MÁLO PŘIPOMÍNANÁ HISTORIE ČSR

Petr Michek, 4. března 2018

V letošním roce si připomínáne několik významných výročí událostí z naší historie – 70 let od komunistického puče v únoru 1948, 80 let od podpisu potupné Mnichovské dohody 30. září 1938, kterou Československá republika ztratila třetinu svého úzení ve prospěch hitlerovského Německa, a kterou nás západní mocnosti obětovaly ve prospěch míru v Evropě, který nenastal a 100 let od vyhlášení samostatné Československé republiky v roce 1918.

Pamětníci pomalu vymírají a v loňském roce žádné masmedium nepřipomenulo, že uplynulo 79 let od tzv. „Mnichovského diktátu“ vůči Československé republice. Jako by se to nehodilo, když jsme dnes považováni za 18. spolkovou zemi Německa. Ale podpisem Mnichovské dohody to pro Československo neskončilo, byl to pouze začátek tragických událostí, které se staly osudnými pro miliony evropských občanů, včetně Němců, kteří pod vedením Adolfa Hitlera rozpoutali II. světovou válku.

Pro mladou generaci uvádím, že Mnichovská dohoda, neboli Mnichovská zrada či Mnichovský diktát, byla dohoda mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o odstoupení pohraničních území Československa Německu. Byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově a ve všech jazykových verzích pak byla podepsána po půlnoci, tj. 30. září 1938.

Zbytek Československa byl nazván Česko-Slovensko a jeho zahraniční politika se dostala pod silný německý vliv. Z odtržených pohraničních území odcházeli do vnitrozemí tisíce Čechů a Moravanů, kterým bylo nutno zajistit ubytování. Přitom Německo si kladlo další požadavky, např. požadovalo, aby česko-slovenská vláda vydala alikvotní podíl čs. zlata a deviz, který připadal na krytí finančního oběživa v Sudetech. Českoslovenští zmocněnci souhlasili za podmínky, že Německo převezme i alikvotní část československého státního dluhu, což německá vláda odmítla. Pod velkým nátlakem byli zástupci Národní banky československé nuceni podepsat smlouvu s německou Říšskou bankou, podle níž ČSR uvolnila 481 miliónů korun, z toho 465,8 miliónů ve zlatě a zbytek v devizách, na pokrytí oběživa v zabraném pohraničí – Sudetech.

Česko-Slovenko bylo rovněž donuceno tzv. „prodat“ Německu válečný materiál v ceně 648 041 624 předválečných korun, který nebyl nikdy zaplacen!

Dne 13. března 1939 vydala berlínská tisková kancelář vymyšlenou zprávu, že pražská Národní strana připravuje s marxistickými komunistickými živly ozbrojený puč. Ve stejný den zaútočila skupina cca 600 Němců na četnickou stanici ve Stonařově na Jihlavsku, kde došlo k lynčování četníků. A asi šest tisíc brněnských Němců vyrazilo k Pohořelicím, kde zapálili čs. celnici a její osazenstvo vyhnali. V německém tisku se v té době objevila řadá článků o násilných útocích proti Němcům a Slovákům v Česko-Slovensku. Němci chtěli donutit Slováky, aby požádali Němce o pomoc a zákrok proti Česko-Slovensku, což se neuskutečnilo. Když čs. vojsko obsadilo dne 9. března 1939 autonomní Slovensko, snažil se Adolf Hitler donutit tehdejšího slovenského ministerského předsedu Jozefa Tisa, který 13. března 1939 přijel do Berlína, podepsat připravené vyhlášení slovenské nezávislosti. V opačném případě mělo být území Slovenska rozděleno mezi Polsko a Maďarsko. Proto následujícího dne slovenský parlament přijal usnesení, kterým vyhlásil vznik nezávislého Slovenského státu.

Německo stále usilovalo o likvidaci Česko-Slovenska, a tak byl Hitlerem vyhlášen konečný termín na obsazení zbytku Čech, Moravy a Slezska – 15. březen 1939 v 6.00 hodin ráno. Dne 14. března 1939 odpoledne odjel z Prahy prezident republiky Emil Hácha zvláštním vlakem do Berlína společně s ministrem zahraničních věcí dr. Chvalkovským a po jedné hodině v noci byli přijati Hitlerem a německými představiteli, které požádali o uznání práva na samostatnou existenci pro svůj národ. Hitler jim stroze oznámil, že 15. března v 6.00 hodin ráno vstoupí německá armáda na území Čech, Moravy a Slezska a podotkl, že pokud vše proběhne bez odporu čs. armády a obyvatelstva, zaručí svébytnost, autonomii a svobodu. V dalším jednání utrpěl prezident Hácha srdeční příhodu a musel být ošetřen přivolaným lékařem. Kolem čtvrté hodiny ráno pak podepsal Prohlášení německé a česko-slovenské vlády, kde mimo jiné bylo uvedeno, že klade osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce Německé říše. Telefonicky poté informovali vládu v Praze o německých podmínkách.

Ve 3.15 hodin bylo zahájeno jednání vlády v Praze a ve 3.35 hodin byl odeslán rozkaz všem armádním sborům, ve kterém stálo neklást jakýkoliv odpor postupu německých vojsk. Ve 4.30 hodin tuto zprávu odvysílal i pražský rozhlas a obyvatelstvo bylo vyzýváno k zachování klidu a vyčkání dalších zpráv.

Německá vojska za hustého sněžení začala obsazovat Čechy a Moravu. Ale již den předtím 14. března 1939 v 17.30 hodin začalo obsazování Ostravska německým vojskem – 8. pěší divizí doprovázenou motorizovaným oddílen SS, a to z toho důvodu, aby se předešlo obsazení tohoto území polskou armádou. Zanedlouho se toto uskupení střetlo s odloučenou rotou čs. III. praporu 8. pěšího pluku „Slezský“, jehož vojáci byli ubytováni v Čajánkových kasárnách v Mistku. Zde došlo k boji, kde padlo 21 německých vojáků. Později byl německý útok zastaven, neboť německé velení nemělo zájem konflikt stupňovat, protože chtělo deklarovat mírový charakter obsazování Čech a Moravy. Čs. vojáci měli šest zraněných a rozkaz k zastavení boje dostali od vrchního velení druhého dne.

Ve čtvrtek 16. března 1939 na Pražském hradě vydal Hitler Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Češi a Moravané se stali obyvateli Protektorátu a zde žijící Němci, kteří vítali německé jednotky, se stali občany Německa. Po útoku Německa na Polsko a Sovětský svaz pak byli povolání do německé armády a mnozí z nich padli v Rusku u Stalingradu za svého vůdce! Tak se jim odměnil osud za snahu patřit k Říši.

15. března 2018 to bude 79 let co jsme dočasně na šest let ztratili suverenitu a samostatnost našeho státu a její znovuobnovení stálo mnoho lidských životů a utrpení většiny národa. Z historických zkušenosti vyplývá, že zlu se nemá ustupovat. Svoboda se většinou musí vybojovat za cenu nesmírných obětí. A Československo v letech 1939 – 1945 přišlo o více jak 300 tisíc svých občanů. Tyto oběti nelze zapomenout a je dobré si je připomínat!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *