JADERNÉ ZBRANĚ V KOREJI

Pavel Procházka, 2. února 2018

Mediální hysterie okolo severokorejského jaderného zbrojního programu už začíná být trapná. Propagandistické výkřiky o severokorejské hrozbě pro celý svět bere vážně stále méně lidí. Bohužel jen velmi málo amerických a západních novinářů je ochotno otevřeně přiznat, proč severokorejský režim dělá to, co dělá. Severokorejský vývoj jaderných zbraní a jejich nosičů není projevem nevypočitatelnosti tamního diktátora Kim Čong – una, ale naopak projevem jeho pragmatismu. Kim Čong – un jaderným zbrojením sleduje dva hlavní cíle. Prvním cílem je zajištění bezpečnosti země proti možnému americkému útoku. Severní Korea je od roku 1950 stále ve válečném stavu se Spojenými státy, které tvrdošíjně odmítají uzavřít se Severní Koreou mírovou smlouvu, a tím válečný stav ukončit. V Severní Koreji velmi dobře vidí, kolik zemí ve světě v poslední době USA za podpory západoevropských států vojensky přepadly. Přičemž se ukázalo, že konvenčními zbraněmi se americkému útoku nelze ubránit. USA a Evropská unie navíc přestaly brát ohled na platné mezinárodní právo a dodržují jen ty dohody, které se jim dodržovat hodí. Za těchto okolností v Severní Koreji i jinde ve světě došli k závěru, že jedině vlastnictví jaderných zbraní dokáže washingtonské jestřáby přivést k rozumu. Případný americký útok na Severní Koreu by přes všechnu technologickou převahu byl záležitostí velice riskantní a mohl by mít katastrofální následky i pro samotné USA. Druhým cílem jaderného zbrojení Severní Koreje je snaha režimu o zlepšení stavu národního hospodářství. Zajištění dostatečné obranyschopnosti prostřednictvím jaderných zbraní má umožnit pronikavé snížení výdajů na konvenční ozbrojené síly a převedení ušetřených prostředků do civilního sektoru. Bude možné modernizovat zaostalý průmysl a následně zvednout životní úroveň obyvatelstva, což je důležitý předpoklad pro další přetrvávání režimu. Mimochodem, již delší dobu ze Severní Koreje přicházejí náznaky určitého uvolňování dosavadního striktně direktivního řízení národního hospodářství. Severokorejský režim se zřejmě rozhodl postupně přejít na čínský model ekonomiky.

Pokřik USA, Japonska a EU okolo severokorejského jaderného programu kontrastuje s nápadným mlčením zbytku světa. Vysvětlení není složité. Zájmům naprosté většiny afrických, asijských a latinskoamerických států severokorejské jaderné zbraně nepřekážejí. A v mnoha zemích na světě mají zlomyslnou radost, když americká arogantní velmocenská politika někde narazí. Podivným by se mohl zdát vlažný přístup Jižní Koreje, která by se měla cítit severokorejskými jadernými zbraněmi ohrožena nejvíce. Zdrženlivost jihokorejských představitelů nejspíš vyplývá z toho, že už počítají s budoucím sjednocením obou Korejí. Pak se severokorejské jaderné zbraně stanou celokorejskými. Sjednocené Koreji, vklíněné mezi Čínu a Japonsko, se tyto zbraně budou náramně hodit pro případné odstrašení. Zvláště s Japonskem mají Korejci mnoho nevyřízených účtů z minulosti.

Současné dění okolo severokorejského zbrojního programu pochopitelně není bez rizik. Nebezpečí ale nespočívá v tom, že by se snad severokorejský diktátor Kim Čong – un rozhodl jen tak napadnout USA jadernými raketami, což by mělo za následek přeměnu Koreje na radioaktivní pustinu během několika desítek minut. Kim Čong – una lze sotva podezřívat ze sebevražedných úmyslů. Katastrofu spustí spíše američtí jestřábi, když nabudou přesvědčení, že na Severní Koreu je možno úspěšně zaútočit s tím, že americká vojenská a technologická převaha zabrání odvetnému severokorejskému jadernému úderu. Američanům by se možná skutečně podařilo severokorejské jaderné zbraně zničit dříve, než by je Severní Korea stačila použít. Přesto by ale došlo ke konfliktu s dalekosáhlými následky. Do války by nejspíše byla zatažena i Čína a americko – čínské střetnutí by vyústilo v celosvětovou apokalypsu.

Vyzbrojení Severní Koreje jadernými zbraněmi vytvořilo v neukončené válce na korejském poloostrově nový poměr sil. Pokud budou Američané rozumní, nevyvolají zbytečnou konflagraci, a s korejským vlastnictvím jaderných zbraní se potichu smíří. Severokorejské jaderné zbraně sice urážejí americkou ješitnost, ale svět neohrožují. Svět zato ohrožují jaderné zbraně vlastněné Pákistánem, státem, jehož zpravodajské služby jsou jedna ruka s muslimskými fanatiky z organizace Tálibán a s dalšími islamistickými uskupeními. Nebezpečí představují i jaderné ambice Saúdské Arábie, státu, který štědře podporuje hlasatele zloby a nenávisti po celém světě. Tyto skutečné hrozby ovšem americké a západoevropské propagandisty nezajímají. Vedoucí představitelé Pákistánu a Saúdské Arábie totiž navenek zaujímají velice kladný postoj k americké velmocenské politice.

***

Doplnění redakce

Článek se nám „zatoulal“, byl poslán omylem na soukromý mail, místo na mail Hlasu Moravy. Zveřejňujeme jej s velkým zpožděním.
Mezitím došlo ve vztazích mezi Severní Koreou a USA k posunu. Redakce si vzhledem k tomu vyhrazuje právo doplnění a v malé míře i stručné okomentování:

Ostrou výměnu názorů mezi prezidentem USA Donaldem Trumpem a vůdcem (generálním tajemníkem) KLDR Kim Čong-unem v roce 2017, kdy nebyla nouze ani o tvrdé výhrůžky, vystřídala počátkem roku 2018 mírnější rétorika. Ta vyústila nakonec pozváním Trumpa Kimem k jednání. Ledy pomohla zlomit zřejmě i Olympiáda.

Donald Trump se setkáním, které se mělo týkat denuklearizace Korejského poloostrova souhlasil s tím, že by se mělo konat do května.

Poté, o Velikonocích, navštívil Severní Koreu šéf americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) Mike Pompeo a setkal se tam s jejím vůdcem Kim Čong-unem. Následně však bylo předpokládané jednání Kim Čong-una s prezidentem USA Donaldem Trumpem ohroženo. Podle jihokorejské tiskové agentury Jonhap KLDR pohrozila, že zruší plánovaný summit na nejvyšší úrovni mezi severokorejským vůdcem Kim Čong-unem a americkým prezidentem Donaldem Trumpem kvůli pokračujícím vojenským cvičením, prováděným Jižní Koreou a Spojenými státy.

Manévry byly zahájeny kvůli Olympiádě opožděně 1.4.2018 a byly oproti obvyklému trvání zkráceny na necelý měsíc. Následně byly zrušeny další pravidelné manévry USA a Jižní Koreje, které se měly konat v srpnu.

Přes předchozí nejisté výsledky jednání zda se summit vůbec uskuteční, které nebylo hladké, osobní setkání vůdce KLDR Kim Čong-una s prezidentem USA Donaldem Trumpem se 12. června letošního roku v Singapuru uskutečnilo.

Jejich osobní setkání tváří v tvář je ve vztazích USA – KLDR celosvětově pokládáno za přelom. A to přesto, že závěrečné prohlášení je velmi stručné. Severní Korea se v něm zavazuje pracovat na úplném odstranění jaderných zbraní z Korejského poloostrova. Zatímco Washington slíbil poskytnout Pchongjangu bezpečnostní záruky. Pokud má být dosaženo výsledku, budou jednání dlouhá a náročná, jaderné odzbrojení je oběma stranami vnímáno velmi odlišně. Lze to však považovat za šanci k vykročení na cestu míru.

Tisk v USA upozorňuje na to, že v prohlášení nejsou tak úplně ty formulace, které byly avizovány. Západní tisk zase píše, že USA nebyly zřejmě v takové pozici, aby Trump prosadil tu škálu o které hovořil předtím.

V některém západním tisku byl zveřejněn i názor, že vítězem summitu je Čína, jinde zase, že prý Kim. Korejský poloostrov by se měl změnit v klidovou zónu, kde by neměli být vojáci. Je až s podivem, že v západním tisku se objevuje až zděšení, že by měl být v této oblasti mír! Redakce Hlasu Moravy je naopak přesvědčena, že pokud by se to podařilo, vítězem bychom byli všichni !

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *