PROČ TA ČECHIZACE MORAVY ?

Petr Michek, 4. srpna 2017

 

Poslední červencovou neděli se již po dvacátépáté uskutečnily (novodobé) Slavnosti bratrství setkávání Čechů a Slováků na Velké Javořině, nejvyšším to vrchu na moravsko-slovenském pomezí v Bílých Karpatech, kde se sešlo několik tisíc účastníků, jak ze slovenské, tak i z moravské strany.

Slavnosti se konaly pod záštitou dvou hejtmanů moravských krajů, Jiřího Čunka (Zlínský kraj) a JUDr. Bohumila Šimka (Jihomoravský kraj), kteří pozdravili účastníky slavností. Na Slavnostech bratrství vystoupila celá řada lidových tanečních i pěveckých souborů z Moravy i ze Slovenska a měla zde vystoupit i skupina Javory z Brna, ale kvůli náhlé operaci zpěváka a kytaristy Petra Ulrycha se museli omluvit. Proto pořadatelé zajistili účast Ivana Mládka z Prahy, který pozvání přijal. Po dlouhé době tak měli i Češi na slavnostech Čechů a Slováků své umělecké zastoupení.

Setkávání Moravanů a Slováků na Velké Javořině má svou dlouholetou tradici. Poprvé se zde Moravané se Slováky z Nitry sešli v srpnu roku 1845, aby společně oslavili vydání prvního čísla Slovenských národních novin. Podruhé se zde sešli moravští a slovenští studenti v roce 1847, aby vyjádřili své nadšení z nové kulturně politické přílohy Slovenských národních novin, která nesla název „Orol Tatránski“. V roce 1848, pod vedením J. M. Hurbana na Velké Javorině skládali přísahu slovenští dobrovolníci, kteří se následně zúčastnili revolučních bojů.

V srpnu roku 1860 byly obnoveny společné oslavy moravsko – slovenského bratrství. V roce 1862 se konal pod vedením slovenských vlastenců spontánní výlet na Velkou Javořinu, kterého se zúčastnili i zástupci Moravanů a lidé z obou stran zemské hranice. Následně rakousko-uherské úřady zakázaly pořádání setkání na Velké Javořině pod hrozbou trestů. Proto se v dalších létech výlety – setkání, konaly ve Filipovském údolí, na kopanicích „U Sabotů“ a ve „Slovácké búdě“ v Luhačovicích.

V roce 1922 vydali P. Blaho a F. Úprka výzvu k obnově slavnostních výletů na Javorinu které nazvali „Sněm drobných pracovníků“. V roce 1923, v rámci výletu na Velkou Javořinu byl položen základní kámen Holubyho chaty, která byla o rok později slavnostně otevřena. V roce 1933, 25. července, se uskutečnilo poslední setkání Moravanů a Slováků na Velké Javořině, které zorganizovala Štefánikova společnost.

Po druhé světové válce, dne 1. září 1945, se na Velké Javořině konal 1. národní sjezd československé vzájemnosti, kterého se zúčastnilo cca 25.000 lidí z obou stran moravsko – slovenské hranice. O dva roky později, v roce 1947, se zde sešlo již cca 30.000 lidí. Pozdější setkávání Moravanů a Slováků byla v padesátých letech přenesena do Starého Hrozenkova a nesla název Kopaničářské slavnosti, které se konají doposud. Tyto lidové slavnosti moravsko – slovenského pomezí jsou zaměřeny na tradiční kopaničářský folklor a jsou hojně navštěvované lidmi z obou stran moravsko – slovenské hranice.

Po tzv. „sametové revoluci“, dne 7. června 1990, byla obnovena tradice společných setkávání Moravanů a Slováků na Velké Javořině a dokonce zde byl umístěn Památník česko – moravsko – slovenské vzájemnosti, jehož autorem je akademický sochař Otmar Oliva. V té době obyvatelé Moravy a Moravského Slezska požadovali obnovení zemského uspořádání státu a v České národní radě i v obou komorách Federálního shromáždění měli své zástupce a hlasitě se hlásili o svá práva na samosprávu své země, která byla zrušena totalitním režimem od 1.1.1949.

Poté v roce 1992, těsně před rozpadem Československa, byla obnovena tradice setkávání lidí z obou stran moravsko – slovenské hranice, ale již pod názvem „Slavnosti bratrství Čechů a Slováků“, ale již bez Moravanů v názvu. Přitom Čechy (Česko) dělí od Slovenska právě Morava. Tato skutečnost svědčí o národní nesnášenlivosti části české politické reprezentace a je projevem viditelné snahy o asimilaci a začlenění Moravanů a Moravy do tzv. Česka.

Dnes se píše, že Slavnost setkávání vznikla jako symbol nesouhlasu s rozdělením republiky, a také jako vyjádření vzájemné sounáležitosti, ale v červnu roku 1992 ještě nikdo nevěřil, mimo zainteresovaných politiků, že se Československo rozpadne. Ve stejném roce byla na Velké Javořině založena i tradice česko -slovenských Silvestrů. V minulosti se slavností bratrství Čechů a Slováků na Velké Javořině zúčastňovali i čelní politici České republiky a Slovenska. Například v roce 2012 slovenský premiér Robert Fico při zahájení pozdravil Čechy, Moravany a Slováky, za což byl odměněn spontánním potleskem, protože ukázal, že zná dějinné souvislosti, kdežto tehdejší premiér české vlády Petr Nečas, i když se narodil na Moravě, tak hovořil pouze o Českém národu, což byl trapas a sklidil jen „vlažný“ potlesk.

Podobně to bylo, když se hrály státní hymny. Při české zpívalo pouze pár desítek lidí, zato při slovenské hymně zpívali všichni účastníci setkání. Po doznění hymen mi jeden soused řekl: „Nezdá se vám komické zpívat na Moravě, že země česká domov můj? Vždyť z nás tím dělají blbce! Kdyby zpívali např. …rodná země, domov můj, tak bych to bral. Ale proč ve vlastní zemi máme opěvovat zemi sousedů? To si toho anachronismu ještě nikdo nevšiml? Proč nemůžeme zpívat svou vlastní zemskou hymnu píseň Moravo, Moravo? To by asi někteří Češi neunesli!“

Tehdy jsem si uvědomil v jakých paradoxech žijeme. Po „sametu“ jsme doufali, že vše, co bylo pro Moravu symbolem tradice a samosprávy bude obnoveno, ale zatím jsme dospěli k tomu, že politici z Moravy se stydí za svůj původ, za svoji zemi, kde se narodili a o všem se rozhoduje pouze v Praze. A to není dobře! Přesto si myslím, že zdravý rozum převáží a jednou se budeme moci zúčastnit Slavnosti bratrství Čechů, Moravanů a Slováků!

Morava a Moravské Slezsko svoji zemskou samosprávu nemají dodnes. I když Ústava ČR zaručuje právo na národnost, tak moravská národnost není státem uznávaná. Vše se řídí pouze „českými normami“, tak jak to vidí politici v Praze. Že bychom převzali zkušenosti se zemským uspořádáním z Rakouska či Německa, nehrozí. Přitom veřejná správa založená na krajském uspořádání nás stojí každoročně zbytečně vydané miliardy. Rakušané i Němci zvládají správu svých států s polovičními náklady oproti nám! Často slýchám od svých přátel v Praze: „Dáme vám zemskou samosprávu a vy se odtrhnete!“ Tak jsem jim odpověděl: „Co myslíte? Proč se od Rakouska neodtrhnou  Korutany, či Horní Rakousy? Protože zemská samospráva je pro ně již po staletí zárukou stability a rozvoje!“.

Dnes na Moravě máme jen Českou televizi, Český rozhlas, Českou spořitelnu, České dráhy a pořád je nám vnucován názor, že žijeme v „Česku“, což je tak akorát název pro Českou kotlinu. Potom se nelze divit, že často slyšíme, že Morava a Slezsko, nejsou žádné Česko!!! Proč tedy nebyl po rozdělení Československa přijat nový název pro náš stát Českomoravská republika (ČMR)? Mělo by to přece logiku.

A tak si říkám, proč někomu v masmédiích vadí název Morava, či přídavná jména moravský, moravská? Potom se novináři snaží tento problém obejít a v novinách se objeví informace, že např. Hodonín leží ve východním Česku, což už zavání šovinismem a násilnou čechizací. A to bychom měli důrazně odmítnout.

A jedna perlička na závěr. Nedávno jsem zapnul rádio a ozvalo se: „Posloucháte český rozhlas Brno, rozhlas pro celou Moravu!?! A tak mě napadlo, co by říkali Pražáci, kdyby se jim z rádia¨ozvalo: Posloucháte moravský rozhlas Praha, rozhlas pro celé Čechy!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *