PŘED OSMDESÁTI LETY ZAHYNUL JOSEF FRANTIŠEK, LETECKÉ STÍHACÍ ESO 2. SVĚTOVÉ VÁLKY

Jiří Kachlík, 12. září 2020

 

V československém letectvu četař délesloužící, v polském letectvu sierżant, v britském letectvu sergeant Josef František se narodil dne 7. 10. 1914 v moravské obci Otaslavice. Ta se nachází na moravské Hané, cca 12 km J směrem od města Prostějov. Po vyučení nastoupil do „Školy leteckého dorostu“ v Prostějově. Po jejím ukončení se stal v roce 1936 pilotem na čsl. pozorovacích letounech typu Letov Š-328 u 5. letky 2. leteckého pluku v Olomouci. Po absolvování kurzu pro piloty stíhacích letadel létal na čsl. stíhačkách typu Avia B-534 u 4. stíhacího pluku, u jeho 40. letky, operující z letiště Kbely u Prahy.

Po okupaci Československa, ke které došlo dne 15. 3. 1939, uprchl do Polska. Tam se připojil k polskému vojenskému letectvu. Během německé invaze do Polska, zahájené dne 1. 9. 1939, plnil Josef František průzkumné a spojovací úkoly v neozbrojeném cvičném letadle RWD-8. Ve dnech 19. a 20. 9. 1939 napadal z něho německé vojenské kolony ručními granáty. Ve středu dne 20. 9. 1939 byl sestřelen, ale nouzově přistál. Tehdy byl obětavě zachráněn polskými piloty jiného letounu, kteří pod nepřátelskou palbou přistáli opodál. V pátek dne 22. 9. 1939 dostal za úkol stáhnout se spolu se zbývajícími piloty a letadly své jednotky do Rumunska. Jako mnoha jiným polským pilotům se mu pak podařilo uprchnout z rumunského internačního tábora. V měsíci říjnu roku 1939 se nakonec dostal až do Francie.

Ve Francii se Josef František rozhodl zůstat raději se zbývajícími Poláky namísto toho, aby se připojil k čsl. letectvu. Pravděpodobnou příčinou byl konflikt s jedním čsl. důstojníkem, který se ho pokoušel zavřít do vězení pro porušení subordinace. Není známo, jestli podnikal ve Francii stíhací lety, nebo jestli sestřelil nějaké nepřátelské letadlo. V té době zahraniční letci často bojovali pod pseudonymem, aby ochránili své rodiny v Němci obsazených zemích před pronásledováním německou nacistickou tajnou policií Gestapo. Podle dostupných dokumentů se ve Francii do frontového nasazení nedostal. Pravděpodobně působil v zázemí jako zalétávající pilot. Nicméně očitý svědek, přímý účastník a také letec Josef Balejka tvrdil, že Josef František sestřelil nad Belgií a Champagní během 3 týdnů 10 až 11 německých letounů. Bohužel, žádné oficiální francouzské ani polské dokumenty tuto informaci nepotvrdily.

Po pádu Francie se Josef František dostal do Spojeného království Velké Británie. Tam byl přiřazen k 303. polské stíhací peruti RAF, operující z letiště Northolt. Tam létal na stíhacích letounech Hawker Hurricane Mk.I. Jeho letka se poprvé dostala do akce v srpnu roku 1940 v závěrečné fázi bitvy o Velkou Británii. Prvním jistým vítězstvím Josefa Františka byla dne 2. 9. 1940 německá stíhačka typu Messerschmitt Bf 109 E.

Ve vzduchu se Josef František často svévolně vzdaloval od sestavy svojí perutě a vyhledával příležitost bojovat s nepřítelem „na vlastní pěst“. Touto metodou sice dosahoval vzdušných vítězství, ale současně snižoval bojeschopnost vlastní formace letadel. Velitelé peruti S/Ldr Kellett a Urbanowicz jej nakonec prohlásili za „hosta perutě“ a dovolili mu operovat samostatně. Krátce po vzletu se mohl volně oddělit od formace a operovat nad hrabstvím Kent, nebo nad kanálem La Manche. Tam napadal z náletu se vracející německá letadla. Poláci to nazývali „Metoda Frantiszka“, Britové „Lone wolf“. Během 28mi dnů v měsíci září roku 1940 dosáhl 17ti jistých sestřelů německých letadel a jednoho pravděpodobného sestřelu. Posledního, 17. jistého vítězství dosáhl dne 30. 9. 1940. Stal se tehdy nejlepším zahraničním (nebritským) pilotem RAF celé bitvy o Velkou Británii.

V úterý, dne 8. 10. 1940 v 9:40 h, při návratu z hlídkového letu, se Josef František se svým letounem Hurricane v Cuddington Way v Ewellu zřítil. Shodou okolností zemřel jeden den po svých 26. narozeninách. Důvody havárie se nepodařilo zjistit. Podle jedné teorie snad prováděl prvky letecké akrobacie blízko bydliště svého děvčete. Podle vzpomínek jeho přátel byly na něm v té době už velmi viditelné příznaky únavy z boje. Je možné, že příčinou havárie byla kombinace obou těchto faktorů. Pohřben byl na hřbitově polského letectva v Nortwoodu.

Pobočník velitele 303. polské peruti RAF, polský kapitán Witold Źyborski, o něm prohlásil: „Byl to pilot, jaký před ním neexistoval a jaký po něm už existovat nebude. Mnohokrát bojoval proti mnohem početnějšímu nepříteli. Přitom se sám pouštěl do souboje s přesilou nepřátel. Létal sám, nečekaně přepadal Němce. Byl výborným střelcem. Co stisk spouště jeho palubních kulometů, to jedno sestřelené německé letadlo. Létal s láskou ke své vlasti a s odvahou. Byl to největší hrdina letecké bitvy o Velkou Británii“.

Za svého života i posmrtně byl Josef František oceněn mnoha vyznamenáními. Mezi jinými řádem „Virtuti Militari“ („Vojenské cti“) 5. stupně. Dvakrát obdržel britskou „Distinguished Flying Medal“ („Záslužná letecká medaile“) se sponou (tedy druhé udělení) jako vůbec první cizinec.

In memoriam byl povýšen nejprve do polské hodnosti „pod porucznik“ (dne 16. 7. 1941). Po osvobození Československé republiky byl povýšen do hodnosti nadporučíka čsl. letectva (dne 1. 2. 1947). Dne 1. 6. 1991 byl pak posmrtně povýšen do hodnosti plukovníka čsl. letectva.

V roce 1989 byl na jeho počest jeho jménem pojmenován aeroklub působící na vojenském letišti v Prostějově, kde bylo za 1. čsl. republiky vojenské letecké učiliště nazývané „Škola leteckého dorostu“.

V jeho rodné obci Otaslavicích je po Josefu Františkovi pojmenována základní škola pro místní děti. Bylo tam také otevřeno muzeum, věnované životu a zásluhám Josefa Františka.

Dne 28. 10. 2015 byl plk. Josefu Františkovi prezidentem republiky Milošem Zemanem udělen „Řád Bílého lva“ in memoriam.

 

Připraveno z dostupné litaratury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *