Číslo 108



NŮŽKY SE OTEVÍRAJÍ

Petr Michek, 21. března 2018

Nůžky se otvírají a nespokojenost evropských občanů stoupá! Např. v Itálii volby vyhrály strany s tzv. „protievropským programem“, které zdůrazňují obavy obyvatel z nezvládnuté migrační vlny s následnými negativními dopady na veřejnou bezpečnost, navazující strach z ekonomických škrtů a prohlubující se sociální nerovnost, včetně oslabování jistot střední třídy s hrozbou islamizace dosud převládající italské křesťanské společnosti. A navíc ekonomové předpovídají, že Itálie, podobně jako Řecko, je na pokraji bankrotu! Pokud by na místě prezidenta Evropské centrální banky neseděl Mario Draghi, který drží nad Itálií ochrannou ruku, tak by Itálie již dávno musela vyhlásit bankrot.
Podobně je tomu i v Německu, které ještě nedávno, před nekontrolovatelným přijetím statisíců muslimských imigrantů, představovalo vzorovou zemi sociálně tržního hospodářství. Více jak štědré dávky pro imigranty, kteří ze státní kasy jen berou a nic nepřinášejí, přineslo změny na politické scéně, kde výrazně posiluje Alternativa pro Německo. Navíc pouze pět – deset procent nejbohatších obyvatel Německa vlastní čtyřicet – padesát procent národního bohatství, přičemž padesát procent chudších obyvatel má k dispozici jen sedmnáct procent! (viz Právo, 14. 3. 2018).
Přitom francouzský prezident Emanuel Macron nedávno přiznal skutečnost, že v případě referenda by Francouzi hlasovali pro vystoupení Francie z Evropské unie!
A jak je známo, tak občané Velké Británie v naprosté většině podpořili vystoupení Spojeného království z Evropské unie, tzv.„Brexit“. Z uvedeného vyplývá, že tzv. „tvrdé jádro“ Evropské unie de facto neexistuje, a proto s přijetím eura pro Českou republiku není radno spěchat. Proto je více jak dobré, že máme vlastní měnu, jejíž kurz si můžeme regulovat sami, bez zásahu Evropské centrální banky a úspěšně tak můžeme odmítat tlaky bruselských byrokratů na islamizaci našeho území prostřednictvím imigračních kvót.
Aspoň se nemusíme podílet na sanaci italských, řeckých, španělských či portugalských dluhů, které jejich vlády, ať už levé, středové či pravé vytvořily. A jak je na tom Česká republika?
Masmédia přinesla informaci, že průměrná mzda v České republice dosáhla ve čtvrtém čtvrtletí roku 2017 výše 31 646 korun, přičemž zároveň podotkla, že dvě třetiny zaměstnanců na průměrnou mzdu nedosáhnou. Proto statistici zveřejnili i tzv. medián mezd, tedy střední hodnotu mezd, který odráží vývoj realističtěji. Medián vzrostl ve čtvrtém čtvrtletí roku 2017 na 27 320 korun hrubého měsíčně. U mužů byl 29 639 korun a u žen pouze 24 790 korun, což je podstatný rozdíl oproti celkové průměrné mzdě.
Pro vysvětlení, tzv. medián představuje hodnotu mzdy zaměstnance uprostřed hodnot, takže polovina mezd je nižší než medián a druhá polovina je vyšší.
Zároveň v tisku proběhla informace, že počet lidí bez práce se v České republice blíží počtu nabízených volných míst, což v únoru 2018 bylo zhruba 280 900 lidí a nezaměstnanost tak byla pouze 3,7 procenta. Ve veřejnosti panuje názor, že se většinou jedná o občany, kteří práci odmítají a dávají přednost sociálním dávkám a příležitostným přivýdělkům. Méně potěšující je ovšem informace, že platy našich zaměstnanců jsou stále podhodnocené a stěží dosahují 66 % výše platů svých kolegů v Německu!!!
Další informací, která není zrovna příznivá je skutečnost, že cca tři milióny našich občanů dluží 2,14 biliónu korun (viz Právo 13. 3. 2018).
Zpráva uvádí, že objem úvěrů během loňského roku v meziročním srovnání vzrostl o 177,5 miliardy korun a dochází tak ke stálému zadlužování obyvatelstva. Zároveň zpráva uvádí, že 322 tisíc obyvatel České republiky má se splácením svých dluhů problémy.
Další údaj z letošního 4. ledna informuje, že na každého obyvatele našeho státu připadá státní dluh ve výši cca 153 000 korun!!! Státní dluh vznikal postupně především hromaděním schodků státního rozpočtu v minulosti, až v loňském roce dosáhl výše 1,62 biliónů korun. Od roku 2014 je státní dluh stabilizovaný a klesá v poměru k hrubému domácímu produktu, na čemž se podepsal růst ekonomiky, nízká nezaměstnanost a lepší výběr daní.
Guvernér České národní banky Jiří Rusnok, na jednání kulatého stolu s podnikateli v Liberci prohlásil, že republiková ekonomika roste poměrně robustně na svoje možnosti a je nad tzv. potenciálem a do jisté míry se přehřívá! Důsledkem je nerovnováha, která je nejviditelnější na trhu práce, kde schází kvalifikovaní pracovníci, což je způsobeno i demografickým vývojem. K tomu lze dodat, že demografickou křivku počtu narozených dětí lze ovlivnit propopulačními opatřeními pro mladé rodiny, kde alespoň jeden z rodičů pracuje a práci se nevyhýbá.
Další informací v tisku, která zaujala, bylo prohlášení vlády, že si posvítí na platy a „zlaté padáky“ šéfů státních a polostátních firem. Premiér vlády v demisi Andrej Babiš prohlásil, že je absolutně nemorální, když ředitel České pošty Martin Elkán bere osm miliónů korun za rok, zatímco doručovatelka má 14 tisíc hrubého a řidiči 19 tisíc korun měsíčně a Česká pošta je v rozkladu a ztrácí trh! Člověk by se hned zeptal, za co bral tak královský plat, když podnik pod jeho vedením neprosperuje? Velkým sociálním problémem, zejména pro mladá manželství, je dnes získání bytu. Na byt se nedá naspořit, neboť ve velkých městech se cena bytu 3 + 1 pohybuje od dvou do šesti a někde i více miliónů korun. Přitom bez poskytnutí bezúročných půjček a zajištění startovacích bytů pro mladá manželství, tak jak to bylo běžné před listopadem 1989, nelze očekávat nárůst porodnosti. Zde se můžeme poučit z nedávné minulosti, neboť tzv. „Husákovy děti“, jsou dnes v produktivním věku a zajišťují prosperitu a budoucnost České republiky. A tuto dobrou zkušenost je nutné využít !