MARIE VON EBNER – ESCHENBACH (1830 – 1916)

Milan Trnka, 9. července 2020

Marie von Ebner – Eschenbachová, rozená hraběnka Dubská, je pokládána za nejvýznamnější německy píšící moravskou spisovatelku konce 19. století. Rod Dubských z Třebomyslic pochází původně z Čech. Původní statky vlastnil rod v Dubu u Prachatic. Koncem 16. století přesídlila část rodinných příslušníků na Moravu. Zde získali později hraběcí titul. Členové rodu drželi na Moravě panství Lysice, Drnovice u Lysic, Slavětice, Biskupice, Hoštice, Lebedov a Zdislavice. Z rodiny se sluší připomenout alespoň Emanuela Dubského (1806 – 1881), majitele Lysic, který působil v letech 1861 až 1870 ve funkci moravského zemského hejtmana. Spisovatelka Marie Dubská se narodila 13. září 1830 ve Zdislavicích na Kroměřížsku jako dcera hraběte Dubského z Třebomyslic a Marie von Eckel. Matka zemřela při porodu.

Marie von Ebner – Eschenbachová publikovala v období, které ještě nebylo na Moravě poznamenáno nacionálními rozpory mezi obyvateli, hovořícími odlišným jazykem. Německy hovořící Rakušané a Židé nepociťovali izolovanost od slovansky hovořícího obyvatelstva Moravy, tak jako jejich soukmenovci v Čechách. Nebyla zde obava ze sílícího českého nacionalismu a ani německý nacionalismus se nerozmáhal takovou silou jako v Čechách a v Praze obzvlášť. Obyvatelstvo Moravského markrabství se dosud neorientovalo výrazně na velkoněmeckou nebo celočeskou myšlenku. Převažovalo povědomí rakouského polynacionalismu s velkou mírou tolerance ke všem národnostem, ke kultuře a jazyku všech skupin obyvatelstva Moravy i rakouského mocnářství.

Marie von Ebner – Eschenbachová je v zahraničních odborných publikacích označována za rakouskou spisovatelku žijící střídavě ve Vídni a na Moravě. V soudobé české literatuře pak většinou za rakouskou spisovatelku českého původu, občas také přímo za spisovatelku českou. Žila střídavě ve Vídni a ve Zdislavicích, k rodné Moravě se vždy hlásila, považujme ji tedy za spisovatelku naši – moravskou! Jiří Munzar ji označuje za „velkou moravskou spisovatelku německého jazyka“. V letech po rozpadu Rakouského císařství byla během 20. století neprávem přehlížena s poukazem na přílišnou provincialitu její tvorby, na určitou dávku naivity v dramatických a literárních dílech a především s poukazem na dnes již překonané mravní zásady a poukazy na smysl života. V současnosti jsou názory na její umění poněkud přehodnocovány. Je řazena mezi realisty, ceněna je její znalost různých vrstev obyvatelstva – prostých lidí na venkově, řemeslníků i příslušníků šlechtických kruhů. Uznání sklízí za humanistické smýšlení a za výbornou znalost psychiky. Náměty čerpala z velké části z rodných Zdislavic. Celé její dílo je poznamenáno láskou k Moravě a pochopením pro životní těžkosti různých vrstev obyvatelstva. Občas je její literární tvorba srovnávána především z důvodu výběru námětů s tvorbou české spisovatelky Boženy Němcové.

V jedenácti letech bylo Marii svěřeno uspořádání rodinné knihovny na zdislavickém zámku. To byl zřejmě impuls k prvním literárním pokusům (první povídku napsala ve svých čtrnácti letech) ale také impuls ke studiu různých vědeckých oborů. Ovládala kromě němčiny a češtiny také francouzštinu. Ve věku 18 let se provdala za syna dědečkovy sestry, barona Moritz von Ebner – Eschenbach, sloužícího v rakouské armádě. Dosáhl hodnosti polního maršála. Manželství bylo bezdětné. Baron mimo jiné vyučoval na vojenské inženýrské akademii fyziku a chemii. Podporoval zájem manželky o vědu.

Marie von Ebner – Eschenbachová se nejprve pokoušela uplatnit jako autorka divadelních dramat. Napsala více jak deset divadelních her, byla však neúspěšná. Na jevištích se nejdéle udržela její hra „Marie Stuartovna“ z roku 1860. Naopak její próza ji přinesla okamžitou náklonnost čtenářů. Ve své době patřila mezi nejčtenější autorky. Uvádím alespoň nejznámější díla: „Božena“ (1875), „Aforismy“, „Krambambuli“ (1883), „Povídky ze vsi a ze zámku“ (1883), „Dvě komtesy“ (1885), „Obecní dítě“ (1887), „Víra neodčinitelná“ (1902), „Bezvěrec ?“ (1893). Poslední román – „Mé vzpomínky na Grillparzera“ – vyšel v roce 1916. Část její tvorby vycházela ještě za masarykovské Československé republiky, například „Prokletý rod“, „Dcera odrodilce“, „Manželka něco tuší“. Některé její knihy byly přeloženy i do českého jazyka.

Marie von Ebner – Eschenbachová se vyučila ve Vídni hodinářství, byla sběratelkou a znalkyní hodin a hodinek, studovala námořní navigaci a válečnou námořní taktiku, fyziku (přátelila se mimo jiné s fyzikem Ernestem Machem), telegraf a elektrické přístroje. Stala se korespondenční členkou Rakouské akademie věd a umění. V roce 1898 obdržela jako první žena v monarchii Čestný kříž za umění a literaturu (nejvyšší civilní vyznamenání v říši), roku 1900 obdržela čestný doktorát Vídeňské univerzity jako první žena v historii univerzity. Ve dvoře této univerzity má také jako jediná žena postavený pomník. Dvakrát byla nominována na Nobelovu cenu za literaturu.

Marie von Ebner – Eschenbachová zemřela 12. března 1916 ve Vídni a podle svého přání byla pohřbena v rodinné hrobce Dubských ve Zdislavicích u Kroměříže. Hrobka je opravována předpokládaným nákladem 15 milionů korun společností Czech National Trust spolu s parkem a kaplí. Prostředky jsou shromažďovány dobrovolnými dary.

Prameny:

– Jiří Munzar : Marie von Ebner – Eschenbach, velká moravská spisovatelka německého jazyka. Brno 2003.

– Vlastivěda moravská / Literární Morava, Tomáš Kubíček, Brno 2002, str. 156 – 157

– Wikidata.org.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *