu boje za obnovení zemské samosprávy Moravy, Slezska i Čech v České republice. Vždyť zemské uspořádání státu je vždy levnější než krajské, o čemž svědčí praxe v Rakousku, Německu i Švýcarsku.

 

 



BREXIT, BREXIT, BREXIT

Mgr. Petr Michek, 16. června 2016

 

/Poznámka redakce HM: Článek byl napsán před referendem o vystoupení či setrvání Británie v EU. Ale i když je proto neaktuální, je zajímavý a přínosný jinak. Proto jsme jej zařadili./

V posledních dnech zaznívá stále častěji ve většině médií slovo brexit, které označuje možný odchod Velké Británie z Evropské unie, přičemž brexit je složenina ze slov Británie a anglického názvu pro odchod Exit. Ve čtvrtek 23. června 2016 budou mít obyvatelé Velké Británie možnost vyjádření v referendu, zda jsou pro setrvání Spojeného království v Evropské unii nebo zda jsou pro odchod z EU. Británie je zhruba rozdělena na dva tábory, které se navzájem přesvědčují o výhodě či nevýhodě svého stanoviska.

Veřejnost byla šokována vraždou labouristické poslankyně Jo Coxové, která byla pro setrvání  Spojeného království v EU, pomateným příznivcem odchodu z EU. Přesto, že kampaň pro setrvání či výstup Británie z EU běží na plné obrátky, zdá se, že příznivci odchodu z EU mají mírně navrch. Zastánci setrvání Británie v EU většinou argumentují negativními dopady na britské hospodářství.

Ve dnech 9. – 12. června 2016 se v Drážďanech za účasti cca 130 hostů konala již 64. výroční konference klubu světové „elity“ Bïlderberg. Vzhledem k tomu, že Evropská unie je považována za „dítě“ vzniklé z rozhodnutí účastníků Bilderbergu, tak zde letos zazněla vyjádření, že odchod Británie z EU by byl „tragédií pro všechny“. Člen řídícího výboru Bilderbergu a šéf společnosti Airbus Thomas Enders bez vytáček přiznal, že klub bude „ze všech sil lobbovat proti brexitu“. Podle jeho slov by to vážně poškodilo průmysl a zahraniční obchod Británie.

Že je situace vážná, svědčí i účast otce – zakladatele Bilderbergu, bývalého, legendami ověnčeného,  ministra zahraničí USA, dnes již 93 letého Henryho Kissingera, několika desítek generálních ředitelů nadnárodních společností i bývalých ředitelů tajných služeb MI6 a CIA.

Před brexitem varuje i předseda Evropské rady Donald Tusk. Podle něho nebezpečí případného odchodu Velké Británie z EU spočívá v tom, že nikdo dnes nedokáže předvídat jeho dlouhodobé dopady a důsledky.

Největším paradoxem celé kampaně je ovšem rozkol v řadách konzervativní strany, která je v současnosti u vlády. Britský premiér David Cameron a část jeho ministrů jsou pro setrvání Británie v EU, přičemž ministr spravedlnosti Michael Gove je stoupencem jejího odchodu z EU!!  Nejznámějším euroskeptikem konzervativní strany je patrně bývalý londýnský starosta Boris Johnson, Cameronův spolužák z Etonu, který s autobusem objíždí Británii a vyzývá k podpoře brexitu!!

A ještě je tu Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP) a její charismatický předseda a stoupenec brexitu Nigel Farage, jemuž chtěl v minulých volbách David Cameron, tzv. „vzít vítr z plachet“, a proto slíbil uspořádání referenda o odchodu Velké Británie z EU.

Ze stran příznivců brexitu nyní zaznívají hlasy, že vystoupení Británie z EU by jí mohlo přinést i řadu pozitivních jevů. Např. snížení či dokonce odstranění principů přerozdělování, byrokratické zátěže, uvolnění kapitálu pro inovace a investice a možnost větší orientace na ekonomickyrychleji rostoucí země světa.

Že by Británie na brexitu mohla také vydělat, je v zákulisí bruselských institucí názor široce diskutovaný. Armády lidí profitující na současném fungování unijní byrokracie z toho musí mít  panickou hrůzu. Panují obavy, že by se EU po britském vzoru mohla začít rozpadat. Před něčím podobným ostatně nedávno varoval i premiér České republiky Bohuslav Sobotka, když řekl,  že „debatu o vystoupení lze očekávat v budoucnu také v České republice“.

Paradoxem české politiky je přiznání bývalého prezidenta Václava Klause, že v referendu konaném před vstupem České republiky do EU hlasoval proti vstupu !!!

Ostatně naší dědové a pradědové zažili rozpad Rakousko – Uherska a vznik samostatného Československa. Tehdy zněla památná věta: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“.

Občanům EU začíná vadit rozbujelá byrokracie, neskutečně vysoce nadhodnocené platy  bruselských úředníků a poslanců Evropského parlamentu a posilování pravomocí Bruselu na úkor národních států. Vadí jim např., že tradiční názvy národních specialit musí být schvalovány Bruselem, že nemůžeme svítit tradičními žárovkami, i když je známo, že ty doporučované nejsou zrovna bezpečné apod. Zdá se totiž, že jediné co současnou EU drží pohromadě, je strach z neznáma. Ten by Velká Británie vystoupením z EU prolomila.

Kampani za setrvání Velké Británie v EU se již přezdívá „Project Fear“. S ničím jiným než s katastrofickými scénáři a rozséváním strachu totiž nepracuje.

Přitom setrvání v EU, jak říkají euroskeptici, znamená jen jistotu více regulací, více dotací, více řízení ekonomiky, menší prostor pro férovou soutěž, značný lobbing ve prospěch nadnárodních společností, stagnaci hospodářství a zhoršující se bezpečnostní situaci celého evropského kontinentu. Vrcholem jsou snahy A. Merkelové o rozdělení imigrantů kvótami do jednotlivých zemí EU.

Rozhodnutí pro vystoupení Velké Británie z EU proto vyžaduje pro všechny aktéry hodně odvahy a důvěry ve vlastní stát. Odměnou jim může být světlá (nebo nejistá?) budoucnost, do které Britům nebude mluvit žádný Juncker, Schulz či Merkelová.

Britský list The Daily Telegrapf si všiml loňského průzkumu, podle něhož tři pětiny obyvatel České republiky nejsou spokojeny s členstvím v EU a 62 procent by jich v případném referendu hlasovalo proti členství v EU. List také píše, že kvůli brexitu, migrační krizi i kvůli problémům eura bude letošní rok v Bruselu rušný a začíná být jasné, že plně federalizovaná Evropa je nedosažitelná.

Panují všeobecné obavy, že britský premiér David Cameron vypsáním referenda spouští lavinu referend, k nimž se uchýlí další politici, aby vytěžili z Bruselu speciální podmínky, což může EU rozbít na jednotlivé státy.

Ať už referendum ve Velké Británii dopadne jakkoliv, tak se bruselští lídři budou muset zamyslet nad tím, co dělají špatně. Pokud to neučiní, tak Evropské unii může v blízké budoucnosti „zvonit hrana“.

 



KDO BUDE PREZIDENTEM ČR ?

Mgr. Petr Michek, 12. června 2016

 

S patřičným předstihem začala naše média uveřejňovat úvahy na téma, kdo bude příštím prezidentem České republiky po Miloši Zemanovi. Objevila se jména jako Bohuslav Sobotka, Věra Jourová, Martin Stropnický, Eva Syková, Michal Horáček, Václav Klaus, Igor Sládek a Jan Švejnar.  A pochopitelně je zvažována možnost druhé kandidatury Miloše Zemana.

Předseda ANO Andrej Babiš v jednom ze svých vyjádření pro tisk prohlásil, že si umí představit, že by příštím prezidentem mohl být Bohuslav Sobotka a on by zaujal jeho dnešní místo na postu předsedy vlády České republiky, a to za podmínky, že by příští volby vyhrálo ANO. Jeho prohlášení časem zapadlo a bylo považováno za průzkumný balonek.

Jméno Věry Jourové, bývalé ministryně české vlády a současné eurokomisařky za naši republiku v Bruselu, zaznělo opět z úst Andreje Babiše. Jeho návrh vzbudil zájem médií, ale brzy opadl, když Andrej Babiš prohlásil, že samotná Věra Jourová s kandidaturou nepočítá, neboť ve své funkci komisařky má možnost působit ještě několik roků.

A do třetice opět Andrej Babiš vyrukoval s dalším jménem a jmenoval jako možného kandidáta na funkci prezidenta České republiky stávajícího ministra obrany Martina Stropnického. Po dotazech novinářů koho tedy ANO postaví jako svého kandidáta do prezidentské volby prohlásil, že výše uvedená jména byla pouze jeho úvaha, a že ANO tuto otázku bude řešit až příští rok.

Jméno lékařky a senátorky za ČSSD a členky předsednictva vládní Rady pro vědu, výzkum a inovaci Evy Sykové zaznělo teprve při jejím odvolání z uvedené rady (údajně měla být v širším výběru kandidátů ČSSD na prezidentskou funkci), neboť čelí podezření, že její tým v motolské nemocnici protizákonně vybíral přes nadaci až 150 tisíc korun od pacientů, kteří se zúčastnili léčby ALS kmenovými buňkami. K rezignaci ji vyzval předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka, načež doktorka Siková minulý týden sama oznámila svou rezignaci na členství ve vládní Radě pro vědu, výzkum a inovaci.

Dalším jménem, které se objevilo v tisku bylo jméno textaře a filantropa Michala Horáčka, který sám oznámil tisku svůj předběžný zájem kandidovat na Hrad.

Jméno exprezidenta Václava Klause zaznělo, když média hodnotila jeho vystoupení ve Stuttgartu  na sjezdu Alternativy pro Německo (AfD), kde podpořil odpůrce imigrační politiky Angely Merkelové, zda tímto způsobem nesonduje své možnosti na opětnou kandidaturu na prezidenta České republiky.

Minulý týden oznámil svou kandidaturu, prostřednictvím inzerátů v MF Dnes, neznámý podnikatel a emigrant Igor Sládek, který brojí proti přílivu uprchlíků do Evropy.

A posledním jménem, které se rovněž objevilo minulý týden, je Jan Švejnar, ekonom s českým i americkým občanstvím, který v současnosti působí jako profesor na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V minulosti již kandidoval v prezidentských volbách proti Václavu Klausovi, ale neuspěl. Nyní prohlásil, že hodlá znovu kandidovat, aby prý zabránil příklonu naší země k Východu (rozuměj k Ruské federaci). Jeho prohlášení uvítal Michael Kocáb, který se angažuje v tzv. Kroměřížské výzvě, která si dala za úkol, zabránit tříštění sil v prezidentské volbě proti Miloši Zemanovi, o kterém tvrdí, že naši zemi směřuje na Východ.

Stávající prezident Miloš Zeman se doposud nevyjádřil, zda vůbec hodlá podruhé kandidovat na prezidentskou funkci. Určitě tuto možnost zvažuje, ale jak je známo, jeho zdraví není úplně v pořádku. Na oznámení svého úmyslu kandidovat má pořád ještě dosti času. Ten hraje pro něj. Jeho popularita pomalu, ale jistě stoupá. Jeho vyjádření k zahraniční politice a k migrační situaci v Evropě mu získala stoupající přízeň budoucích voličů.

Jako ekonom prosazuje vybudování kanálu Dunaj – Odra – Labe a železničního i silničního tunelu pod Červenohorským sedlem, což by na Moravě, v Moravském Slezsku i ve východních Čechách přineslo tisíce pracovních míst na mnoho roků!

Jeho jasná vyjádření k problematice imigrantů, kdy odhodil tzv. „politickou korektnost“ mu přinášejí nárůst popularity. I naprostému politickému analfabetovi je dnes jasné, že neprozřetelné pozvání Angely Merkelové pro sta tisíce imigrantů do Evropy, ohrožuje bezpečnostní stabilitu Evropské unie a ohrožuje také samotnou budoucnost Evropy. Díky velké porodnosti muslimských žen hrozí Evropě nejen islamizace, ale zánik její kultury a celé evropské civilizace.

Nešťastné angažování  americké ambasády v Praze při rozdávání červených karet demonstrantům protestujícím proti Miloši Zemanovi, mu s odstupem času přineslo další body popularity. Americký ambasador v Praze Schapiro z toho musí mít špatné spaní. Tak se snažil o dehonestaci Miloše Zemana, až se mu to vrátilo jako bumerang. Dnes je považován za diplomatického „břídila“. Jeho vláda by ho měla odvolat, neboť jeho snaha zasahovat do vnitřních věcí hostitelského státu škodí pověsti USA.

Poslední ránu panu A. Schapirovi dal bývalý premiér české vlády za ODS Mirek Topolánek, když šokoval nejen redaktora Českého rozhlasu Michaela Rozsypala, ale celý svět, když obvinil americkou CIA z ovlivňování českých soudů a konstatoval, že Američané mají z ČR Klondike a banánovou republiku.

Odpor proti americkému vměšování do vnitřních věcí evropských států stále vzrůstá,  a to nejen v České republice. Kocábové, Vondrové a Schwarzenbergové jsou považováni  za přisluhovače a prosazovatele amerických zájmů v České republice.

Hegemonie USA a prosazování konceptů Nového světového řádu (NWO) v Evropě ve své podstatě vede k odklonu Evropy od USA. A Miloš Zeman to ví!

Pokud se rozhodne podruhé kandidovat na funkci prezidenta České republiky, bude mu stačit, když pojmenuje dané souvislosti správnými jmény a bude zvolen.

 



MORAVA V ROZDĚLENÉM SVĚTĚ, MORAVANÉ V ROZBITÉ SPOLEČNOSTI

Ondřej Hýsek, 3. června 2016

 

Trump vs. Clintonová, Hofer vs. Van der Bellen, Zeman vs. Schwarzenberg … jako by tyto volební střety byly personifikací prohlubující se propasti, která se utvořila mezi jinak si kulturně blízkými lidmi uvnitř naší civilizace (která tak čelí současně vnějším i vnitřním hrozbám zároveň), bez ohledu na konkrétní stát či zemi, v níž žijí. Toto nebezpečné štěpení společnosti a do značné míry záměrné vytváření dvou vzájemně se nechápajících a vůči sobě se ostře vymezujících táborů je obecně tematizováno vztahem k uprchlické problematice a aktivitám putinovského Ruska, regionálně má nejrůznější podobu – u nás se například jedná o názor na proces evropské integrace, osud německy mluvících obyvatel Československa, církevní restituce či inkluzívní vzdělávání. Je těžké vysledovat obecné charakteristiky hlasatelů těch „jediných správných“ názorů z jedné či druhé strany, ještě těžší je vysledovat z jejich vyjádření návrhy konstruktivních řešení. Selhává dělení na konzervativce či liberály, vzdělané a nevzdělané, věřící a ateisty. Jaké stanovisko můžeme v této zdánlivě bezvýchodné a složité situaci zaujmout?

Především si myslím, že není třeba se přiklonit na jednu či druhou stranu (ty jsou stejně proměnlivé), protože ani svět není černobílý; složité a mnohovrstevnaté problémy mají složitá a mnohovrstevnatá řešení. Aby se naše společnost nezřítila z ovzduší frustrace do atmosféry všeobecné nenávisti a následné tragédie občanské či světové války, je třeba propasti zasypávat, tedy hledat racionální řešení i za cenu dílčích kompromisů. Vždyť pokud chce někdo chránit svoji rodinu před potenciální teroristickou hrozbou ze strany islamistického teroristy a jiný chce pomoci bližnímu prchajícímu před válečnými útrapami, jsou oba v rozporu jen zdánlivě – vždy se jedná o míru možného.

Ani Morava a Moravané nestojí stranou tohoto dění. I my jsme v některých otázkách rozděleni, ani my se často vzájemně nechápeme. Máme však oproti ostatním jednu velikou výhodu: spojuje nás láska k naší zemi, touha překonat nespravedlivou minulost a společně přispět k budoucí existenci prosperující Moravy. Proto si sebe navzájem vážíme, proto za opačným názorem toho druhého nehledáme zlou vůli, ale třeba odlišnou životní zkušenost či vědomosti nabyté dlouhodobým studiem. A na tomto základě je možné společně a s respektem k pravidlům civilizované diskuze hovořit o všech ostatních tématech, která nás názorově dělí, a nalézat kompromisy, společné postoje a řešení problémů, jak nám jako suverénní politické straně přísluší.

/Převzato z červnového čísla čtvrtletníku politické strany Moravané Moravské noviny, autorem je její předseda/