Číslo 99 Archivy - Hlas Moravy | Hlas Moravy

Číslo 99



K HLASU MORAVY

Milan Trnka

 

99. číslo Hlasu Moravy k Vám přichází s více jak dvouměsíčním zpožděním ve změněné podobě. Proč tomu tak je?

Úvodní příspěvek 98. čísla (vyšlo 16. března 2016) pod titulkem „Konec Hlasu Moravy ?“ vyprovokoval některé ze čtenářů k dotazům, co vedlo dosavadního šéfredaktora, pana Jiřího Maška, k rozhodnutí ukončit vydávání HM. Počátek je třeba hledat v žádosti Moravské národní obce, aby koordinátoři Moravského Kulatého Stolu zajistili úpravu záhlaví Hlasu Moravy, a to vypuštěním věty „Neoficiální občasník s podporou sdružení Moravský Kulatý Stůl“. Žádost byla zdůvodněna tím, že s obsahem zveřejňovaných příspěvků ne vždy souhlasí všechny organizace združené u Kulatého Stolu. A podtitulek v záhlaví svádí jednoznačně k přesvědčení, že všechny názory v otištěných příspěvcích jsou současně názorem celého MKS. Argument, ke kterému se postupně přidalo několik dalších organizací MKS byl oprávněný, s vydavatelem projednaný a jím uznaný, náprava zajištěna.

Tím měla být záležitost uzavřena a Hlas Moravy s upraveným záhlavím mohl bez přerušení vycházet pod dohledem pana Maška dál. Je pozoruhodné, že se při těchto příležitostech často najde nějaký „aktivista“, který vycítí vhodný okamžik jak tomu druhému – v tomto případě vydavateli HM – jeho práci náležitě „osladit“. A to mnohdy způsobem, za který by se nemusel stydět ani nechvalně známý odborník na propagandu pan doktor Goebels. Jaký div, že člověk, který vykonával poctivou činnost podle svých schopností a možností bez jakékoli odměny, se sám sebe otázal: „Je mi to zapotřebí?“. A oznámil ukončení vydávání periodika.

Naštěstí se našli pokračovatelé v jeho práci. Hlas Moravy bude vydáván dál jako neoficiální a nezávislý časopis, řízený novým vydavatelem. Moravský Kulatý Stůl bude mít možnost informovat jeho prostřednictvím o své činnosti všechny zájemce na stránkách, které by měly být časem zřetelně odděleny od polemik a názorů, se kterými čtenář může nebo nemusí souhlasit. V současné době je Hlas Moravy ještě upravován a dotvářen.  Hlas Moravy na facebooku, který přebírá materiál, nebo jeho část ze základní verze časopisu na webu, je graficky doplněn správcem facebookové stránky.  I tištěná forma Hlasu Moravy vydávaná pro zájemce, kterým internetové verze nevyhovují, se bude od základní verze na webu lišit. Tento rozdíl je dán technickými parametry tisku, který je černobílý a má formátem papíru daný rozsah.  Bude-li na webu obsáhlejší materiál, než se vejde do tištěné verze časopisu, dojde k jeho redukci vypuštěním posledního příspěvku, který bude zařazen do dalšího čísla časopisu. Tedy nikoli úpravou či zkracováním jednotlivých příspěvků samých. Případná, rozsahem menší volná místa, která naopak po vypuštění rozsáhlejšího nadbytečného textu vzniknou, budou doplněna dle uvážení odborníka, který se uvolil nezištně převést webovou verzi časopisu do PDF, fotografiemi či jiným grafickým materiálem z jeho vlastních zdrojů. I záhlaví časopisu, vzhledem k černobílému tisku, upraví. Ale zpět od částečně technických informací k samotné filozofii vydávání Hlasu Moravy.

Jestliže se oháníme svobodou vyjadřování rozdílných názorů, pak ji ve jménu stejné svobody nepotlačujme!

Panu Jiřímu Jakubovi Maškovi tímto upřímně děkuji za jeho dlouholeté úsilí. On sám je nazval „zábavou“. Každý, kdo se podílel nebo podílí sebemenší činností na práci pro naši Moravu ví, že tato „zábava“ může mít často i hořkou příchuť. Bohužel.

/na fotografii aktivisté, kteří se podílejí na dalším vydávání Hlasu Moravy/

16.5.2016



PROČ CZECHIA A PROČ PRÁVĚ TEĎ ?

Jaroslav Král

 

Přiznám se, že mám rád historii a tradice. Proto jsem se nikdy nesmířil s názvem Česko. Příliš mi totiž připomíná skutečnost, že první tento výraz razil Hitler ve svém díle Mein Kampf jako Tschechei. Místo toho používám Česká republika a vždy se toho budu držet. Už teď vím, že nemám rád a nikdy nebudu mít rád výraz Czechia, který razí současný ministr zahraničí Luboš Zaorálek. Důvodů je celá řada a byly již také zmiňovány v médiích. Bohužel až následně, protože normální by bylo, že nejprve by měla proběhnout celospolečenská diskuse, a až poté (pokud vůbec) by bylo na místě případně uvažovat o zkráceném názvu našeho státu v angličtině. Průměrní Američané a bojím se, že nejen oni, si budou Czechii nepochybně plést s Čečenskem. Czechia však obsahově znamená pouze Čechy, jednu ze zemí Koruny české, a nerespektuje pocity obyvatel Moravy a Slezska. Především proto je špatná. Nepochybně vyvolá negativní ohlas na Moravě a ve Slezsku a přispěje ke zbytečným společenským disonancím, které jsme si mohli ušetřit. Pokud by už byl nějaký vážný důvod pro jednoslovný název, byl bych pro výraz The Czechlands (České země, zkrácený výraz pro země Koruny české), obdobu výrazu The Netherlands (Nizozemí).

Nejhorší na tom všem je, že žádný takový důvod tu není, když Czech Republic se bez problému vejde i na sportovní dresy. Protestovala i ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová s tím, že její resort vydal na propagaci názvu Czech Republic v zahraničí 1,1 mld. Kč a jde tedy o vyhozené peníze. Marně, vláda tento Zaorálkův sociálně inženýrský nápad schválila (alespoň ji ctí, že jediná hlasovala proti). Neznám žádnou politickou stranu v ČR, která by výraz Czechia měla ve svém programu. Nevím ani o žádné jiné organizaci, spolku či instituci, prostě o nikom, kdo by to požadoval. Nevím ani o tom, že by to na ČR požadovala nějaká relevantní mezinárodní organizace. A tak nezbývá než položit si spolu se starými Římany otázku „Cui bono?“ či „Cui prodest?“ Komu to prospívá? Proč Czechia a proč právě teď? Není to snad proto, že to má odvést pozornost od ČSSD a jejích afér s dluhem advokátu Altnerovi či s byty po v přímém přenosu krachující firmě OKD, která vrhá podivný stín i na premiéra Sobotku? Nebo jde prostě o to, aby se určitým marketingovým agenturám za tento „re-branding“ (doslova přeznačkování) dalo vydělat s tím, že někdo pak dostane zpětně finanční „by-pass“ (česky „malá domů“)? Nečeká nás v budoucnu další aféra Promopro? Na tyto a další otázky bychom měli požadovat odpovědi! A já k tomu dodávám: Ať žije Česká republika neboli Czech Republic!



CZECHIA NEBO ČESKÁ REPUBLIKA ?

Mgr. Petr Michek

 

Naši politici se opět blýskli!!! Vymysleli jednoslovný název pro Českou republiku – Czechia a očekávali uznání. Dočkali se opaku. Zpráva o Czechii oblétla svět, ale svět se baví na náš účet. Jsme srovnáváni s Čečenskem!

Ani doma nezabodovali. Jen se jim podařilo opět zviditelnit pražský centralismus a hegemonii několika vyvolených, kteří jsou dočasně zvoleni do svých funkcí.

Po rozdělení Československa – České a Slovenské federativní republiky k 31. prosinci 1992 řada občanů  předpokládala, že bude přijat nový název státu, který bude respektovat a akceptovat název dvou největších historických zemských celků Čech a Moravy, a že vznikne Česko-Moravská republika, jinak Českomoravsko, a že v novém státě bude obnoveno zemské uspořádání státu, které totalitní režim zrušil k 31. prosinci 1948.

V devadesátých letech dvacátého století bylo navrhováno obnovení zemské samosprávy České země, Moravskoslezské země a jako třetí subjekt bylo navrhováno vytvoření Metropolitního regionu Prahy (se začleněním okresů Praha – východ a Praha – západ, aby se v budoucnu velká Praha měla kam rozšiřovat). Další alternativou územně správního členění našeho státu bylo vytvoření čtvrté samosprávné země se sídlem v Ostravě, která by byla územně identická s povodím řeky Odry na území naší republiky. Česká většina v tehdejší České národní radě, dobře míněné návrhy poslanců z Moravy a z Moravského Slezska, vždy zamítla.

Při projednávání znění současné Ústavy České republiky (v parlamentních výborech), která byla přijata Ústavním zákonem České národní rady dne 16. prosince 1992, byly pozměňovací návrhy Moravanů k názvu státu (Česká a Moravská republika, Českomoravská republika), majoritou českých poslanců odmítnuty. Těžce prosazeným kompromisem bylo znění úvodní věty v Preambuli Ústavy:

„My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české, i státnosti  československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku……“.

Druhým dosaženým kompromisem v Ústavě byla citace článku 99., že Vyššími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje, což o několik let vláda ODS navrhla z Ústavy vypustit a ponechala tam pouze kraje. Proto dnes máme 14 Vyšších územních samosprávných celků – krajů, které jsou na provoz příliš drahé, neboť jsou nevyvážené jak rozlohou, tak i počtem obyvatel i ekonomickým výnosem a de facto kopírují komunistické krajské uspořádání z roku 1949. Dnešních 14 krajů na tak malou republiku je příliš drahým luxusem!!!

Bývalí politici Miroslav Macek i Petr Pithart se po letech nechali slyšet, že odmítnutí obnovy zemského uspořádání státu byla velká chyba!!!

A nyní po Česku, které se ani náhodou nevžilo, zejména na Moravě a ve Slezsku, máme zde Czechii, která může prezentovat pouze západní část naší republiky Čechy – Česko, ale ne Moravu a Moravské Slezsko!!! V roce 1992 bylo zdůrazňováno, že název státu Česká republika zahrnuje nejen Čechy, ale i Moravu a Moravské Slezsko, a také proto Ministerstvo pro místní rozvoj získalo na propagaci názvu nového státu – České republiky, více jak jednu miliardu korun.

Paradoxem dějin je skutečnost, že název Czechia propagují i dva politici z Moravy, pánové B. Sobotka a L. Zaorálek! Patrně to svědčí o jejich neznalosti historických souvislostí, ztrátě identity s rodným krajem a s jejich integrací a asimilací do Pražské kotliny.

Spisovatel Karel Čapek na počátku dvacátých let minulého století prohlásil, že název Československo je nešťastný, neboť evokuje dualismus a do budoucna předpověděl rozdělení Československa, což se po 74 letech k 31. prosinci 1992 stalo. Nutno ovšem podotknout, že k rozdělení ČSFR došlo protiústavním způsobem, neboť podle tehdy platných zákonů k rozdělení republiky mohlo dojít pouze na základě vypsání všelidového referenda, což se nestalo. De jure tak Československo existuje dodnes!!!

První Československá republika sestávala z pěti historických zemských celků – Čech, Moravy, Moravského (dříve Rakouského) Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Všechny uvedené země byly v dávné minulosti součástí Moravské říše, a tak Karel Čapek přišel s nápadem pojmenovat nově vzniklou republiku Velkou Moravou (anglicky Great Moravia). Škoda, že se jeho názor na pojmenování státu nepodařilo prosadit. Mohli jsme si ušetřit pomlčkovou válku ve Federálním shromáždění, rozpad Československa i dnešní ostudu s Czechií.

Spojené království Velké Británie a Severního Irska (zkráceně Spojené království nebo Velká Británie) je parlamentní monarchií, která je složena ze čtyř historických zemí – Anglie, Skotska, Walesu a Severního Irska a nikdo si netroufne navrhnout jednoslovné označení, např. Anglie. Politik, který by s podobným návrhem přišel, by se nejen znemožnil, ale navíc i zesměšnil!

Dvojslovné názvy států jako Velká Británie, Nový Zéland, Bosna a Hercegovina nebo Jihoafrická republika jsou historicky zažité a jejich představitelé nemají potřebu za každou cenu hledat jednoslovný název pro svůj stát. Stejně tak by to mělo být i u představitelů České republiky! Bohužel tomu tak není.

 



FURT VE STŘEHU

Bohumila Jandourková, 2. května 2016

 

Oficiálně se u nás stále propaguje jen český národ, vše se stále pojmenovává jako české, i když se jedná o něco, co je bytostně moravské a čemu až do nedávna nikomu ani nenapadlo dávat přídomek „české“. Celou republiky označují i mnozí moderátoři celostátních médií jako Čechy a veřejnoprávní média nejsou výjimkou!  Copak už u nás neplatí ani ústava?  Vždyť je v ní je napsáno  „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku …“ ! Kde co se jmenuje „české národní“ ačkoli je to státní – to už nejsme ani občanská společnost ?

To je denní chleba Moravanů. Dávka, kterou Moravany den co den naštvávají Češi z Čech a je spravedlivé říci, že to dělají i někteří nevzdělaní nebo servilní obyvatelé Moravy.

Čeho je to důsledek víme. Trvalého slabšího či silnějšího asimilačního tlaku na Moravu a Moravany už od poloviny 19. století, kdy s tím začali Češi z Prahy a okolí, kteří se úporně snažili české obrození vyvážet i na Moravu, kde se v té době ještě všichni považovali za Moravany. A to ať byli původu slovanského či germánského. Všichni společně se považovali za jeden zemský národ, za společenství, které spolu žije, vyvíjí se, buduje společnou kulturu, společně se brání nebezpečí zvenčí, ať je jakékoliv …

Toto oficiální jednostranné povyšování českého národa a dějin Čech, a na druhé straně opomíjení Moravanů a dějin Moravy, působí na každého. Mýlili bychom se, kdybychom si mysleli, že například jazykovědci, díky svému vzdělání, nebo historici a archeologové, také díky svému vzdělání, jsou nad věcí. Že jsou snad imunní. Nejsou. Někteří se tomu ve snaze dát odbornost a objektivitu na první místo – brání a snad i víceméně ubrání, ale nikdy ne dokonale.

Jiní se ovšem nechají zcela unést předkládanou jedinečností vlastního národa, tak jak si to o sobě tento národ sám napsal a někdy i vybájil. A to říkám při vší úctě ke všem národům, sousední český samozřejmě nevyjímaje!

A tak se stávají takové věci, jako se například stalo při setkání archeologů a historiků z Moravy a z Čech, kde se několik odborníků z Čech nechalo tak unést, že ve svých příspěvcích začali, a to zcela vážně (!), stavět mýtické postavy českých dějin na roveň skutečným historickým postavám  z rané moravské historie. Odborníci z Moravy se proti tomu rázně ohradili. A to je dobře.

Ale proud masivního oficiálního počešťování Moravy – proti její přirozenosti – to nezastaví. To je na nás, všech Moravanech, abychom si uvědomili co s námi dělají a nenechali to na sebe působit a vší silou se tomu postavili!

Jak je to s naším spisovným jazykem víme. Vznikl jako společný jazyk Moravanů a Čechů a v každé zemi si jej pojmenovali po svém. Na Moravě to byla moravština, v Čechách čeština. Ovšem po silném celoevropském nacionálním pohybu se vzedmula silná vlna českého nacionalismu v Praze a okolí a v menší míře po celých Čechách, která postupně ovlivnila i to, že se našemu jazyku postupně přestávalo říkat na Moravě moravský a brzy po začátku 20. století se nakonec ustálil jeho název jako český.

A už tu byl další argument – sice hloupý – ale zato hodně proklamovaný a dodnes proti Moravanům využívaný – když nemáte svůj jazyk, tak nejste národ !

Ale my svůj jazyk máme, ať se našemu společnému slovanskému  spisovnému jazyku s Čechy říká jakkoli, stále je svojí genezí i používáním stejně moravský jako český !

Ale je to podobné, jako s těmi historiky a archeology. Mnozí naši „bratři“ z Čech, především z Prahy a okolí, si už tradičně myslí, že jsou něco lepšího, než my, obyvatelé Moravy a našeho Slezska, než Moravané. A že by se mělo všechno řídit podle nich – samozřejmě, když jsou přece chytřejší, jak se v tomto názoru rádi mezi sebou navzájem podporují.

A tak se stalo, že na jednom sympoziu spisovného českého jazyka vystoupil jazykovědec z Prahy a vehementně navrhoval takové úpravy spisovného českého jazyka, kde by většina toho, co vzniklo jako společný jazykový základ bylo „vypuštěno“ a nahrazeno tím, co je typické pro středočeské nářečí a pro Prahu.

Ostatní jazykovědci si jeho sáhodlouhý, bouřlivý a emotivní příspěvek vyslechli. Načež se přihlásil o slovo jeden jazykovědec z Ostravy. Řekl – „Ano, my s tím souhlasíme, nechceme vám bránit ve vaší ‚pražské a středočeské‘ iniciativě. Je to vaše věc.  Ale jestli to uděláte, tak v tom případě si my, na Moravě a ve Slezsku, ustavíme vlastní jazykový úzus“. A s úsměvem se posadil. Sál na chvíli zcela ztichnul. Od té doby si už nikdo podobnou hloupost navrhovat nedovolil …

Ale i když se od té doby něco takového neopakovalo, přece jen něco podobného, ale v menším měřítku a postupně, ano. V jednom období se nejvyšším šéfem Jazykovědného ústavu v Praze v stal člověk, který „bytostně nesnášel“ jak on tomu říkal „moravismy“. Jakmile v jazyce narazil na spisovný výraz, který mu přišel příliš „moravský“ , tak se snažil prosadit všemi prostředky, aby tento tvar, slovo, bylo ze spisovného slovníku jazyka českého odstraněno. A to se skutečně po celou dobu jeho vedení ústavu dělo. Byť  to nedosáhlo takové míry, jako to chtěl ve výše popsaném návrhu prosadit pražský jazykovědec tehdy na sympoziu.

A dalo by se o podobných věcech psát dál. V době, kdy ještě bylo zemské zřízení, tedy za I. republiky, a ještě krátce po válce, tedy v době, kdy ještě existovala Moravskoslezská země oficiálně a tedy mohla se i oficiálně bránit – ne jako nyní, kdy oficiální ústa nemá a zůstává tedy němá – ať se jí děje jakákoli křivda. Na její obranu se ozývají  jen moravští patrioti a bývají hlasitě napomínáni, zesměšňováni a překřikováni. Proč? Protože se to může! Žádná oficiální instituce za nimi nestojí, aby je podpořila, aby se jich zastala. Co na tom, že jsou v právu?

Tedy v době, kdy ještě u nás existovalo oficiálně zemské zřízení  bylo ustáleno, že pokud se v rozhlase, či ve filmu má objevit hovorová řeč, použije se určitá forma obecné češtiny, která není ani moravská, ani česká. Něco mezi.

Ale jakmile bylo zemské zřízení zrušeno, Češi a především Pražáci začali stále častěji pro tento účel používat středočeské nářečí a později přímo pražský slang. A tak se nám nyní šíří, tento Moravanům cizí slovní projev, i na Moravě a v našem Slezsku – jako mor.  A způsob mluvy na Moravě je v Čechách a především v Praze i z tohoto důvodu v posledních desetiletích vnímám tak cize, že dokonce ve filmu o Popelce byl herec z Moravy předabován hercem z Čech! Tam jsme to dopracovali bez stále citelněji chybějícího zemského zřízení ! Bez zemského zřízení, které z velké části dokázalo udržovat potřebnou rovnováhu a bylo tedy ke všem občanům – tehdy Československa – mnohem spravedlivější, než současné postkomunistické krajské zřízení, kde je samospráva „jen jako“. Ve skutečnosti je to další z podrazů, které polistopadoví mocní svým vlastním občanům provedli …

Někdy je to až úsměvné, když na nás z televizní obrazovky mluví v americkém filmu například policista černé pleti z New Yorku a říká to protáhlé pražské hele …  Jsme snad proto nějací extrémisté, když si potom jen v legraci – a to v legraci pro nás Moravany  dost smutné, sami pro sebe povzdechneme : „Černoch a ještě ke všemu Pražák !„  ?

 



TURECKÝ PREZIDENT ERDOGAN VYDÍRÁ EVROPU !

Mgr. Petr Michek

 

Turecký prezident Erdogan v posledních dnech několikrát zpochybnil dohodu Turecka s Evropskou unií o uprchlících, když odmítl požadavek EU na změnu protiteroristického zákona v Turecku, bez jehož změny Turecko nemůže získat pro své občany výhodu bezvízového styku. Přitom Turecko musí do konce června splnit ještě dalších 71 podmínek potřebných pro získání bezvízového styku s Evropskou unií.

EU žádá Turecko, aby především legislativně upřesnila dosud volně vykládanou definici terorismu, která umožňuje Turecku pronásledovat svou opozici, nezávislé novináře a také své menšiny, zejména Armény a Kurdy. Zákon by měl být specifikován tak, aby sloužil skutečnému pronásledování teroristů a neměl by být zneužíván k represím vůči politickým protivníkům, což se v dnešním Turecku děje.

Erdogan na adresu EU prohlásil: „Jdeme si vlastní cestou, ty si jdi svou!“ Jindy prohlásil, že pokud v červnu nebude umožněn tureckým občanům bezvízový vstup do shengenského prostoru, tak pustí uprchlíky do Evropy, což není nic jiného, než tvrdé vydírání.

Představitelé Evropské unie uvažují o udělení podmíněného souhlasu s bezvízovým stykem pro turecké občany. Ale to je cesta do pekel, neboť Turecko dnes má 78,7 miliónů obyvatel, v naprosté většině muslimů, a na jejím území je dnes registrováno cca 2,75 miliónů uprchlíků. Vzhledem k tomu, že v Turecku dnes dosahuje nezaměstnanost 11,1 %, lze očekávat velký zájem o cestu do vysněné Evropy, zejména do Německa, které svými štědrými sociálními dávkami a velkou finanční podporou náboženských obcí etnických menšin, je lákadlem pro imigranty, zejména z muslimských zemí.

Jelikož Německo doposud oficiálně nezrušilo pozvání A. Merkelové pro uprchlíky, tak v důsledku této neprozíravé politiky hrozí státům Evropské unie postupná islamizace jejich území, neboť jak je známo, Německo příval uprchlíků nezvládá a prostřednictvím Bruselu se snaží o jejich přemístění pomoci kvót do dalších zemí EU.

Nejen balkánské země, ale dokonce i Rakousko a také Bavorsko přijaly opatření, která by vedla k zamezení volného a nekontrolovatelného vstupu pro uprchlíky, z nichž, jak bylo zjištěno, je většina ekonomicky motivována.

Přitom samotná smlouva EU s Tureckem, kterou dohodlo Německo pod vedením A. Merkelové, je prakticky pro EU nevýhodná, neboť slíbená finanční pomoc, či její určitá část, může být Tureckem zneužita proti Kurdům. Požadovaný bezvízový styk ve své podstatě může umožnit nekontrolovatelný vstup radikálních islamistů či bojovníků Islamského státu do Evropy. Že řada z nich je již v Evropě, to ví všechny zpravodajské služby.

Pokud představitelé EU před požadavky tureckého prezidenta Erdogana tzv. „servilně nesednou na zadek“, lze očekávat, že Evropská unie si bude muset poradit i bez Turecka. Místo Turků, by evropskou finanční pomoc mohli získat Řekové a Italové pro vybudování záchytných center pro uprchlíky, nejen na řeckých, ale i na italských ostrovech, např. na Sicili a Sardinii, odkud by odmítnutí žadatelé o azyl byli přímo posílání zpět do zemí jejich původu.

Předseda tureckého parlamentu Ismail Kahraman nedávno prohlásil, že Turecko potřebuje novou

ústavu, v níž bude zakořeněn islám jako národní náboženství. Rovněž prohlásil, že tradiční turecký sekularismus by měl být z nejvyšší právní normy vyškrtnut, čímž v podstatě popřel základní principy Turecké republiky, na nichž tato stojí od zavedení a přijetí Atatürkových reforem v minulém století. Rovněž prohlásil, že Turecko jako muslimská země, by mělo mít náboženskou ústavu.

Prezident Erdokan usiluje o uzákonění prezidentského principu vládnutí a za státní peníze si staví přepychovou rezidenci, které se vyrovnají snad pouze paláce bývalých tureckých sultánů. Že by se Turecko pod vedením Erdokana vracelo do 19. století? A tento muž hodlá Evropu vydírat vyhrožováním, že pustí uprchlíky do Evropy!

Jestliže podmínky vstupu do EU museli v minulosti splnit všichni uchazeči, tak stejné podmínky by mělo rovněž splnit Turecko. Nelze se nechat vydírat. Jelikož je Turecko převážně asijskou a muslimskou zemí, hrozí Evropě, v případě udělení výhod bezvízového styku Turecku, agresivní islamizace jejího území, čehož jsme již dnes svědky v řadě západních zemí.

Ve vlastním zájmu a v zájmu příštích generací evropských národů je nutno Evropu chránit před postupnou islamizací. Saudská Arábie, místo aby nabídla pomoc a finanční prostředky uprchlíkům v táborech vTurecku, v Syrii a v Libyi, tak nabízí Evropě, že bude financovat výstavbu 200 mešit!?! Zdá se to absurdní, ale je to vypočítaný kalkul, neboť mešity a jejich imáni jsou základem islamizace jejich okolí.

Podobné „danajské dary“ musí Evropa rázně odmítnout a jednotlivé státy EU musí především zajistit bezpečnost pro své vlastní obyvatele. Vynucovaný soucit s ekonomickými migranty v tomto případě musí jít stranou!



O LIDSKÉ HLOUPOSTI A PÝŠE

Bohumila Jandourková, 18. května 2016
Není sice pravidlem, že jen nevzdělaný a hloupý člověk je pyšný a rád se vytahuje na druhé. Pýcha a pocit nadřazenosti se nevyhýbají žádné skupině lidí. Snad jen skutečně moudrým lidem se hloupost, pýcha a nadřazenost více vyhýbají než jiným.

Kolikrát jsme my, Moravané, slyšeli o tom, jak je hloupé „chodit s fangličkami“. A byla tím myšlena naše moravská vlajka a moravští patrioti, kteří s moravskými vlajkami na moravské akce chodí.

Kdyby nebyla zrušena Moravskoslezská země, nebo kdyby byla – jak by odpovídalo právnímu státu a demokratickým zvyklostem – po Listopadu obnovena, asi by nikdo na moravské akce s moravskými vlajkami nechodil. Nebylo by třeba upozorňovat ne nenapravenou nespravedlnost vůči Moravě a Moravanům.

Kdyby byl oficiálně uznáván moravský národ, který tu až do doby historicky nedávné byl stejně, jako národ český, také by nebylo třeba chodit na moravské akce s moravskými vlajkami. Ale od poloviny 19. století se snaží Češi silou mocí asimilovat Moravany a ti se jen taktak z posledních sil ještě brání.

A kdo se na nás vytahuje? Jsou to samozřejmě naši „bratři“ Češi. Oni skutečně nemusejí chodit s vlajkami. Ta „česká“ visí na kdejakém úřadě, na budově kdejaké firmy. Ti to, na rozdíl od nás, Moravanů, skutečně nemají zapotřebí. A že je to vlajka české republiky – tedy i naše? Ale Česká republika se k Moravanům tak nechová, aby ji mohli zcela upřímně považovat za svou a od toho se odvíjí i vztah k vlajce.

Vždyť i ta státní hymna opěvuje jen Čechy, Zemi českou. Jakoby Morava a Moravané ani neexistovali, nebo snad ani neměli být.

Mám dvě takové zkušenosti ze zaměstnání z doby po Listopadu.

Jedna kolegyně, jejíž manžel se velmi angažovat v Občanském fóru za mnou přišla do kanceláře a řekla mně se zvednutým nosem, že ona moravanství a to co prosazuje Společnost pro Moravu a Slezsko neuznává.

PROTOŽE ONA JE Z ČESKOMORAVSKÉ VYSOČINY !

Podívala jsem se na ni a řekla jsem jí, že ovšem Českomoravská vysočina se dříve nazývala Moravská vysočina. A že to stále ještě je na starých mapách. A o tom, že to je. Že jsou stále posouvány všechny hranice, téměř ve všem, pomalu, ale stále v neprospěch Moravy a Moravanů a ve prospěch Čech a Čechů.

Jiný kolega, tamtéž, se mně možná chtěl kvůli něčemu zavděčit a tak mně řekl, že on je také pro „Moravu“. Možná jsem měla být tehdy diplomatičtější. Ale ten člověk by podle mého názoru stejně pro věc Moravy nikdy nepohnul ani prstem. Podívala jsem se na něho a řekla jsem mu: „Ty Michale? Vždyť ty jsi pusou stále ‚v Čechách‘. Vždyť ty ani nevíš, že Čechy končí za Havl.Brodem před Jihlavou!“ A to jsem mu nekřivdila. Bylo to jeho běžné vyjadřování i když žil v moravském Brně. Ale z něho alespoň nemluvila pýcha. Jen naprostý nezájem. A s tím se u nás, na Moravě, také často potkáváme. To je také zlé. Asimilační pročeský, protimoravský tlak, desetiletí a desetiletí oficiální, šířící se ze všech masmédií, udělal a dělá své.

 



ROZHOVOR UVEŘEJNĚNÝ V ČASOPISU „DEVÍTKA“

Petr Mahel

 

„Devítka“ je občasníkem, vydávaným pro celkem devět obcí pod Kralickým Sněžníkem. Níže uvedený rozhovor byl pořízen v lednu letošního roku a otištěn v prvním čísle Devítky z letošního roku.

_____________________________

Pozorným čtenářům našeho zpravodaje nemohlo uniknout, že už tři roky uveřejňujeme seriál o dějinách moravské země – Črty z moravských dějin. Mezi občany pracují po celé zemi skupiny aktivistů, jejichž snahou je obnovit povědomí o Moravě, o její historii, kultuře, ekonomických schopnostech jejích obyvatel, atd.

Položil jsem panu Ing. Milanu Trnkovi, koordinátorovi Moravského Kulatého Stolu, bývalému předsedovi politické strany Moravané, k tomuto tématu několik otázek:

Otázka: Můžete stručně říci, co je to Moravský Kulatý Stůl?

Odpověď:

Moravský Kulatý Stůl (MKS) byl založen skupinou lidí z několika moravských iniciativ 6. října 2011. Původním záměrem bylo vyhovět požadavkům na včasnou výměnu informací o pořádání akcí na podporu obnovy identity Moravy a moravského Slezska různými spolky. Postupně se ale začal MKS přetvářet na volnou organizaci, sdružující jak občanské spolky, tak významné jednotlivce – osobnosti a právnické osoby, i zástupce nejrůznějších politických stran. Všechny, kteří jsou ochotni spolupracovat na konečném cíli: navrácení samosprávy Moravě. Jde například o vytváření různých odborných projektových týmů, které dokumentují a rozšiřují informace o moravských osobnostech, kultuře, historii, atd. MKS podporuje vydávání internetového měsíčníku Hlas Moravy, organizuje besedy s občany, přednášky, veřejné akce, atd. Vše s tématy, zaměřenými na moravské záležitosti. O většině z těchto záležitostí se jinak v České republice nemáte možnost nic dozvědět. Takže kromě angažovaných jednotlivců z řad podnikatelů, historiků, umělců, zvolených zastupitelů obcí a dalších pracuje v současnosti u MKS třináct společenských iniciativ. Členem MKS je také Království Králického Sněžníku.

Otázka: Mluvíte o navrácení samosprávy Moravě. Lidé budou mít strach, že chcete rozbít Českou republiku, jako to bylo v devadesátých letech se Slováky.

Odpověď:

Abychom si rozuměli: chceme dosáhnout navrácení samosprávy Moravě. Lidé si pletou pojmy samospráva a samostatnost. Je pravdou, že v dějinách Moravy byla období, kdy Morava měla možnost chovat se jako samostatný stát. Ale po většinu své existence v průběhu řekněme 1500 let byla součástí jiného státního útvaru. A nebyly to vždy Čechy. Dá se doložit, že v každém takovém státu měla jako jeden z nejstarších historických evropských celků výsadu samosprávy. To znamená, že o záležitostech, které nebyly nutně podřízeny orgánům státu si rozhodovala Morava prostřednictvím svých volených orgánů sama. Této výsady byla zbavena až po nástupu Komunistické strany Československa v roce 1948 k moci a této výsady je zbavena i v současné České republice. Zjednodušený příklad: o výzbroji armády nechť rozhoduje stát. Avšak o tom, jestli se postaví nová silnice z Olomouce do Jeseníku nechť si Země moravská rozhodne sama. A Země česká nechť si sama rozhodne, zda chce mít novou třeba silnici z Prahy do Liberce.

Samospráva Moravy neznamená rozbití stávajícího státu. Znamená návrat od současného centrálního ovládání státu k tradičnímu spravedlivějšímu samosprávnému rozdělení výkonu moci.

A doufám, že nechcete obviňovat moravské iniciativy z podílu na rozbití bývalé Československé republiky v roce 1992. Byly to moravské iniciativy, které po roce 1990 dokladovaly, že udržet celistvou republiku je žádoucí možné, pokud se prosadí přeměna na spolkový stát po vzoru Německa, Rakouska, Švýcarska a dalších.

Otázka: Má ale smysl obnovovat v dnešní době existenci samosprávy nějaké rozlohou malé země? V době, kdy je Česká republika členem EU?

Odpověď:

Členství České republiky v Evropské unii nijak nebrání obnovení samosprávného vnitřního uspořádání České republiky. Už jsem jmenoval Rakouskou spolkovou a Německou spolkovou republiku jako důkaz, že samospráva má i v dnešní době smysl. I tyto státy jsou přece členy Evropské unie. Samotná EU do budoucna zvažuje svou další existenci v několika variantách. Relativně velkou podporu má představa EU jako spolku historických území. To znamená takového uspořádání Evropy, ve kterém by i Morava, jako jedna z nejstarších evropských zemí měla svoje samostatné zastoupení.

A že je Morava malá země? Podívejte se na rozlohu států, které jsou členy EU. Vždyť mnohé jsou rozlohou či počtem obyvatel ještě menší, než naše Morava!

Otázka: Jakou má tedy MKS představu o státním a politickém systému v České republice, v případě, že bude obnovena Země moravská?

Odpověď:

Česká republika jako spolkový stát složený buď ze tří nebo ze čtyř zemí: České země, Moravské země, Slezské země (variantou je jednotná Moravskoslezská země) a Prahy. Praha má specifické postavení v České republice a přísluší ji statut země podobně jako třeba Vídni v sousedním Rakousku. Samosprávná by tedy nebyla jen Morava, ale i Čechy!

Každá země by měla svoje samosprávné orgány. Nejvyšším orgánem by bylo občany volené zemské zastupitelstvo (v období první Československé republiky bylo pro Zemi Moravskoslezskou šedesátičlenné), v čele Země by stál zemský prezident a zemská vláda (v Moravskoslezské Zemi byla dvanáctičlenná).

Několika nezávislými odbornými rozbory je prokázáno, že návrat k zemskému uspořádání by České republice přinesl roční úsporu na výdaje státní správy čtyři až pět miliard korun.

Otázka: V České republice ale máme zřízeny kraje. A ty přece představují samosprávu.

Odpověď:

Těch současných 14 krajů nápadně připomíná kraje, zřízené komunistickým režimem namísto zemského zřízení od 1.1.1949. Taky se jim přezdívá Gottwaldovy kraje. Sami komunisté po čase naznali, že udělali chybný krok a alespoň částečně svůj omyl napravili. Česká republika Gottwaldovy kraje převzala. Nerespektují přirozenou spádovost ani historické hranice.

Současný krajský systém jen vytváří zdání samosprávy. Kraje nemají dostatek pravomocí, nemají ani dostatek finančních prostředků, aby se mohly chovat jako samosprávné. Naprostá většina financí v krajích shromážděných se odvádí do centra. A Praha tyto prostředky přerozděluje. Do krajů vrací jen nedostatečné procento financů. Tímto způsobem se centralismus spíše utužuje.

Snížení počtu územních celků v ČR a oddělení státní správy od samosprávy by přineslo značnou úsporu finančních prostředků. K tomuto tvrzení nás opravňuje několik nezávisle na sobě zpracovaných rozborů. V důsledku by také vedlo k většímu respektu občanů ke společnému státu, protože by se tak odstranili morální křivdy z dob všech Československých a současné České republiky.

Otázka: Někteří občané jsou přesvědčeni, že se chcete dostat za každou cenu k moci.

Odpověď:

Po letech, kdy se moravští politici mezi sebou hádali, navzájem na sebe házeli špínu a jinak znehodnocovali moravanství, se těm občanům ani nedivím. Samotný politický život v této republice je plný podrazů, pomluv, plný snahy prospěchářů vyšplhat se po zádech voličů k vytouženému vlastnímu korýtku.

Moravský kulatý stůl ale není politickou organizací, i když v něm pracují i politici různých politických stran. Pokud se bude nějaký vědecký pracovník, který zpracovává pro potřeby MKS třeba otázky vztahů mezi Moravou a Uhrami za panování markraběte Jošta, ucházet o zvolení do českého parlamentu, MKS mu v tom sotva pomůže. Musí se přece zapsat nechat před volbami na kandidátku některé partaje! Myšlenka, že by Moravský kulatý stůl byl „výtahem k moci“ je naprosto scestná. MKS není politická organizace. Pravda však je, že chce prostřednictvím své činnosti tlačit politické síly k prosazování myšlenek samosprávy.

Otázka: Proč tedy politici, kteří pochází z Moravy, za Moravu nebojují?

Odpověď:

Nerad bych někoho z takových politiků urazil. Každý je samozřejmě jiný a jak už jsem říkal: u Moravského kulatého stolu pracují i lidé mnohdy ve vysokém postavení u svých politických stran. Obecně však platí: „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej!“ I když je takový na Moravě zvolený politik zapřisáhlým Moravanem, jakmile se ocitne mezi poslanci nebo senátory, je vystaven obrovskému tlaku. Jeho moravanství je zesměšňováno, jsou mu nabízeny různé „výměny“ za to, že se nebude příliš projevovat jako Moravan. On sám si rychle uvědomí, že přišel do Prahy za lepším a hájením výhod samosprávného zřízení státu by se o to lepší mohl připravit. Většina těchto lidí časem podlehne.

Otázka: Můžete říci, jaké jsou ohlasy na moravské snahy v zahraničí?

Odpověď:

Jeden z nedostatků všech moravských aktivit, bylo a je nedůsledné informování zahraničí o snahách obnovení samosprávy Moravy. Iniciativy jako Královský řád moravských rytířů, politická strana Moravané nebo Spolek monarchistů Brno, které v důsledku své činnosti nutně spolupracují se zahraničními iniciativami stejného zaměření pochopitelně informují své partnery v cizině. Podobně na své profesní úrovni i spolupracující jednotlivci – osobnosti. Z ohlasů víme, že podporu máme. Zasvěcení cizinci ponejvíce vyjadřují údiv, že v záležitostech vnitrostátního uspořádání setrvává Česká republika na totalitním systému. Ale to je k naší podpoře málo. O moravských snahách v zahraničí něco ví zase jen jednotlivci nebo členové několika organizací. Veřejnost v zahraničí ne. V druhé polovině loňského roku se u Moravského kulatého stolu začaly vytvářet dva projektové týmy, které by měly tento dlouholetý nedostatek napravit.

Otázka: Na závěr: jaké symboly má vlastně Morava?

Odpověď:.

V prvé řadě má Morava své zemské symboly. Je to znak, vlajka a hymna. Jako znak upřednostňuje Moravský kulatý stůl zlatočerveně šachovanou orlici na modrém štítu. Víte, že ve velkém státním znaku České republiky je ale stříbrnočerveně šachovaná orlice. Proč zlaté nebo stříbrné šachování, to by bylo na delší povídání.

Za vlajku Moravy považujeme žlutočervenou bikolóru, na které je uprostřed položen moravský znak. Jde o podobu vlajky, která byla až na malé výjimky občany přijata a je běžně

používána při různých příležitostech. Někdy je k vidění i podoba takzvané markraběcí moravské vlajky – ta je celá modrá s moravským znakem uprostřed. Nic proti ní.

Hymnou Moravy by podle našeho názoru měla zůstat „Moravo, Moravo“ od moravského skladatele Ludvíka Ditricha. Poměrně velká část moravských aktivistů by dala přednost skladbě českého skladatele Václava Novotného „Jsem Moravan“. Z více důvodů osobně nesouhlasím – ale to by opět bylo na dlouhé vysvětlování.

Obecně se domnívám, že bychom při výběru symbolů Moravy měli ctít dřívější rozhodnutí našich předků. Alespoň do doby, než Morava bude mít opět svoje zákonodárné orgány. Ty pak rozhodnou.

V druhé řadě existují i další zemské symboly – bratři Češi mají například Říp (my Hostýn), svatého Václava (my bratry Cyrila a Metoděje), praotce Čecha (my krále Ječmínka), a tak dále. Zatím co symboly české země jsou vnucovány jako symboly celé České republiky, ty moravské jsou cíleně zamlčovány.

 



VÝBĚR AKCÍ S PODPOROU MORAVSKÉHO KULATÉHO STOLU V ROCE 2016

Ing. Milan Trnka, Ing. Jan Smejkal

 

Aktualizováno s ohledem na datum zveřejnění na webu časopisu Hlas Moravy

Uveřejněný výběr je sestavena na základě návrhů od jednotlivých organizací, sdružených u MKS.

4. červen 2016

Pietní setkání při příležitosti 25. výročí ztráty velkého Moravana, pana docenta Boleslava Bárty,  v 15 hodin u jeho hrobu na Ústředním hřbitově v Brně.

Červenec 2016

Účast Moravanů na Slavnostech bratrství na Velké Javořině. Organizačně přislíbili zajistit Mladí Moravané.

Září 2016

Výstup k prameni Moravy. 27. ročník pořádaný pod hlavičkou Společnosti pro Moravu a Slezsko, v letošním roce organizačně zajistí také Království Králického Sněžníku a Spolek moravských karavanistů, ve spolupráci s organizátory Mezinárodního výstupu na Králický Sněžník.

Říjen 2016

Den za Moravu v Brně. 11. Ročník, tradičně organizovaný Moravskou národní obcí s bohatým doprovodným programem.

Říjen 2016

Mše svatá za posledního moravského markraběte a císaře Karla v Brně. Tradiční akce, organizovaná Spolkem pro monarchii Brno.

 

Všem organizacím, sdruženým kolem Moravského kulatého stolu je doporučeno vyslat svoje zástupce na vzpomínkové shromáždění k úmrtí docenta Boleslava Bárty 4.6.2016 a k účasti na veřejné části jednání Evropské svobodné aliance (EFA) – konferenci 30.9.2016 v Brně. Organizačně zajišťuje strana Moravané.



18. ZASEDÁNÍ MORAVSKÉHO KULATÉHO STOLU 31.3.2016

Milan Trnka, koordinátor MKS

 

31. března 2016 se uskutečnilo v přednáškovém sále restaurace Mitrovski u brněnského Výstaviště v pořadí 18. zasedání organizací i jednotlivců, spolupracujících u Moravského Kulatého Stolu. Z pozvaných 38 účastníků se nedostavili všichni. Přes tuto skutečnost byl o program zasedání zájem, o čemž svědčí fakt, že tři hodiny, po které byl přednáškový sál rezervován, nestačili k projednání všech otázek a námětů kolem současného postavení Moravy v České republice a jednání se protáhlo přes čtyři hodiny. A kdo nebyl vázán na veřejné dopravní prostředky, setrval v dalších rozhovorech do pozdních hodin – až do zavírací doby restaurace.

Hlavním bodem jednání bylo pokračování politologických rozborů současného moravanství, z hlediska českého státu prokazatelně překážky v prosazování české ideologické doktríny. Do zpracování těchto rozborů je již zapojeno několik odborníků – především historiků a právníků. Koordinační sekce Moravského Kulatého Stolu přijímá stále další podněty a návrhy na doplnění podkladů pro zpracování. Existují jen dvě podmínky pro přijímání informací: za prvé musí být všechny informace dokladovatelné, za druhé veškerá následná debata o zapracování do rozborů musí podléhat  ustanovením Kodexu Moravského Kulatého Stolu.

Protože jednotlivé okruhy materiálů o současném moravanství vyžadují řadu časově náročných vysvětlení, rozhodli delegáti 18. zasedání MKS o pořádání seminářů k jednotlivým okruhům. Seminářů se mohou zúčastnit všichni, kdo budou mít o téma semináře zájem.

Mimo jiné organizační záležitosti činnosti MKS byl delegáty schválen také výběr akcí z jednotlivých organizací MKS, které budou považovány v roce 2016 za akce s podporou celého Moravského Kulatého Stolu.

 



19. ZASEDÁNÍ ÚČASTNÍKŮ MORAVSKÉHO KULATÉHO STOLU

Milan Trnka, koordinátor MKS

 

Zasedání se uskutečnilo ve čtvrtek 26. května v Brně. Ze třinácti spolupracujících organizací byli přítomni delegáti jedenácti z nich.

Hlavním bodem programu byla přednáška pana PhDr. Marka Pavky, PhD. pod názvem „Moderní moravanství – překážky a scénáře.“

Pan doktor Pavka především zpochybnil použití jakékoliv paralely ve vývoji státoprávního postavení Moravy. Vždy, když se snažíme odhadnout další vývoj moravského hnutí, hledáme nějakou podobnou situaci u jiných národů nebo území, která se odehrála v minulých letech nebo v současné době. Morava prochází za poslední století svým nejhorším obdobím a nachází se v situaci, která v Evropě neměla a nemá období. Přednášející doložil svoje tvrzení citováním výsledků řady studií a průzkumů, na kterých dokazoval, že ani zastupitelské orgány České republiky, ani politické strany, ba ani samotní občané nechtějí nebo nemohou situaci změnit. Nicméně uvedl pět možných scénářů, podle kterých by za určitých doprovodných okolností mohlo vést postavení Moravy k lepšímu ať už v rámci stávající České republiky nebo jinak. Každý ze scénářů byl opět podložen řadou dokladovatelných skutečností.

S rozborem příčin, současného stavu naší země a s rozborem překážek ve snahách tento stav změnit, musel souhlasit snad každý z účastníků zasedání. Více příspěvků, souhlasných i nesouhlasných, zaznělo v rozpravě k možným scénářům dalšího vývoje.

Přítomní delegáti 19. zasedání Moravského Kulatého Stolu doporučili vytvoření pracovní sekce MKS, která by rozpracovala každý ze scénářů a pokusila se pokročit v případné realizaci dílčích činností v každém z nich s cílem shromáždit takové informace, které by umožnili moravskému hnutí soustředit se v další existenci MKS na ty z nich, které mají předpoklady k uskutečnění.

Současně bylo dohodnuto, aby materiál z dosavadních tří částí projektu „Moderní moravanství – nepřítel státu“ (přednesených na zasedání v listopadu 2015 v Bohdalicích, 31. března 2016 v Brně a 26. května v Brně) byl postupně zveřejňován v Hlasu Moravy (v tištěné podobě i prostřednictvím internetu) s cílem dosáhnout co největší míry informovanosti všech, kteří budou mít o problematiku zájem.

Zbývající čas jednání věnovali delegáti zasedání MKS vnitřním organizačním záležitostem Moravského Kulatého Stolu.