ZRUŠME ČESKOU TELEVIZI, A VYTVOŘME TELEVIZI ČECH A TELEVIZI MORAVY A SLEZSKA

Zdeněk Koudelka na běhu současné předvolební kampaně znovu ukazuje, jak neblahou roli hraje v naší společnosti Česká televize, a navrhuje ji zcela rozpustit.

Česká televize (ČT) začala vysílat volební debaty, aniž by mělo právo účasti hnutí Trikolóra Svobodní Soukromníci (TSS). ČT vydala Pravidla, kde připustila jen 7 největších volebních stran. Tím narušila férovost volební soutěže.

Podle Ústavy je politický systém založen na volné soutěži politických stran. Dle Listiny základních práv a svobod mají občané právo zakládat politické strany a hnutí a právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Svobodné volby jsou podstatnou náležitostí demokratického státu, přičemž podstata svobodných voleb je bytostně spojena s férovostí volební kampaně včetně přístupu do předvolebního vysílání ČT.

Registrovanou osobou podporující volební kampaň volební strany nesmí být provozovatel televizního vysílání. Z toho plyne zákaz účasti ve volební kampani. Televize tedy musí organizovat televizní předvolební debaty férově, jinak podporuje volební kampaň stran, které do debaty pozve.

Hlavní povinností ČT je mimo jiné dle zákona o ČT „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“ a „vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti“.

ČT nemá ze zákona povinnost organizovat debaty kandidátů v rámci volebních krajů a celostátní debatu předsedů stran, byť je to dlouhodobá zvyklost. Pokud se tak však ČT rozhodne učinit, nemůže být na její libovůli, koho do volební kampaně pozve a koho nikoliv. Pravidla pro pozvání kandidujících stran musí být férová, vyvážená a odůvodněná a musí pokrývat celé relevantní politické spektrum, což nejsou jen stávající parlamentní strany. Tyto povinnosti má nejen ČT, ale každá televize organizující předvolební debaty.

Nová Pravidla postupují v rozporu s tradicí, když významně snižují počet volebních stran v debatách. V roce 2017 ve volbách do Poslanecké sněmovny se krajských debat účastnilo 10 stran, v roce 2020 se debat před krajskými volbami účastnilo stran 9. Česká televize snížila počet účastníků debat vůči předchozím volbám do Poslanecké sněmovny 2017 o 30 %. K tomuto kroku nebyl důvod.

Pravidla zvláště diskriminují nové strany, které se nemohou v plné míře mediálně prezentovat tak, jako strany zavedené. O to důležitější je jejich účast v debatách. Rozhodnutí ČT narušuje volební soutěž a privileguje dosud zavedené politické strany.

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z 31. 8. 2021, č. 66984/14, ve věci Národní politické asociace listina Marco Pannely, plně dopadá na tuto situaci u nás. Asociace nebyla přizvána k účasti na politických debatách ve třech hlavních publicistických pořadech vysílaných státní vysílací korporací RAI. Asociace si stěžovala na italský národní regulační úřad AGCOM (obdoba Rady pro rozhlasové a televizní vysílání), který měl zajistit vyváženost programu.

Po dvou neúspěšných stížnostech podala asociace žalobu k soudu, který její stížnost uznal. Teprve na základě rozsudku nařídil regulační úřad televizi RAI nápravu. Tím se Itálie dopustila porušení Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, který chrání svobodu projevu.

Pravidla narušují volební soutěž, protože marginalizují nové politické strany. To je vážný zásah do voleb. Stát si uvědomuje nutnost toho, aby se politika neodehrávala jen v uzavřené množině stávajících parlamentních stran, ale aby se vytvářely předpoklady pro tvorbu nových politických subjektů a vstup mimoparlamentních subjektů do Parlamentu. Proto je zajištěno zákonem o sdružování v politických stranách státní financován od 1,5 % volebního zisku (příspěvek za hlasy) a posílené státní financování od 3 % (příspěvek na činnost politické strany).

Zákon výslovně nestanoví pravidlo účasti stran ve volebních debatách na České televizi, ale Pravidla nemohou být svévolná, ale musí respektovat ústavní princip, že politický systém je založen na politických stranách a že zákon státu ukládá finančně podporovat i strany neparlamentní jako základnu pro možné nové politické proudy a myšlenky. Proto je nutné, aby ČT svá Pravidla účasti v předvolebních debatách stanovila s ohledem na tyto přístupy zákona o sdružování v politických stranách a umožnila účast všem subjektům, jejichž volební potenciál překročí 3% hranici v sociologických průzkumech. Jde o hranici, která není svévolná, ale totožná s plným financováním politické strany ze státního rozpočtu.

Dle sociologického průzkumu zveřejněného Českou televizí 5. 9. 2021 má TSS volební potenciál 5,5%. Podle agentury Phoenix research dle dat sbíraných 11. 8. – 3. 9. 2021 ve čtyřech vybraných krajích má TSS volební podporu 5-6,4%. TSS je tedy politický hnutím a volební stranou s nezanedbatelnou voličskou podporou. Dne 12. 9. 2021 byl zveřejněn průzkum STEM pro CNN Prima, kde má TSS 3,3 % a je sedmé v pořadí stran. Přesto nebylo hnutí pozváno do České televize, ale pozváno bylo hnutí Přísaha jen s 2,2 %.

Obdobné postavení jako ČT má v oblasti rozhlasového vysílání Český rozhlas. Ten do svých předvolebních debat připustil zástupce stran nad 3 %.

Česká televize je stejně jako Sovětský svaz či Evropská unie nereformovatelná. Pro ochranu demokracie je správné ji zrušit a vytvořit nové veřejnoprávní televizní vysílání. Je třeba zrušit monopol Prahy na ovládání státu v televizním vysílání. Po zrušení stávající České televize je možné vytvořit Televizi Čech v Praze a Televizi Moravy a Slezska v Brně a Ostravě. Tyto televize by měly vlastní právní subjektivitu. Zruší se monopol.

Každá z televizí by měla celostátní vysílání. Pak by si občan na celém území státu mohl vybrat, zda bude sledovat pražské Báchorky VM nebo vyváženou politickou diskuzi vysílanou z Brna či Ostravy. Koncesionářské poplatky by se mezi obě televize rozdělily dle počtu obyvatel Čech a Moravy se Slezskem, tedy asi 3:2. Tím odpadnou mnohé skupiny přisáté na pražský televizní rozpočet.

Pramen: protiproud.cz

autor je ústavní právník



VOLBY DO PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY 2021 A MORAVA

Máme v naší republice 2 oficiální politické strany, které mají jako hlavní cíl obnovení moravských práv, jinak také práv Moravy jako země. Ale k nim se vrátíme až později.

Jaké byly příčiny útlaku a tím i úpadku Moravy? Co najdeme? Pomineme Moravskou říši, která byla svou velikostí i významem zcela odlišná od dalších osudů Moravy. Ale která vytvořila prostor pro mnohé současné středoevropské státy.

Moravská zemská práva tu byla po více než tisíc let, i když se míra samostatnosti Moravy v čase měnila, někdy k větší, jindy menší samostatnosti. Až do vzniku Československa se zemská práva zdála být neotřesitelná. Poté „Praha“, jako centrum moci nového státu, začala usilovat o co největší centralizaci. Snad i po vzoru Francie, ke které tehdy Československo vzhlíželo jako ke svému vzoru a kde centralismus a sociální inženýrství, které se časem ukázaly jako cesta do pekel, byly ve velké oblibě. Dá se říct dokonce „v módě“, která se ani politice nevyhýbá. A oklešťování moravských práv začalo. Až už dnes nemá Morava ani právní subjektivitu. Snad se má spokojit se zmínkou v ústavě, i když ani ta zmínka vlastně není jistá? Po tom hloupém Česku a Čechii a mnohém dalším?

Útlak Moravy byl nejvíce viditelný na financích. Napřed zemských, postupně se promítal stále více i do životní úrovně obyvatel samých a tento trend tu máme dodnes. Jako ozvěna z I. republiky k nám doléhají kritická slova Leoše Janáčka na adresu „Prahy“ nebo slova poslance Pastyříka. Více mohou vědět ti, co toto období studují v rámci profese či zájmu, ale povětšinou mlčí. Proč si dělat problémy…?

Další úsilí obyvatel Moravy o nápravu, tedy po II. světové válce, si již mnozí pamatují. Bylo to i Moravské jaro, plné naděje pro Moravu – nejen tzv. Pražské. Jenže naděje v případě Moravy nezmařila vojska Varšavské smlouvy. Ale naši nejbližší, Češi z Čech a Slováci. Abychom byli spravedliví – ti z nich, kteří drželi v rukou státní moc. A ti, kteří vždycky přisluhují, aby se zalíbili.

Ještě více je těch, kteří si pamatují zmaření obnovy moravských práv po listopadu 1989. Nepomohla ani statisícová demonstrace v Brně, stejně jako petice, která počtem podepsaných nemá od vzniku Československa dosud konkurenci.

A dnes se nám blíží volby. Morava a Moravané ještě ani po více než 100 letech od vzniku Československa nevzdávají svou spravedlivou věc. Politický prapor Moravy drží dnes 2 politické strany. Moravané a Moravské zemské hnutí. Po nedávném sčítání lidu, kdy si mnozí na Moravě, ale i Moravané mimo ni zapsali moravskou národnost, zase zájem o záležitost Moravy v celé společnosti vzrostl.

A to se odrazilo v oslovování Moravy a Moravanů i jinými, než výše uvedenými stranami ve volební kampani, která začíná.

Z některých plakátů a bilboardů máme pocit, že jsou to jen stále ty stejné naučené „úsměvy“, a „planá slova“,kterými je Morava obšťastnována už tak dlouho. Známe to přece i odjinud. Podtitul je stále týž. Co ti Moravané chtějí, vždyť my přece „máme tu Moravu tak rádi“! Ale u jiných to vypadá, že to myslí i vážně. Alespoň určitě část jejich členské základny, včetně osobností.

Příští volební období oddělí zrno od plev a my uvidíme, kdo s moravskou kartou zase jen hrál o voliče a kdo má skutečný zájem o Moravu a Moravany – a tím i o důležitý rovnoměrný rozvoj celé republiky.

redakce



ZÁPAD MORAVY VE VLAJKOVÉ INICIATIVĚ

Morava je geografická rarita – nemá totiž západ.

Mají ho všichni, Morava ho musí mít taky, řeknete. Je to ale jinak. Slovo „západní“ se ve spojení s Moravou vůbec nepoužívá, jako kdyby Morava žádný západ neměla. Má snad ten západ a jihozápad, který si z Moravy odřízl českomoravský kraj Vysočina, už patřit někam jinam, do Čech?

Má být novým západem Znojmo a Brno? Proč vlastně ten slepený kraj nebyl pojmenován Českomoravský podle vzoru Moravskoslezského?

Je potřeba slovo Západ v souvislosti s Moravou vůbec nepoužívat než si lidi na tu okleštěnou Moravu zvyknou a odborníci z oboru historie potvrdí, že to tak bylo odjakživa? Do té doby Morava západ mít nebude, co kdyby o tom začal náhodou někdo přemýšlet? Otazníků je hodně a odpovědi znají jenom sociální inženýři.

Západní Morava, též Moravské Horácko, je moravská část Vysočiny na západě jasně vymezená historickou hranicí s Čechami, což velmi dobře vnímá místní obyvatelstvo. Moravské Horácko se letos ozvalo s nebývalou razancí. Vážení přátelé, Třebíč je po Jihlavě druhé největší město z celého tohoto slepeného kraje. Každý rok jsme Třebíč oslovovali, upřímně, s jiným bychom to možná dávno vzdali. Ale z Třebíče, i když přišla záporná odpověď (nedohodli se), vždy v ní byla skryta naděje a vědomí moravské sounáležitosti. Je nám velkým potěšením a ctí, že toto krásné západomoravské město, plné historických skvostů a památek včetně těch zapsaných na seznam světového dědictví UNESCO, můžeme uvést mezi města a obce, které 5. července vyvěsí vlajku Moravy. Srdečně děkujeme panu starostovi Pacalovi a radě města Třebíče, velmi si toho vážíme!

Na Třebíčsku se v roce 2021 poprvé k vyvěšení vlajky registrují i další neméně významné obce, například městys Mohelno, známý národní přírodní rezervací Mohelenská hadcová step, nebo obec Valeč s renesančním zámkem z roku 1534. Z těch menších Příštpo a Radkovice u Budče.

V prvních ročnících pohlížely obce na Třebíčsku na vlajkovou iniciativu s jistou nadějí, že se konečně něco děje: jsme Morava, vraťte nás na Moravu. Víme dávno, že celé Třebíčsko má Moravu v krvi. Ke zvyšování moravského povědomí tu také neúnavně přispívají Horácké noviny s podtitulem LIST ZÁPADNÍ MORAVY. I jim patří poděkování.

Okres Žďár nad Sázavou: velice příjemným překvapením byl telefonát z VELKÉHO MEZIŘÍČÍ. Je nám velkou ctí, že i toto nádherné historické město západní Moravy můžeme od nynějška uvádět na našem seznamu. Velké Meziříčí je fascinující město plné historie, například salon místního zámku připomíná císařské manévry, které proběhly u Velkého Meziříčí v roce 1909. Mezi nejvýznamnější hosty vojenského cvičení tehdy patřili císař František Josef I., císař Vilém II. a následník trůnu František Ferdinand d´Este, hostitelem byl zámecký pán hrabě František Harrach.

Na Západní Moravu měla pochopitelně kulturní vliv blízkost sousední země Čechy. I jazyk Horáků se přibližuje hovorové češtině. A tak se objevily i mezi Moravany názory, že toto není žádná Morava, že ta pravá, ta nejmoravštější Morava, je Haná nebo Slovácko nebo vinohrady pod Pálavou. Můžete se mnou nesouhlasit, ale Moravu Moravou nedělá jen nářečí a kroje, někde je mají, jinde ne. Jsme ale pořád jedna Morava a mnozí z nás věrnější Moravané nežli ti, co mluvijú dlúze či dlóze anebo kratce. Právě ta rozmanitost je pro Moravu tolik typická, i v různosti můžeme být jednotní.

Má ta Morava západ, nebo ne? Má, a je plný moravských patriotů. Svitavsko, Žďársko, Třebíčsko, Jihlavsko a Dačicko. To je západní a jihozápadní Morava.

V tomto momentě jsme se domnívali, že západomoravské město Třebíč letos už nic nepřekoná. Ale mýlili jsme se. I když pro mnohé z nás, co mají toto město hluboko v srdci, už jedničkou zůstane.

Lenka Holaňová, koordinátorka iniciativy, místopředsedkyně Moravské národní obce

Moravská národní obec, facebook



VÍŘIVÁ AUTOMATICKÁ PRAČKA VYNÁLEZCE Z MORAVSKÉ NOSISLAVI

Pavel Mikulášek, bednář a obchodník v Nosislavi, a Eleonora, rozená Solničková, měli celkem 13 dětí. Jedněmi z nich byli Jan a Jiří. První se stal úspěšným konstruktérem, druhý podnikatelem a dokonce vynálezcem.

Jan Mikulášek (28. 3. 1879 – 4. 11. 1967) vystudoval průmyslovou školu a byl nějaký čas zaměstnán v plzeňské škodovce. Odešel do USA v r. 1903 s jiným Nosislavákem Františkem Skálou. Po těžkých začátcích, kdy prošel mnoha povoláními (mj. i farmařil) se velkou pílí vypracoval na hlavního konstruktéra v továrně na pračky firmy Maytag, kde se podílel na několika jejích patentech.

Nejmladší bratr Jiří Mikulášek (9.7.1898 – 1.2.1983) odjel za ním po ukončení měšťanské školy. Prošel také mnohými zaměstnáními: pomocný dělník, sezónní pracovník v zemědělství, pomocník na farmě svého bratra a také dostudoval střední školu. Po vstupu USA do 1. světové války se dal dobrovolně do armády a zúčastnil se bojů jako pilot amerického letectva. Po válce se nakrátko vrátil do vlasti. Ale již někdy v roce 1924 odjíždí zpět do USA. Za 2. světové války už byl majitelem menší továrny, kde vyráběl vojenské letecké motory. Pracoval na svém vynálezu automatické vířivé pračky určené pro nejširší vrstvy. Po válce začal s její masovou výrobou a dodávkami do severní i jižní Ameriky. Velmi zbohatl, ale stal se z něho podivín. Firmě Hoover prodal licenci na její výrobu a dodávky do ostatního světa. Vymínil si však právo zastoupení pro ČSR. K tomu však v rozděleném světě na „východ“ a „západ“ nikdy nedošlo. Proto se k nám nemohly tyto pračky dovážet. V říjnu 1948 byl v Anglii při otevření nové továrny. Navštívil na tři dny Nosislav, později však již nepřijel. V dalších letech ve své továrně v Bellevue (Iowa) vyráběl také myčky na nádobí a masážní vany. Jiří Mikulášek v USA připojoval ke svému jménu jméno své manželky Wandy, Gibson.

Pramen: Nosislav.cz



20. USNESENÍ RADY (20. část z knihy Lubomíra Kubíka Těšínský konflikt)

Počátkem září sděluje Beneš vládě, že vývoj jednání v NR se stále výrazněji přiklání k polskému návrhu, a je tedy nevyhnutelné počítat s tím, že Clémenceau v zájmu zachování shody posléze ustoupí. Až doposud se zasedání zabývalo balkánskými záležitostmi Jugoslávie a Rumunska a italsko-jugoslávským sporem o Istrii, ale očekávalo se, že v průběhu několika příštích dnů vydá závazné rozhodnutí o Těšínsku.

Premiér Tusar svolal předsedy poslaneckých klubů, aby jim tlumočil nepříliš povzbudivé zprávy ministra zahraničí. Reakce poslanců byla vesměs radikální a doporučili Benešovi, aby důrazně varoval Polsko před úmyslem vynutit si vstup do západního Těšínska zbraněmi, pokud by mu velmoci přiznaly nárok na území za řekou Olší. Shodli se na vyžádání lhůty třiceti dnů pro případ, že ČSR bude NR přece jen vyzvána k vyklizení území.

Vše, co se odehrálo po poradě jako bezprostřední důsledek, neslo v sobě všechny příznaky příprav na další ozbrojený konflikt. Osmé pěší divizi v Moravské Ostravě byla vyhlášena nejvyšší pohotovost a z vnitrozemí byly do Ostravy a blízkých posádkových měst dopraveny zásoby munice, zbraní, potravin a dalšího vojenského materiálu. Hlídky na demarkační linii byly posíleny, neboť od dnů neúspěšného jednání v Krakově napětí o poznání vzrostlo a takřka každou noc docházelo k přestřelkám vyvolávaným polskými šovinisty. Střelba se dokonce ozývala i za bílého dne v ulicích měst a jejím cílem bývali většinou muži v uniformách, četníci a vojáci. Desítky osob, mnohdy civilistů, utrpěly zranění po výstřelech ze zálohy.

Masaryk s Benešem na rozdíl od Tusara, většiny ministrů a téměř všech poslanců se zdráhali podstoupit další ozbrojenou srážku s Polskem. K úzkostlivé opatrnosti je nutila hned celá řada nanejvýš nepříznivých okolností. Boje se zbolševizovanými Maďary na Slovensku ustaly po zásahu velmocí teprve před nedávnem a ostraha hranic na sebe vázala většinu omezených vojenských sil, které republika měla pohotově k dispozici. Obávali se, aby se konflikt znovu neocitl na pořadu jednání pařížské konference a nevrhl nepříznivý stín na postoj Československa k sousedům bez ohledu na skutečnost, že v Maďarsku se zmocnil vlády bolševický režim, jenž se vydal ve šlépějích ruské proletářské revoluce a za své stanovy beze zbytku přijal Leninovu protiimperialistickou doktrínu.

Masaryk se všemožně pokoušel vyřešit stále komplikovanější případ smírem. Povolal ke konzultaci pražského konzula polského státu Stanislava Malczewského. Vytkl mu vytrvalou agitaci polské vlády na Slovensku, kde už delší čas rozněcovala v tamním obyvatelstvu separatismus na území Spiše a Oravy se zřejmým záměrem přimět je k vystoupení ze svazku ČSR. Jakmile konzul zaprotestoval proti vojenské pohotovosti vyhlášené na Ostravsku, přizval prezident náčelníka generálního štábu Maurice Pellého, jenž se pokusil podezíravého konzula ujistit, že Československo nezamýšlí vojensky vystoupit proti Polsku jako počátkem roku a že vojenská pohotovost je jen přiměřenou odezvou na opakované provokace občanských milicí z polského pásma Těšínska.

Malczewski měl však ke svému podezření dobré důvody a generálovo vysvětlení v něm nezanechalo žádný dojem. Na vlastní oči se v uplynulých dnech přesvědčil, že do Prahy dorazily z Itálie jednotky čs. armády, bojující za války na straně Dohody a až doposud zařazené do italského vojska. Přihlížel jejich slavnostnímu pochodu a pouhá jejich přítomnost v něm navozovala pocit, že by se čs. vláda nemusela zdráhat nasadit je tam, kde by to situace právě vyžadovala. Masaryk byl nucen vynaložit značné úsilí, aby Malczewského spekulace aspoň trochu utlumil.

Krátce předtím, 30. srpna, přijal na hradě deputaci horníků a hutníků z Ostravy a Karviné.

– Rozumím vašim bolestem a sdílím obavy o osud vašich domovů – odpověděl jim – a jsem rád, že zůstáváte loajální jak k naší vládě tak k Dohodě, která netrvá na národnostním rozdělení země, ale na historickém právu. –

Dále prezident zdůraznil, že zůstává odpůrcem plebiscitu a nemá důvěru v jeho spolehlivost za nálady, která se rozmohla v oblasti Těšínska.

– Těšínské Slezsko bylo po staletí součástí našeho státu – pokračoval Masaryk k dělnickým zástupcům – a my na ně máme plné právo, které nezmění ani hlasováním, ani agitací. Můžeme část svého území odstoupit, nebo se o změně hranic dohodnout, ale rozhodně nemůžeme připustit, aby se o našem právním přesvědčení hlasovalo. –

Masaryk se uznale vyslovil o Němcích, zastoupených v deputaci, kteří svojí účastí demonstrovali touhu nalézt domov v ČSR.

– Těší mě – řekl závěrem prezident – že i Němci uznávají naše právo i výhody naší republiky. –

10. září vydala NR dlouho a netrpělivě očekávané rozhodnutí, jehož obsah se plně shodoval s Benešovým skeptickým očekáváním. Výnos o hranicích se vcelku kryl s demarkační linií z 5. listopadu 1918. Rozděloval uhelný revír i dráhu. Západní území až po Těším mělo připadnout ČSR, zatímco východní včetně samotného Těšína bylo určeno Polsku. Nový stav měl setrvat až do doby, kdy v obou oblastech bude uspořádán plebiscit a obyvatelé sami rozhodnou o svém budoucím osudu.

Beneš nesouhlasil s rozhodnutím NR, ale posléze plabiscit přijal jako jediné možné východisko pro svůj stát. Jak se záhy ukázalo, pouze Clémenceau důsledně hájil stanovisko ČSR, ale byl přehlasován ostatními reprezentanty velmocí, kteří se jednoznačně přimlouvali za plebiscit. Wilson po předchozím záchvatu mrtvice zasedání přítomen nebyl, zastupoval jej státní tajemník Lansing. Lloyd George i Orlando vycházeli z hodnocení polské armády, kterou pokládali za způsobilejší k zásahu, početnější a s většími bojovými zkušenostmi, což bezpochyby ovlivnil soudobý stav na východní frontě, kde si od jara udržovala iniciativu proti bolševikům. Naproti tomu neúspěchy čs. jednotek s Maďary na Slovensku stály v ostrém kontrapunktu, který se nedal přehlédnout, i když bylo známo, že zkušené legie doposud prodlévají v zahraničí jako součást cizích armád. Teprve počátkem září se z Itálie vrátily některé jednotky pod vedením náčelníka tamní čs. vojenské mise podplukovníka Šeby.

Další postoje velmocenských delegátů jak na konferenci, tak i v NR se už značně diferencovaly, přestože je víc sjednocovala sympatie k Polsku než k ČSR. Britové vkládali do Polska naděje protiněmecké orientace a nepochybovali, že po rozsáhlých územních ziscích bude představovat mocnost alespoň druhého řádu, s níž by se dalo počítat pro akci jak na východě, tak i na západě. Postoj USA byl v podstatě totožný s britským. Navíc pokládali Američané znásilnění Ruska bolševismem za hotovou věc a Polsko by ve změněných podmínkách skýtalo spolehlivou hráz proti jeho šíření do západní Evropy.

A posléze tu byli Italové se svým svérázným pojetím a vlastním plánem evropského uspořádání. V Římě se zabývali myšlenkou na založení jakéhosi katolického paktu, jenž by ideově sjednocoval pod patronací Itálie Maďarsko, Polsko, Rakousko a snad i Slovensko, pokud v budoucnu dozraje ke státní samostatnosti. Důraz na vypjatý katolicismus, proslulý právě v těchto zemích ve všech společenských vrstvách, by měl být spolehlivým tmelem proti nebezpečí bolševického ateismu.

V Polsku se setkalo rozhodnutí NR s nadšeným přijetím. Tisk označil výsledek konference za totální krach české politiky a nejspíš také předehru k rozpadu celého uměle sestaveného státního útvaru s pestrou směsicí různých národností, protaženého od výlučně německého Chebska až po neprávem nabytou část nejzápadnější Ukrajiny.

Už 22. září vydala NR výnos o podmínkách plebiscitu, který svým obsahem poněkud ochladil vzedmuté vlastenecké emoce. Právo hlasovat měly mít jen osoby od dvaceti let s trvalým pobytem v Těšínsku, prokazatelným do 1. srpna 1919. Polští poslanci ihned vyrozuměli, že tím rozhodnutím bylo z voleb vyřazeno na 60 000 horníků a dělníků z karvinského revíru, kteří měli domovské právo v Polsku mimo těšínské pásmo.

Další otazník se vznášel nad postojem Němců a Šlonzáků. Pro mnohé Poláky však bylo předem jasné, že se rozhodnou pro příslušnost k Československu. Plebiscit měl být uspořádán do tří měsíců od vydání výnosu. Jak bylo zřejmé, v sestavení podmínek se projevil střízlivý úsudek delegátů NR, kteří vyšli vstříc oběma stranám a důsledně se snažili dosáhnout kompromisu.

27. září je výnos předán vládám v Praze a Varšavě a 1. října pak prováděcí řád se všemi příslušnými formalitami. Je tím zároveň dáno na srozuměnou oběma národům, aby na celém území započaly s rozsáhlou agitací. Jen málokdo přitom tušil, že se už zanedlouho zvrhne v hotové běsnění, jaké kraj mezi Bělou a Ostravicí doposud nepoznal.

 



POZVÁNKA NA 4. ROČNÍK KONFERENCE MORAVA 1918

SYMBOLY ZEMĚ /pokračování/

 

Konference bude pořádána v sobotu 2.10.2021 od 14:30 hodin v přednáškovém sálu Moravského zemského muzea, Zelný trh 8, Brno

Pořádají moravské organizace spolupracující ve volném sdružení Moravský kulatý stůl a iniciativa MORAVA 1918 /www.moravskykulatystul.cz, www.morava1918.cz/

Od 14:15 hodin je umožněn vstup do sálu.

Ve 14:30 hodin zahájení konference.

Ukončení je předpokládáno v 18:30 hodin.

Prosíme, sledujte vývoj zdravotnických opatření v souvislosti s epidemickou situací. Přednáškový sál má průměrnou kapacitu 100 míst. Vstup volný!

Během konference bude pořizována fotografická a video dokumentace. Přednášky a případné související příspěvky budou zveřejněny ve Sborníku ze IV. akademické konference.

Přehled přednášek:

(Pořadí přednášek může doznat změn v závislkosti na aktuálních časových možnostech lektorů.)

Doc. JUDr. Jiří Bílý, CSc.: „Původ rodu Mojmírovců.“

MUDr. Jaromír Břeň: „Proč mluvit na Moravě moravsky.“

Bc. Jaroslav Svozil: „Slavnost císaře Josefa ve Slavíkovicích jako souboj o duši Moravy.“

Bohumil Brabec: „Moravský zemský dům.“

MUDr. Ctirad Musil: „Pověst o králi Ječmínkovi.“

Dita Novotná: „Moravský teplokrevník.“

Mgr. Ondřej Hýsek, Ph.D.: „Náprava věcí lidských.“

Jiří Novotný: „Symbolika stromu.“



32. SNĚM MORAVSKÉHO KULATÉHO STOLU

32. Sněm MKS se uskuteční v Brně v sobotu 2. října 2021.

Místo konání: Brno, Moravské zemské muzeum, Zelný trh č. 8, malá zasedací místnost v prvním poschodí.

Čas jednání: 12:00 až 13:30 hodin.

Přístup do zasedací místnosti bude umožněn od cca 11:45 hodin. (Jednání sněmu předchází výroční schůze Moravského národního kongresu.)

NÁVRH PROGRAMU 32. SNĚMU :

12:00 hod. – zápis delegátů a hostů

12.05 hod. – zahájení, úvod, organizační pokyny k jednání, doplnění a schválení programu

12:10 hod. – zpráva předsedy Sněmu MKS

12:20 hod. – zpráva Rady MKS

12:30 hod – volby předsedy, místopředsedy a členů Rady MKS

13:00 hod – příspěvky delegátů jednotlivých organizací – rozprava

13:25 hod. – určení termínu a místa jednání 32. sněmu MKS

13:30 hod. – usnesení, předpokládané zakončení jednání

 

předseda Sněmu MKS M. Trnka. mtrnkam@seznam.cz, tel.: 723 750 745



VÝZNAMNÝ MORAVSKÝ DEN – 457. VÝROČÍ NAROZENÍ KARLA STARŠÍHO ZE ŽEROTÍNA

Vážení přátelé, Moravanky a Moravané,

15. září, si připomínáme narození významného moravského šlechtice, politika a diplomata, ochránce moravských zemských práv a svobod, vzdělané osobnosti výjimečných morálních kvalit – Karla staršího ze Žerotína (* 15. září 1564; † 9. října 1636). Na zemském sněmu Markrabství moravského, který se konal 16. července 1608 v Olomouci, byl Karel starší ze Žerotína zvolen nejvyšším zemským hejtmanem. Tuto nejvyšší funkci v zemských úřadech zastával až do roku 1614. Období jeho hejtmanství představovalo vrchol stavovských svobod a zemské autonomie v dějinách Moravy. Velmi nás těší, že mnoho měst a obcí po celé Moravě si tuto výjimečnou osobnost našich dějin připomíná vyvěšením moravské vlajky na radnicích a obecních úřadech. Děkujeme všem hrdým samosprávám moravských měst a obcí za vyjádření zemského patriotismu.

Pramen: stránky Moravské národní obce



V OPAVĚ SI PŘIPOMĚLI 154. VÝROČÍ NAROZENÍ PETRA BEZRUČE

Bohumila Jandourková, 17. září 2021

 

Každým rokem, vždy 15. září, se na městském hřbitově v Opavě koná vzpomínková akce. Výjimkou nebyl ani letošní rok. Je to místo básníkova posledního odpočinku. Hrob si po delším čase opět vyžádal opravy a přibyla na něm nová plastika. Připomeňme si, že občanským jménem se jmenoval Antonín Vašek a měl vztah i k moravskému Brnu, kde značnou část svého života žil.

Moravský básník Petr Bezruč bývá nazýván slezským bardem. To pro své básně, které odrážely jeho soucit s tehdejší bídou širokých vrstev tamějšího obyvatelstva a odpor k těm, kteří za to nesli vinu. Zároveň byl přesvědčeným Moravanem a stejně jako sociální útlak, tak ve svém díle odsuzoval i popolšťování, poněmčování, ale i počešťování moravského lidu, stále žijícího v původně moravské části Slezska.



WOLFGAND AMADEUS MOZART A MORAVA

Bohumila Jandourková, 13. září 2021

 

Nesmrtelný Mozart k nám dnes už nemůže promlouvat jako úžasný virtuos, kterým byl už v dětském věku, ale promlouvá k nám jako skladatel. Jeho první návštěva u nás se váže k Moravě. Tedy k nejvýznamnějším moravským městům Brnu a Olomouci.

Jak k tomu došlo? Na podzim roku 1767 měl jedenáctiletý Wolfgang vystupovat u vídeňského dvora na svatbě arcivévodkyně Marie Josefy a neapolského krále. Ale už předtím okouzlil Vídeň, když se svou starší sestrou Annou Marií vystupoval před císařovnou Marií Terezií a její rodinou v roce 1762. Ve Vídni ale začala řádit epidemie neštovic, které podlehla i sama nevěsta. Otec, Leopold Mozart, se rozhodl z Vídně ihned odcestovat. Jako útočiště zvolil moravskou metropoli Brno. Po odjezdu z Vídně 23. října a po příjezdu do Brna byli přijati moravským zemským hejtmanem, hrabětem Franzem Antonem Schrattenbachem. Otec mladého Mozarta přitom dojednal v Brně synovo vystoupení. To bylo odloženo – u Wolfganga propukly neštovice! Uchýlili se do Olomouce, kde otec Leopold využil pozvání svého přítele, kapitulního děkana hraběte Leopolda Antonína Podštatského z Prusinovic a ten zařídil nemocnému chlapci lékařskou péči. V Olomouci složil Mozart svou 6. symfonii F dur KV 43, nazvanou Olomoucká. Zpět do Brna se rodina vydala 23. prosince. Přijeli na Štědrý den a ubytovali se u hraběte Schrattenbacha na dnešní Kobližné ulici. Dne 30. prosince 1767 se uskutečnil i dohodnutý koncert, na němž vystoupil Mozart i jeho sestra. Koncert se uskutečnil v Městském domě Taverna, dnes známém jako divadlo Reduta, na brněnském Zelném trhu. Tato budova je pravděpodobně nejstarší divadelní budovou ve střední Evropě. Děti doprovázel se svým orchestrem kapelník Johann Abraham Fischer.

Mozartova hudba je dnes nejen jako velmi oblíbená a nestárnoucí stále hrána, ale podle odborníků má zároveň pozitivní účinek na naši psychiku.

Při poslechu dokonce dokáže utlumit i epileptické výboje u epileptických pacientů. A to nás opět vede na Moravu. Tento výzkum totiž provedl spojený tým z lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně a z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT tamtéž. Výsledky vědecké studie byly publikovány v prestižním odborném časopise European Journal of Neurology.