CO SE DĚJE S DEMOKRACIÍ V EVROPĚ ?

Petr Michek, 14. ledna 2018

Od roku 2015 se Evropa zmítá pod náporem ekonomických muslimských imigrantů, kteří se snaží dostat zejména do Německa, Švédska, Itálie, Francie a Velké Británie, kde jsou imigrantům vypláceny velké sociální dávky.
Občané zemí, kde byli imigranti z počátku vítáni (Rakousko, Německo), již z vítacího nadšení vystřizlivěli, neboť nárůst kriminality páchané imigranty dal za pravdu kritikům, kteří tvrdili, že islámská migrace není integrovatelná a není asimilovatelná do evropské společnosti a její kultury. Na veřejných sítích se šíří názory a stanoviska evropských občanů, kteří odmítají nezodpovědnou vítací politiku německé kancléřky A. Merkelové a bruselských politiků a kritizují současné vedení Evropské unie za neschopnost a nekonání při ochraně vnějších hranic EU před nelegálními imigranty z Afriky a z Asie. Rovněž kritizují nezastíranou snahu Bruselu o islamizaci evropského kontinentu.
Vlna kritiky unijní politiky na veřejných sítích ovšem vyvolala odezvu globalizátorů a zastánců imigační politiky. Britský spisovatel, novinář a komentátor Douglas Murray poukázal na skutečnost, že v Holandsku, kde dnes žije více jak jeden milion muslimů, občané kritizovali excesy spojené s imigranty a vzápětí je navštívila policie, aby je varovala před zveřejňováním jejich postojů k masové imigraci na sociálních sítích. Něco podobného se děje ve Švédsku, kde ještě nedávno nesměla policie podávat tisku informace o trestné činnosti imigrantů. Podobně tomu bylo i v Německu, kde kancléřka A. Merkelová sondovala možnosti jak zamezit šíření proti imigračních sdělení a kritiky její politiky na Facebooku.
S novým rokem 2018 vstoupil v Německu v platnost zákon (o cenzuře), na jehož základě hrozí sociálním sítím obří pokuta, pokud po upozornění nesmažou nenávistné komentáře či pomluvy na adresu imigrantů. Ale copak konstatování skutečnosti (např. nárůstu kriminality – obtěžování a znásilnění žen imigranty) jsou pomluvou?!?
Poslankyně a političky německé protimigrační strany Alternativa pro Německo (AfD) Alice Weidelová a Beatrix von Storchová si veřejně stěžují na cenzuru na internetu, kterou si vysloužily, když ve svých příspěvcích označily nekontrolovanou imigraci za vpád barbarských, muslimských hord mužů, kteří hromadně znásilňují, atd. Účet von Storchové na Twitteru byl na dvanáct hodin zablokován a bylo na ni podáno několik stovek trestních oznámení!?!
Úděsná je skutečnost, že v zemích západní Evropy se začíná prosazovat oficiální stanovisko, že kritický názor jednotlivce nebo kritický názor většiny obyvatel na nekontrolovatelnou imigraci muslimů do Evropy se stává zločinem. Jejich kritická stanoviska jsou vydávaná za projevy nenávisti a rasismu, když poukazují na nebezpečí, která muslimská imigrace Evropě přináší. Kam se tedy poděla evropská demokracie, která hlásá a zaručuje právo na svobodu projevu? Proč by občané Evropské unie nesměli mít vlastní kritický názor na katastrofální imigrační politiku vedení Evropské unie?
Proto se nelze divit, že Evropské unii se začíná přezdívat „Eurosajuz“, neboť cenzura jako taková vždy byla a je produktem diktatury, která se bojí pravdy.
Ve škole jsme se učili, že vrcholem demokracie jsou svobodné volby, ve kterých si občané volí své zástupce do obecních, krajských, regionálních či zemských zastupitelstev, sněmů nebo národních parlamentů. Ale jak se zdá, i zde demokracie dostává „na frak“.
Martin Koller, vojenský analytik a emeritní důstojník armády České republiky poukazuje na skutečnost, že mnohé nasvědčuje skutečnosti, že volby v některých evropských zemí (v Rakousku, i České republice) mohly být ovlivněny.
V Rakousku se hovoří o falšování prezidentských voleb, kde měly rozhodnout korespondenční hlasy voličů ze zahraničí. Zvolený prezident Van der Bellen získal ve druhém kole voleb pouze o 0,6 % hlasů více, než jeho protikandidát Norbert Hofer. Když bylo zjištěno, že cca 60 tisíc obálek s korespondenčnimi hlasy bylo předčasně otevřeno, tak bylo rozhodnuto druhé kolo voleb opakovat. V nich pak zvítězil kandidát Zelených, prounijní Van der Bellen.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017, říká Martin Koller, se rovněž objevily nesrovnalosti. Například se ztratilo cca 5000 voličských průkazů. Proto je nasnadě si položit otázku, zda nebyly někde použity?
Masmédia v České republice uvedla, že po uzavření volebních místností byla zaznamenána podezřelá kybernetická aktivita, kterou se podařilo, díky technickým opatřením Českého statistického úřadu, odklonit až v 16.30 hodin!?!
Následně začaly hlasy některým stranám ubývat a naopak některým přibývat, zejména těm, o kterých se uvažovalo, že nepřekročí 5 % pro vstup do Poslenecké sněmovny.
A nakonec Martin Koller cituje informaci od pana Martina Mikuličky z Chicaga. Ten si z veřejně dostupných údajů zjistil, že v zahraničí se pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, 40 dní před volbami, zaregistrovalo v 88 zemích 9 258 oprávněných voličů. Dale dodává, že obvyklá volební účast u zahraničních voličů bývá cca 80%. Ale v Lidových novinách se dočetl, že parlamentních voleb se zůčastnilo 10 494 oprávněných voličů ze zahraničí?!? A tak se ptá. Jak je možné, že si této nesrovnalosti nikdo nevšiml? Hlasy zahraničních voličů byly tentokráte rozděleny ve Středočeském kraji. Která strana tím získala možnost překročit 5 % hranici a vstoupit tak do Poslanecké sněmovny? A jsou ještě dnes volby v České republice demokratické, tajné, přímé a neovlivnitelné?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *