1. LEDEN 2019 – 70 LET OD ZRUŠENÍ ZEMSKÉHO USPOŘÁDÁNÍ ČSR !

Jiří Kachlík, 2. ledna 2019

Traduje se, že poté, co se Klement Gottwald po skončení 2. světové války roku 1945 vrátil jako československý ministerský předseda ze Sovětského svazu do své vlasti, měl ve svých poznámkách zapsán pokyn J. V. Stalina: „Morava – ne!“ Svévolné rozhodnutí J. V. Stalina se stalo skutečností dne 1. 1. 1949. Komunistická vláda Klementa Gottwalda zákonem č. 280/1948 Sb. dosavadní zemské uspořádání Československé republiky zrušila a nahradila je uspořádáním krajským. Země Moravsko-slezská tak na následujících 70 roků přestala formálně existovat.

Slované do střední Evropy přišli postupně v průběhu 6. a začátkem 7. století n. l. Jejich pravlastí byla (snad) oblast vymezená řekami Vislou, Dněprem a pohořím Karpat. Do Evropy tehdy Slované ustupovali před bojovnými kmeny Avarů. Původní keltské a germánské obyvatelstvo střední Evropy Slované buď vytlačili jinam nebo s tímto obyvatelstvem splynuli.

Prvním písemně doloženým slovanským státem byla Sámova říše. Byla účelově vytvořena jako mocná obrana proti postupujícím Avarům. Po smrti panovníka Sáma (+ roku 658 nebo 659 n. l.) jeho říše zanikla a slovanské obyvatelstvo se dostalo pod nadvládu Avarů. Z avarského područí je vysvobodila až vojska franckého krále Karla Velikého roku 796. Na definitivní porážce Avarů se podíleli také slovanští bojovníci.

Přichází doba raného středověku. Zatímco území Čech není sjednoceno a je spravováno místními kmenovými náčelníky, na Moravě se prosazuje vláda knížete Mojmíra I. (+ snad roku 846). Zdá se, že na jeho jmenování do čela země měl rozhodující vliv panovník sousední francké říše. Právo zasahovat do našich poměrů bylo zřejmě dáno osvobozením Slovanů z moci Avarů roku 796. Je totiž známo, že francký král Karel Veliký rozšířil hranice Francké říše až do těsného sousedství s moravským prostorem. Důkazem toho je skutečnost, že v letech 805 a 806 uskutečnil vojenskou výpravu proti slovanským kmenům žijícím v Čechách jenom proto, že mu odmítaly platit tribut. Vypuzení panujícího pohanského knížete Pribiny z Nitranska roku 833 křesťanským knížetem Mojmírem I. je začátkem územní expanze slovanského státu později zvaného Velká Morava.

Největšího rozmachu a územní velikosti dosáhla Velkomoravská říše za panování Svatopluka I. Velikého (+ roku 894). Byla to na svoji dobu moderní křesťanská velmoc, bohatnoucí na mezinárodním obchodu. Obchodní cesty přes velkou Moravu vedly z italských Benátek a z italského Janova k Baltickému moři a zpět. Čilé obchodování probíhalo také mezi zeměmi ležícími na západ od Velké Moravy a zeměmi od ní na východ.

Bohatství a vojenská síla Velké Moravy poklesly poté, co se do Evropy hromadně přistěhovali Uhři, předkové dnešních Maďarů. Obchodní cesty na řece Dunaji byly tehdy násilně přerušeny, obchod začal výrazně upadat a Velká Morava po roce 906 zcela zanikla. Ta území, která neobsadili a neovládli Uhři, se stala kořistí nejdříve Poláků, později Čechů. Menší díl kořisti z Velké Moravy si vzal také náš jižní soused, dnešní republika Rakousko. Všechny následnické i sousední země však vždy a bez donucení respektovali území kolem mocenského centra někdejší Velké Moravy. Toto území pak bylo nazýváno historickou Moravou.

Připomeňme si, co ve své Kronice napsal kronikář a kněz Přibík Pulkava z Radenína (+ roku 1380): „Království moravské … zčásti zpustošili Uhři (dnešní Maďaři), zčásti východní Němci neboli Austrijci a zčásti Poláci, kteří si je (všichni) násilím rozdělili na díly. A tak Království moravské bylo úplně vyhlazeno, zpustošeno, rozdupáno a roztrháno, město Velehrad do základů rozbořeno. A potom král, království a arcibiskupství Moravy úplně poklesly a přestaly být. Léta Páně 1086 Jindřich, císař Římanů třetí, když chtěl v Mohuči držet slavnostní dvůr, svolal na určitý den všechny jednotlivé církevní a světské hodnostáře Impéria, aby jednal o naléhavých záležitostech, týkajících se Římského impéria…

Když se takto shromáždili a radili o různých naléhavých záležitostech, byla mezi jinými dána na pořad naléhavá věc: jak upadlo a zašlo někdejší Království Moravy, kterému v dobách někdejšího panování posledního krále Svatopluka podléhaly Čechy, Polsko, Rus i větší počet jiných vévodství, národů a zemí. (Jak upadlo a zašlo) království, jež bývalo nejpřednějším členem Impéria, svým vztahem jemu podřízené. Jak od konce vlády zmíněného krále Svatopluka, totiž 192 roků od smrti krále Svatopluka a od pozdějšího zpustošení Království Moravy, Impérium a jeho vládci pociťovali tuto ztrátu. A jak by bylo též důstojné a na prospěch Impéria, kdyby se všichni s největším úsilím postarali o opětovné vytvoření takového nejjasnějšího vladařství…

Nakonec byl po mnoho dnů hlouběji promýšlen a probírán tak důležitý (výše zmíněný) záměr jak ze strany císaře, tak ze strany knížat Impéria. Nebylo cesty a nebylo rady, jak by se dala taková záležitost chvályhodně uzavřít a dovršit bez pomoci slavného Vratislava, vévody z Čech, muže naprosto váženého a proslulého bohatstvím, rozlohou území i množstvím poddaného lidu. Muže, který plnoprávně držel nejen Čechy, ale též Moravu, Polsko a mnoho jiných provincií a zemí, jež kdysi náležely ke Království moravskému.

A proto byl Vratislav, vévoda Čech, který byl tehdy v Mohuči přítomen, císařem, církevními hodnostáři, světskými knížaty Impéria a voliteli císaře zavolán do zasedání … a povýšen do hodnosti krále. Tamtéž bylo stanoveno císařským ediktem, že k odčinění znatelných škod, které Impérium v průběhu tolika let utrpělo tím, že bylo bez krále Moravy a bez onoho království, byly Čechy povýšeny na království. To aby Vratislav a jeho nástupci v královládě, vždy králové Čech, měli svrchovanost a plnou vládu nad Moravou co markrabstvím. A bylo jim podřízeno též Polsko, Rus a jiná vévodství a také všechny země, které kdysi náležely Království moravskému…“

Markrabství moravské pak existovalo a bylo respektováno až do konce 1. světové války, do pádu a zániku Rakouska-Uherska. Po roce 1918, kdy na našem území vznikla 1. Československá republika, bylo její území spravováno na zemském principu. Republika se skládala se země České, země Moravsko-slezské, země Slovenské a země zvané Podkarpatská Rus. Jak je nám všem známo posledně jmenovaná země, totiž Podkarpatská Rus, byla po skončení 2. světové války připojena k Sovětskému svazu. Zbytek republiky byl až do převzetí moci komunisty spravován obdobně jako za 1. čsl. republiky. Tedy na principu zemského uspořádání státu. Teprve od 1. 1. 1949 byla Československá republika rozparcelována na kraje a zemské uspořádání zrušeno. Tradiční názvy zemí v ní oficiálně přestaly existovat.

Nápravu nedokázala sjednat ani tzv. sametová revoluce, která vypukla koncem roku 1989. Je sice pravdou, že podle dokumentu nazvaného „Usnesení Federálního shromáždění České a Slovenské federativní republiky ze dne 9. 5. 1990 o obnovení moravsko-slezské samosprávy“ (US01/90) měla být země moravsko-slezská obnovena, ale do dnešního dne se tak nestalo. Občanům žijícím v hlavním městě republiky velice vyhovuje a lichotí, když představitelé jednotlivých krajů jsou v důležitých a finančně nákladných záležitostech zcela závislí na rozhodnutí centrálních pražských úřadů. Je přitom skutečností, že si obyvatelé všech obcí ležících mimo město Prahu trvale a důvodně stěžují na nespravedlnost, se kterou jsou rozdělovány do centra státu odváděné finance. Centralistické řízení státu je po krátký čas nezbytné jenom ve výjimečných situacích: v časech vážného ohrožení státu zvenčí a především po dobu trvání války. A někdy také během velkých živelných a jiných katastrof. V časech míru a prosperity je však centralistické řízení státu brzdou, neboť umenšuje anebo zcela likviduje iniciativy pocházející „zdola“, tj. od lidí nacházejících se mimo centrum státní moci.

Není snad důvod se nad způsobem řízení České republiky zamyslit a co nejdříve sjednat nápravu? Vždyť i sousední země, jako Spolková republika Německo a náš jižní soused, spolková republika Rakousko, jsou řízeny na principu zemského uspořádání státu! Řízení státu rozděleného na země je pružnější a výrazně levnější! Především proto, že není tak složité a vyžaduje méně úředníků. Jak se můžete sami přesvědčit, lidé v takto řízených státech mají lepší náladu – jsou spokojenější než lidé u nás doma!

/Prameny: L.E.Havlík, Kronika o Velké Moravě; internet/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *