OSKORUŠA, MORAVSKÝ NÁRODNÍ STROM

Gustav M. Kališ, 29. června 2016

Oskoruša, oskeruše (česky Jeřáb oskeruše), (Sorbus domestica) je opadavý, listnatý ovocný strom dorůstající výšky až 15 m jako solitér nebo až 30 m v lese. V našich, moravských podmínkách se dožívá 300 až 500 let, v jižní Evropě až 600 let. V České republice je tato dřevina vzácná a vyskytuje se ojediněle jako rarita v Českém středohoří a mnohem častěji, na jihovýchodě Moravy. Název oskoruše-oskeruše je „všeslovanský“ a je – jak uvádí většina národních evropských encyklopedií – nejasného, asi PRAEVROPSKÉHO PŮVODU 1).
Oskoruša se vyskytuje hlavně v jižní Evropě (Balkán, Itálie, část Španělska), ve Francii a středním Německu, kde je nejsevernější výskyt v Sasku-Anhaltsku. Na několika lokalitách lze najít oskoruši i v severní Africe a v Turecku. V České republice se oskoruše nachází především na jihovýchodě Moravy, na Slovácku, kde je rozšířena od Pálavských vrchů po Vizovickou vrchovinu. Původnost druhu je „nejasná“, snad jen na jižní Moravě může být ZČÁSTI PŮVODNÍ (!), většina výskytů je však pozůstatkem starých výsadeb. Oskoruše patří, bohužel, mezi ohrožené druhy dřevin – v republice není ani 800 vzrostlých stromů. V poslední době je sice snaha vysazovat tisíce mladých stromků, ale plodného věku (10 až 20 let) se dožije jen asi desetina, a stromů, které se dožijí 100 let, je ještě mnohem méně. Podobná situace existuje i v jiných místech Evropy – i když je areál oskoruše velký, nikde není souvislý porost, pohromadě lze nalézt jen skupinku několika stromů.
Vůbec největší oskoruše roste na naší Moravě (Adamcova), nacházející se pod kopcem Žerotín, asi 3 km jižně od Strážnice. S obvodem kmene 462 cm je považována za největší ve střední Evropě. Koruna je vysoká 11 a široká 18 metrů, stáří je odhadováno na 400 let. V sousedních Čechách se vyskytuje „oskoruša“ v obci Jenčice na Litoměřicku a co je opravdu velmi zajímavé, tato obec má ve své vlajce, kromě ratolesti oskoruše, i část šachování perizonia Moravského markrabství, což zřejmě dokazuje v erbu starobylou přináležitost 2) k Moravské státnosti!

obr-1-znak-jincice

Obr. 1. Znak českých Jenčic s vlajkou, jež upozorňuje na původ, svou přináležitost k zemským barvám i znaku Moravy, respektive Charvátie. (dnes Chorvatsko)

Pro zajímavost ještě dodejme, že dřevo oskoruše je nejtěžší v celé Evropě, je velmi pevné a má pěknou barvu i kresbu, proto se dříve používalo v truhlářství, řezbářství nebo k výrobě hudebních nástrojů, vinných lisů a mechanických nástrojů. Dále se užívalo jako materiál na ozdobné vykládání nábytku (intarzie). V současné době je oskorušové dřevo zpracováváno jen několika málo podniky v Evropě, což je dáno vzácností oskoruše. Každopádně oskorušové dřevo je velmi kvalitní a je možné, že v budoucnosti dojde k opětovnému rozšíření pěstování oskoruší a využívání jejich dřeva.

Pro nás má ovšem zásadní význam zjištění, že oskoruše je původním druhem teplých doubrav a dubohabřin NA JIŽNÍ MORAVĚ, obzvlášť potom na „Slovácku“, kde její výskyt plynule navazuje na sousední Slovensko a Rakousko. Výskyt v Českém středohoří od dob středověku (viz erb), kdy se sem rozšířila z Moravy SPOLEČNĚ S VINNOU RÉVOU je, jak jsem už zmínil výše, raritní. Lze pochopitelně najít spoustu názorů na to, jak se oskoruše dostala na moravské a posléze na „české“ území. Mezi lidové názory na její původ patří přinesení rostliny v době tureckých válek, kdy k nám měla být donesena z Balkánu, ale to je vysoce nepravděpodobné a typická arogance českého matení, zametání stop nepříjemných historických souvislostí. Dalším, mnohem sofistikovanějším, leč rovněž nepravděpodobným názorem je, že oskoruši do střední Evropy zavlekli už staří Římané, jejichž vojska ji údajně vysazovala na dobytém území, takže sloužila i jako obdoba hraničních kamenů (Limes Romanus 3). Což samozřejmě může být pravda, nikoli ale důvod rozšíření jejího fonetického, rozuměj moravského jména, po celé „slovanské“ Evropě.

Mám tu také informaci pod „čarou“, pro „fajnšmekry a mlsouny“: plody oskoruší po „uležení“ lze konzumovat bez jakékoliv další úpravy (jsou chuťově výborné!). Je rovněž možné z nich dělat kompoty, marmelády či je „jen“ usušit. Po umletí sušených oskoruší doporučuji prášek používat k ochucování jídel (má příchuť jako skořice). Dále se může použít ke konzervování jablečného moštu či jiných ovocných šťáv. Další z možností, pro nás rodilé Moravany je to možná srdeční zjištění, že oskoruša se hodí k výrobě likérů či velmi kvalitní, sic drahé, pálenky –  oskorušovice. Mimochodem, nepochybuji, že naši předkové znali léčivé vlastnosti plodů oskoruše (nevylučuji, že to byl hlavní důvod výsadby) – dosud se lidové medikamenty užívají při střevních potížích (sušené ovoce se užívá jako statikum, zatímco syrové má naopak projímavé účinky), či na revma a při horečce. V případě smísení oskorušovice s bylinkami a medem je možné léčit i nachlazení a rýmu.

Poznámky:

1) Etymologii názvu Oskoruše se podrobně věnuji v knize Zakázané dějiny Maravy-Moravy, v rubrice Zajímavosti.

2) Při popisu panství Slavníkova bylo zjištěno, že Kosmas promítá například Litomyšl a Dudleby do 10. století, ačkoliv jejich vznik spadá až do 1. poloviny 11. století. Totéž můžeme pozorovat v listině pražského biskupství. Například Litoměřice od kořene MORAVSKOPANONSKÉHO »liut« mohly vzniknout až v době župana „Prkoše“, stejně tak až po roku 1000 mohli vzniknouti Trebované ve Slezsku. Zrovna tak neexistovali v Bohemii a tím méně v okolí Povislí, v 10. století Charváti. Obojí Charváti v Bohemii mezi Pšovany a Slezany jsou DOLNOMORAVŠTÍ KOLONISTÉ z 1. poloviny 11. století. V Dolnomoravském úvalu nutno hledati Charváty, do nichž se uchýlila po smrti sv. Václava kněžna Drahomíra, ukazuje sem už příslušnost ke kmeni Luticů, který je nepochybně totožný s dolnomoravským rodem »Liutů«. Drahomíra hledala záchranu ve svém rodném kraji a tu ji mohl poskytnout jen kníže moravský. Tohoto můžeme spatřovat v knížeti-kmotru, který byl při Václavových postřižinách. Biskupové s ním přítomní, a zvlášť jmenovaný Notar, jsou biskupové moravští … (František Borák, 1998, s. 147; Magna moravia, GMK, Opravník českých lží 1, článek 9 – Co nám prozrazuje etymologie názvu Litoměřice?, str. 50).
3) Stromy mohli a také zřejmě i vysázeli (viz také úvaha léčivých vlastností oskoruší) Maraveni-Moravané, aby Římanům připomínaly hranice, kam jejich moc nezasahovala.

obr-2-oskoruse-plody

Obr. 2. Detail plodů moravských oskoruší

***
RADA EVROPY OCENILA OSKORUŠI A TVAROŽNOU LHOTU
Tvarožná Lhota – Symbolickým stromem moravského Slovenska (které je české veřejnosti patrně známější pod nepříliš šťastným označením „Slovácko“) je oskoruše. Za její propagaci a rozšiřování získala v maďarské Budapešti Tvarožná Lhota mimořádné ocenění Rady Evropy za krajinu. Právě podpořit její ochranu je cílem udílení tohoto titulu. „Připravili jsme prezentační video a materiály v angličtině a čekali jsme na výsledek hodnocení,“ popsala starostka Tvarožné Lhoty Martina Bílová.

obr3-osokoruse-moravska-strom

obr. 3. Oskoruše moravská, česky Jeřáb oskeruše

K poklesu výskytu oskoruší došlo v druhé polovině dvacátého století především kvůli změně hospodaření v lesích a rozoráním mezí a drobných políček, kde stromy rostly. Se záchranou vzácných dřevin na Hodonínsku začalo Občanské sdružení Inex za podpory obecního úřadu, s pomocí Mužského pěveckého sboru z Tvarožné Lhoty, Správy chráněných krajinných oblastí a Jihomoravského kraje v tomto století, a to prostřednictvím řady činností.
Mohutné stromy byly vyhlášeny za památné, vznikla oskorušová stezka a malé muzeum. Na jejich podporu se začaly pořádat dvě tematické akce – Slavnost oskoruší a Oskorušobraní. „Soutěž nám přinesla zajímavé kontakty, které využijeme k další spolupráci. Je dobré vědět, že naše práce má smysl,“ prohlásil zakladatel oskorušové tradice Vít Hrdoušek.

Podle článku KAROLÍNY ŠTUKAVCOVÉ (zdroj: http://brnensky.denik.cz/z-regionu/rada-evropy-ocenila-oskorusi-a-tvaroznou-lhotu-20160616.html), připravil a doplnil v Mariánských Lázních, Gustav M. Kališ

/Poznámka redakce: Autor nám poskytl článek se dvěma názvy, kromě výše zveřejněného byl další název článku Národní strom Moravy a Slovenska. Že je oskoruša moravský národní strom je názor autora. Na jihu Moravy se oškoruša říká i děvčeti do nepohody./

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *